K tomu, že se budu v tomto textu věnovat tématu respektu, mě přiměly dvě okolnosti. Ve čtvrtek 12. října jsem se zúčastnila veřejného nahrávání podcastu Studio N, debaty o tzv. generaci K, ve které Filip Titlbach spolu se svými hosty rozebíral právě téma respektu. V ten samý den večer v Bratislavě došlo před gay klubem Tepláreň k vraždě dvou nevinných mladíků – jen proto, že se řadili k LGBTQ lidem, proto, že nebyli respektováni. Upřímně mě mrzí, že tento článek vůbec potřebuji psát, ale už jen z úcty k Jurajovi, Matúšovi, spoustě dalším, kteří byli eliminování, léčeni či jinak trpěli nebo trpí proto, že podle někoho nesplňují normy většinové společnosti, by měl vzniknout. Jsem mladá, zdravá, bílá hetero dívka z velkoměsta, nesetkávám se s agresí, když vezmu na ulici kluka za ruku, a nejsou mi upírána práva, přesto se mě tohle dotýká a nechci mlčet. Moji kamarádi, kolegové i všichni další, kteří jsou gayové, lesby, bisexuálové, trans, příslušníci jiné rasy… si nezaslouží být zesměšňováni nebo vnímáni jako druhořadí či nechutní. 

Co je respekt? Jsem si jistá, že by většina z vás dokázala vytvořit svou vlastní definici, která by se ale od ostatních podstatně lišila. Respekt je každopádně charakteristika, po které mnoho z nás touží. Spojujete si respekt s obdivem a úctou třeba k někomu, kdo se věnuje nějaké záslužné činnosti? Nebo jste příkladem ideálního člověka, pro kterého je respekt k druhým lidem nebo třeba k planetě přirozený? A nezapomínáte projevovat dostatek respektu i sami sobě? 

Schopnost přijmout odlišnosti

„Podle mnoha indikátorů přibývá lidí, kteří do středu svých hodnot zasadili konsent a respekt. Někdo začal u konsenzu v sexu, jiný od respektu k dětem, sám k sobě, k planetě, zvířatům nebo třeba k lidem, kteří vyrábějí naše oblečení,“ uvedl debatu a zároveň podcast o generaci K, konsenzuální generaci, kterou nedefinuje datum narození, ale hodnoty a chování, novinář Filip Titlbach. Diskuse, jejímiž hosty byli sociolog Tomáš Hrábek, zakladatelka a výkonná ředitelka organizace Konsent Johanna Nejedlová, psychoterapeutka a mentorka respektující výchovy Kateřina Trávníčková, Ondřej Kaška ze spolků  Jsme fér a Politika nejen pro mladé, Karolína Puttová z organizace Mila a Matyáš Dynka z hnutí Fridays for Future, se konala v pražském klubu Swim. 

„Za respekt se mnohdy mylně považuje podřízení se autoritě nebo bezpodmínečné přijetí rozkazu nebo názoru druhého člověka. Slovo respekt naopak používáme ve smyslu ‚být schopný přijmout odlišnosti a věci, kterým nerozumím‘,“ přiblížil téma ze sociologického pohledu Tomáš a doplnil, že nedostatek respektu můžeme vnímat v mnoha oblastech, a to i proto, že jsme zahlceni (dez)informacemi, ať už se jedná o politiku, náboženství či třeba hudební vkus. Chybí nám schopnost přijmout cizí názor. „Usazujeme se ve své názorové škatulce a kopeme si zákopy – třeba i nevědomě. Obsah, který sledujeme, je tak algoritmizovaný, že pomalu padáme do králičí nory a těžko pak vnímáme, co zažívá člověk, který je v jiné králičí noře.“ 

Karolína respekt spojuje s individuálním přístupem. K jeho nedostatku totiž často dochází v pečovatelských domech, ať už mluvíme o seniorech, nebo pečovatelích. Kateřina z hlediska své profese nepovažuje za respekt to, když při vnímání světa upozadíme sebe, někoho druhého, či kontext. 

Důležitou součástí tématu je konsent – vzájemný souhlas, respekt ke svým i cizím hranicím. Za edukaci a stírání tabu v komunikaci nejen kolem sexu patří velké díky stejnojmenné organizaci, kterou vede Johanna Nejedlová a která má svůj podíl na vzniku říjnové debaty. Doporučuji sledovat jejich projekty nebo se na ně obrátit, pokud máte negativní a tíživou zkušenost s absencí respektu, která třeba vedla až k trestnému činu. Doufám, že najdete sílu se s tím svěřit. 

„Za mě je jedním z nejdůležitějších kroků o věcech, které nás trápí, mluvit. Aby lidé, kteří tu zkušenost nemají, ji mohli pochopit, nebo zjistili, že v tom nejsou sami. A také se snažit aktivně naslouchat. Je důležité ukazovat, že respekt a souhlas jsou důležité,“ řekla Johanna a dodala, že je potřeba, obzvlášť v době, kdy některá důležitá témata čelí protitlaku např. ze strany vlády, organizace jako Konsent podpořit. 

Mír pro queer

Ruku v ruce s respektem jdou spravedlnost, rovnost práv, pozornost vůči zájmům a přesvědčením či svoboda. Cítím znepokojení, nepochopení a smutek, když část společnosti nemá stejná práva, a dokonce se potýká s ohrožováním na životě – někdy bohužel s fatální dohrou. Snad v každé (nejen internetové) diskuzi slyšíte, že „LGBTQ propagandy už je moc“ (v lepším případě). Tyto názory vychází z mylného dojmu, že LGBTQ lidé už rovnoprávnosti dosáhli a svým aktivismem jen provokují – ve skutečnosti mají k rovnosti (i v ČR) daleko. Předsudky vůči lidem, s nimiž mnoho obyvatel nemá větší osobní zkušenost, posiluje i rétorika řady populistických politiků nebo zástupců církve. Okamura by radši skočil z okna, kdyby ho měl adoptovat gay pár, naší hlavě státu jsou transgender „bytostně odporní“ (řekl prezident Miloš Zeman v červnu 2021 v pořadu Partie Terezie Tománkové na CNN Prima News, pozn. red.), pro jiné jsou gayové a lesby nebezpeční, někteří politici nejen, že nechtějí schválit manželství pro všechny, ale dokonce by i zrušili registrované partnerství. Někteří si myslí (a nahlas říkají), že nenávidět LGBTQ lidi je v pořádku. Jenže od slov není už daleko k činům. Stejnou taktiku jako Zeman nebo Okamura má třeba Orbán, Putin, Kaczynski a používal ji i Hitler.

Nemůžeme diskriminaci jen přihlížet, vyjadřovat soustrast a utěšovat se tím, že u nás se nic podobného jako v Bratislavě, kde antisemita a homofob zavraždil dva nevinné lidi před klubem Tepláreň, nestalo. Je nutné posilovat společenské protilátky, díky nimž nebezpečné podhoubí nebude dál růst a sílit. Přeji si, aby nebyl potřeba aktivismus, aby se vůbec neřešilo, jestli chodíme s holkou, nebo s klukem, aby nebylo divné, nebo naopak obdivuhodné, že se dva muži, nebo dvě ženy vezmou na ulici za ruku, nebo si vyjádří lásku jiným způsobem. Takovou zkušenost potvrdili i Filip a Ondřej při nahrávání Studia N. Přeji si, aby se mladí queer lidé nedostávali do situace, kdy si musí vybrat mezi láskou svých rodičů a vlastní identitou, nebo do situace, kdy pod tlakem nepochopení volí smrt. Přeji si, aby byli LGBTQ lidé respektováni, ne pouze, a to v lepším případě, tolerováni. 

Tolerujme třeba počasí, LGBTQ respektujme

„Tolerance je podle mě pod respektem. Proč by mi měl někdo tolerovat, že mám kluka? Co je na tom k tolerování? Je tam negativní konotace, jako bych měl být rád, že jsem tolerován. Základem je být respektován,“ řekl Ondřej. „V momentě, kdy jsme všichni respektováni, společnost v momentě, kdy vidí nějakou mikroagresi, nedovolí, aby takové chování bylo na místě. Zatímco, když to jen tolerujeme, můžeme to zlehčovat…“

Vedle solidarity veřejnosti jsme mohli v reakci na teroristický útok v Bratislavě zaznamenat i otevřenou výzvu Prague Pride, Konsentu, Jsme fér, Trans*parent a dalších sedmnácti organizací a iniciativ, kde po českých politicích vyžadují změnu trestního zákoníku tak, aby LGBTQ lidé získali stejnou ochranu před předsudečnými útoky, jakou mají lidé, na které jiní útočí z rasových, národnostních či náboženských důvodů. Dále žádají přijetí novely občanského zákoníku, která zavádí manželství pro všechny. Za třetí odstranění podmínky změny pohlaví, jíž je v Česku sterilizace – a to přes dlouhodobou kritiku mezinárodních organizací či Evropského soudu pro lidská práva.

Ve společnosti chybí dostatek edukace o LGBTQ. Chybějící relevantní informace způsobují nepochopení a v krajním případě i nenávist. Proto bych chtěla zmínit několik projektů a iniciativ, které tuto problematiku přibližují a LGBTQ lidi podporují. Velké doporučení má za mě kniha Filipa Titlbacha Byli jsme tu vždycky. Prague Pride nebo Trans*parent vytvořily slovníčky pojmů. V případě, že řešíte otázku sexuální orientace, genderové identity a jakékoliv trable s tím spojené, pomoc najdete např. u organizace S barvou ven. 

Nemáme planetu B

Respekt začíná u vás a jeho škála může končit na planetární úrovni. Pokud se více zatěžujete jinými problémy, ať už osobními, nebo válkou, inflací či energetickou krizí, je to naprosto pochopitelné, ale nejde ignorovat, že jde naše planeta do kytek – které zvadnou. „To, že při pohledu z okna nevidíme konec světa, neznamená, že tahle situace nenastane,“ uvedl Matyáš, který se angažuje v ochraně planety, a současně tak bojuje proti vlastnímu environmentálnímu žalu. „Lidi často myslí na to, co je teď, moc neuvažují nad budoucnosti v desetiletém, dvacetiletém horizontu. Je to ovlivněné pudem sebezáchovy, a proto je těžší prosazovat tyto záležitosti.“ V souvislosti s globálním oteplováním, konferencí COP27, Green Deal, udržitelností apod. bych mohla napsat dalších x článků, tak tuto část zakončím jen prosbou: Respektujte prosím planetu a tím i své děti a další generace. Neposmívejte se snahám ekologických aktivistů. 

Každá snaha se počítá. 

Pokud jste respekt a konsent postavili do středu svého rozhodovacího kompasu, můžete o sobě říct, že jste součástí generace K. Doufám, že když nás takových bude přibývat, pohne se společnost správným směrem a bude se nám v ní žít lépe.

Zdroje: Ludvík Hradilek a Tereza Bartošková (foto z debaty), Konsent, Unsplash