Jak ovlivňuje etiketu moderní digitální doba? Posouvá hranice v komunikaci, či je naopak stále důležité dodržovat určitý etický kodex? Vidíte kolem sebe potřebu lidí nějak ukotvit v tomto novém systému? 

Etiketa již řádku let prochází výraznou proměnou, kterou diktuje tempo technologického pokroku. Základní principy, jako je respekt, ohleduplnost a empatie, však zůstávají neměnné. Digitalizace posunula hranice komunikace – je rychlejší, méně formální a často anonymní. Tato anonymita ale zároveň vede k riziku, že se z interakcí vytratí zdvořilost a takt. Proto je důležité dodržovat etický kodex i v online prostředí.

Vnímám potřebu jasného ukotvení těchto pravidel. Lidé často tápou, co je v digitálním světě správné. Například e-mail má své náležitosti: zdvořilé oslovení, strukturovaný obsah i poděkování na závěr. Stejně tak telefonáty, videokonference nebo interakce na sociálních sítích by měly ctít určitou úroveň zdvořilosti. Je klíčové vyhnout se unáhleným reakcím, urážlivému obsahu, pohrdání a dbát na kultiovanost projevu. Předcházet konfliktům namísto jejich vytváření. Digitální éra nabízí svobodu, ale i ta vyžaduje stejnou míru odpovědnosti. Právě jasná pravidla etikety pomáhají vytvářet bezpečné a respektující prostředí, kde mohou vztahy – ať už osobní nebo pracovní – prosperovat.

Jakou roli hraje v dnešní době odívání? Máte pro naše čtenáře nějakou jednoduchou pomůcku či pravidlo, jak se obléknout na první rande, obchodní schůzku, pohovor či do divadla, aby člověk nebyl takzvaně underdressed nebo overdressed.

Odívání hraje také v dnešní, stejně jako v jakékoli dřívější době zásadní roli. Je prostředkem k sebevyjádření a respektu k situaci i vyjádřením, kým jsme pro lidi kolem nás. Správně zvolený oděv je otázkou estetiky. Avšak nejen tím. Je komunikačním nástrojem, který o nás prozradí více, než si mnohdy uvědomujeme. Naše oblečení vysílá signály o naší sebedůvěře, přípravě i ohleduplnosti. Ať už jde o první rande, obchodní schůzku, pracovní pohovor či návštěvu divadla, zlatým pravidlem je „lepší být o stupeň overdressed než opak“.

Jednoduchá pomůcka je inspirována zásadou třech otázek: Kdo, kde a proč? Zeptejte se sami sebe, s kým se setkáte, v jakém prostředí a při jaké příležitosti. Na první rande volte upravenou ležérnost – čisté a vkusné oblečení bez extravagance. Obchodní schůzka si žádá respekt k protějšku, tedy minimálně poloformální byznys styl. Pohovor vyžaduje profesionalitu; raději zvolte konzervativnější oblek či kostým. Do formálního, například národního divadla ve větších městech, pak patří střídmá elegance – pro muže tmavý oblek, pro ženy šaty nebo kombinace sukně a topu. Důležitý je také střih, materiál a upravenost oděvu. Nepodceňujte detaily: čisté boty, vhodné doplňky a celková upravenost dotvoří dojem, který zanecháte. Oblečení je vaše vizitka, využijte ji naplno.

V čem je podle vás důležitá rodina, jakým způsobem rodinné prostředí utváří naše chování a návyky? Popište nám prosím základy domácí etikety, na čem stavět výchovu našich dětí?

Rodina je místem, kde se utváří naše hodnoty, zvyky a chování. Je pomyslným nástupištěm, odkud vlak jménem Etiketa vyjíždí. Ať už vědomě či podvědomě, přenášíme na děti vše. Děti napodobují dospělé, proto by rodiče měli být vzorem v projevech úcty, laskavosti a respektu. Domácí etiketa začíná drobnostmi – pozdravy, poděkováním, omluvou, sdílením společného času a vzájemným nasloucháním. Ale také mluvou. Co říkáte doma, dítě slyší a později bude používat.

Rodičovství lze stavět na třech pilířích: respektu, jasných pravidlech a konzistenci. Důležité je vést děti k ohleduplnosti vůči ostatním, naučit je, že slušnost není slabost, a ukázat jim význam vděčnosti a laskavého chování. Domácí prostředí, kde panuje úcta a otevřená komunikace, připravuje děti na pozitivní vztahy v širší společnosti.

Máme za sebou svátky. Existují nějaká zvláštní pravidla při rodinném stolování a odívání o svátcích? Jak se díváte na ladění oblečení v rámci rodiny? A co etiketa dávání a přijímání darů, můžete nám ji, prosím, popsat.

Rodinné stolování o svátcích by mělo podtrhovat slavnostní atmosféru. Každá neděle v roce může být takovým svátkem. Základní pravidla zahrnují prostřený stůl, pečlivě založený příbor a sklenice, ale především příjemnou a klidnou konverzaci. A všichni u stolu. Oblečení by mělo odpovídat významu události – elegantní, avšak pohodlné, přičemž sladěný styl v rámci rodiny může krásně dotvořit sváteční náladu. Ladění barev či podobný dress code je příjemným detailem, který podporuje pocit sounáležitosti.

Etiketa darování vyžaduje přemýšlivost. Dárek by měl být osobní a odrážet vztah k obdarovanému. Při předávání darů nezapomínejte na úsměv a vřelá slova. Neznevažujte jeho hodnotu prohlášením, že „jste nevěděli, co máte koupit“. Při přijímání je klíčové poděkování a upřímná radost, i když dárek nemusí zcela odpovídat našemu vkusu. Také zde se vyhněte snižování hodnoty daru prohlášením, že si to ani nezasloužíte. Důležité je ocenit úmysl, ne hodnotu daru. Sváteční chvíle jsou o blízkosti a radosti, nikoli o upjaté dokonalosti.

Myslíte si, že se ze vztahů vytrácí respekt a zdvořilost? Jak se díváte například na mobilní telefon na jídelním stole? Jakým způsobem lze jednoduše vyjadřovat úctu a respekt vůči partnerům a dětem?

Vztahy dnes často čelí zkoušce rychlého tempa a technologií, což může oslabit respekt a zdvořilost. Mobilní telefon na jídelním stole je typickým příkladem – symbolizuje rozptýlení a nedostatek pozornosti vůči přítomným. Mobil na stůl nepatří. Jídlo je příležitostí k budování blízkosti a vzájemné komunikace, proto by technologie měly zůstat stranou. I když jíme sami, nechme mobil stranou.

Úctu lze jednoduše vyjadřovat drobnými gesty: nasloucháním bez přerušování, poděkováním za „maličkosti“ či projevením zájmu o potřeby a pocity ostatních. K chování k dětem patří trpělivost a konzistence, k partnerům pozornost a podpora. Respekt tkví v často přehlížených detailech: sdílený čas bez vyrušení, laskavá slova a ochota dát ostatním prostor, aby se cítili důležití a oceňovaní.

Co chcete vzkázat našim čtenářům? Jaké jsou vaše plány v novém roce?

Přál bych si, aby si i v hektické době našli čtenáři čas na kultivaci vztahů, naslouchání a malé projevy laskavosti. Etiketa není nic strojeného. Je to vyjádření respektu a radosti, kterou přináší do každodenního života. Buďte pozorní k sobě i druhým – právě v detailech a schopnosti být zdvořilými se skrývá skutečná elegance, nenucený šarm a kouzlo okamžiku.

A v novém roce? Zaměřím se na rozvoj nových projektů. Plánuji program zaměřený na sebezdokonalování mužů, který pomůže kultivovat jejich vystupování i posílí jejich sebedůvěru. Připravujeme také webináře, jež budou dostupné široké veřejnosti. A pokud se podaří vše sladit, rád bych dokončil novou knihu určenou dětem, která je seznámí s krásou zdvořilosti a laskavého chování.

Foto: archiv Daniel Šmíd

K tomu, že se budu v tomto textu věnovat tématu respektu, mě přiměly dvě okolnosti. Ve čtvrtek 12. října jsem se zúčastnila veřejného nahrávání podcastu Studio N, debaty o tzv. generaci K, ve které Filip Titlbach spolu se svými hosty rozebíral právě téma respektu. V ten samý den večer v Bratislavě došlo před gay klubem Tepláreň k vraždě dvou nevinných mladíků – jen proto, že se řadili k LGBTQ lidem, proto, že nebyli respektováni. Upřímně mě mrzí, že tento článek vůbec potřebuji psát, ale už jen z úcty k Jurajovi, Matúšovi, spoustě dalším, kteří byli eliminování, léčeni či jinak trpěli nebo trpí proto, že podle někoho nesplňují normy většinové společnosti, by měl vzniknout. Jsem mladá, zdravá, bílá hetero dívka z velkoměsta, nesetkávám se s agresí, když vezmu na ulici kluka za ruku, a nejsou mi upírána práva, přesto se mě tohle dotýká a nechci mlčet. Moji kamarádi, kolegové i všichni další, kteří jsou gayové, lesby, bisexuálové, trans, příslušníci jiné rasy… si nezaslouží být zesměšňováni nebo vnímáni jako druhořadí či nechutní. 

Co je respekt? Jsem si jistá, že by většina z vás dokázala vytvořit svou vlastní definici, která by se ale od ostatních podstatně lišila. Respekt je každopádně charakteristika, po které mnoho z nás touží. Spojujete si respekt s obdivem a úctou třeba k někomu, kdo se věnuje nějaké záslužné činnosti? Nebo jste příkladem ideálního člověka, pro kterého je respekt k druhým lidem nebo třeba k planetě přirozený? A nezapomínáte projevovat dostatek respektu i sami sobě? 

Schopnost přijmout odlišnosti

„Podle mnoha indikátorů přibývá lidí, kteří do středu svých hodnot zasadili konsent a respekt. Někdo začal u konsenzu v sexu, jiný od respektu k dětem, sám k sobě, k planetě, zvířatům nebo třeba k lidem, kteří vyrábějí naše oblečení,“ uvedl debatu a zároveň podcast o generaci K, konsenzuální generaci, kterou nedefinuje datum narození, ale hodnoty a chování, novinář Filip Titlbach. Diskuse, jejímiž hosty byli sociolog Tomáš Hrábek, zakladatelka a výkonná ředitelka organizace Konsent Johanna Nejedlová, psychoterapeutka a mentorka respektující výchovy Kateřina Trávníčková, Ondřej Kaška ze spolků  Jsme fér a Politika nejen pro mladé, Karolína Puttová z organizace Mila a Matyáš Dynka z hnutí Fridays for Future, se konala v pražském klubu Swim. 

„Za respekt se mnohdy mylně považuje podřízení se autoritě nebo bezpodmínečné přijetí rozkazu nebo názoru druhého člověka. Slovo respekt naopak používáme ve smyslu ‚být schopný přijmout odlišnosti a věci, kterým nerozumím‘,“ přiblížil téma ze sociologického pohledu Tomáš a doplnil, že nedostatek respektu můžeme vnímat v mnoha oblastech, a to i proto, že jsme zahlceni (dez)informacemi, ať už se jedná o politiku, náboženství či třeba hudební vkus. Chybí nám schopnost přijmout cizí názor. „Usazujeme se ve své názorové škatulce a kopeme si zákopy – třeba i nevědomě. Obsah, který sledujeme, je tak algoritmizovaný, že pomalu padáme do králičí nory a těžko pak vnímáme, co zažívá člověk, který je v jiné králičí noře.“ 

Karolína respekt spojuje s individuálním přístupem. K jeho nedostatku totiž často dochází v pečovatelských domech, ať už mluvíme o seniorech, nebo pečovatelích. Kateřina z hlediska své profese nepovažuje za respekt to, když při vnímání světa upozadíme sebe, někoho druhého, či kontext. 

Důležitou součástí tématu je konsent – vzájemný souhlas, respekt ke svým i cizím hranicím. Za edukaci a stírání tabu v komunikaci nejen kolem sexu patří velké díky stejnojmenné organizaci, kterou vede Johanna Nejedlová a která má svůj podíl na vzniku říjnové debaty. Doporučuji sledovat jejich projekty nebo se na ně obrátit, pokud máte negativní a tíživou zkušenost s absencí respektu, která třeba vedla až k trestnému činu. Doufám, že najdete sílu se s tím svěřit. 

„Za mě je jedním z nejdůležitějších kroků o věcech, které nás trápí, mluvit. Aby lidé, kteří tu zkušenost nemají, ji mohli pochopit, nebo zjistili, že v tom nejsou sami. A také se snažit aktivně naslouchat. Je důležité ukazovat, že respekt a souhlas jsou důležité,“ řekla Johanna a dodala, že je potřeba, obzvlášť v době, kdy některá důležitá témata čelí protitlaku např. ze strany vlády, organizace jako Konsent podpořit. 

Mír pro queer

Ruku v ruce s respektem jdou spravedlnost, rovnost práv, pozornost vůči zájmům a přesvědčením či svoboda. Cítím znepokojení, nepochopení a smutek, když část společnosti nemá stejná práva, a dokonce se potýká s ohrožováním na životě – někdy bohužel s fatální dohrou. Snad v každé (nejen internetové) diskuzi slyšíte, že „LGBTQ propagandy už je moc“ (v lepším případě). Tyto názory vychází z mylného dojmu, že LGBTQ lidé už rovnoprávnosti dosáhli a svým aktivismem jen provokují – ve skutečnosti mají k rovnosti (i v ČR) daleko. Předsudky vůči lidem, s nimiž mnoho obyvatel nemá větší osobní zkušenost, posiluje i rétorika řady populistických politiků nebo zástupců církve. Okamura by radši skočil z okna, kdyby ho měl adoptovat gay pár, naší hlavě státu jsou transgender „bytostně odporní“ (řekl prezident Miloš Zeman v červnu 2021 v pořadu Partie Terezie Tománkové na CNN Prima News, pozn. red.), pro jiné jsou gayové a lesby nebezpeční, někteří politici nejen, že nechtějí schválit manželství pro všechny, ale dokonce by i zrušili registrované partnerství. Někteří si myslí (a nahlas říkají), že nenávidět LGBTQ lidi je v pořádku. Jenže od slov není už daleko k činům. Stejnou taktiku jako Zeman nebo Okamura má třeba Orbán, Putin, Kaczynski a používal ji i Hitler.

Nemůžeme diskriminaci jen přihlížet, vyjadřovat soustrast a utěšovat se tím, že u nás se nic podobného jako v Bratislavě, kde antisemita a homofob zavraždil dva nevinné lidi před klubem Tepláreň, nestalo. Je nutné posilovat společenské protilátky, díky nimž nebezpečné podhoubí nebude dál růst a sílit. Přeji si, aby nebyl potřeba aktivismus, aby se vůbec neřešilo, jestli chodíme s holkou, nebo s klukem, aby nebylo divné, nebo naopak obdivuhodné, že se dva muži, nebo dvě ženy vezmou na ulici za ruku, nebo si vyjádří lásku jiným způsobem. Takovou zkušenost potvrdili i Filip a Ondřej při nahrávání Studia N. Přeji si, aby se mladí queer lidé nedostávali do situace, kdy si musí vybrat mezi láskou svých rodičů a vlastní identitou, nebo do situace, kdy pod tlakem nepochopení volí smrt. Přeji si, aby byli LGBTQ lidé respektováni, ne pouze, a to v lepším případě, tolerováni. 

Tolerujme třeba počasí, LGBTQ respektujme

„Tolerance je podle mě pod respektem. Proč by mi měl někdo tolerovat, že mám kluka? Co je na tom k tolerování? Je tam negativní konotace, jako bych měl být rád, že jsem tolerován. Základem je být respektován,“ řekl Ondřej. „V momentě, kdy jsme všichni respektováni, společnost v momentě, kdy vidí nějakou mikroagresi, nedovolí, aby takové chování bylo na místě. Zatímco, když to jen tolerujeme, můžeme to zlehčovat…“

Vedle solidarity veřejnosti jsme mohli v reakci na teroristický útok v Bratislavě zaznamenat i otevřenou výzvu Prague Pride, Konsentu, Jsme fér, Trans*parent a dalších sedmnácti organizací a iniciativ, kde po českých politicích vyžadují změnu trestního zákoníku tak, aby LGBTQ lidé získali stejnou ochranu před předsudečnými útoky, jakou mají lidé, na které jiní útočí z rasových, národnostních či náboženských důvodů. Dále žádají přijetí novely občanského zákoníku, která zavádí manželství pro všechny. Za třetí odstranění podmínky změny pohlaví, jíž je v Česku sterilizace – a to přes dlouhodobou kritiku mezinárodních organizací či Evropského soudu pro lidská práva.

Ve společnosti chybí dostatek edukace o LGBTQ. Chybějící relevantní informace způsobují nepochopení a v krajním případě i nenávist. Proto bych chtěla zmínit několik projektů a iniciativ, které tuto problematiku přibližují a LGBTQ lidi podporují. Velké doporučení má za mě kniha Filipa Titlbacha Byli jsme tu vždycky. Prague Pride nebo Trans*parent vytvořily slovníčky pojmů. V případě, že řešíte otázku sexuální orientace, genderové identity a jakékoliv trable s tím spojené, pomoc najdete např. u organizace S barvou ven. 

Nemáme planetu B

Respekt začíná u vás a jeho škála může končit na planetární úrovni. Pokud se více zatěžujete jinými problémy, ať už osobními, nebo válkou, inflací či energetickou krizí, je to naprosto pochopitelné, ale nejde ignorovat, že jde naše planeta do kytek – které zvadnou. „To, že při pohledu z okna nevidíme konec světa, neznamená, že tahle situace nenastane,“ uvedl Matyáš, který se angažuje v ochraně planety, a současně tak bojuje proti vlastnímu environmentálnímu žalu. „Lidi často myslí na to, co je teď, moc neuvažují nad budoucnosti v desetiletém, dvacetiletém horizontu. Je to ovlivněné pudem sebezáchovy, a proto je těžší prosazovat tyto záležitosti.“ V souvislosti s globálním oteplováním, konferencí COP27, Green Deal, udržitelností apod. bych mohla napsat dalších x článků, tak tuto část zakončím jen prosbou: Respektujte prosím planetu a tím i své děti a další generace. Neposmívejte se snahám ekologických aktivistů. 

Každá snaha se počítá. 

Pokud jste respekt a konsent postavili do středu svého rozhodovacího kompasu, můžete o sobě říct, že jste součástí generace K. Doufám, že když nás takových bude přibývat, pohne se společnost správným směrem a bude se nám v ní žít lépe.

Zdroje: Ludvík Hradilek a Tereza Bartošková (foto z debaty), Konsent, Unsplash

Originální české papírnictví papelote letos oslavilo již 10 let své existence a diáře si za tu dobu v jeho sortimentu vydobyly pevnou pozici – mnozí zákazníci se pro diáře právě do papelote vrací už dlouhá léta. Papírnictví navíc rozhodně nezahálí a ve své tvorbě rádo experimentuje s novými materiály, styly i dekory, což se nejvýrazněji projevuje právě při vývoji nových diářů. Ani letošní rok není výjimkou. Kromě léty ověřených produktů se na scénu vrací obaly z materiálu nazývaného veganskou kůží nebo pratelným papírem.

Diáře v elegantním knižním provedení vznikly hned ve třech velikostech, především se ale v novém roce chce papírnictví věnovat plánování. Oblíbený týdenní plánovač je tak nyní k dostání i v menším příručním provedení a vznikla dokonce i jeho měsíční verze. Obě jsou navíc doplněny celým plánovacím systémem pro podporu produktivity.

Papelote ve své tvorbě klade velký důraz na udržitelnost, pro výrobu tedy volí zásadně ekologicky šetrné materiály. Láska a respekt k přírodě jsou koneckonců i nosným tématem nové kolekce.

„Letošní kolekce je inspirována přírodou a tím, jak se proměňuje v průběhu času. Na obálky diářů se tak promítlo působení pěti elementů, pátý bývá
v mnoha kulturách označován jako prostor nebo éter. Na výběr jsou ale i motivy tajemného vesmíru,“ představuje téma diářů pro rok 2020 zakladatelka papelote Kateřina Šachová.

„Přemýšlely jsme, co je nám v naší práci největší inspirací,a jednohlasně jsme se shodly, že když nám docházejí nápady, vyrazíme do přírody, ze které načerpáme novou sílu,“ dodávají designérky Táňa Martincová a Hana Šradějová, které stojí jak za samotným konceptem kolekce, tak i jejím grafickým zpracováním.

Papírnictví, které ohleduplnost vůči planetě považuje za jeden z hlavních pilířů svého fungování, tak letos svou vděčnost a úctu k přírodě promítá i do vzhledu svých diářů a jejich uživatele tak ponouká k tomu, aby měli oči otevřené – krásy je totiž v jejich okolí víc, než by očekávali. Vedle přírodou inspirované kolekce také letošní rok přinesl další novinku v podobě originálních autorských potisků látek pro obaly oblíbených diářů Fabrico.

Nová kolekce je k zakoupení v papelote obchodě ve Vojtěšské ulici a také online.

Zdroj fotografií: archiv značky papelote