Festival Dobrých knih je svátkem pro každého knižního nadšence – obzvlášť pokud vás zajímá česká literatura. V sobotu 19. září se v holešovické La Fabrice uskuteční již třetí ročník akce, která propojuje autory, čtenáře i knižní žánry. 

Právě osobní atmosféra je podle organizátorů jedním z důvodů, proč se návštěvníci na festival vracejí. „Festival Dobrých knih není obrovská akce, kde se autoři a čtenáři míjejí v davu. Naopak chceme, aby měli možnost se opravdu potkat, popovídat si, objevit nové knihy a užít si společně den věnovaný české literatuře,“ říká Lucia Švorcová z marketingu Dobrých knih. 

Festival od začátku berou trochu jako sousedskou akci, takže zůstávají věrní Holešovicím. V kulturním prostoru La Fabrika se akce uskuteční poprvé. 

Letošního ročníku se zúčastní více než čtyřicet českých autorek a autorů. Organizátoři se snaží vytvořit co nejpestřejší program. „Program jsme opět poskládali tak, aby se v něm představili autoři různých žánrů, z různých nakladatelství, známá jména i ti, kteří si podle nás zaslouží větší pozornost čtenářů,“ popisuje Švorcová. Důležitou roli podle ní hraje také podoba jednotlivých besed. Hosté by spolu měli mít společné téma a vytvořit prostor pro zajímavou debatu. 

Kromě literárních debat a příležitostí k setkávání a sbírání autogramů bude mít akce i slavnostnější rozměr. Program zahájí křest nové knihy Oldřicha Suchého Případ Ypsilon a křtem také skončí. Závěr bude patřit povídkové sbírce Než dohoří poslední svíce, na níž se podílelo šestadvacet autorů – mimo jiné Petra Klabouchová, Kateřina Surmanová, Veronika Opatřilová či Lukáš Vavrečka. Velká část z nich se festivalu osobně zúčastní. „Dostat tolik autorů jedné knihy ve stejný čas na jedno místo se asi hned tak znovu nepodaří.“ 

V době, kdy můžeme o knihách číst recenze, sledovat autory na sociálních sítích a rozhovory s nimi si pustit kdykoli, může mít osobní setkání možná ještě větší význam. Festival podle Lucii Švorcové pomáhá knihám vystoupit ze záplavy novinek, které se každoročně objevují na trhu. „Čtenář pozná člověka, který za knihou stojí, dozví se něco o jejím vzniku a často pak sáhne i po knize, které by si jinak třeba vůbec nevšiml,“ říká. 

Festival Dobrých knih proto nechce být jen další zastávkou mezi knižními novinkami. Organizátoři by rádi pokračovali v propojování českých autorů a čtenářů i během roku. Kromě festivalu pořádají besedy či book club, natáčejí podcasty a (nejen) českým knihám dávají prostor také na sociálních sítích a v dalších projektech.  

A pokud přemýšlíte, po které české knize sáhnout, zeptali jsme se na doporučení několika lidí, se kterými se budete moct setkat i na festivalu. 

Knihy, které stojí za pozornost

Lucia Švorcová doporučuje Temné variace od Oldřicha Suchého: Tato sbírka třinácti povídek vás překvapí především rozmanitostí. Knihy čtu převážně cestou do práce, takže možnost rozkouskovat si čtení podle jednotlivých povídek beru jako obrovské plus. Je to přesně ten typ knihy, který ukazuje, že česká literatura umí být napínavá, temná a rozmanitá. A pokud budete číst pozorně, poznáte, jak velkým milovníkem literatury je samotný autor, jak si s příběhy hraje, a hlavně, že se při jejich čtení budete bavit i vy. Pokud máte rádi autory, jako jsou Erben, Doyle, Stoker, King nebo Ira Levin, tahle kniha vám udělá radost. 

Přidává ještě tip na román Na závisti od Marie Irové: Velmi čtivou formou vám dovolí nahlédnout do života jedné obyčejné rodiny v jednom domě. A že v ní možná poznáte i svou vlastní rodinu? To se klidně může stát. Co se totiž stane, když někdo naruší roky zavedené pořádky a soužití? A jak nezapomínat na vlastní život a své touhy, aniž by kvůli tomu bylo v rodinné vile pořád dusno?

Marie Irová a Oldřich Suchý jsou zároveň moderátorskou dvojicí Festivalu Dobrých knih.

Iva Hadj Moussa doporučuje knihu Zlá babička od Ditty Kůtové: Patří ke knihám, které mi uvízly v paměti. Možná je to i proto, že jsem sama z jihočeské vesnice a některé věci mi byly velmi povědomé. Autorka se vyhýbá patosu, a přesto mě kniha na několika místech dojala. Tento vesnický román postupně odkrývá životní příběh ženy, na kterou rodina vzpomíná v hořkosti. Vypráví o každodenní dřině a těžkých životních zkouškách. Ukazuje, co všechno musely ženy v minulých generacích vydržet. Pokud bych měla nějak shrnout to hlavní, co jsem si z knížky odnesla, bylo by to asi tohle: Nesuďte člověka, pokud neznáte celý jeho příběh. 

Tip Lucie Huškové: Půjdu proti proudu recenzí a doporučím knihu Hoří ti táta od Viktorie Hanišové – mě bavila hodně! Tahle autorka patří do mých TOP 5, má úžasný smysl pro jazyk, skvělé dynamické tempo, chytlavé náměty a já si čtení jejích knih pokaždé užívám. A tahle aktuální? Opět výborně napsaná, originální téma, originální pojetí, ironie, vtip, drama, napětí, politika, vztahy, emoce, spisovatelé, dezoláti – je tam všechno a výborně to funguje.

Doporučení Oldřicha Suchého: Mám rád debutové knihy. Mezi takové patří román Kořeny jabloní Veroniky Kratochvílové. Čtenáři si v této knize mohou vybrat z několika zajímavých témat a dokonce je možné určité skutky různě interpretovat. Pro mě to byla kniha o krásném a nečekaném přátelství mladé ženy s dámou pokročilého věku. Obě se velmi rychle staly mými kamarádkami a když jsem román dočetl, bylo mi líto, že jsou obě jen z papíru. Že je opravdu nemohu potkat v některé z kaváren a pozdravit se s nimi.

Zdroj: archiv Dobrých knih

Letos 21. dubna by Alžběta II. oslavila své sté narozeniny. Panovnice z rodu Windsorů zemřela 8. září 2022 ve věku 96 let po více než sedmdesáti letech na trůně. Výročí jejího narození si Británie připomíná s typickou kombinací úcty, tradice i nenápadného smyslu pro spektákl. Nejde přitom jen o oficiální ceremonie, ale o širší kulturní fenomén – připomínku ženy, která se během života proměnila v symbol, k němuž se stále znovu vztahují jak Britové, tak zbytek světa. 

Vzpomínání, úcta i byznys 

Jedním z hlavních bodů oslav je rozsáhlá výstava v The King’s Gallery v Buckinghamském paláci, která mapuje královninu módní historii. Vůbec poprvé v takovém rozsahu představuje přibližně dvě stovky modelů z deseti dekád jejího života, přičemž zhruba polovina z nich nebyla dosud nikdy vystavena. K vidění jsou ikonické kusy včetně korunovační róby či svatebních šatů, ale i civilnější outfity, které ukazují, jak promyšleně pracovala se svým veřejným obrazem.

Součástí programu k výročí je i mimořádné zpřístupnění prostor, které byly dosud veřejnosti uzavřeny – například soukromých apartmánů v Palace of Holyroodhouse. Výročí tak nabízí nejen pohled na instituci monarchie, ale i na její intimnější, lidskou rovinu.

Vedle toho vznikají tematické kolekce a suvenýry – od oficiální porcelánové řady inspirované královniným šatníkem až po limitované módní doplňky. Kavárny servírují speciální „birthday tea“, Royal Mint vydává pamětní mince a výlohy obchodů se plní motivy odkazujícími k ikonickému stylu panovnice.

To všechno ukazuje, že Alžběta II. nebyla jen hlavou státu, ale i kulturním fenoménem. Její obraz se postupně proměnil v kolektivní mýtus, do nějž si lidé promítali představy o stabilitě, kontinuitě a řádu.

Královna jako mozaika příběhů

Právě tuto mnohovrstevnatost se snaží zachytit i kniha Podivuhodná cesta kolem královny od uznávaného britského satirika Craiga Browna. Titul, který dokonce získal požehnání od samotné královské rodiny, přináší na královninu osobnost méně tradiční pohled. Nyní vychází v českém překladu v nakladatelství PROSTOR.

Brown nenabízí klasickou biografii. Místo lineárního vyprávění skládá portrét královny z mnoha drobných momentů – historek, deníkových záznamů, mediálních výstupů i osobních svědectví. Výsledkem je koláž, která je místy absurdní a komická.

Ukazuje například, jak se realita dvorského života ohýbá pod tíhou tradic. V jednom z popisovaných momentů se například noví členové Tajné rady (Privy Council) učí klečet na polštáři a líbat panovnici ruku, aniž by ztratili rovnováhu. Zdánlivě banální epizody tak odhalují podstatu systému, který funguje na rituálu, symbolice a (ne)psaných pravidlech. 

Živý mýtus

Stejně důležitou roli hrají i sny, které o královně lidé mají. Brown naznačuje, že sama její existence byla do jisté míry snem – kolektivní představou, která přesahovala konkrétní osobu. Pro mnohé ztělesňovala matku národa, oporu a zejména idol. To v našem rozhovoru potvrzuje i překladatel knihy Michael Žantovský: „Královna Alžběta II. byla nejen fyzická osoba, ale i živý mýtus.“ 

Žantovský se s Alžbětou II. setkal jakožto někdejší velvyslanec několikrát – poprvé v roce 1990 při návštěvě Václava Havla v Británii. „Byla to první panovnice, se kterou jsem se v životě setkal, tak trochu zjevení. Ale už tehdy na mě zapůsobila svou vlídností. Od té doby můj obdiv k ní jenom vzrostl,“ vzpomíná.

Podle něj byla její výjimečnost daná nejen délkou vlády, ale především přístupem k vlastní roli. „Od jiných monarchů se lišila nejen délkou svého pobytu na trůně, ale naprostou oddaností své službě a odevzdaností svému údělu. Právě tím si získala úctu svých poddaných i lidí na celém světě.“ 

Symbol stability 

Na knize Žantovský oceňuje především její neotřelý přístup. „Není to klasická královská biografie. Ty jsou většinou náhražkou prášků na spaní. Podivuhodná cesta kolem královny se skládá ze stovek příběhů setkání významných i obyčejných lidí s královnou, v nichž se odrážejí jejich vlastní očekávání, předsudky, sny a naděje,“ popisuje. „Když mi nakladatel Aleš Lederer nabídl volbu mezi překladem nesmírně nudného životopisu jednoho z nejzábavnějších lidí na světě, Woodyho Allena, a nesmírně čtivého a zábavného životopisu jedné z definice nejnudnějších světových osobností, britské královny, zvolil jsem si bez váhání to druhé.“

Práce na překladu pro něj znamenala i návrat do prostředí, ve kterém strávil šest let jako velvyslanec. Přesto zjistil spoustu nových informací. „Musel jsem se zorientovat ve stovkách detailů britské dávnější i moderní historie, dvorského života i různých epizod z dějin windsorské dynastie. Spoustu věcí jsem si musel ověřovat a spoustu nových věcí jsem se i dozvěděl.“

V předvečer královniných nedožitých sta let proběhla na Britské ambasádě akce k uvedení knihy. Jejím kmotrem se stal britský velvyslanec Matt Field. Ti, kdo se chtějí o knize dozvědět víc – nejen od jejího překladatele, ale i od samotného autora – by si měli do diáře zapsat 16. května. Craig Brown bude spolu s Michaelem Žantovským debatovat v sobotu od 10 hodin na veletrhu a festivalu Svět knihy.    

Výročí přichází v době, kdy se monarchie proměňuje. Karel III. stále stojí spíše na začátku své vlády a podle Žantovského bude jen obtížně navazovat na odkaz královny. „Těžko bude mít příležitost se zapsat do britské historie stejně hluboko jako jeho matka. Ale očividně po ní zdědil oddanost svému poslání a snaží se mu dostát co nejdůstojněji,“ říká a dodává, že to neplatí o všech členech královské rodiny. O to silněji dnes působí připomínka Alžběty II. jako symbolu určité jistoty. 

V době, kdy online i kamenné obchody zaplavují tematické předměty a vzpomínkové akce přitahují tisíce návštěvníků, je dobré si připomenout, že skutečný odkaz Alžběty II. leží jinde. Ne v mincích nebo čajovém servisu, ale v příbězích, které po sobě zanechala – a které se teď znovu vyprávějí. 

Zdroj fotografií: Profimedia, Annie Leibovitz (Vanity Fair), Cecil Beaton (Royal Collection Trust), Getty Images, Zuzana Povýšil Schedová (launch knihy)

Lucie, co vás naposledy rozesmálo? 

Mě vždycky rozesměje, když si vzpomenu, kolik jsem vážila, když jsem si ve dvaceti připadala strašně tlustá. 

Máte jako osoba, pro kterou hraje humor v životě velkou roli, nějaký recept na to, jak si udržet úsměv na tváři, a to i v náročnějších situacích? 

Recept na to nemám – kéž bych měla! Myslím, že to zkrátka vychází z naturelu člověka. Já jsem člověk, který se hodně stresuje a často hysterčí v situacích běžného dne, ale když přijde nějaká životní „ťafka“, tak zachovává klid. Příklad: když jedu pozdě na schůzku, dokážu se totálně vypsychovat, jak jsem nemožná a neschopná, ale když se mi v roce 2021 stalo, že jsem si při autonehodě zlomila páteř, zachovávala jsem si celou dobu během zdlouhavých pobytů v nemocnici a bolestivé operace smysl pro humor a nadhled. Humor je pro mě způsobem, jak se vyrovnat s něčím, co je těžké a zatěžkané. To, čemu se dokážeme smát, přece nemůže být taková trága, ne? Nevím, jestli je to úplně nejzdravější způsob zvládání krizových situací, ale mě asi docela funguje!

V dětství jste byla samotářská a žila ve svých fantaziích a příbězích, které jste si psala do šuplíku. To vás dovedlo až ke studiu scenáristiky. Za studií ve Walesu jste se setkala se stand-up comedy, která se později stala vaší vášní i živobytím. Jaké byly vaše začátky na pódiu? 

Docela krušné. Nikdy předtím jsem nedělala divadlo, nedělala jsem nic „performativního“, takže jsem vůbec neuměla vystupovat na pódiu, pracovat s publikem, improvizovat. Hodně jsem tlačila na pilu, působila jsem nervózně a křečovitě, nedokázala jsem se uvolnit a už vůbec si to užívat. Přesto mě stand-up od začátku neskutečně chytnul a už při prvním vystoupení jsem věděla, že je to láska. Ten příval energie a euforie, když se vám podaří lidi rozesmát, je jako droga, je to rauš, je to jako sex. Když jsem slézala z pódia, už jsem myslela na to, kdy budu mít další vystoupení. Ale trvalo dlouho, než jsem našla při vystupování nějaký svůj styl a sebevědomí. To vše přichází až se zkušenostmi.

Jak jste na tom teď se sebevědomím? Trápí vás někdy tréma? 

Samozřejmě, ale to je úplně přirozená věc. Bez ní by to nešlo – neberu trému jako něco primárně špatného, proti čemu se musí bojovat. Tréma znamená, že mi na výsledku záleží. U mě není nějak ochromující, že bych ze sebe nemohla dostat ani slovo. Jednoduše normální nervy, kdy se mi svírá žaludek a cítím mravence v břiše. 

Aktuálně vystupujete i v angličtině či francouzštině. Musíte hodně přizpůsobovat styl humoru a obsah stand-upů publiku podle národnosti, nebo máte zkušenost, že funguje víceméně to samé jako v ČR?

Vystupuju hlavně v angličtině, ve francouzštině jsem to spíš jen tak zkoušela. Musím říct, že mám jen málo materiálů, které fungují pro české i mezinárodní publikum. Nepřekládám svoje stand-upy, tvořím solitérní materiál. Témata mám stejná, energii asi taky, ale textace a stavba vtipů je hodně jiná. 

Spousta humorných historek vzniká při seznamování. Nedávno vám vyšla knížka Historky z Tinderu. Mohla byste ji v krátkosti představit?

Jedná se o moji literární prvotinu. Je to zábavná kniha plná historek o mužích, ženách, vztazích, rozchodech, seznamování a jiných katastrofách. Nejlepší rande vedou k oltáři, ty nejšílenější zase k super historkách – protože neštěstí nechodí po horách, ale po single holkách! Kniha je částečně autobiografická, hodně čerpám z vlastních zkušeností a zážitků, ale myslím, že se v nich potká každá žena, která se občas v těch vztazích trochu plácá.

S čím nejvtipnějším nebo nejbizarnějším jste se na Tinderu setkala? 

O tom se dočtete právě v knize! 🙂 A pozor, já se občas s radostí sama stanu něčím bizárem z Tinderu. Například před rokem jsem si při autonehodě zlomila páteř. Když jsem se poprvé viděla v nemocnici, domlácená, s modřinami, s krčním límcem, vyfotila jsem si selfíčko a nahrála ho na Tinder s popiskem „Ano, bolelo to, když jsem spadla z nebe!“

Je snadné uspět při seznamování s humorem? 

Myslím, že ano. Já sama miluju, když mě dokáže muž rozesmát, má tím automaticky asi tak milion plusových bodů navíc. A myslím, že muž, který je chytrý a v pohodě s vlastním sebevědomím, také ocení vtipnou ženu. Není nic skvělejšího, než si najít někoho, s kým se dokážete smát stejným věcem. Myslím, že páry, které se dokážou spolu upřímně smát, spolu také zůstanou.

V jiném rozhovoru jste řekla, že nemíváte tvůrčí krizi, ale spíš nestíháte využívat všechny nápady. Je tomu stále tak? 

Ano, je to pořád přesně takto. 🙂 Spíš bojuju s nedostatkem času a ne nedostatkem nápadů. Baví mě psát, tvořit, točit, vymýšlet. Snadno se nadchnu, u všeho chci být a občas mám problém odhadnout vlastní síly. S věkem je to lepší a už jsem rozumnější, ale občas si říkám, že ideální dárek pro mě by byl Hermionin obraceč času, abych stihla všechno, co bych si přála.

Můžete prozradit, na čem aktuálně pracujete, ať už jako tvůrce-bavič, tak vedoucí self promotion v České televizi?

Jsem v jednom kole – natáčíme nové stand-upy pro pořad Comedy Club na Paramount Network, finišujeme knížku Protivný sprostý matky na motivy mého stejnojmenného pořadu, který se vysílá na iVysílání České televize. Pro Českou televizi také připravuji nový seriál, o kterém zatím nebudu mluvit, abych to nezakřikla. Zkrátka mě toho pracovně čeká víc než dost.

Zaujalo mě, že každoročně chodíte svatojakubskou pouť do Santiaga de Compostela. Mohla byste mi k tomu povědět více? Plánujete si tuto tradici udržet? 

Už ji udržuju řadu let – zatím mi to překazilo jen zranění páteře, které jsem utrpěla minulý rok a kvůli kterému jsem nebyla schopná jít denně tolik kilometrů s báglem na zádech, ale plánuju, že příští léto zase navážu tam, kde jsem skončila, a vydám se na cestu. Pro upřesnění – moje tradice je jít každý rok 250–350 km svatojakubské pouti, různé úseky cesty do Santiaga de Compostela. Neznám lepší způsob, jak si v rámci náročného roku udělat trochu „time-out“ a vzít si čas na to utřídit si myšlenky a trochu si vyčistit hlavu.  

Jaké jsou vaše další plány a cíle, profesní i životní? 

Mám roční dceru, takže mým hlavním plánem a cílem je toho co nejméně posrat při výchově. 🙂 Co se týče profesních plánů, chci v roce 2023 napsat a vydat další knihu, na které začínám pracovat, dál mě čeká několik audiovizuálních projektů, kterým bych se ráda věnovala jako scenáristka – to je profese, kterou jsem vystudovala a ke které se nyní díky stand-upu oklikou vracím. Další plány nemám – jen zbožné přání, aby si pro mě osud po turbulentním roku 2022 přichystal taky nějakej ten svatej klid!

Zdroj: Lucie Macháčková archiv

Upálené (C. J. Tudor)

Další thriller s hororovou příchutí od autorky Kříďáka, Jámy a Těch druhých. V příběhu vás tentokrát přenese do zapadlé vísky Chapel Croft, která má za sebou palčivou historii. Před pěti sty lety zde upálili osm mučedníků, před třiceti lety odtud zmizely dvě dívky a dva měsíce zpátky tragicky zemřel místní farář. Na jeho pozici je dosazena mladá farářka, která se kromě přijetí ne vždy přátelských obyvatel vesnice a výchovy své pubertální dcery musí potýkat se svou temnou minulostí. Přemůže démony, kteří zde umějí být až příliš skuteční?

Spasitel (Andy Weir)

Nové napínavé meziplanetární dobrodružství od autora světového bestselleru Marťan. Ryland Grace zůstal jako jediný přeživší na zoufalé misi poslední naděje. Pokud selže, lidstvo zanikne. Je tu však drobný háček – Ryland to neví. Nedokáže si vybavit ani své jméno, natož že má nějaký úkol a jak ho asi tak splní. Všechno, co ví, je, že hooodně dlouho spal, probudil se miliony kilometrů od domova a společnost mu dělají dvě mrtvoly. Jak se mu vracejí vzpomínky, dojde mu, že putuje nevelkou lodí, sestavenou všemi pozemskými vládami a vesmírnými agenturami, která byla vržena do hloubky vesmíru, aby odvrátila hrozbu vymření našeho druhu. A díky nečekanému spojenci se mu to možná i podaří…

15 roků lásky (Patrik Hartl)

Realita umí být neuvěřitelná a skutečné události někdy působí nepravděpodobně. Aleš by do svých třiceti dvou let nevěřil, že jeho život bude vypadat takhle. Představoval si ho úplně jinak. Jednoho dubnového odpoledne roku 2001 se zamiloval do ženy, která na něj naložila takovou porci lásky, že by to porazilo i vola. Tento román vypráví o všem, co musel zvládnout, aby se s tou láskou naučil žít.

Skutečná (Petra Nesvačilová)

Petra Nesvačilová je herečka, režisérka a žena, která miluje život. V souboru krátkých fejetonů, povídek a úvah píše o svých vzpomínkách na dětství, ale i o nabitých dnech, které nepostrádají humor a nevšednost umělecké branže. Petřiny texty se opírají o základní hodnoty, jako jsou rodina, vztahy a opravdovost. Je to literatura života a kniha plná příběhů, ke kterým se budete chtít vracet, aby vám připomněly, jak důležité jsou ty „obyčejné“ věci všedních dnů.

Polovina tebe (Brit Bennett)

Vignesova děvčata si budou jako dvojčata vždycky podobná jako vejce vejci. Avšak potom co vyrostou v malé černošské komunitě a v šestnácti letech se rozhodnou pro útěk, se liší nejen jejich všední životy, ale i všechno ostatní: jejich rodina, společnost, v níž se pohybují, a dokonce i jejich rasová identita. O mnoho let později jedna ze sester žije se svou dcerou ve stejném městečku, z kterého se před lety pokusila uniknout. Ta druhá se usadí ve světě bílých a její manžel o její minulosti neví zhola nic. Přesto, že sestry dělí mnoho kilometrů a stejně tolik lží, jejich osudy zůstávají propletené. Jaký vliv bude mít na příští generace, když se cesty jejich dcer protnou?

Pomalu hořící oheň (Paula Hawkins)

Nový román autorky Dívky ve vlaku – knihy, která se stala fenoménem. Když je na říčním člunu v Londýně nalezen brutálně zavražděný mladík, v centru pozornosti se ocitají tři ženy, které ho znaly. Laura, temperamentní podivínka, o níž si leckdo myslí, že je nebezpečná, s Danielem strávila poslední noc před jeho smrtí. Jeho sousedka Miriam ví, že ačkoli Laura odcházela z místa činu s krví na oblečení, nemusí to ještě znamenat, že je vražednice – hořká zkušenost Miriam naučila, co to znamená, ocitnout se v nesprávný čas na nesprávném místě. A do třetice je tu Carla, teta zavražděného, která dosud truchlí nad nedávnou smrtí jiného člena rodiny. Nikomu nevěří – vždyť i dobří lidé mohou být schopni strašlivých činů. Tři ženy, které nemají společného nic kromě zášti, kterou k zavražděnému cítily… Jak dlouho mohou doutnat křivdy a stará tajemství, než se rozhoří v divoký plamen?

Prázdniny v Česku (Ladislav Zibura)

Nejnovější kniha cestovatele Ladislava Zibury připomíná, že za dobrodružstvím nemusíte létat přes půl světa. Stačí procestovat rodný kraj a dobře se dívat. Vydejte se spolu s autorem na dvouměsíční jízdu po českých luzích a hájích. Těšit se můžete na cestu plnou zajímavostí, při které se zasmějete nad příběhy svérázných lidí a načerpáte tipy na výlet. Tak přisedněte do roztomilého bílého autíčka a pevně se připoutejte.

100 přešlapů pro (ne)milovníky češtiny (Červená propiska)

Ve druhé knize úspěšného projektu Červená propiska odhalíte další stovku jazykových přešlapů, které trápí nejednoho Čecha. Autorky vás svým jedinečným způsobem provedou častými pravopisnými i gramatickými nešvary, na které jako korektorky narazily. Ani tentokrát nebudou chybět originální ilustrace, možnost odškrtávat si zvládnuté pojmy, prostor na poznámky a samozřejmě diktáty. Navíc uvnitř najdete latinsko-český slovníček pojmů z bohemistiky, s nimiž se setkáváme ve slovnících či odborných publikacích.

Banksy (Alessandra Mattanza)

Banksy je legenda, ikona, názor. Banksy je životní styl, člověk, umělec a vizionář, který se dostal mimo škatulky konvenčního myšlení i společnosti. Jeho umění bylo možné vidět v ulicích mnohem dříve, než se o nějakém street art vůbec začalo mluvit a stalo se trendy. Jeho obrazy visely v nejprestižnějších muzeích umění světa. Vyzbrojen pouze šablonou způsobil revoluci v samotných základech uměleckého světa. Je jedinou osobou na světě, jejíž umění zná celá planeta, ale nikdo neví, o koho se ve skutečnosti jedná. Jeho obraz se vydražil za neuvěřitelných 29 milionů korun, aby se následně sám skartoval. Spisovatelka, scenáristka a umělecká fotografka Alessandra Mattanza v této publikaci košatě rozebírá jeho různé styly a možné pohnutky, aby čtenáře uvedla do Banksyho světa. Nepřináší žádná úžasná a objevná odhalení, a přesto, nebo právě proto, by se měla zařadit mezi jiné umělecké encyklopedie v knihovnách milovníků tradičního i moderního umění. Pro někoho takového by mohla být ideálním vánočním dárkem, nemysíte?

Nejšťastnější muž na Zemi (Eddie Jaku)

Eddie Jaku se vždy považoval primárně za Němce a až pak za Žida. Byl hrdý na svou zem. To se však změnilo v listopadu 1938, kdy ho zbili, zatkli a poslali do koncentračního tábora. Během dalších sedmi let čelil Eddie každý den nepředstavitelným hrůzám, nejdřív v Buchenwaldu, potom v Osvětimi a následně při nacistickém pochodu smrti. Přišel o rodinu, o přátele, o svou zem. Protože přežil, slíbil si, že se bude každý den usmívat. Vypráví svůj příběh k uctění památky těch, kteří vyprávět nemůžou, dělí se s námi o svou moudrost a žije nejlepší život, jaký může. Nyní věří tomu, že je ten „nejšťastnější muž na světě“. Tyto paměti, vydané na počest Eddieho 100. narozenin, jsou působivé, dojemné a nakonec také plné naděje, že štěstí lze nalézt i v těch nejtemnějších časech.

Zdroj: Knižní klub

Londonův Tulák po hvězdách je nestárnoucí klasikou a soudě dle počtu vydání od toho prvního z roku 1915 si to uvědomují nejen čtenáři, ale i nakladatelé. V rámci edice nejčtenějších knih světa vydalo ke konci minulého roku nakladatelství Leda i tuto klasiku, a to v novém překladu od Petry Martínkové a v novém kabátu. Obálku vytvořilo ilustrátorské duo Tomski & Polanski, jehož práci můžete znát např. z bestsellerů cestovatele Ladislava Zibury či z nejnovějšího vydání Volání divočiny.

Po celý život si s sebou nesu jiné doby i světy. Nosím v sobě jiné osoby. A ty, můj budoucí čtenáři, jakbysmet, to mi věř. Jen si vzpomeň, co jsi prožíval v dětství, než ses vyhranil a zatuhl. Tehdy sis teprve utvářel vlastní duši i osobnost, a přitom jsi zapomínal na mnohé ze sebe.

Děj knihy je zasazen do prostředí kalifornské věznice San Quentin, ve které trpí Darrell Standing. Původně profesor agronomie na zemědělské fakultě Kalifornské univerzity si odpykává doživotní trest za vraždu svého kolegy. Dost času tráví v samovazbě ve svěrací kazajce. Ale i v těchto podmínkách získal svobodu – odpoutal se od bolesti, od vlastního těla a toulal se v mysli, čase i prostoru. Příběh má drsné kulisy, ale při duševní cestě k minulým životům získává i buddhistický nádech. Spolu s hlavním hrdinou a zároveň vypravěčem zažijete události před ukřižováním Krista, převtělíte se do středověkého šlechtice účastnícího se bitvy nebo třeba trosečníka přežívajícího několik let na pustém ostrově.

Neochvějnou skutečnost představuje duch, já ho zosobňuju, tudíž přetrvávám. Já, Darrell Standing, který už vyměnil bezpočet tělesných schránek, připíšu ke vzpomínkám ještě pár vět a půjdu svou cestou. Až se ve formě svého těla důkladně zhoupnu, celá moje podoba se rozpadne a na úrovni hmoty z ní nezůstane vůbec nic. Jen v duchovní rovině po ní zbude památka. Materie sama nemá paměť, poněvadž její otisky pomíjejí a jejich obsah vyprchává spolu s nimi.

Darrell je vězněm s nezlomnou vůlí. Mimo to, že se v románu snoubí téma lidské mysli a reinkarnace s historickým vyprávěním, jedná se o obžalobu vězeňského systému a snahu o reformu společnosti. Autor přichází i s myšlenkou lidské malosti, když mimo jiné říká, že člověk jako jednotlivec neučinil za posledních deset tisíc let žádný morální pokrok.

Knihu je těžké hodnotit – putování minulými životy bylo místy až zdlouhavé, zatímco syrové scény z věznice ve mně zanechaly mnohem víc. Někdo se bude mít problém do příběhu ponořit. Najdou se jistě čtenáři, kterým Tulák po hvězdách zalíbí jako celek. Jack London se dokázal propsat k nesmrtelnosti, vytvořil další klasiku, která stojí za přečtení – a to nejen proto, abyste si ji odškrtli na seznamu „povinné četby“.

Žádná smrt není. Život je zhmotněním nehynoucího ducha. Pouze hmota umírá a pomíjí.

Kniha nabízí únik z reality, od bolesti. Při toulání tímto příběhem si sáhnete do nejhlubšího zákoutí duše a položíte si otázky, které by vás možná jinak nenapadly. Připomene vám, co je důležité. A kdo ví, možná si na konci své poutě také položíte otázku „čím budu, až budu zase žít?“.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkujeme nakladatelství Leda, kde můžete knihu také zakoupit.

Zdroj: Dorota Noon

V září ti vyšla již pátá kniha Ti, kterým se narodíš. Jak dlouho jsi na ní pracovala a co si z jejího přečtení může čtenář odnést?

Myslím, že tak rok a půl. Psala jsem ji ale už dávno, ještě před knihou Barák. Byla jsem na mateřské první rok, a tak je jasné, kde jsem brala inspiraci. Ale není to jen o dítěti, které nějak vnímá svět, ale o výchově, o vlivu rodičů na děti, o tom, z čeho pocházíme, a jak to později vnímáme, a jak se na to někdy vymlouváme. Čtenáři si odnesou snad pěkné čtení a něco málo k přemýšlení.

Kde hledáš inspiraci pro svou tvorbu?

Všude. Vlastně ji ani nehledám, ona přichází. Nebo ještě přesněji – já se jen rozhlížím, zastavím se a dívám se, sleduji, a pak to samo přichází.

Dokážeš se psaním knih uživit? Přece jen to mají spisovatelé v tomto ohledu poněkud složité.

Nedokážu. Ale už je to lepší, než bylo. A poslední dobou jsem větší optimistka a více si věřím, takže doufám, že bude líp a líp.

Vystudovala jsi Literární akademii Josefa Škvoreckého (dnes místo ní funguje Vysoká škola kreativní komunikace, pozn. redakce). Máš pocit, že ti toto studium hodně přispělo k budoucí autorské činnosti?

Studium mi docela dost dalo, minimálně to, že jsem potkala ty správné lidi. Vysvětlím to takhle: když mladý člověk píše a ukazuje své texty rodině, přátelům, většina z nich mu zatleská a řekne, že je to super. Tu správnou zpětnou vazbu dostane až od lidí, kteří se v tom pohybují.

V poutavém románu Ti, kterým se narodíš Alžběta nevšedním způsobem nahlíží na všední problémy nás všech a vtipně vypráví o hledání sebe sama, stereotypech, snech, o rodičích a jejich dětech. Foto: Dorota Nováková

Myslíš si, že se dá psaní naučit, nebo záleží převážně na talentu?

Ano, myslím, že se dá naučit, respektive, že je potřeba se učit technice psaní stejně tak, jako když filmaři chodí na FAMU a malíři na AVU, na druhou stranu to, že nevystudujete žádnou uměleckou školu, ani nenavštěvujete žádný kurz, neznamená, že nenapíšete nic pořádného nebo nenakreslíte dobrý obraz, jen je možné, že zbytečně uděláte začátečnické chyby, nebo se jich dokonce ani nikdy nezbavíte. Ale nic neplatí stoprocentně.

Učíš tvůrčí psaní z obýváku, přiblížíš, jak kurzy fungují?

Fungují online i na živo. Co se týče online verze, tak v ní jsou obsažené jednotlivé lekce spolu se cvičením a se zpětnou vazbou. Tu poskytuji já a to mě hodně baví – pomáhat začínajícím autorům se hledat a nebát se psát opravdově. Nově otvíráme autorský klub, facebookovou skupinu, kde se dozvíte nejen vše o psaní, ale ještě se tam dočkáte zajímavých rozhovorů a nahlédnete do toho, jaké to je vydávat si knihy, následně je propagovat a jak čelit kritice.

Co bys poradila začínajícím autorům?

Dvě zdánlivě protichůdné věci. Za prvé, aby si věřili, aby šli za tím, co cítí, a nespokojili se se stereotypy a klišé. Za druhé, aby byli pokornější, nechali si poradit a ne aby pořád zarputile tvrdili, že to, co napsali, je nejlepší. Ale ono jedno souvisí s druhým. Tedy aby si věřili a vážili si svého psaní natolik, že se v tom budou zdokonalovat a nespokojí se s první verzí.

Sleduješ současnou českou literární tvorbu? Jaký je tvůj oblíbený spisovatel?

Trochu. Mám ráda Mornštajnovou, ale to asi každý. Taky mě zaujala Zuzana Kultánová se svou knihou Augustin Zimmermann, je to už pár let, co říkala, že pracuje na další knize, tak čekám…

Najdeš si na čtení čas? Kterou knihu jsi v poslední době přečetla a mohla bys ji doporučit?

Nedávno jsem četla knihu Plyšový Buddha od Michala Čagánka a sem tam si na ni vzpomenu, je tam plno krásných myšlenek, které čtenáře pohladí po duši.

Máš nějaké rituály spojené s psaním? V jakém prostředí se ti píše nejlépe?

Nejlíp v kavárně. Potřebuji klid, a to paradoxně v kavárně mám, neruší mě tam ty potenciální možnosti jako je jít do ledničky, pustit si televizi, zapnout pračku.  

Hodně času trávíš v kavárnách na Vinohradech, kde bydlíš. Jaká je tvoje nejoblíbenější?

Podle nálady a situace, když potřebuji lidi, tak Plečnik, psát chodím do Casa Nostry, autorské čtení mívám v Café Švihanka a s kamarády se scházím v Dobré trafice.

Z dění na Vinohradech vychází časopis Náměsíčník, který jsi založila. Jak tě to napadlo a co bylo impulzem k rozjezdu takového projektu?

To jsem takhle před několika lety seděla na Jiřáku a sledovala ten mumraj kolem a napadlo mě to celé zmapovat. Téměř každý měsíc tam vyrostla nová kavárna či bistro, několikrát do týdne se tam konají trhy, neustále se tam něco děje… a do toho ten velkolepý kostel. Celá oblast Jiřáku je úžasná, ale stejně tak celý Žižkov a Vinohrady.   

Co ti tvorba časopisu dala? Jak náročné je udržet ho naživu?

Dala mi lekci jak jednat s lidmi. A spoustu zkušeností. Vydávat časopis není jen o tom napsat pár článků. A náročné to je, hlavně finančně, je problém sehnat inzerci.

Jaké jsou tvé další životní i autorské plány?

Tak těch je spoustu, ale nechci prozrazovat, protože mi už ledacos nevyšlo, tak nechci nic zakřiknout. Ale jednu věc prozradím: chci zfilmovat svou knihu Barák.

Alžběta se narodila se v Brně, vystudovala gymnázium v Tišnově a poté odešla do Prahy, kde úspěšně absolvovala magisterské studium na Literární akademii Josefa Škvoreckého. Společně s Andreou Selzerovou se věnuje „Kurzům z obýváku“, kde působí jako lektorka psaní, přispívá citlivým a akurátním hodnocením textů studentů a jemným, ale účinným vedením workshopů. Psaní je pro ni zábavou, ale i nezbytností. Vyjadřuje tím pohled na svět. Ve svých textech se zaměřuje na popis obyčejného života a všední současnost. Baví jí přemýšlet nejen o příbězích, ale i postavách a stylu psaní. Svou kreativní činnost kloubí se starostí o svou pětiletou dceru, která jí inspirovala k napsání její zatím poslední knihy Ti, kterým se narodíš.

Zdroj: Alžběta Bublanová

Opravdový život

Autor: Adeline Dieudonné

Doma jsme měli čtyři pokoje. Můj, bratra Gillese, rodičů a jeden patřil mrtvolám. Daňkům, kancům, jelenům. A pak tam byly hlavy antilop všech druhů a všech velikostí, skákavých, impal, pakoní…

Kniha je příběhem dospívající dívky, která spolu s dalšími členy dysfunkční rodiny žije pod diktaturou násilnického otce, který do domu přináší jen nadávky a smrt.

Byl tam, mimo jakoukoli pochybnost. A viděl mě, aniž se na mě díval, díky svému šestému smyslu lovce. Byl tam, se svým rudým pohledem a pootevřenou čelistí. A hladil hyenu sedící vedle něho. Viděl moji radost a třásl se na to, jak ji zničí.

Vypravěččina pasivní matka (kterou přirovnává k amébě, primitivní jednobuněčné formě života), žije ve strachu z manžela. A tomuto osudu se chce hlavní hrdinka vyhnout. Jediný, ke komu má blízko, je její mladší bratr, který se ale následkem traumatického zážitku začne měnit v něco zlého.

Kniha láká k otevření už jen svou obálkou, ze které nejednomu člověku přejede mráz po zádech. A co teprve při samotném čtení. Je to hořkosladké vyprávění dívky, která se postaví krutosti, dokáže najít způsob, jak přežít v divočině rodinné reality a proti proudu zla bojuje pomocí nespoutané fantazie a představivosti. Bojuje, aby změnila minulost i budoucnost.

Zahlédla jsem všechno úžasné, co mi život může dát. Viděla jsem hrůzu a viděla jsem krásu. A krása zvítězila. Nejsem slabá.

Opravdový život je geniálně napsanou knihou plnou bizarních scén a zvláštních postav. Není divu, že tento autorčin debutový román získal sedm významných francouzských a belgických literárních cen. Příběh, který ukazuje to, že dětská duše se násilí přizpůsobuje jinak, se stal pro mladší čtenáře jak symbolem úsilí o přežití v nepřátelském prostředí, tak i návodem k němu. Ale určitě zaujme i starší čtenáře – mohu jen potvrdit.

Řekni mi všechno

Autor: Cambria Brockman

Když celou dobu všem ostatním lžete, začnete lhát i sami sobě. Předstírat. Přetvařovat se. Lhát. Skoro jsem zapomněla, kdo jsem.

Tento thriller, jehož děj je ukotven v prostředí elitní univerzity v Nové Anglii, slibuje mrazivý zážitek. Opravdu se od něj nebudete moct odtrhnout?

Kniha vypráví o skupině studentů, z nichž každý má svá tajemství, lépe i hůře se snaží předstírat, že je vše v pořádku, a že jejich jediným problémem je obstát u zkoušek a pořádně si užít party. Vypravěčkou je Malin Ahlberová, která stejně jako ostatní z jejích „přátel“ předstírá, že je obyčejnou nezajímavou studentkou. Školu si vybrala co nejdál od svého domova, Texasu, aby unikla traumatu z dětství souvisejícím se smrtí jejího bratra. Bolest z jeho ztráty se od té doby snaží rodičům kompenzovat tím, že je dokonalou dcerou se skvělými studijními výsledky. Najde si přátele, pro které se stane důvěrnicí. Když její blízcí trpí, nedokáže tomu jen nečinně přihlížet – usmyslela si, že jejím životním posláním bude bránit ty, kteří jsou příliš slabí, než aby to dokázali sami. Hodlá je bránit za cenu jakýchkoliv obětí, zcela bez ohledu na všechno a na všechny…

Kniha je čtivá, děj, který se střídá ve třech časových rovinách, plyne, ale vůbec by neuškodilo pár stránek ubrat. Bohužel se slibované mrazení nedostavilo, příběh postrádal dostatek dynamiky. Postavy vám nejspíše k srdci také moc nepřirostou. Spíše než do thrillerů bych knihu zařadila do kategorie young adult. Pokud ale toužíte po příběhu, který zahrnuje intriky, tajemství, studentské problémy, spoustu alkoholu a nějakou tu smrt, pusťte se do čtení.

Tajemství krve

Autor: J. T. Ellison

Děj knihy se točí kolem sedmnáctileté Mindy Wrightové, skvělé závodní lyžařky, která bojuje o kvalifikaci na zimní olympijské hry. Těžká havárie na sjezdovce ale její závod ukončí. Operace zlomeniny vede k odhalení ještě vážnějšího problému – leukémie.

Jako by nebylo dost na tom, že nedokončí sezonu, dokonce i její šance na zařazení do národního mužstva jsou nejisté. Je jí z toho všeho zle. Z toho hýčkání. Nedostatku pohybu. Z té bolesti, která jí sedí v kostech jako po nejhorším tréninku, ale není to taková ta příjemná únava, jaká se dostaví po přílišné námaze. Tahle únava je špatná. Neznámá. Vlastně ji cítila už nějaký čas, nejmíň několik měsíců před závody, ale když ji teď pojmenovali, je to mnohem horší.

Rakovina.

Mindy naléhavě potřebuje transplantaci kostní dřeně. Dárci bývají rodiče, ale testy ukáží, že není jejich dcera. Aby Mindy přežila, musí se rozplést klubko lží kolem jejího narození. Hledání pravdy rodinu rozdělí a aby její člen ochránil ta nejhlubší tajemství, odstartuje smrtelně nebezpečnou hru.

Hemoglobin, plasma, voda. Draslík, chlór, fosfor, sodík. Kyslík, oxid uhličitý, dusík. Je to krása. Je to vyvážená, dokonalá živina, jejíž pomocí tělo funguje. Dokud se ovšem nerozhodne zradit svého hostitele, jako se to stalo v případě Mindy.

Čtení této knihy je jako loupat cibuli – ne, není to tak nepříjemné a pravděpodobně ani plakat nebudete, ale odhalíte další a další vrstvy příběhu, které odkrývají čím dál více lží a tajemství. V Tajemství krve očekávejte spoustu rodičovské lásky, která ale vede k tragickým událostem. Kniha zahrnuje vážnější témata jako sebepoškozování, depresi a sebevraždu. Obsahuje možná až moc podezřelých náhod a děj bude pro mnohé čtenáře předvídatelný, ale i přesto si vás tento thriller něčím získá a vy budete hltat stránku za stránkou.

Za poskytnutí recenzních výtisků děkujeme nakladatelství Leda, kde můžete knihy také zakoupit.

Zdroj: Leda, Unsplash

Kamu je známá nejen tím, že umí skvěle vařit a vymýšlet netradiční recepty plné barev a exotických chutí, ale také vlivem na své fanoušky ve věci hubnutí, rostlinného stravování, duševního zdraví a ekologie. Možná jste zaznamenali kauzu tzv. jarního detoxu zahrnujícího pití kokosové vody, který propagovala. Ale tím se v tomto článku zabývat nechceme.

Jsem jedna z těch, která se s recepty a myšlenkami o skvělém jídle budí i usíná a považuje vaření za určité životní poslání. Nikdy mě nenapadlo, že bych v životě mohla dělat něco jiného. Je to vášeň a zároveň posedlost.

Vystudovala střední hotelovou školu v Praze a vařila na Novém Zélandě, v Austrálii, v Anglii u Jamieho Olivera, ve Vietnamu a jinde na světě. Jak jsme již naznačili, je hodně aktivní na sociálních sítích. Vydala dvě knihy receptů s názvem Nejbarevnější kuchařka a Nejbarevnější Mexiko. Hlavně v posledním roce dává svým sledujícím na Instagramu nahlédnout nejen do talíře, ale i do svého alternativního způsobu života.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

LET’S HELP AGAIN!🐕 (English below) Máme rádi šířit radost. Na našich stránkách nyní najdete knihy s 20% slevou a to do vyprodání zásob. Na skladě je pár posledních desítek kusů všech našich knih, proto jestli dlouho váháte, teď máte šanci ji ukořistit za výhodnou cenu navíc s výtěžkem na dobrou věc. Peníze z podzimního prodeje totiž putují jako každý rok do útulku Voříšek❤️ . WWW.CHEFKAMU.CZ . Útulek Voříšek u Olomouce vedou manželé Dostálovi na vlastní pěst a navíc na hypotéku. Dávají do kupy nejhorší případy týraných pejsků a připravují je na nový šťastný život. Každý rok jim společně pomáháme statisícovými částkami, které použili na zřízení nové elektřiny, oplocení objektu pro lepší venčení, rekonstrukci kotců aj. Pojďme jim pomoci i letos! Jsou to lásky s velkým srdcem🙌 Říkají mi “strážný anděl” a mě baví jim pomáhat. Andělé jsou totiž oni sami. . A my? Jsme ponoření do práce na nové knize a dalších projektech. Věnujeme se vývoji úžasných věcí a moc nás to baví✨ Chtěli bychom vám také poděkovat za vaší podporu. Jenom díky vám můžeme tvořit další krásné smysluplné věci!!!!!! Mějte se krásně, máme vás rádi🍀 . PS: Rádi bychom něco uloupli i pro @statekradosti 🐖 Mrkněte na ně a šiřte dobro, lásku a pomáhejte si, jak to jde:) To je totiž úplně nej! . 🇬🇧🇬🇧🇬🇧 ENGLISH: We like to support a dog shelter Voříšek (which means a small nut🥜) by selling our books. We do it every year and the time is now! We also give you a discount 20% on all our books. You can find them on my e-shop: WWW.CHEFKAMU.CZ . As you can see we ship our books in EU and UK. If you are from US or anywhere else from the world and you want our book, please, send an e-mail to: info@chefkamu.com and my mum will arrange a shipping to your address via DHL. It’s the fastest and cheapest option🙌 This dog shelter is an independent facilitity owned by an older couple who gave their hearts to this project. They save abused dogs and help them to live happy lives. We send them beautiful amounts every year so they’ve already build some new fences, new electricity system and much more. WE LOVE THEM!

Příspěvek sdílený KAMU (@chefkamu), Zář 2, 2020 v 3:05 PDT

Nejnovější projekt, na kterém mimo jiné spolupracovala se svým přítelem Robim, by ve vás měl probudit představivost, hravost a otevřenost. Dopomůže vám k hlubšímu vnímání smyslů. V knize najdete 48 receptů na rostlinné bázi, spoustu povídání a příběhů. Ale to není zdaleka všechno, kniha je doslova uměleckým dílem. Na výtvarné stránce projektu se podílelo 18 umělců (např. Léna Brauner či Veronika Tomášková), Peter Bobek vytvořil na krabici bláznivý obraz a Annie Carter jemnější verzi – vybrat si tak můžete ze dvou designů. Součástí je také ekologicky vyrobený pytlíček s kartami, které jsou odrazem vlastního tématu vycházejícího z archetypů, které jsou v nás dávno zakořeněné. Do obalu je zakomponovaná esenciální vložka, při jejímž tření uvolníte éterickou vůni. Pokud si při čtení rádi pouštíte hudbu, jistě vás potěší, že ke každému tématu v knize autoři vytvořili playlist.

Tento krásný výtvor můžete zakoupit v předprodeji na Kamilině webu, a pořídit tak třeba vánoční dárek. Koupí podpoříte umělce z české divadelní či hudební scény, kteří z důvodu pandemie přišli o práci.

Zdroj: Kamu