Vytrénovat profi tenisovou hráčku je těžké. Dostat z ulic Comptonu na Wimbledon rovnou dvě – nemožné. Richard Williams si nejednou vyslechl, že je jeho plán šílený. Život a kariéru svých dcer Venus a Sereny nalajnoval ještě předtím, než se narodily. A spolu s jejich tvrdou dřinou, vírou a pokorou dokázal něco pozoruhodného – dopomohl ke zrodu nejlepších tenisových hráček v historii.

Inspirující a motivační sportovní příběhy diváci zbožňují. Příběh o cestě na tenisový vrchol sester Williamsových je určitě jedním z nich. Rapidně změnily svět tenisu – nejen, že se staly skvělými hráčkami, ale Venus byla první Afroameričankou, která se dostala na profesionální tenisovou scénu, a otevřela tak dveře nejen své sestře, ale i mnohým dalším hráčkám tmavé pleti. „Bez Venus by nebyla Serena. Byla a stále je mojí hrdinkou. Otevřela mi dveře,“ řekla Serena pro Entertainment Weekly.

I tací, kteří tenisu neholdují, slyšeli jména Venus a Serena. A nyní mají prostřednictvím snímku Král Richard možnost poznat, co je formovalo, a jakou roli v životě světových jedniček sehrál jejich otec, kterého ztvárnil Will Smith.

Film na základě skutečných událostí zrežíroval dosud neznámý Reinaldo Marcus Green, který předtím natočil pouze jedno nenápadné životopisné drama (Good Joe Bell). Jako producenti se na něm podíleli sám Richard Williams i Serena s Venus. Doporučuji ho zhlédnout každému fanouškovi tenisu, který si vzpomene na Capriatiovou nebo Sanchezovou. A nejen těm – osobně vím o tomto sportu velmi málo a neznala jsem snad ani jedno jméno, které ve snímku zaznělo, ale i přes to a stopáž 145 minut upoutal Král Richard mou pozornost. Venus (Saniyya Sidney) se Serenou (Demi Singleton) jsem fandila, jako bych se vrátila v čase a sledovala skutečné hráčky a ne herečky. Pokud měl snímek za cíl představit hollywoodský příběh, který chytne za srdce, splnil účel.

„Venus bude nejlepší na světě, ale ty budeš nejlepší v historii,“ říká ve scéně na stadionu Will Smith Demi. Jak můžeme v průběhu let vidět, Richardova předpověď se vyplnila. Serena musela nějakou dobu vydržet ve Venusině stínu, na profesionální úrovni začala hrát dva roky po ní – Venus první zápas profesionálek (který je napínavým vyvrcholením snímku) odehrála ve 14 letech.

Hluboce dojemný příběh ukazuje sílu rodiny Williamsových, se kterou se pojí úspěchy, ale také kontroverze. Richard spolu se svou ženou Oracene (Aunjanue Ellis) chtěl pro svých pět dcer (nej)lepší budoucnost, než měli oni. Bývalí sportovci, kteří v době, co nepracovali, zastávali roli trenérů, které si nemohli dovolit zaplatit. Richardovy drsné tréninkové metody a netradiční postupy k nim domů přivedly i sociálku. Ale v kombinaci s pokorou a trpělivostí se vyplatily – dcery dostaly možnost opustit rejdiště pouličních gangů a časem si vydobyly úspěšnou kariéru – ve sportu, lékařství, či právu. Bylo zajímavé sledovat rodinnou dynamiku, vztahy mezi otcem a dcerami, ale také mezi Serenou a Venus, které se podporovaly, byly si sestrami i nejlepšími přítelkyněmi, ale přece jen i soupeřkami.

Herecké výkony hodnotím jako velmi solidní a autentické. Saniyya Sidney se kvůli roli dokonce naučila hrát tenis pravou rukou. V porovnání s archivními dokumentárními záběry v závěru filmu musím uznat, že herci byli skvěle vybraní, i co se podobnosti týče. Will Smith dokazuje, že dokáže zahrát vážnou a psychologicky propracovanou postavu. Z různých směrů zaznívá názor, že by mohl získat za roli hrdého, urputného, drsného a zároveň i milujícího otce Oscara, ale možná by to měl nejdříve naplánovat a doufat v „Richardovský efekt“. Podle mého názoru má za sebou ale i působivější herecké výkony.

Zdroj: Vertical Entertainment

S filmy natočenými podle známých a úspěšných knih se pojí velké očekávání i obavy. Co teprv když se jedná o kultovní sci-fi dílo Franka Herberta, které bylo kvůli své epické šíři a komplikovanému světu dlouho považováno za nevhodné pro stříbrné plátno. V 70. letech se román pokusil, neúspěšně, zfilmovat režisér Alejandro Jodorowsky. Někteří z vás možná znají snímek Davida Lynche z roku 1984 – ten se ale také nesetkal s úspěchem. Pro Denise Villeneuva (Příchozí, Blade Runner 2049) to tedy musela být výzva, ale podle mého názoru se jí uznávaný kanadský režisér zhostil asi nejlépe, jak mohl. Po čekání, které u někoho trvalo poslední dva roky, kdy byl snímek neustále odkládán, a u jiného možná desítky let, od doby, co četl knižní předlohu, jsme se dočkali. Duna je v českých kinech k vidění od 21. října.

Duna vypráví o mocenských bojích uvnitř galaktického Impéria, v nichž jde o ovládnutí planety Arrakis: zdroje vzácného koření, které je esencí života, drahocenným palivem potřebným pro cestování vesmírem, ale i návykovou drogou. Píše se rok 10191, když imperátor svěří správu nad Arrakisem a s ní i komplikovanou těžbu neobyčejné látky vévodovi rodu Atreidů (Oscar Isaac). Brzy ale zjistí, že se jednalo o danajský dar, vše je součástí spiknutí. Z masakru, kterého se účastní také krutí Harkonneni, v jejichž správě byla planeta předtím, se podaří uniknout jen vévodovu dospívajícímu synovi Paulovi (Timothée Chalamet) a jeho matce Jessice (Rebecca Ferguson). Uprchnou do pouště, ve které dlouhodobě přežívají jen domorodí fremeni. Ti jsou jejich jedinou nadějí. Pomoc ale nemusí být jednostranná – Paul by mohl být spasitelem, na kterého dlouho čekali.

Herbert vybudoval nový svět, který má vlastní terminologii, jazyk a náboženství. Právě ohromná mytologie fikčního světa je největším úskalím filmu. Diváci neznalí předlohy se po několika desítkách minut nutně spokojí s binárním rozdělením na dobré a špatné a místy budou klást otázky, na které ne vždy dostanou uspokojivou odpověď. Kritika se objevuje např. v souvislosti s Jessicou, její mocí a vlivem, které se občas ztrácejí v překladu. Zendaya, jakožto fremenka Chani, se neustále objevuje v Paulových snech, ale prostoru k aktivnímu hraní moc nedostala. Na to si budeme muset počkat v pokračování – které zatím nebylo oznámeno.

Herecké obsazení je skvělé. Talent mladé generace herců Timothée Chalamet, jakožto křehký hrdina s probouzející se silou, nezklamal. Jason Momoa se v roli bojovníka a mistra meče Duncana Idaha projevuje jako velmi sympatická postava a předvádí, jak to umí se zbraní. Co se posouvání v ději týče, je tempo snímku pomalejší. Ale i přesto se v něm pořád něco děje. Až skončí v tom nejlepším. A jak říká Chani, „tohle je teprve začátek“.

Troufám si tvrdit, že se jedná o vizionářský snímek. Od prvních minut máte pocit, jako byste byli u něčeho velkého. Přikláním se k názoru, že tato galaktická Hra o trůny by se mohla stát filmovou klasikou, podobně jako třeba Star Wars, a má velký potenciál k tomu značně ovlivnit žánr a kinematografii jako takovou. Za zmínku rozhodně stojí soundtrack od Hanse Zimmera, při němž vám pravděpodobně naskočí husí kůže.

Mohlo by se natáčet v druhé polovině příštího roku, v případě, že první část bude mít úspěch – a to prostě musí! Aktuální snímek se se svými 155 minutami dějově dostal sotva za expozici. A co bychom si počali beze zbytku, bez završení… a dalšího pohledu na písečné červy? Je ale naprosto pochopitelné, proč Denis Villeneuve zfilmoval jen část knihy. Doufám, že film takové velikosti, jakým Duna je, do kin nažene co nejvíce lidí. Podotýkám, že si tento snímek zaslouží co největší plátno. Byl i přímo natočený tak, aby si ho diváci užili v IMAXu. Jedná se o audiovizuální podívanou, vychutnáváte si každé zrníčko písku. Snímek zároveň vstupuje i na HBO Max. Jak už jsem ale psala, na obrazovce doma nebude fungovat tak dobře. Takže pokud jste letos v kině ještě nebyli, Duna je k jeho návštěvě ideální volbou.

Zdroj: Vertical Entertainment

Mike Lowrey (Will Smith) a Marcus Bennett (Martin Lawrence) stále patří mezi špičku miamské policie. Marcus se ale rozhodne odejít do penze a věnovat se rodině. Mike o ničem takovém rozhodně nepřemýšlí (a my máme podezření, že Will Smith nestárne). Důchod ale musí počkat, když se objeví nová hrozba, která se smrtelně týká přímo Mika.

Na film Mizerové navždy jsme si museli dlouhá léta počkat. A jestli se to vyplatilo? Za nás se jedná o důstojný comeback, který fanoušky předchozích dílů nezklame. Můžete čekat spoustu hollywoodského pozlátka ve formě naleštěných aut, sexy žen a mužů. To vše doplněné o akci (i když není asi tak ikonická jako kdysi) a humor. Zkrátka základní ingredience, které tvoří akční komedii, jak ji známe a máme rádi. Herecké dvojici to stále funguje – opět je tam znát přirozená chemie, díky které interakce mezi nimi působí velmi přirozeně. Smith s Lawrencem si návrat jistě užili – a my také.

Tentokrát Mizery nerežíroval Michael Bay, ale duo belgických filmařů s marockými kořeny Adil El Arbi a Bilall Fallah.

Vedle Smithe a Lawrence si zahráli např. Vanessa Hudgens, Alexander Ludwig, Charles Melton a Paola Núñez.

Jestli se chcete sami přesvědčit o tom, že Mizerové navždy jsou důkazem toho, že jsou nostalgické návraty občas fajn, zajděte na ně do kina.

Zdroj: Falcon