Patříte také k lidem, kteří s obdivem a možná lehkou závistí sledovali filmy, ve kterých protagonisté sjížděli vlny, užívali si sluníčka a vypadali prostě cool? Později jste možná s podobnými pocity pozorovali surfaře na dovolené. Ale doteď jste sami na prkno nestoupli. Říkáte si, že nastal čas to změnit?

Možností, jak se k surfingu dostat, je v dnešní době čím dál více. I v Česku jako vnitrozemském státě je tento sport a zároveň životní styl rok od roku populárnější. Existuje řada společností, které vám surfovací pobyt zprostředkují, a my bychom vám na základě vlastní zkušenosti rádi doporučili a přiblížili Surf Camp, s jehož crew můžete strávit nezapomenutelný čas v Portugalsku, na Bali či v Panamě, ale také v Česku. Vedle intenzivního kurzu surfování, při kterém okusíte sílu (i chuť) oceánu, potrénujete svaly, o kterých jste možná ani nevěděli, že je máte, a zjistíte, jak velkou máte trpělivost, na vás čekají výlety po okolí, grilovačka, večerní párty a další aktivity s bandou nových přátel. Kdyby vám jedno prkno nestačilo, můžete si kdykoliv zapůjčit i skate.

Předtím, než utečete na web Surf Campu a začnete zvídavě studovat bližší informace o jednotlivých pobytech, si přečtěte, co nám k tématu řekli vybraní členové jeho týmu, konkrétně David Petr alias Dejv, Tomáš Emr, kterému nikdo neřekne jinak než Tomíno, a Kamila Mlčochová.

Čím to podle nich je, že je surfování i u Čechů tak populární? „Asi se nám omrzelo válet se na plážích Jadranu a klopit Karlovačko,“ říká Dejv, který je součástí Surf Campu už tak osm let. „Aktivní, třeba surfová, dovolená vyjde prakticky na stejné peníze a těch zážitků je pak mnohonásobně více. A je to cool.“ Tomíno, který si aktuálně „kroutí“ druhou campovou sezónu a v Portugalsku je pět měsíců v kuse, přikyvuje, že za popularitou tohoto sportu může být touha po tom být cool. „Ale především si myslím, že jde o objevování možností a také to, že surfing patří k čím dál více oblíbenému nomádskému stylu života. Pro mě osobně surfování znamená svobodu.“

Než se vydáte vstříc vlnám, možná přemýšlíte nad tím, co byste jako surfaři neměli postrádat – kromě prkna a podle okolností neoprenu a lycry. „Chce to hlavně pokoru, trpělivost a v neposlední řadě radost i v případě, že ti to zrovna nejde nebo nejsou skvělé podmínky,“ říká Dejv. „Za mě je to především respekt… Zaprvé respekt k oceánu, protože to je jeden z nejsilnějších živlů, které jsem kdy poznal. Dále respekt k ostatním lidem ve vodě a taky sám k sobě,“ doplňuje Tomíno. Pokud jste začátečníci, určitě nechoďte do vody sami. Zaplaťte si nejdříve instruktora a vždy, když nebudete vědět, co a jak, jestli na daném místě můžete a zvládnete surfovat, poraďte se s někým zkušenějším. „A najděte si parťáka, kámoše (třeba právě na Surf Campu), se kterým pak můžete jezdit dál, hecovat se a pomáhat si,“ dodává Dejv.

Kamila se k Surf Campu, kde působí jako instruktorka, přidala tuto sezónu. Surfování si zamilovala v Portugalsku, kam přijela před třemi lety a nyní zde i dlouhodobě žije, a tudíž může trávit čas ve vlnách pomalu každý den. Ztotožňuje se s tím, že surfování není pouhým sportem, ale i životním stylem a hodně pro ni znamená. „Člověk z ČR tomu musí dost obětovat.“ Podobnou zkušenost má Dejv, který během Erasmu navštívil mimo jiné právě i Portugalsko, kde si poprvé půjčil surf. „Ale surfování jsem si zamiloval už tak ve 12 letech, když jsem ležel doma s angínou a koukali jsme s mamkou na Pobřežní hlídku. Od té doby jsem přesně věděl, že to chci jednou dělat.“

Pro první zkušenost doporučujeme Surf Camp v Portugalsku – Peniche je nejlepší evropskou surfovou destinací, vlny jsou zde ideální i pro začátečníky, pláž spolu s restauracemi a bary budete mít kousek od vily… Později si sem můžete zaletět třeba i na kratší dobu sami a jen si půjčit vybavení. „Opakovaně k nám jezdí celkem dost lidí. Prakticky na každém turnusu máme nějaké známé tváře,“ říká Dejv. Nadšení „campíci“ nejezdí ale jen za vlnami. „Nejde nám pouze o zážitek ze surfingu,“ přisvědčuje Tomíno. „Snažíme se vytvořit mezi našimi klienty vazby, které budou pokračovat i po skončení kempů. Je to náročný úkol, ale věřím, že se nám to daří.“

Surfaři jsou přátelští a pohodoví lidé, ale někdy bývá těžké mezi jejich komunitu zapadnout. Jak být jako Čech za dobře s místními temperamentní Portugalci? „Trvá to, ale s velkým respektem a pomalými krůčky to jde. Tady se vytrvalost a trpělivost opravdu cení,“ říká Kamča. „Spolupracujte s nimi. Pokud si tam člověk pojede čistě svůj byznys, a nedejbože se mu bude dařit a lokálové z toho nic nebudou mít, bude zle,“ radí Dejv. „A neberte vážně horkokrevnost některých národů. I když máte s někým potyčku, neznamená to, že večer už spolu nebudete pít páté pivo na baru.“

Pokud byste radši navštívili exotickou destinaci a unikli české zimě, zavítejte v období leden–březen na Bali. „Tím, že je to pro většinu osazenstva jejich poprvé (mimo Evropu, v Asii, na Bali), tak hodně cestujeme a poznáváme celý ostrov (památky, jídlo, vodopády, pralesy…). Vlny jsou tam většinou rychlejší než v Portugalsku, takže si na své přijdou hlavně pokročilí. Nicméně je tu i spousta vyloženě začátečnických vln, nikdo se nemusí bát,“ přibližuje Dejv. „A v Panamě, tam se člověk musí obrnět většími vzdálenostmi při cestování. Do Santa Cataliny, kde jsme zakotveni, trvá cesta z letiště klidně celý den. Ale odměnou je nádherné místo v palmovém háji, s dokonalými vlnami všude kolem. Bydlí se přímo na pláži, takže vlny kontrolujeme vyloženě z postele. A k tomu dokonalá místní kuchyně. Je to tam vhodné jak pro začátečníky, tak i pro profíky. Výlety do okolních měst jsou na dlouho, ale jezdí se potápět a šnorchlovat se žraloky, velrybami, želvami, krokodýly.. rozhodně to stojí za to!“ No, nezní to snově? Už si říkáte, že začnete šetřit na letenky?

Říká se, že největším nebezpečím pro surfaře nejsou vlny nebo třeba zmínění žraví mořští živočichové, ale lidé. Co je ve vodě, mezi surfaři, nepřípustné? „I když se to na první pohled nezdá, tak těch pravidel je ve vodě poměrné hodně,“ říká Tomíno. „Téměř všechny však vycházejí z toho respektu, o kterém jsem již mluvil. Jde o to nekrást někomu vlnu, snažit se nepřekážet ostatním v jízdě, střídat si pořadí v chytání vln apod.“ Dejv radí, že je lepší nechodit do vody ve velkých skupinách, aby nebyl daný spot přeplněný. „A když někam dopádluju, nechám všechny, co už na lineupu jsou, odjet si svou vlnu a pak se zařadím do fronty. Samozřejmě v ideálním případě, pokud nějaká fronta je. Taky by se mi přece nelíbilo, kdybych si šel po práci večer v klidu zasurfit a navalila se tam banda deseti turistů a nenechali mě nic sjet.“

Jak říká Dejv, člověk je nejnebezpečnější sám sobě. S tím občas souvisí i různé nepříjemné situace a zranění. „Mám kamaráda, jmenuje se Martin, a vždycky když jdeme spolu surfovat, tak nám asi trošičku chybí právě ta pokora. A tak se párkrát stalo, že jsme vlezli do vln, kde jsme opravdu neměli co dělat, a dvě hodiny jsme jen vymýšleli, jak se dostat ven, aby nás to nerozsekalo o ostré útesy. Naštěstí to vždycky zatím dobře dopadlo, jen nějaké ty menší šrámy po těle a na duši… a spousta historek do hospody.“ A kdy se nejvíce bál Tomíno? „Vloni v říjnu, kdy mě přejel chlap na paddle boardu…“ Kamilu zase praštilo prkno do hlavy a praskl jí bubínek. Ale ty hezké zážitky u nich mnohonásobně převažují. Ať už se jedná o blbnutí ve vlnách s přáteli, surfovačky při východu či západu slunce, povedený trik…

Velkým tématem v posledních letech je ochrana oceánů, s čímž je spojována i surfařská komunita. „Je to složité. Surfaři se rádi nechávají vidět, jak čistí pláže a protestují proti znečišťování oceánů a lovu ryb, kytovců atd. A pak drtivá většina z nich (nás) jezdí na absolutně neekologickém prkně, v neekologickém neoprenu a za surfováním létá letadlem,“ odpovídá Dejv. „Na druhou stranu, surfy samozřejmě nejsou největší příčinou znečištění oceánů a je potřeba na tuto problematiku alespoň poukazovat, rozvíjet o ni diskuzi, tlačit na autority, aby se to jednou třeba i otočilo a míra znečištění se začala zlepšovat.“ Tomíno souhlasí, že výroba surfů je velký ekologický problém, který se zřejmě nepodaří v nejbližší době vyřešit. Ale všichni tak nějak víme, že jsou i horší věci a prkna surfařům vydrží dlouhé roky (pokud je např. nezničí zaměstnanci aerolinek nebo je někdo neukradne). „Já osobně se snažím fungovat rozumně – nejsem extrémista, pokud jde o ekologii, ale zároveň se snažím zbytečně nezatěžovat prostředí. Celkově si myslím, že když odhlédneme od surfů, tak se surfová komunita opravdu snaží odpadu (především jednorázovým plastům) zabránit.“

Ne každý má možnost si za surfovačkou (častěji) zaletět, ale nezoufejte, jsou způsoby, jak si užít surfové aktivity i v Česku, a aspoň tak zjistit, jestli vás tento sport baví. A potrénujete na oceán. Surf Camp nabízí také letní prodloužené víkendy na jezeře Matylda u Mostu, kde si zajezdíte na umělé vlně za lodí. „Jezdíš na vlně, která se nemění, stále drží, a ty máš tak čas si vše v klidu rozmyslet. To na oceánu moc nejde, tam je vše rychlé,“ vyzdvihuje Dejv. Nechybí opět videocoaching, přednášky, táborák, pohoda a party. „Jedná se pro nás o skvělou možnost, jak poznat nové lidi v ČR nebo se setkat s lidmi, kteří s námi byli v Portugalsku. Určitě si chceme kemp na Matyldě udržet,“ doplňuje Tomíno.

Udržovat v kondici se můžete také na umělé vlně v Brandýse nad Labem či v Roudnici. Dejv dále radí vzít prkno, najít si klidnou hladinu (rybník, jezero), jít pádlovat a dřít a dřít. Přímo na pádlovací trénink můžete zavítat i v rámci aktivit Pražskýho serfovýho klubu, kterého jsou mnozí členové crew součástí. Buď můžete sem tam docházet na surfové tréninky s tím, že si každý zaplatíte, nebo uhradíte členský poplatek a můžete se zúčastnit všech možných akcí od tréninků přes přednášky a promítání po závody či plesy. „Těch aktivit je opravdu hodně, takže pokud máte zájem o navazování vztahů v rámci surfové komunity, tak toto je jedna z nejsnazších cest,“ doporučuje Tomíno a na závěr dodává, že surfing je skvělou zábavou pro všechny, „takže see you in the water.“

Doufáme, že jste se nadchli a hlásíme, že ještě můžete stihnout surfovačku i v Portugalsku. V říjnu mají volná místa.

Zdroj: Surf Camp, Pexels