Jak se změnil Jonáš od dob BPM?

Jonáš je o 13 let starší, život ho dostihnul, pořád ale dělá hudbu a je idealista, jenom se víc soustředí na to, jak zaplatit složenky a veškeré náklady, protože už není studentem. Ta doba, kdy jsem studoval a měl pro sebe prostor, četl hodně knih, je už samozřejmě pryč. A možná doufám, že Jonáš má větší nadhled, než měl v době svého mládí.

Velký úspěch ti v začátcích tvé sólové kariéry přinesl hit Ležím v tvé blízkosti se zpěvačkou Debbi. Jak na tuto dobu vzpomínáš?

Na dobu, kdy vznikl klip Ležím v tvé blízkosti vzpomínám dobře. Byla to však pro mě i těžká doba, protože tomu předcházelo, že za mnou přišel kolega z BPM Paulie s tím, že chce dělat sólo. Projekt, ve který jsem věřil a dával mi smysl se tak trochu rozpadnul. Já neměl tenkrát sólové ambice, byla to reakce na toto rozhodnutí. Vrhnul jsem se do toho ale po hlavě. Moc lidí mi v té době nevěřilo a ta písnička mi hrozně pomohla. Nasadilo ji jedno známé rádio a ona se dostala v českém éteru až na samotný vrchol.

A udělal bys dnes něco jinak?

Ten klip jsem natáčel sám, což vlastně dělám i dnes, většinu klipů si režíruji a produkuji sám. Videoklip bych dnes určitě změnil. Vidím, že není nejlepší, ale písnička je dobrá a pořád ji rádi hrajeme na koncertech. Celé natáčení bylo hodně náročné, tam jsem si vyzkoušel, že nejde dělat něco jen tak na koleni. Takže úspěch té písničky je nakonec takový malý zázrak.            

Ve své tvorbě se věnuješ především tématu partnerských vztahů? Proč je pro tebe právě toto téma tak zásadní?

Podstatná součást mojí tvorby jsou partnerské vztahy, ale i vztahy rodinné a společenské. Pořád je to pro lidi jedna z nejdůležitějších věcí v životě, láska a štěstí, které se k lásce pojí. V dnešní době je to navíc věc nesamozřejmá. A vlastně čím dál víc si myslím, že tlak všech těch technologií vytváří pocit, že citové věci se dají rychle střídat. To je samozřejmě falešný pocit a špatná strategie, která člověka stejně dostihne. Proto o tom mluvím, je to nejistá a složitá věc a vždycky bude.

Jsi celkem aktivní na sociálních sítích, nebojíš se tak trochu ztráty svého soukromí?

Dlouhou dobu jsem si soukromí hlídal, nechtěl přistoupit na princip, který dnes hraje prim a lidi fascinuje. Reality show se mi nikdy nelíbila, takže jsem ji nikdy ze svého života nedělal. Vždycky mi šlo především o tvorbu, tam se otevírám a jdu třeba i někdy na hranu. Na druhou stranu jsem o svém soukromí ve vztahu k partnerkám i fanouškům přemýšlel. Viděl jsem, že něco tajit je často kontraproduktivní. Lidi se k informacím dostanou a zajímá je to pak ještě víc. Nechtěl jsem tedy někoho tajit a vytvářet si kolem sebe étos svobodného muže, tak jsem jednou odkryl karty, snažím se to ale dělat přirozeně a nenásilně. 

Kromě vlastní hudební tvorby se věnuješ ještě režii videoklipů.

Někteří lidé mě možná vnímají víc jako režiséra než hudebníka, já tak sebe nevnímám. Celá moje režie je o tom, že miluji filmy, rád se na ně koukám a pak je to o nějakém vkusu, vidění a vzdělanosti. To je to, co můžu nabídnout. Vzniklo to tak, že jsme vlastně neměli finanční prostředky, abychom si platili kvalitní režiséry, takže jsme si to tenkrát s Pauliem začali dělat sami. Bylo to o sbírání zkušeností. Potom se to přetavilo v to, že jsem začal dělat pro nejznámější jména české hudební scény. Režie videoklipů ale není něco, čím se dá u nás smysluplně uživit.

Na který z videoklipů jsi opravdu pyšný? Která spolupráce ti nejvíc sedla?

Určitě ne na režii svých videoklipů, protože tam je víc stresu. Plním dvě role, interpreta i režiséra, takže je to náročné, a o to víc, že režíruju věci, které jsou pro mě osobní. Takže si spíš užívám režii pro někoho jiného. A tady musím vypíchnout spolupráci s Davidem Stypkou a Ewou Farnou. Točili jsme klip na jejich song Dobré ráno milá. Tím, jaký to mělo s Davidem tragický konec, to má pro mě ještě hlubší význam. Vím totiž, že byl z jeho výsledku upřímně nadšený. Silná věc se ale podařila i v případě Kateřiny Marie Tiché a jejího singlu Zničená zem, či poslední videoklip na můj song Vidím, jak se stmívá. Oba jsou příběhově pojaté.  

Jak moc tě ovlivnily události posledních let? Pandemie Covid 19 a válečný konflikt na Ukrajině?

Obě mě ovlivnily dost. O covidu jsme ze začátku nevěděli moc, mísily se pocity napětí a strachu o budoucnost. Mohl jsem na tom sledovat, jak se chová společnost, někdy často sobecky. Moje máma začala dělat na covidovém oddělení v nemocnici, takže měla z první ruky zprávy a viděla, co se děje. Ty příběhy byly často dost smutné. Já jsem pak pro mámu nahrál písničku, protože jsem si jí za to strašně vážil. Ta práce je těžká a já bych ji nedokázal dělat. Měl jsem hodně času na to psát písničky, přemýšlet o kariéře a o životě, tak jsem toho využil. Jsem člověk, co zvládá samotu, takže vlastně i tu sociální izolaci jsem zvládal líp, ale bylo to náročné.

Válka na Ukrajině je pro mě taky hodně zásadní věc v tom smyslu, že moje generace nikdy nic podobného nezažila. Vyrůstala ve stabilitě nějakého společenského a politického řádu po druhé světové válce. Všechny války byly od nás daleko, tak se nás tolik nedotýkaly. Teď je válka blíž, než si umíme představit a mě se to hodně dotklo. Zatřáslo to všemi jistotami, které máme. Snažím se být solidární s Ukrajinou a mluvit o tom. Zároveň vím, že nálady ve společnosti jsou hodně rozjitřené. Napsal jsem song Vidím, jak se stmívá. Je to milostná píseň o odloučení, o pocitu, kdy máš strach, že skončíš sám. Tím se trošku vracíme k tomu covidu, jenom jinak, je to rámovaný současným konfliktem na Ukrajině, která se statečně brání proti agresorovi.     

V jisté době se o tobě hodně psalo v souvislosti s komunální politikou a volbou prezidenta republiky? Jsi v této oblasti stále aktivní nebo už jde politika tak trochu mimo tebe?

O politiku se zajímám pořád, ale v jeden moment jsem si řekl záměrně stop, protože se to začalo míchat s mojí uměleckou tvorbou. O politice se bavím s přáteli a rodinou, někdy něco okomentuji, když je to pro mě hodně důležité, viz ta Ukrajina. Role aktivního umělce je nebezpečná v tom, že vás lidi pak vnímají víc jako aktivistu či spasitele, a to prostě není mým cílem. Zároveň kriticky vnímat veřejný prostor je něco pro mě přirozeného a patří to ke mně. Na nové desce to bude zase, jen se to snažím dělat uměleckou cestou a nedělat to tak křiklavé.

Půjdeš volit budoucího prezidenta/tku?

Ještě nemám favorita, vždycky chodím volit a je to minimum, co bychom měli udělat. Zároveň za ta léta se můj názor na post prezidenta trochu vyvinul a myslím si, že u nás je to hodně přeceňovaná role a že tu jsou důležitější jiné věci. U nás to ale máme od přímé volby rádi stejně jako hokejové utkání. Nevím, jestli je to úplně ideální stav. Ale volit určitě půjdu a bylo by skvělé, kdyby to vyhrál někdo charakterní, někdo, kdo bude probouzet to lepší v nás, a přitom nebude snadno manipulovatelný.

Máš skvělý styl oblékání. Ovlivňují tě trendy? A sleduješ tuzemskou módní scénu?

Myslím, že mě trendy moc neovlivňují. Mám rád hezké věci a módu, ale nezapadám do nějakých škatulek. Oblékám se trochu jinak než většina hiphopové scény. Jednu dobu už jsem měl dost konzervativní styl, který jsem pak opustil. V inspiraci mě pomáhá i Instagram. Jak jsem k němu hodně kritický, tak tady mě pomáhá si rozšířit obzory. Baví mě pánská móda, která je spíš nadčasová než nějaké trendové výkřiky. Přiznám se, že tuzemskou módní scénu moc nesleduji, což mě mrzí. Samozřejmě o nějakých jménech vím, ale už to jde tak trochu mimo můj radar. Ale vlastně bych s někým rád spolupracoval. Je super poznávat tvůrčí lidi z jiných oborů.

Co bys poradil mladým začínajícím umělcům? Jak těžké je se v dnešní době prosadit, a přitom zůstat věrný svým ideálům?

Píseň Vidíš, co jiní nevidí měla motivovat lidi jít si za svým a držet si směr, který si vytyčili. Když jsme začínali jako BPM, tak tu byla generace, která objevila Youtube, ten nám pomohl dostat se k lidem. Stejnou šanci máte i v dnešní době, je to ještě víc rozšířené, ale problém je, že lidi jsou zavalení obsahem. Takže to můžete dělat dobře a ze srdce, ale není na vás vidět. Pak to svádí k tomu dělat právě věci, které křičí a možná když začnete křičet, vzdalujete se těm ideálům, se kterými jste do toho šli. Na druhou stranu věřím, že když člověk vytrvá a dělá to dobře, tak ta kvalita si svého posluchače najde. Nikomu nechci brát vítr z plachet, když to tak někdo cítí, tak to musí dělat. A o tom je i umění.      

Čeká tě svatba. Takže si našel svoji ideální polovičku?

Ano, našel jsem ideální polovičku, jsme spolu už několik let a dělá mě šťastným. Cítím vnitřně, že chci ten vztah posunout, že je to ta ideální osoba, se kterou chci založit rodinu. Taky už mám na to věk, některé věci jsem si prožil a některé sny jsem si splnil. Jinak ale zjišťuji, že svatba je projekt sám o sobě a ženy o něm mají konkrétnější představu než muži (smích).

Co je podle tebe důležité v dlouhodobých vztazích?

Určitě tolerance. Když o tom tak přemýšlím a srovnám to s předchozími vztahy tak myslím, že je také důležité v tom vztahu být. Já jsem vždycky byl člověk, co si dával ve vztazích hodně svobody. Ne, že bych toho zneužíval, ale dával jsem si hodně prostoru a samoty. Proto, když mi někdo říká, že se svým partnerem vlastně není, i když ho miluje, tak je mi to vždycky líto. Je třeba sdílet malé věci každý den a o vztah pečovat. Nenechat se zarůst stereotypem, který je úplně přirozený a do vztahů po určité době vstoupí a nenechat zadusit ani tu vášeň a pozornost k druhému.  

Vyjde ti nová deska. Na co se můžou fanoušci těšit? A kde tě uvidí v nejbližší době? 

25. listopadu vychází po více než 4 letech nová deska Příběhy. Je to hrozně dlouhá doba a je zázrak, že lidi moji hudbu poslouchají a těší se na ni. Udělali jsme s ODDým další krok, naše spolupráce je o vzájemné kooperaci a dialogu. Uhnul jsem v textech od hodně introspektivních témat, ponorů do duše. Začal jsem se koukat víc kolem sebe, a to mi pomohlo i psychicky. Najednou vidíš, že nejsi jediný na světě se svými problémy. Mluvím tam o příbězích lidí, kteří jsou na okraji společnosti a nejsou vidět. Vycházím i ze sebe, ale často se vciťuji do situace jiných lidí, kteří zažívají nějaký životní zlom. Je to ještě větší odklon od současného rapu, samplovaných věcí k folku či popu. Je to skutečně víc o živých nástrojích a o formě klasické písničky. 15.12. proběhne menší release party v Pracovně Žižkov, kde trochu zahrajeme a pokecáme. Na jaře pak pojedeme turné. Tímto lidi zvu, ať sledují moje sociální sítě nebo stránky, tam všechno uvidí.   

VIDEO: Námět a režie: JONÁŠ „LIPO“ ČERVINKA Hráli: VIKTOR ZAVADIL, BARBORA VÁCHOVÁ, CHRIS LISSSI, MIROSLAV STRAKA Kamera: TOMÁŠ FIALA Střih: PETR NĚMEC Pomocná režie: KRYŠTOF SADÍLEK Color grading: KRYŠTOF SADÍLEK Produkce: ONDŘEJ URBÁNEK Vizáž: LENKA SEDLMAYEROVÁ Styling: DUŠAN CHRÁSTEK Poděkování: RITA KINDLEROVÁ, INNA BILANYN, OLEXANDR POPOV, ROMAN ŠIRLO, TOMÁŠ PRCHAL, OSA Videoklip vznikl za podpory OSA. SONG: Hudba: ONDŘEJ „ODD“ TURTÁK, JONÁŠ „LIPO“ ČERVINKA Text: JONÁŠ ČERVINKA Rap: LIPO Zpěv: ODD Hudební produkce: ONDŘEJ TURTÁK Mix & Master: ONDŘEJ TURTÁK

FOTO: RADEK KUDLÁČEK

SOCIÁLNÍ SÍTĚ:
https://www.facebook.com/lipobpm

https://www.instagram.com/lipobpm/

BOOKING (LIPO & BAND): martin.kasal@redheadmusic.cz

Kdo je Paulie Garand? 
Paulie Garand je poměrně „dost věcí najednou“, ale je to především kluk z Liberce, kterej dělá, co ho baví.

Když jsme spolu mluvili, představil jste se mi jako Pavel Harant. Dělíte život na Paulieho a Pavla, nebo jste vždy jenom Pavel a Paulie je čistě pseudonym?
Nedělim, ale přijde mi slušnost představit se vlastnim jménem, né jak ňáká komiksová postava. Všechno, co dělám sem já, ale tvorba má samozřejmě uměleckej přesah.

Zavzpomínejte na dobu, kdy jste společně s Lipem tvořil rappový projekt BMP (Básníci před mikrofonem, odlišují se od zbytku scény především hloubkou témat a osobitým stylem projevu. pozn. red.). Umíte si představit, že by jste se k této tvorbě teď vrátil?
Já si myslím, že ta doba už dávno pominula. Dřív to mělo svůj progresivní a specifickej ksicht, dneska by to byl už spíš přežitek, ale třeba se k tomu ještě někdy přirozeně navrátíme. Teď to rozhodně nepřichází v úvahu. Oba jsme úplně někde jinde. BPM bylo super období. Nostalgie.

Kde berete inspiraci na psaní? Stalo se Vám někdy, že jste měl tzv. okno a nevěděl jak dál? Jak takovou situaci řešíte, pokud přijde?
Inspiraci nasávám všude kolem, lidma, se kterejma se vídám a sou svym způsobem kreativní, zážitkama, kulturním děním atd. Je toho spoustu. Nedá se to specifikovat. Píšu to, co žiju, ale vyčpět můžu kdykoliv. Už nemám tolik prostoru pro kreace jako dřív. Stal se z toho mýho světa jeden velkej kolotoč, ale stále odbíhám od stereotypů k momentům, co mi rozšiřujou obzory. Občas se cejtim vysátej, ale „múza“ mě zatim neopustila. Díky Bohu.

V čem jste výjimečný? Jakou pomyslnou díru na Česko-slovenské rapové scéně jste zaplnil?
Nesplňuju úplně zajetej formát rappera. Jak vizuálem, tak textama. Postupem let se ten rozdíl ale čim dál víc stírá. Baví mě se posouvat a sledovat trendy. Zároveň jsem ale furt svůj a mám specifickej přístup.

V listopadu 2015 vyšla nejúspěšnější deska od značky Paulie Garand x Kenny Rough a před nedávnem jste k ní odstartoval Boomerang tour 2016. Jaké z toho prozatím máte pocity?
Je to super. Máme skvělou odezvu od klubů i fans. Snažíme se to dělat poctivě a je vidět, že to má smysl. Zároveň si ale od života odřízneš všechny svý známý a kámoše ze svýho města, který se střetávaj ve společnym kruhu jenom o víkendech, zrovna když já vyjíždim na tour po republice. Občas bych ty daleký města uvázal na lano a přitáhl k sobě, ale nejsem Božský Bruce. Jezdíme tunu kilometrů, ale stojí to za to. Zajímavý místa, nový lidi. Skvělý crazy zážitky. Stavte se na naší show.

Mezi Vaši nejznámější skladbu patří La Familia, ve které se odkazujete na rodinu, do které řadíte i své dobré přátelé. Jaký význam pro Vás má rodina?
Rodina je samozřejmě nejvíc na světě, ať už v tom nejužšich pokrevnim kruhu, tak i v kruhu přátel. Mám rád takovej ten „corleoneovskej“ přístup. Obklopit se hradbou přátel, na který se člověk může v životě spolehnout.

Co se týče Vašeho posledního klipu, spojil jste se s Mystika Produkt a ohlasy se různí. Vy sám jste se ke klipu vyjádřil slovy „Kdo by to od Garanda očekával? Nikdo. V tom je právě to kouzlo.“ Ten, kdo tvorbu Mystika zná, tak ví, ale pro ti, kteří netuší, mohl byste mi k tomu říct pár slov.
Tady jde o jednu zásadní věc. Můj fanoušek by ode mě možná chtěl furt to samý, na co je zvyklej, ale já to jako interpret nechci zacyklovat. Klidně se hejbnu i směrem, kterej mi je sympatickej, ale fans nemusí zas tak sedět. Nechci se nikdy zaprodat. Chci tvořit, jak to zrovna cejtim. Baví mě syrovost a Mystika je úžasná dekadentní videoprodukce. Jejich klipy jsou provokativní, ale zároveň vkusný. Miluju jejich artovej rukopis. Proto jsem je taky oslovil pro klip.

Umíte si představit život bez hudby? Co by jste dělal, kdyby jste nerappoval?
V tuhle chvíli si přirozeně život bez hudby představit neumim. Jsem asi v tom největším progresu, co jsem doposud zažil. Nicméně, kdybych nedělal hudbu, motám se kolem filmařiny a nejspíš bych točil klipy a dělal grafiku. Tyhle dvě věci ale dělám ruku v ruce s mojí hudební tvorbou a spojuju ty elementy do všeho, co ode mě člověk může vidět.

Máte nějakou vysněnou spolupráci? Pokud ano, tak s kým a proč?
Vysněnejch spoluprácí je rozhodně dost. Většinou ale unreal záležitosti. Z hudby Mac Miller, nebo James Cole a z audiovize Tarantino. Stačilo by mi dělat mu podržtašku na place. Tohle je ale jen mini střípek, co jsem teď rychle vylovil z těch snovejch šuplíků.

Jak vnímáte popularitu, poznávají Vás lidé na ulici? Nebojí se Vás oslovit a přijít si pro podpis a fotku, nebo jen tak postávají opodál?
Jsem rád za každýho fanouška, ale zatim to zas tak horký není, že by mě otravovala tuna lidí. Když vyjedu do města, vždycky se střetnu pohledem s někym, kdo mě pozná. Pak sou takový ty skupinky lidí, co za váma nabíhaj pro fotku, nebo podpis. Většinou se snažim vyhovět, nebo pozdravit. Občas zrychlim krok, sklopim hlavu, nebo dělám, že neslyšim, ale to je spíš v momentě, kdy někam spěchám, nebo nesu igelitky s nákupem. Jsem taky jenom člověk, co občas nemá náladu, ale většinou se snažim bejt vstřícnej. Šílenství se koná většinou jen na koncertech a tam jsem na to ready.

Většina rapperů má pouze svůj merch, který čas od času obmění. Vy jste v roce 2013 založil vlastní značku oblečení a doplňků Garand Brand. Kde se vzal tenhle nápad?
Vždycky mě bavily hadry. Už jako malej sem pobíhal po bytě ve věcech, co jsem tahal ze skříní rodičům. Když jsem se dostal pod label Ty Nikdy, zjistil jak funguje merchandise a dostal nápad založit svůj vlastní, ale s přesahem vybudovat přímo značku, která bude postupem let nezávislá jenom na hudbě. Tak vznikl www.garandbrand.cz!

Nedá mi to se nezeptat, jaký máte vztah k módě?
Baví mě streetwearová móda, mladý progresivní značky, který maj vkus, sledujou trendy, dávaj si záležet na střihu, materiálech a maj cit pro design. Momentálně je velkej boom v rámci sneakers, takže se zajímám o tenisky a ruku v ruce s tim sleduju vývoj dalších fresh labelů. Tam všude visí spousta inspirace.

Jste velký liberecký patriot, co pro Vás tohle město znamená? Je něco co byste na něm změnil a naopak?
Liberec miluju, takže jsem v tomhle ohledu trochu zaslepenej a dost věcí mu odpustim. Změnit bych chtěl rozhodně zájem o kulturu, vyzvat lidi, aby podporovali koncerty, divadlo, kavárny a bary, který se snažej vytvárět hodnoty. Když je ale nemaj pro koho vytvářet a ani od města nedostanou prostor, je to smutný. Pak bych chtěl vrátit zpátky OD Ještěd do centra města a vymazat zbytečný poloprázdný krabicový obchoďáky. V našem státě poznamenanym „bolševismem“ jsou tyhle boje za kultury ale spíš utopický vize.

Na závěr Vám nechám volný prostor vzkázat cokoliv čtenářům Daily Style.
Dělejte co vás baví, používejte hlavu a mějte trpělivost. Všechno není hned, ale je fajn mít svý cíle, který vám můžou časem vydělávat na živobytí a zároveň jsou vaší radostí. Anebo to berte jak mr. Bukowski : „„Existence je nejen absurdní, ale je to prachsprostá dřina. Uvědomte si, jak často si v životě oblékáte slipy.“ Haha. Děkuju za rozhovor.

Paulie, děkujeme za rozhovor! Velice si ceníme toho, že i přesto, že momentálně jedete tour, jste si našel čas na Daily Style. Přejeme mnoho úspěchů, těch nejlepších fans a především, ať Vás neopustí „múza“. 

INSTAGRAM 

YOUTUBE

Photo by Radek Kudláček