Pojmem mural se označuje velkoplošná nástěnná malba vytvořená ve veřejném prostoru. Na rozdíl od graffiti, které často vzniká nelegálně, bývají muralová díla zpravidla objednána majitelem objektu jako jeho výzdoba. Právě s touto myšlenkou přišla městská část Praha 6. Od 15. června 2026 se dlouhá betonová stěna v ulici Vlastina, za níž se nachází armádní objekt, postupně mění v galerii současného street artu pod širým nebem.

„Mural na Dědině se nově řadí mezi sedm divů Prahy 6. Ukazuje, že díky skvělé spolupráci a dialogu se může i armádní objekt – který málokdy bývá chloubou města – proměnit v umělecké dílo a vyhledávaný cíl domácích i zahraničních turistů.“ říká starosta městské části Praha 6 Jakub Stárek.

Mural Ruzyně vzniká jako kurátorsky vedený celek, jehož jednotlivé části na sebe budou vizuálně navazovat. Po dokončení bude dílo zabírat přibližně 1 800 metrů čtverečních. Umělci a umělkyně pracují s tématem „Krása města v pohybu“, které vychází z dynamiky městského života. Do projektu se zapojila výrazná jména české scény, například Michal Škapa, Toy Box, Chemis, Sany nebo Jakub Tytykalo. Zahraniční tvorbu zastupují mimo jiné Bona Berlin, Tim Marsh, Luca Ledda, Smoka či Mandioh.

„Zadali jsme jednotné téma Krása města v pohybu,“ vysvětluje Jan Lacina, radní pro kulturu, sport a bezpečnost, a dodává: „Jak ho kdo ztvárnil bylo pouze na něm, žádná další pravidla umělci nedostali. Svá díla si podepsali, proto si můžete prohlédnout, co si kdo pod tímto tématem představuje.“ Právě rozmanitost zapojených autorů a autorek slibuje pestrý průřez současným urban artem a street artem. Návštěvníci na stěně objeví nejrůznější motivy, od snových tváří přes pražské budovy až po témata spojená s mezilidskou laskavostí.

Tímto tématem se inspirovala česká ilustrátorka a streetartistka Toy Box. Svou část muralu pojmenovala Laskavost: malé a velké dobré skutky a vyzvala veřejnost ke sdílení příběhů o dobrých skutcích místních obyvatel. „Vycházím z myšlenky, že pokud se budeme po městě pohybovat ohleduplně a prokazovat si malé laskavosti, bude se nám všem žít o něco lépe,“ vysvětluje Toy Box.

Po dokončení se Mural Ruzyně stane třetím nejdelším kolaborativním muralem v Evropě.

Projekt vzniká ve spolupráci s The Chemistry Gallery, kreativní institucí založenou v roce 2008, která se zaměřuje na prezentaci tvorby současných vizuálních umělců a umělkyň z České republiky i ze zahraničí. Galerie zároveň organizuje mezinárodní festival mural artu Urban Pictus, který prostřednictvím velkoformátových maleb proměňuje Prahu ve veřejnou galerii.

Festival přibližuje obyvatelům i návštěvníkům metropole fenomén street artu. Umělcům a umělkyním zároveň poskytuje prostor, aby prostřednictvím velkoformátových děl vyprávěli příběhy místních komunit a probouzeli v lidech zájem o prostředí, v němž žijí.

„Chtěli jsme do Prahy přenést energii světových metropolí a ukázat, že i dlouhá betonová stěna může být uměleckým zážitkem,“ říká organizátor festivalu Petr Hájek.

Projekt dále podpořili Letiště Praha, Ministerstvo obrany ČR, Vojenský historický ústav, CzechTourism, Prague City Tourism a také jednotlivá pražská velvyslanectví a kulturní instituty zemí, z nichž pocházejí zapojení zahraniční umělci a umělkyně.

Mural Ruzyně bude ve své finální podobě dokončen 30. června 2026. Návštěvníci se poté mohou vydat na procházku ulicí Vlastina nebo si celé dílo prohlédnout za jízdy tramvají mezi zastávkami Sídliště Na Dědině a Ciolkovského.

Foto: Urban Pictus, MČ Praha 6

Zámek Bechyně zahájil 29. května letošní uměleckou sezónu nesoucí název Relational Fields („Vztahová pole“), který odráží témata zkoumaná v jednotlivých výstavách – podoby vztahů mezi díly a okolním prostorem, současným uměním a historickou architekturou, generacemi autorů, ale i samotnými návštěvníky a vystaveným uměním. Letošní ročník vyniká intenzivní prací se zvukem, site-specific instalacemi a vůbec poprvé také vstupem současného umění do historických interiérů zámku. Expozice jsou rozmístěny napříč celým zámeckým areálem.

O zámku

Zámek Bechyně leží nad soutokem Lužnice a Smutné ve stejnojmenném městě asi 120 kilometrů od Prahy. Původně gotický hrad nechal postavit Přemysl Otakar II. v roce 1268, renesanční podobu však získal v 16. století za pobytu Petra Voka z Rožmberka. Zámek se pyšní nádvořím s freskami Bartoloměje Beránka, Vokovým sálem, stropovým sálem s pískovcovým pilířem i jednou z největších evropských sbírek dětských portrétů. Po dobu 233 let patřil rodu Paarů, který nechal zbořit předhradí a založil lovecký park.

Relational Fields

Současné umění na návštěvníky dýchne už před vstupem do zámeckého areálu, kde se nachází nová stálá instalace jednoho z nejvýznamnějších českých designérů současnosti Maxima Velčovského. Jeho díla jsou součástí sbírek například ve Victoria and Albert Museum v Londýně nebo Centre Pompidou v Paříži.

Letošní sezóna oslovuje všechny smysly – včetně sluchu. Jedním z vystavujících umělců je nizozemský hudební skladatel Roland Emil Kuit, jehož tvorba se dostala až do vesmíru na palubě mise NASA OSIRIS-REx. Pro Zámek Bechyně vytvořil zvukovou instalaci Intermodel Morphology, kterou si každý návštěvník může aktivovat naskenováním QR kódu, a vytvořit si tak vlastní individuální zážitek při průchodu parkem.

V podkroví zámecké sýpky se nachází jeho druhá interaktivní instalace Mass, jejímž hlavním prvkem je 10 000 pingpongových míčků. Ty mohou návštěvníci pomocí větráků sami rozhýbat a tím měnit dynamiku celé instalace.

Výjimečnou novinkou letošní sezóny je také premiérový vstup současného umění přímo do historických interiérů zámku. Svá díla zde vystavila švýcarská multimediální umělkyně Nives Widauer – někde jako drobný detail, jinde jako výrazný figurální objekt.

Výstavní část v zámecké sýpce propojuje mezinárodní i současnou scénu napříč generacemi. První patro patří výběru umění z Galerie Konrad Fischer, které reflektuje krásu i křehkost světa a zdůrazňuje potenciál mezilidských vztahů. Druhé patro nabízí českou perspektivu v podání Galerie Etcetera a Miroslava Jiřelého, kde se propojuje lokální historie, politická paměť i otázky identity.

Přízemí sýpky tentokrát nechává nahlédnout prostřednictvím nově vydaného katalogu The Stava Family Collection, Part I. do sbírky rodiny Stava, která zámek získala v restituci v roce 1992.

Zámek i výstavy jsou veřejnosti otevřeny od 29. května do 13. září 2026.

Foto: Libor Sváček, Vladimír Kiva Novotný

Rony Plesl je bytostně spjatý se sklem – jako autor s nezaměnitelným rukopisem, tvůrce uměleckých plastik z uranového skla, pedagog UMPRUM i designér ikonických váz, svítidel a nápojového skla. Méně známá je však jeho sběratelská poloha ovlivněná lidskou smrtelností a morálními zásadami. Poloha intimní, neokázalá a vedená spíše vnitřním neklidem než systémem. Zhruba polovina jeho sbírky je nyní poprvé veřejně k vidění – v karlínském sídle J&T Banky si ji můžete prohlédnout do 15. srpna, a to zdarma. Galerie Magnus Art se snaží veřejnosti prezentovat výběr ze soukromých sbírek, Pleslova je už desátá v pořadí. Zároveň jde o jednu z dosud nejrozsáhlejších výstav galerie. Některá z děl jsou tentokrát k vidění i ve veřejnosti nepřístupném atriu banky. 

Název výstavy odkazuje k větě připisované Johnu Lennonovi, kterou Rony Plesl kdysi objevil vyšitou na svém saku. A právě mimochodem, bez předem promyšlené strategie, vznikala i jeho sbírka. „Nejsem typický sběratel, který by začal sbírat kvůli investicím, zdobení domu nebo estetice. Pro mě je to niterní záležitost. Zajímá mě memento mori a sbírám věci, které jsou o životě a smrti. Díla ze sbírky mě navíc inspirují v mé práci,“ říká Plesl, který umění začal kupovat už jako student. Prvním dílem v jeho kolekci byla práce maďarského op-artového umělce Victora Vasarelyho, postupně se však začal soustředit především na českou scénu. Sběratelská kolekce se v galerii potkává s Pleslovými díly – ať už jde o triptych inspirovaný benátskými zrcadly, Křišťálového Krista nebo trnovou plastiku z jemně fosforeskujícího uranového skla. 

„Kdysi jsem si řekl, že když prodám svou první sochu, koupím za ni dílo jiného umělce – jako způsob, jak něco vrátit do sféry, kterou miluji. Deset let jsem učil dějiny umění, mám k nim hluboký vztah a dobře jim rozumím. Zároveň mi přišlo přirozené investovat peníze do něčeho, co má skutečnou hodnotu a krásu,” popisuje vznik sbírky Plesl. „Moje očekávání od sběratelství se v čase proměňují – souvisejí i s osobním životem, s manželkou Šárkou, rodinou, s uměním jako takovým. Sbírka je tak do velké míry odrazem nás obou.“

Výstava, jejíž kurátorkou je Valérie Horváth, představuje práce Josefa Bolfa, Ivana Pinkavy, Milana Knížáka, Jiřího Davida, Karla Malicha, Daniela Pitína, Patrika Adamce, Venduly Chalánkové nebo Jana Merty. Jedinou výraznější zahraniční výjimkou je vietnamsko-dánský umělec Danh Võ, jehož dílo patří pro Plesla k nejintimnějším částem celé sbírky. „Každá věc ve sbírce pro mě má význam. Ale kdybych měl jmenovat jednu z nejhlubších, je to dopis od Danha Võ, což je jeden z nejslavnějších umělců dneška, který pochází z Vietnamu, ale vyrůstal v Kodani. Dopis přepsal jeho otec, kaligraf, podle historického dopisu francouzského evangelisty z roku 1861, v němž se sám před popravou loučí se svým otcem. Vidím tam vztah otce a syna, Asiata a Evropana i vztah k náboženství.“ 

Pro Ronyho Plesla je důležité podporovat také mladé umělce – ostatně na pražské UMPRUM učí už 18 let a jeho ateliérem prošla řada mladých talentů. Krom jiného se jim snaží například předat dovednosti, které on měl to štěstí získat v Itálii. „Benátky jsou moje město. Jezdil jsem tam pravidelně čtyři roky a prožil tam nejinspirativnější období svého života. Itálie mě celkově ovlivnila v komplexnosti, mám pocit, že všechno, co v životě dělám, musí být dotaženo do maxima. I obyčejný pošťák tam má Armani brýle. Obchodník ze sklárny nosí dobrou košili, dobré sako, nedá si špatnou rybu. To mě hodně ovlivnilo,“ říká o městě, kde sbíral zkušenosti v jedné z nejstarších rodinných skláren na světě. V roce 2022 zde během benátského bienále představil také svou práci. 

K nejdiskutovanějším exponátům výstavy se řadí určitě Zmrd od Ondřeje Filípka, dílo, které Plesl označuje za jedno ze svých nejoblíbenějších. Přestože název i podoba sochy mohou působit provokativně, vnímá ji jako pozitivní symbol, jako malého postiženého chlapce, který čelí nepřízni osudu a ztělesňuje každodenní boj a lidskou odolnost. 

Umění v galerii jakoby mimochodem vytváří jakousi svatyni kontemplace nad tím, co je pro nás důležité. Od velkých gest a duchovní vznešenosti přes tiché intimní příběhy až po bodavý smysl pro humor. Ostatně, to podstatné se skutečně někdy děje jen tak mimochodem.

Zdroj: Anna Pleslová

Dialog umění a médií 

Pražské Centrum současného umění DOX otevřelo výstavu HIT BY NEWS, která ukazuje, jak  tištěná média formovala společnost i výtvarnou tvorbu během posledních více než sto let. Sleduje cestu od raných uměleckých experimentů s novinami a časopisy až po současné reflexe mediální reality. 

Projekt založený výhradně na dílech ze švýcarské sbírky Annette a Petera Nobelových představuje téměř čtyři stovky prací více než dvou stovek umělců, kteří ve své tvorbě reagovali na média, zejména ta tištěná. Výstava zároveň připomíná, jak se mediální krajina v posledních desetiletích proměnila vlivem digitalizace, a otevírá témata důvěry ve zprávy, svobody médií nebo tlaku na novináře.

Kurátorem výstavy je švýcarský kurátor Christoph Doswald, který pro pražskou prezentaci připravil reprezentativní výběr z více než dvoutisícové kolekce budované manželi Nobelovými od 80. let 20. století. Jejich sbírka patří k nejvýznamnějším kolekcím zaměřeným na press art. Na výstavě se tak potkávají historické avantgardy, pop art i současné reflexe mediální reality. Mezi vystavujícími figurují jména jako Georges Braque, Kazimir Malevič, Joseph Beuys, Man Ray, Robert Rauschenberg, Barbara Kruger či Andreas Gursky. 

Expozice je rozdělena do čtrnácti tematických částí a zabírá hned dvě patra galerie. Doporučujeme si na její návštěvu vyhradit více času. K vidění tu jsou výstřižky z novin, obálky magazínů, fotografie, ale také malba, koláže či umělecké objekty. 

„Pod označením press art se zde soustřeďují umělecká díla, která se v nejširším smyslu vztahují k tištěnému slovu a obrazu a která z levného, každodenního spotřebního zboží činí jedinečný nákladný artefakt: koláže z novinového papíru, malby vycházející z novinových snímků, fotografie obálek časopisů, kvaše nanášené přímo na noviny či sítotisky založené na portrétech hvězd z populárních magazínů. Rozsah použití je široký, techniky rozmanité a tematické okruhy téměř nevyčerpatelné – stejně pestré jako důvody, které umělce k těmto pracím vedou a které se pohybují mezi fascinací a kritikou,“ vysvětluje kurátor Christoph Doswald.

HIT BY NEWS patří mezi dva hlavní výstavní projekty DOXu pro letošní rok. Výstavu můžete navštívit do 23. srpna. Doprovází ji i odborné debaty, vzdělávací programy a diskuze zaměřené na mediální etiku, svobodu slova a vztah umění a veřejného prostoru.

Transylvánská malba dnes

Pokud byste rádi vyrazili za uměním mimo Prahu, za pozornost stojí také výstava Transylvanian Painting Today v olomoucké Telegraph Gallery. 

Když se řekne Transylvánie, mnoha lidem se vybaví divoká příroda nebo román Brama Stokera o hraběti Draculovi. Z tohoto regionu v dnešním Rumunsku ale zároveň pochází řada umělců, kteří se výrazně prosadili na mezinárodní scéně. A právě jejich tvorbu představuje olomoucká výstava.

Projekt britské kurátorky Jane Neal navazuje na předchozí výstavy věnované německé a britské malbě (German Painting Now a New Positions in British Painting) a uzavírá tak její kurátorskou trilogii zaměřenou na současnou figurativní malbu v Evropě. V Telegraphu se do 11. června představí patnáct výrazných osobností rumunské malířské scény.

Mezi nejznámější umělce výstavy patří Adrian Ghenie, Marius Bercea nebo Șerban Savu. Jedním z vystavujících je také Radu Băieş, který se v Telegraph Gallery představil před pěti lety sólo výstavou Searching For My Human Traces. Jsou spojeni s takzvanou klužskou školou – neformálním okruhem umělců kolem Univerzity umění a designu v Kluži, který na počátku 21. století výrazně zaujal mezinárodní scénu. Jejich malba často pracuje s figurací, silnou atmosférou a reflexí historických i postkomunistických témat. 

Transylvánie byla vždy vyhledávaná pro svou krajinu – zelené pastviny, majestátní hory i hluboké lesy. Region je opředený legendami a zároveň představuje kulturní prostor, v němž se po staletí setkávaly různé národy, náboženství i tradice. Právě tato historická a kulturní vrstevnatost se často promítá i do současného umění, které zde vzniká.Pokud se do Telegraphu vydáte, doporučujeme výstavu spojit s gastro zážitkem v místní restauraci Pulse – navštívili jsme ji už několikrát a vždy jsme byli velmi spokojení. V budově najdete také coworking, ateliér nebo třeba kino, takže místo žije od rána do večera různými kulturními a tvůrčími aktivitami.

Hledání ráje v labyrintu světa

Ochutnávku rumunského umění můžete aktuálně zažít i v Praze. V Bold Gallery probíhá sólová výstava Labyrint srdce a ráj světa malíře Radu Băieşe, jednoho z autorů zastoupených právě na výstavě v Olomouci.

Výstava je pozvánkou do vnitřního prostoru člověka a jeho hledání klidu v nečitelném světě. Aktuální série maleb reflektuje události posledních let a zkoumá, jak se člověk vyrovnává s nejistotou současnosti. Autor vnímá lidský život jako pohyb v labyrintu – prostoru, kde je poutník neustále vystaven různým pokušením i cestám, které mu život předkládá. Výstavu můžete navštívit zdarma do 4. dubna.

Umění trávení 

Aktuální výstava ALL THINGS DIGESTING v Kunsthalle Praha zve ke zpomalení a vnímání umění spíše tělem než hlavou. Umělecké duo sikau/pubalova proměňuje galerii v multisenzorický prostor, kde hraje roli zvuk, dotek, vůně i pohyb a kde se návštěvník stává součástí dění. 

Projekt vznikl v rámci experimentální platformy Aw!lab a vychází z metafory trávení – tedy z toho, jak do sebe vstřebáváme svět kolem sebe, informace i emoce. Instalace pracují s fermentací, mikrobiálními procesy nebo tělesnou intuicí a vytvářejí prostředí, které není jen k pozorování, ale k prožívání. 

Foto: Tomáš Cindr (DOX), Vendula Burgrová (Telegraph), Vojtěch Veškrna (Kunsthalle)

Linda v rozhovoru prozrazuje, proč jsou podle ní v kreativní profesi klíčové moudrost, vytrvalost a nikdy nekončící touha učit se.

Lindo, kde jsou vaše kořeny? Odkud pocházíte?

Pocházím z Olomouce, ale od devatenácti jsem v Praze, takže doma už se cítím tady. Mezitím jsem žila čtyři roky v Londýně, chvíli v Berlíně a s manželem obecně hodně cestujeme.

Přitahoval vás svět umění už od dětství? Čím jste tehdy chtěla být?

Ano, i takto zpětně si to hodně uvědomuji, zrovna nedávno jsem na to myslela, s příchodem našeho syna, že už od útlého věku jsem měla tyto tendence, vnímala jsem svět uměleckýma očima a duší. Chtěla jsem a pořád chci být kosmonautkou 😀 a taky profesionální cestovatelkou, to se sice úplně na profesionální úrovni nesplnilo, ale hned na další příčce byla moje touha stát se umělkyní. Po cestě životem se mi také splnilo přání stát se mistryní světa ve sjezdu na divoké vodě a teď jsem se navíc čerstvě stala mámou.

Jaká byla vaše cesta k designu a sklu?

Po studiu gymnázia jsem se dostala do Prahy na ČVUT na obor Průmyslového designu, kde mě ovlivnilo studium pod vedení akademického sochaře Mariána Karla, který pracuje se sklem. Tam moje vášeň ke sklu zažehla. Pokračovala jsem ve studiu Produktového designu na UMPRUM a po studiích jsem nastoupila na pozici designérky firmy Lasvit v Londýně. Po několika letech jsme se během Covidu s manželem byli nuceni vrátit do Česka, kde jsem založila vlastní značku LINDA PRO.

Kdy přišel zásadní zlom ve vaší umělecké kariéře? 

Na něj stále čekám 🙂 a doufám, že přijde brzy.

Kam všude Vás Vaše tvorba zavedla a kde aktuálně vystavujete?

Například v Hongkongu, Londýně a chystám se také do Milána. V minulosti jsem vystavovala například v Japonsku, Belgii, New Yorku a dalších světových destinacích.

Co je základem a pomyslnou duší vašeho designu? Z čeho při své tvorbě vycházíte?

Design vychází hodně ze mě, má díla většinou balancují na pomezí designu a umění. Důležité jsou pro mě emoce a příběh.

Pod značkou LINDA PRO představuje Linda Procházka limitovanou kolekci ručně vyráběných skleněných kousků, kde se potkávají skleněné kabelky, vázy a jedinečné designové doplňky. (Foto: Vojtěch Tesárek)

Ve své práci propojujete módu s uměním. Spolupracujete s módními návrháři a designéry? Jste si navzájem inspirací?

Moje myšlenka propojit sklo s módou, kterou jsem odprezentovala vytvořením kabelky z křišťálového skla inspirovala, věřím, následně hned několik módních návrhářů. Nejdříve to byl Lukáš Macháček, který vytvořil spony z kusů skla společně s firmou Rückl a pak Jan Černý, který vytvořil do Karlových varů šaty ze skla pivních lahví Pilsner Urquell.

Jako designérka chtěla propojit umění s nošeným objektem – vytvořit dílo, které nezůstává jen v galerii, ale jde s vámi do společnosti.

(Foto: Anna Pleslová)

Nedávno jste se stala maminkou. Jak se podle vás dá skloubit umělecká kariéra s mateřstvím?

Na tady tuto otázku je ještě brzy, Eliáškovi jsou teprve dva a půl měsíce. V těhotenství se mi dařilo věnovat se umělecké kariéře zcela naplno.

A věřím, že to půjde i v mateřství, se zapojením tatínka – Marcella.

Na jaké projekty se v nejbližší době připravujete? 

Právě jsme se vrátili z umělecké rezidence na Casa Blance na Sicílii. Připravuji trofeje pro Volvo a v dubnu plánuji vystavovat na Design Weeku v Miláně, takže moje plány jsou v práci příliš nepolevovat. 

Co byste vzkázala mladým umělcům a studentům designu, kteří mají podobné umělecké sny jako vy? Na co by se měli připravit?

Dnešní doba se hrozně rychle vyvíjí s nástupem nových technologií a možností, takže těžko říct. Sama vidím v praxi, že to, co nás učili na výšce už dnes skoro neplatí – ne z uměleckého hlediska, ale z hlediska toho, jak má umělec fungovat potom v praxi. Co ale věřím, že snad takovým nadčasovým moudrem je vytrvalost, touha se učit a vzdělávat a tvorba originálních, autorských, kvalitních děl.

Kde si můžeme prohlédnout a zakoupit vaší tvorbu?

Momentálně v mém showroomu v hotelu Almanac X Alcron v Praze nebo mě můžete kontaktovat přímo na Instagramu @linda_pro_design nebo na

e- mailu info@lindapro.cz.

Linda propojuje design, umění, módu a šperky v jedinečné autorské tvorbě. (Foto: Anna Pleslová)

Je nějaký sen v umělecké kariéře, který byste si ráda splnila?

Ano. Přála bych si vyhrát Czech Grand Design a vydělávat si svou tvorbou natolik, abychom si mohli pořídit vlastní dům nebo byt, který bych zařídila podle sebe. Měli bychom v něm s manželem, já ateliér a on nahrávací studio a místo pro naše děti, kam by se za námi mohli vždycky vracet. Ještě před půl rokem bych asi napsala úplně něco jiného, ale s příchodem našeho syna a se stále se zhoršující situací ohledně ceny nemovitostí v Praze mi to přijde teď stejně snové přání jako letět do toho vesmíru…

Linda Procházka ve své tvorbě propojuje design, umění a módu. Vystudovala produktový design na UMPRUM a průmyslový design na Fakultě architektury ČVUT. Profesní zkušenosti sbírala mimo jiné v Londýně, kde působila jako designérka pro značku Lasvit, známou svými světelnými instalacemi z českého skla. Dnes žije s rodinou v České republice a je inspirací nejen pro tuzemské umělce..

Zdroj: Linda Procházka, Vojtěch Tesárek, Anna Pleslová

Rok 2026 v Kunsthalle Praha přinese pět výstav, výrazná zahraniční jména i zásadní moment v historii galerie – první rozsáhlou prezentaci vlastní umělecké sbírky, která se dosud objevila jen fragmentárně v rámci vybraných výstav. Obsahuje díla od Toyen či Emila Filly až po ta od současné vizuální umělkyně Evy Koťátkové. 

Trávení a environmentální žal 

Výstavní program v únoru otevírá projekt dua sikau/pubalova tvořeného umělkyněmi-badatelkami Leou Luka Sikau a Denisou Pubalovou. Výstava All Things Digesting (Vše, co zažíváme) pojímá galerii jako interaktivní prostor a hřiště pro všechny smysly. Pracuje s motivy trávení, vstřebávání a proměny na úrovni těla, materiálu i prostředí. Propojuje haptickou zkušenost, zvuk, čich i pohyb. Kurátorka Iva Polanecká přibližuje, že instalace nabízejí otevřený způsob setkání se současným uměním bez nutnosti jediné správné interpretace. Středobodem výstavy je rotující instalace Zezelenat, jejíž zvukovou vrstvu tvoří hlasy lidí sdílejících osobní zkušenosti s environmentálními proměnami světa kolem nás. Vytváří tak prostor pro naslouchání a vzájemnou empatii.

Až do 9. března je stále možné zhlédnout expozici s názvem The Day After Yesterday  mezinárodně uznávaného slovenského konceptuálního umělce Romana Ondaka, která mapuje více než tři desetiletí jeho tvorby a mimo jiné zahrnuje dílo do not walk outside this area, vytvořené z křídla Boeingu 737-500. Ve středu 28. ledna program doplní i Ondakova performance Swap, která se koná u příležitosti vydání katalogu k výstavě.

Zahraniční hvězdy a nahlédnutí do sbírky 

V dubnu Kunsthalle představí vůbec první rozsáhlou výstavu jihoafrického multidisciplinárního umělce  Williama Kentridge v Česku. Výstavu s názvem The Battle Between YES and NO připravila Christelle Havranek, hlavní kurátorka Kunsthalle Praha. Představí průřez tvorbou jednoho z nejvýznamnějších světových umělců současnosti. Kentridgeova umělecká praxe vychází mimo jiné z osobní zkušenosti s aktivismem proti apartheidu. Dlouhodobě se zabývá politikou, pamětí, jazykem a vyhnanstvím. Na výstavě bude k vidění i instalace vytvořená speciálně pro Prahu, včetně díla věnovaného Franzi Kafkovi. 

V letních a podzimních měsících se Kunsthalle Praha zaměří na svou uměleckou sbírku. Dvoukapitolová výstava Memory of Touch nabídne její první rozsáhlejší prezentaci v rozvinuté kurátorské koncepci. Výstava uvede moderní, poválečná a současná díla do dialogu s přizvanými českými umělci a umělkyněmi. Zaměří se mimo jiné na zkoumání křehkosti jako estetické strategie i prožívané společenské podmínky. První kapitola se otevře v červnu, druhá v listopadu, kdy dojde k obměně vystavených děl. Sbírka zahrnuje díla od Toyen, Emila Filly, Evy Koťátkové nči Anny Hulačové. Mezi přizvanými současnými umělci a umělkyněmi figurují například Jakub Jansa, Valentýna Janů nebo Roman Štětina.

Výstavní program uzavře v říjnu rozsáhlá samostatná výstava francouzské umělkyně Annette Messager. Ta ve své tvorbě dlouhodobě pracuje s tělem, pamětí a emocemi a prostřednictvím jemné subverze zkoumá otázky identity, genderu a touhy. Jako první žena reprezentovala Francii na Benátském bienále, kde v roce 2005 získala Zlatého lva za nejlepší národní pavilon. Její díla byla představena v předních světových institucích. Z obyčejných materiálů – textilií, hraček, fotografií či fragmentů těl – vytváří instalace balancující mezi intimitou a subverzivním neklidem.

Narozeninová instalace 

V únoru také Kunsthalle u příležitosti čtvrtých narozenin odhalí instalaci na fasádě budovy na Klárově. V projektu nazvaném PIN designérské duo Lexová & Smetana vychází z motivu špendlíku na mapě,  který symbolicky ukotvuje instituci v kulturní krajině města. Kinetický objekt zároveň reaguje na historii budovy bývalé měnírny proudu i na odkaz průkopníka kinetického umění Zdeňka Pešánka.

Program pro všechny generace 

Kunsthalle nabízí i zajímavý doprovodný program. Pokračuje oblíbený formát Ambient READ či workshopy s českými designéry. Za zmínku stojí nový kurz Art 101, který zájemcům pomůže s orientací v současném umění a naučí je, jak ho číst. Interaktivní přednáškovou sérií v angličtině provází etablovaný britský umělec Peter Watkins. 

Značná část návštěvníků Kunsthalle je z mladé generace. Lidé do šestadvaceti let mají možnost stát se členy klubu zdarma, čímž si budují návyk navštěvovat galerii i ve věku, kdy dospějí do platících členů. V tomto roce členy a členky mimo jiné čekají zahraniční i lokální cesty za uměním, včetně výjezdu na ARCO Madrid a Art Basel Paris. Nebudou chybět ani návštěvy ateliérů umělkyň a umělců i další exkluzivní programy. 

Kunsthalle také nabízí bezplatný program pro školy. A přitahuje i ty nejmenší. V interaktivním prostoru Kidshalle nabízí vyžití i dětem. Pro ty letos chystá pravidelné seance se současnými hudebníky a hudebnicemi v rámci instalace CTRL+Play, která vznikla ve spolupráci s PrusaLabem a byla představena loni v listopadu. Návštěvníci si zde mohou vyzkoušet „hudební nástroje“ z osmnácti 3D tiskáren, které reagují světlem, zvukem i pohybem. 

Zdroj: Kunsthalle Praha

Cirkusové noci se do Česka vrací už podruhé a opět lákají diváky i nadšence do akrobacie, žonglování či performativního umění na tři dny plné pohybu, kreativity a inspirace. Festival, který je součástí mezinárodního projektu La Nuit du Cirque, se koná po celé republice a nabídne rozmanitý program pro všechny generace. Těšit se můžete na jedinečné zážitky, od komorních workshopů po velkolepé show. 

Zažijte cirkus na vlastní kůži

„Nový cirkus je velmi otevřený spolupráci, a i proto české soubory a organizátoři uvítali možnost této společné akce,“ říká Anna Šmat, projektová manažerka Cirkusových nocí a koordinátorka Asociace nového cirkusu, která akci zastřešuje. Letos se do projektu zapojila i dvě místa na Slovensku.

Zatímco ve Francii, kde se v roce 2019 iniciativa zrodila, bývá většina programu zaměřená na profesionální představení, česká varianta nabízí i spoustu příležitostí si cirkusové disciplíny osobně vyzkoušet. „Přibližně polovina programu u nás je interaktivní. Zájemci tak mohou nahlédnout do zákulisí tvorby nebo si sami osahat, co všechno nový cirkus obnáší,“ doplňuje. Zapojena jsou nejen divadla, ale i prostory novocirkusových škol a další místa. Cirkusové noci tak ukazují šíři žánru a také mapu míst, kam se divák nebo zájemce o workshopy může obrátit.

Ve dnech od 14. do 16. listopadu nabídne projekt více než 230 akcí v 17 zemích nebo teritoriích. Loni v Česku akce v rámci prvního ročníku projektu navštívilo 2 200 návštěvníků, celkem pak 61 000. „Letos máme více zapojených míst a více jednotlivých akcí – přibyla jak představení, tak workshopy, tedy čekáme i větší návštěvnost,“ komentuje Šmat. „Snažíme se propojit a zapojit místa, kde je nový cirkus aktivní i během roku, ale do budoucna bychom rádi propojovali umělecké soubory a jednotlivce i s místy, která třeba tento žánr zatím do své dramaturgie nezařadila. Festival je otevřený každému, kdo nabízí program pro veřejnost v novocirkusovém žánru.“ 

Přespávačka i konec světa 

V Praze se program rozprostře na více scénách. Soubor Losers Cirque Company uvede v Divadle BRAVO! svou inscenaci Armagedon: Poslední derniéra. Cirk La Putyka se předvede na prknech Jatek78 v inscenaci Senses. 

Cirqueon během Cirkusových nocí nabídne pestrý program od debaty Cirkus třetího věku po cirkusovou přespávačku pro teenagery. „Chceme ukázat různorodou šíři aktivit, které v Cirqueonu probíhají. Jsme tu pro všechny, ať už se chtějí zapojit jako diváci, účastníci kurzů, nebo performeři,“ vysvětluje tým Cirqueonu.

Součástí programu je i představení All Shapes, vyvrcholení pětidenní masterclass pod vedením performerky Elišky Brtnické. „Ústředním bodem bude práce s materiálem a osobní přístup každé ze zapojených performerek k němu. All Shapes je od začátku koncipován jako laboratoř s výslednou čtyřhodinovou performance. Uvědomujeme si, jak je důležité poskytovat umělcům nejen rezidenční prostory a podporu, ale také je občas propojit a nabídnout sdílení přístupů a pohledů na tvorbu,“ přibližují organizátoři.

Cirkusové hřiště 

KD Mlejn promění hlavní sál ve velké cirkusové hřiště, kde si můžete pod vedením zkušených akrobatů zdarma vyzkoušet závěsnou akrobacii, žonglování nebo balanční disciplíny. „Nejde o novinku, spíš o oblíbený formát, který naši návštěvníci milují. Děti mohou trávit čas s rodiči, učit se a bavit se společně,“ říká tým KD Mlejn. Vítáni jsou úplní začátečníci i ti, kteří některou z disciplín už vyzkoušeli, ale ještě hledají odvahu se k cirkusové komunitě připojit.

Zájem o nový cirkus stále roste. „Děti se bez problémů odpoutají od obrazovek, když najdou dostatečně atraktivní alternativu – a tou cirkus rozhodně je. Největší zájem bývá o závěsnou akrobacii, hlavně šály, ale věnujeme se i dalším disciplínám.“ 

Mnozí současní lektoři KD Mlejn začínali právě jako účastníci podobných workshopů. Nový cirkus tak dokáže být nejen volnočasovou aktivitou, ale i cestou k profesnímu uměleckému růstu. 

„Nový cirkus v sobě nezahrnuje pouze vystoupení, tréninky a zkoušení uměleckých kusů, ale také výrazně participuje na vzdělávání dětí, dospělých, pedagogů. Cirkus často není cílem, ale nástrojem např. ke zlepšení situace dětí ve vyloučených lokalitách, komunikace lidí se specifickými problémy, zapojení se do společenského života pro seniory apod. Cirkusové techniky nezlepšují jen fyzickou kondici, koordinaci a další důležité aspekty práce s tělem, ale jsou perfektním nástrojem k dosažení duševní pohody. A v neposlední řadě je to prostor k vytvoření nových přátelství,“ dodává Cirqueon.

Regiony v pohybu 

V Brně vznikne díky spolupráci Industra a Cirkusu LeGrando večer plný cirkusové energie. Industriální prostor ožije hravým kabaretem, doprovodnými aktivitami i ohňovou show. V Plzni se v prostorách Cirkulária uskuteční krátká performance Hmota v pohybu a tíži i další doprovodný program. V Dešenicích pořádají druhý ročník NeNoci s cirkusovými dílnami, hernou pro nejmenší a poetickým představením Hvězdář od TUTOcirk.

Cirkusové noci letos překročí hranice Česka a zavítají také na Slovensko. V Bratislavě proběhne 14. listopadu celovečerní La Nuit du Cirque, která přinese pohádky pro děti, workshopy, kabaret a otevřený trénink do půlnoci. V Košicích představí už 12. listopadu slovinská performerka Danijela Zajc svou inscenaci Forest, která propojuje ekologické a feministické motivy s novým cirkusem. O dva dny později můžete tutéž inscenaci zhlédnout v ostravském Divadle loutek. Celý výčet míst a akcí najdete na webu Asociace nového cirkusu. 

Podpora, sdílení a inspirace 

Asociace nového cirkusu vznikla teprve před rokem a půl, ale už se stala důležitým hráčem v oboru. Navazuje na Platformu českých novocirkusových profesionálů, kterou inicioval Cirqueon. Kromě organizace festivalu zajišťuje komunikaci mezi soubory, vydává oborový newsletter, provozuje webovou databázi českých novocirkusových subjektů a pořádá vzdělávací akce i setkání pro odbornou veřejnost.

„V dalších letech chceme navazovat spolupráce, posílit edukační a informační činnost a pomoci českému novému cirkusu k dalšímu rozvoji – například podpořit vznik tréninkového centra, které u nás zatím chybí,“ uzavírá Anna Šmat.

Unavení nebo už na pokraji vyhoření?

Stres, tlak na výkon, multitasking, to-do listy, plný kalendář, únava… To známe asi všichni. Jak ale odlišit běžnou únavu od vyhoření? U jakých signálů zpozornět a jak s nimi vědomě pracovat? To se dozvíte 27. října od 18 hodin v Rock Café na akci, kterou pořádá Nevyhasni. Poslechnete si rady od odborníka a následně příběhy lidí, kteří mají s vyhořením osobní zkušenost. Moderátorem večera bude Aleš Cibulka. Pozvání do debaty přijaly Aneta Kostka, moderátorka, influencerka a autorka podcastu Komfortní zóna, herečka Barbora Bočková a další. Večer nabídne prostor pro zastavení, inspiraci, sdílení i načerpání nové energie.

Tušení nespatřeného

Na nejmladší české umění láká Galerie Magnus Art. Od 15. října do 17. ledna si můžete v karlínském sídle J&T prohlédnout výstavu Tušení nespatřeného, která nový směr reflektuje. Výstava představuje sbírku fivewords – iniciativy pěti přátel (Pavel Hron, Vladimír Pešek, Jan Sisr, Antonín Tesař a Petr Tošner), jejichž cesta ukazuje, že sběratelství není jen o vlastnění, ale také o sdílené vášni, která dokáže rezonovat i daleko za hranice jedné skupiny. Zaměřují se výhradně na studenty a čerstvé absolventy českých uměleckých škol. Pronikají tak tam, kde bují mladý talent, a zároveň významně podporují začínající umělce a umělkyně v budoucí tvorbě. 

Na výstavě jsou k vidění díla Karolíny Šulcové, Kateřiny Ondruškové, Jolany Škachové či třeba Jánose Vámose. Název výstavy odkazuje nejen na ústřední dílo Karolíny Šulcové, ale také na atmosféru, kterou vyvolává samotný akt objevování a sbírání prací mladé generace – nikdo nemůže vědět, jak se tvorba těchto talentů bude dál vyvíjet. Lze jen tušit. A právě v tom je to kouzlo a dobrodružství. 

Odpojte se a buďte přítomní 

Populární projekt Terapie sdílením přináší další ze svých nápaditých akcí. Offline Day, který proběhne v sobotu 22. listopadu od 15 do 20 hodin v Atriu Žižkov, propojí klid, lidskost a autentický kontakt. Odpoledne bez telefonů, obrazovek a notifikací vás zve k tomu, abyste si na chvíli odpočinuli od digitálního shonu a zkusili prožít přítomnost – naplno, s lidmi kolem sebe. Čeká vás klavírní koncert Mikuláše Tichého, autorské čtení herečky Elizavety Maximové i debata s psychoterapeutkou Klárou Holečkovou o tom, jak technologie ovlivňují naše emoce a vztahy.

Budoucnost je ve vašich rukou

A kam si všechny akce v budoucnu zapsat? Pokud to máte rádi hezky na papíře, máme pro vás tip na diář, který vám poskytne víc než jen prostor pro zapisování schůzek a úkolů. Papírnictví papelote spojilo síly s trendspotterkou a trendforecasterkou Pavlínou Louženskou a společně vytvořily diář s názvem Future is in your hands, který propojuje každodenní organizaci času s reflexí změn, které hýbou společností. Je to inspirativní průvodce rokem 2026, jenž pomáhá číst současnost a vnímat signály budoucnosti. Kromě kalendária obsahuje i dvanáct kapitol o trendech, více než padesát dalších podnětů a pohledy výrazných osobností z různých oborů – ekonomky Heleny Horské, šéfredaktora WIRED Michala Kučery, zakladatelky Czechitas Dity Formánkové a dalších. Nejde o návody ani předpovědi, ale o impulsy k zamyšlení, které vycházejí z aktuálních trendů i osobních zkušeností.

„Budoucnost není osud, ale hlína, kterou máme v rukou a kterou každým rozhodnutím tvarujeme. Tenhle diář není křišťálová koule, ale nástroj – pro pozorování, propojování a vnímání toho, co klíčí právě teď,“ říká Pavlína Louženská. 

Za grafickým konceptem diáře stojí designérka Markéta Mášová. Obálka je vyvedena v metalickém stříbrném provedení a funguje jako zrcadlo. V jejím odrazu vidíme sami sebe. Budoucnost jako reflexe našich rozhodnutí, snů i obav. Diář tak získává i fyzickou vrstvu významu: zrcadlí okolí, náladu, světlo i to, jak ho zrovna držíme v rukou. Diář byl vyroben v Česku a z pečlivě vybraných materiálů s certifikátem šetrného původu. Spolu s diářem vznikly také konverzační karty, díky kterým budou vaše debaty o budoucnosti jistě zajímavější a smysluplnější, ať už je budete vést s rodinou, kamarády nebo třeba na rande. 

Alice Bucknell patří mezi nejvýraznější hlasy nové generace umělkyň a umělců pracujících s videohrami. Jejich největší a první samostatnou výstavu můžete nyní navštívit v Kunsthalle Praha  (v souladu s preferencí Alice Bucknell používáme zájmeno oni, které odpovídá anglickému they, pozn. red.). Název Persistent Worlds (Trvalé světy) pochází z oblasti multiplayerových her, kde se virtuální prostředí neustále vyvíjí, i když nikdo zrovna nehraje. V případě této výstavy termín zároveň evokuje tzv. mnohosvětovou interpretaci kvantové mechaniky, podle níž každá kvantová událost vytváří paralelní vesmír, který koexistuje s tím naším.

„Prostřednictvím čtyř nejnovějších projektů od Alice Bucknell výstava ukazuje, že digitální tvorba nových světů realitu pouze nezrcadlí: stejně tak ji i rozplétá a narušuje, čímž otevírá prostor pro scénáře, které mohou utvářet naši sdílenou budoucnost,“ popisuje kurátorka výstavy Lívia Nolasco-Rózsás, historička umění, autorka, výzkumná pracovnice na ECAL Lausanne a přednášející na University College London. Christelle Havranek, hlavní kurátorka Kunsthalle, se s ní potkala u příležitosti výstavy Kinetismus v roce 2022. 

Bucknell, původem ze Severní Ameriky a působící v Los Angeles, se ve své tvůrčí praxi zabývají spekulativní fikcí, ekologií, kvantovou mechanikou a mimo-lidskými inteligencemi. Prostřednictvím herních enginů vytvářejí imerzivní scénáře, které zkoumají alternativní, udržitelné reality. Ty jsou klíčové pro konfrontaci s krizemi plynoucími z dominantních modernistických paradigmat. Nedávno zaznamenali historický úspěch, když jejich umělecké dílo zakoupilo významné muzeum (SFMOMA) do své sbírky. Šlo o zásadní okamžik pro uznání uměleckého média videoher v institucionálním kontextu. Vedle vlastní umělecké činnosti Bucknell v současnosti učí na Southern California Institute of Architecture v LA, kde přednášejí o worldingu (tvorbě fiktivních světů), videohrách a filozofii technologie.

Výstava Persistent Worlds prezentuje čtyři díla, která vznikla v průběhu posledních dvou let. Staring at the Sun (Zírání do slunce; 2024–2025) je „dokumentární sci-fi“, které vzniklo díky výzkumnému pobytu na EPFL, polytechnické škole ve Švýcarsku. Zkoumá temné stránky výzkumu v oblasti solárního geoinženýrství a také reflektuje snahu lidstva nalézt technologická řešení klimatické krize. Skrze vyprávění několika hlavních postav, založených na reálných rozhovorech v rámci autorského výzkumu – mezi něž patří například vědecký tým zabývající se dálkovým průzkumem v NASA, vedoucí geoinženýrského startupu, amatérští dokumentární filmaři či superpočítač jménem Derecho – film tematizuje, jak nové technologie neustále formují a přetváří náš vztah ke světu, který obýváme. 

V další videoinstalaci s názvem The Alluvials (Naplaveniny; 2023) se zabývají problematikou sucha a nedostatku vody v LA. Dílo, na které v prostoru Kunsthalle navazuje skleněná „řeka“, nedávno zakoupilo San Francisco Museum of Modern Art – stalo se tak vůbec první videohrou zahrnutou v jeho stálé sbírce. 

Dvě nové videohry Small Void (Malá prázdnota; 2025) a Nightcrawlers (Noční tvorové; 2025) ponoukají k interaktivitě, jelikož se hrají ve dvou. V první jmenované hře, podle slov Bucknell „quantum lovestory“, se snažíte najít svou druhou polovičku, i když může být na jiné planetě či v jiné dimenzi. Momentem shledání hra, kterou vytvořili po diskuzích s fyziky z CERNu, končí. 

„Videohry se rychle stávají jedním z nejsilnějších vyprávěcích médii současnosti. Svou schopností přepínat mezi různými měřítky, perspektivami a možnými budoucnostmi nám hry umožňují napřímo řešit komplexní systémy, učit se skrze hraní a podílet se na spoluvytváření nových světů,“ vysvětlují Alice Bucknell.

Druhá multiplayerová hra, která je situovaná do pařížského Grand Palais, zve k tomu, abyste se společně stali nočními opylovači a zkoumali hranice jazyka. „Hra je o soužití různých druhů a jejich vzájemné komunikaci, která je nevidomá a bez použití jazyka. Uči vás vidět ve tmě – pro květinu nebo netopýra, za které hrajete, není důležitý obraz, nevidí, orientují se podle zvuků a pachu. Hledají se pomocí echolokace a vysílání impulzů,“ přibližují Bucknell.

„Výstava Persistent Worlds zrcadlí zájem Kunsthalle Praha o umění, ve kterém se potkávají důkladný výzkum a vizionářská estetika. V současném kontextu ekologické úzkosti a politické turbulence nás tvorba Alice Bucknell vybízí, abychom přehodnotili naše pojetí světa a způsob, kterým jej obýváme,“ dodává Christelle Havranek. 

Výstavní architektura, kterou navrhlo české Studio Richard Loskot, vytváří futuristickou prostorovou strukturu, kde se ocitnete v obklopení prostředí světla, zvuku a pohyblivého obrazu. V době definované technologickým rozvojem Persistent Worlds zve k zamyšlení se nad soužitím napříč druhy, systémy a měřítky. Výstava je k vidění do 19. ledna. V Kunsthalle k ní připravili i doprovodný program, jehož součástí jsou mimo jiné přednášky, filmová promítání (např. Gaming the Real World 29. října) nebo workshopy (např. Rozcvička s AI). 

Zdroj: Kunsthalle Praha

Máme tu říjen a s ním už tradičně Designblok, oblíbený festival současného designu a módy. Do 12. října zaplní tvorba designérů a umělců hned několik klíčových pražských lokací – Letohrádek královny Anny na Pražském hradě, nově zrekonstruované Křižíkovy pavilony na Výstavišti, Uměleckoprůmyslové museum a Galerii Rudolfinum. Multižánrový kulturní prostor Nová Spirála nabídne konferenci Designblok Talks v rámci Dne profesionálů, slavnostní předávání cen Designbloku 2025 a vyvrcholení týdne v podobě módní přehlídky finalistů Diploma Selection. Svátek designu oslaví také galerie, showroomy, prodejny designu a další místa po celé Praze. 

Letošní ústřední téma „Odvaha“ oslavuje kreativitu bez hranic a rezonuje napříč celým programem. „Odvaha je jednou z nejdůležitějších ingrediencí kvalitního designu. Z pohledu Designbloku tkví ve snaze jednotlivých vystavujících posouvat své dílo dál, pouštět se i na neprobádaná území, využívat nejen tradičních řemesel, ale pronikat i do nových technologií. Nebát se nových řešení a originality výtvarného projevu je základním předpokladem úspěchu. Designblok 2025 pro mě bude i o odvaze propojovat jednotlivé disciplíny, zasazovat design do celospolečenského kontextu, hledat nejlepší řešení a v neposlední řadě věnovat pozornost designérkám a všem ženám, které v současnosti významně zasahují do světové tvůrčí scény,“ uvádí ředitelka festivalu Jana Zielinski.

Na akci zavítají přední osobnosti světového designu jako Patricia Urquiola, Mary McCartney, Erwan Bouroullec, architektonická studia Snøhetta a BIG (Bjarke Ingels Group), Winy Maas, Sabine Marcelis, Rossana Orlandi a mnoho dalších. „Mám velkou radost, že hlavní cenu přijíždí převzít Patricia Urquiola. V tuhle chvíli určitě největší ženská hvězda světového designu,“ doplňuje Zielinski. 

Crème de la crème českého designu

Královský Letohrádek na Pražském hradě ožil pod záštitou první dámy Evy Pavlové výstavou High Craft. Pod kurátorským výběrem ředitelky festivalu Jany Zielinski a šéfredaktorky Vogue CS Danici Kovářové se vám představí zhruba dvacítka tuzemských tvůrců a značek, kteří navazují na tradiční řemesla v kombinaci s inovativními a environmentálně přívětivými výrobními postupy a těmi nejvyššími estetickými standardy. Spojení historických prostor a současného designu přináší mimořádný zážitek. 

„V prostředí Pražského hradu působí tento dialog mezi tradicí a současností ještě intenzivněji. Ukazuje totiž, že české řemeslo není jen součástí minulosti, ale i živým jazykem současného designu. Mám radost, že se někteří vystavující letos ve svých instalacích vztáhli přímo k architektuře Královského letohrádku,“ říká Danica Kovářová.

Keramici Tereza Sluková a Milan Pekař vytvořili sérii sloupů odkazujících k astronomické historii letohrádku. Monika Drápalová ukazuje svůj módní um a připomíná renesanční osobnost Anny Jagellonské. Bold Studio Markéty Kratochvílové představuje prsteny z kolekce Chimera. Původní koncept bájných zvířat designérka doplnila o bájné rostliny a magické kameny. Maxim Velčovský rozšířil sérii Triumf trofejí o nové kusy. Nejde u něj jen o odvahu ozdobit trofej skleněnými penisy nebo vyšpulenými rty, ale podrobit křížovému výslechu samotnou podstatu toho, co je v dnešní době oslavováno a oceňováno. „Trofeje jsou fascinujícími nositeli příběhů o vítězství, ale zároveň mohou symbolizovat pád nebo prázdnotu,“ komentuje díla bizarních tvarů designér.

Novinky ze skla zde ukazují například Dechem, Elis Monsport, Johan Pertl, Rony Plesl nebo KLIMCHI. „Instalace The Liquid nabádá ke zpomalení, k tomu vnímat tekoucí vodu, která je pro nás životně důležitá. Zároveň tady představujeme stejnojmennou kolekci spolu s kolekcí Heirloom,“ komentuje zakladatel KLIMCHI Lukáš Klimčák a doplňuje, že kolekce The Liquid bude v prodeji od začátku příštího roku. Na instalaci spolupracovali s multidisciplinárním designérem Alešem Boemem. „Chtěl jsem oslovit někoho, kdo prvoplánově nepracuje se sklem, ale má přesah. Díky tomu jsme na této kolekci pracovali s čerstvýma očima a z jiného úhlu pohledu. I tímto projektem ukazujeme, kam bychom chtěli jako značka směřovat – chceme spolupracovat s různými designéry, ať už lokálními, tak zahraničními, a tvořit spíše limitované kolekce.“

Zvířecí hrdinové z Orwellovy Farmy zvířat objevují díky Heleně Patelisové novou identitu. Autorka propojuje tradiční porcelánářské řemeslo s humorem, ironií a hledáním identity v současném světě. „Projekt je příběhem odvahy porcelánových hrdinů, kteří odmítli diktaturu a hledají vlastní identitu. Zjišťují, kým se cítí být – popkulturními hrdiny, mýtickými bytostmi nebo vyhynulými tvory. Farma zvířat je pořád aktuální, je to příběh o moci, rolích a poslušnosti. Mne ale zajímalo ‚co kdyby‘ – jiný konec, kde zvířata najdou vlastní hlas a identitu. Taková utopie místo dystopie. Zvířata se vznáší na obláčku a my nevíme, jestli je to ještě tenhle svět, nebo se konečně po všech útrapách v románu dostala na Cukrovou horu.“

Inovace, udržitelnost, kvalitní design

Ústřední festivalovou lokací jsou zrekonstruované Křižíkovy pavilony. Přes pět a půl tisíce metrů čtverečních výstavní plochy nabízí na sto padesát expozic předních evropských designérů a výrobců. Superstudio obsadily instalace výrobců a značek jako například Vitra, GROHE, Oido i zástupců Asociace českého průmyslového designu – LD Seating, Lockers, Master&Master, Ravak či třeba Todus. 

Francouzský designér Erwan Bouroullec, jedna z nejvýraznějších osobností současného designu, uvedl novou židli Mynt, vyvinutou spolu se švýcarskou značkou Vitra. Židle spojuje inovativní technická řešení s elegancí a respektuje principy udržitelnosti a dlouhé životnosti. Tento designový kousek je vyroben až z 86 % z recyklovaných materiálů a na konci své životnosti je z 99 % recyklovatelný. Navíc je jeho polstrovaný sedák vybaven prvním ekonomicky recyklovatelným polyuretanovým pěnovým materiálem V-Foam. Revoluci v udržitelném designu přináší i díky vyměnitelným dílům, jako je čalounění, kluzáky i kolečka, které Ize snadno nahradit nebo obnovit. Jeden šťastlivec, který se zapojí do soutěže na Instagramu, si židli odnese domů. 

Sklárna Rückl v rámci instalace VOSKLE představuje spolupráci se studenty UMPRUM a mezigenerační pohled na české sklo. Vedle studentských děl je k vidění i nová kolekce Ronyho Plesla. S novinkou přichází i Kateřina Handlová. Ve své kolekci Metropolis vychází z mizející brutalistní architektury naší metropole a vzdává jí hold. Nechybí motivy inspirované pražským metrem nebo budovami, jako je Hotel InterContinental či Kotva. Její tvorbu si můžete prohlédnout také na výstavě odvážných designérek, o které ještě bude řeč, nebo v rámci Cabinets of Reminiscence, světelné intervence značky Bomma ve spolupráci se sklárnou Rückl, která proměnila kubistickou Kovařovicovu vilu na Rašínově nábřeží v setkání světla a skla. Rozhodně doporučujeme navštívit. 

Designbloku se poprvé účastní české studio produktového ekodesignu Plastenco (až 30 % z celkového počtu vystavovatelů najdete letos na Designbloku poprvé, pozn. red.). To můžete znát třeba i díky eko-designérské platformě Reborn Design, kterou spoluzaložilo, nebo jste možná tak před dvěma lety zaznamenali Pla(s)teosaura umístěného v Národním muzeu. V instalaci představuje svítidla a objekty, které vznikly pomocí velkoformátového 3D tisku z recyklovaného i panenského materiálu PLA. „ODLESKY je odvážný soubor svítidel a sedacích objektů. Každý kus nese stopy 3D tisku, materiálu a lidského rozhodnutí. Pracujeme s plastem, který je často vnímaný jako problém, a dáváme mu nový smysl – estetický, funkční i ekologický,“ přibližuje spoluzakladatelka studia Jitka Hvězdová. Kolekce vznikla ve spolupráci s Fakultou architektury ČVUT a UMPRUM, konkrétně s designéry Janem Kulhánkem a Ondřejem Cigáníkem. Zároveň reflektuje výstupy z výzkumného projektu PlastIT.

Mezi výrobce a značky, které se na letošním ročníku věnují tématu udržitelnosti a vývoji nových materiálů najdete také Off-space od zakladatelů Plastic guys, Balance is Motion nebo Sazka reLosy. 

Třetí jmenovaný projekt, který se přehlídky účastní podruhé, si bere hodně pozornosti, jelikož vedle produktů z reLosů – skateboardu reBoard, vertikalizační kostky (inovativní prototyp rehabilitační pomůcky určené k nácviku stoje pro lidi s poraněním míchy) a outdoorového nábytku – na Výstaviště přináší i interaktivní prvky, jako jsou betonová rampa, pumptrack a možnost zapůjčení kol, koloběžek nebo skateboardů. „Naším cílem bylo vytvořit prostředí, které je nejen vizuálně atraktivní, ale také vybízí k pohybu, hře a interakci. Betonová rampa i pumptrack jsou příležitostí, jak návštěvníky vtáhnout do děje a ukázat, že design může být funkční, hravý a udržitelný zároveň,“ říká autor instalace Filip Krampla, který navrhl také nábytek. 

Na vývoji reBoardu spolupracovali skateboardista Maxim Habanec a výtvarník Michal Cimala a Max Schröder. Deska obsahuje sedm vrstev kanadského javoru s 26 % podílem upcyklovaných losů a část povrchu tvoří stírací vrstva, díky níž si majitel může vytvořit vlastní vzhled. Limitovaná série sta kusů je stále dostupná prostřednictvím soutěží Sazky.

Zábava pro děti a doprovodný program

Novinkou je dětský pavilon Designblok for Kids s ústřední instalací MRAK od designéra Maxima Velčovského, interaktivními instalacemi a značkami, které zaujmou nejmenší fanoušky designu i jejich rodiče a prarodiče. Ve stejné pavilonu můžete díky VR brýlím nahlédnout do nejznámějších českých elektráren Temelín, Dukovany a Dlouhé stráně. LEGO připravilo kreativní zónu a v exteriéru také krásnou zahradu LEGO Botanicals. Na střeše se nezapomeňte mrknout i do skleníku ze zavařovaček, za kterým stojí Kaufland. 

Na Výstavišti, konkrétně v Křižíkově pavilonu E, přichystali také Designblok Stage, kde si poslechnete zajímavé tematické debaty s environmentálními či socioekonomickými přesahy. Festival letos nabízí i nezapomenutelné zážitky. Na střeše pavilonů se v rámci Rooftop by Cirque.Menu odehrají ranní rave sessions i večerní večeře. Nebo nazujte běžecké boty a vyběhněte odsud s designéry po festivalové trase přes Stromovku a Letenské sady ke Královskému letohrádku a zpět. 

Odvážná tvorba 

Na letošní téma naváže také hlavní výstava v Uměleckoprůmyslovém museu Odvaha: Ženy v architektuře, designu a užitém umění, kterou kurátorsky připravila členka Programové rady Designbloku a kurátorka Moravské galerie v Brně Michaela Kádnerová. „Výstava reflektuje odvahu jako energii projevující se v mnoha podobách prostřednictvím vůle a potřeby smysluplně a uspokojivě tvořit, aniž by se snažila dokazovat, že je to síla vlastní pouze ženám. V jejich případě však tvoří jednu z ingrediencí potřebných k tomu, aby se mohly uspět i ve výtvarných oborech, které jsou stále z většiny mužskou doménou. Výstava vtáhne do centra pozornosti návštěvníků nejen díla, ale také příběhy jejich autorek. Vyzdvihne dvacet autorek, představitelek tří generací. Je to přátelské setkání  žen – tvůrkyň, souputnic, inspirátorek, tutorek, žaček, přítelkyň,“ objasňuje kurátorka. Ve výstavě se sešly Eva Eisler, Lucie Koldová, Zuzana Lednická, Liběna Rochová, Bára Škorpilová a další. Jednou z vystavujících je také fotografka Bára Prášilová, která vytvořila podobu letošního vizuálu festivalu.

Neorenesanční sály Uměleckoprůmyslového musea již tradičně zaplnili také produktoví designéři, módní návrháři, šperkaři a ilustrátoři. Finále soutěže Designblok Diploma Selection zde představí diplomové projekty absolventů produktového designu prestižních evropských univerzit. Budova nabízí mimo jiné výstavu DARK ‚n‘ LUSH českého klenotníka a umělce Zdeňka Vacka, připravenou pod kurátorským vedením Jana Dotřela a ve spolupráci s galerií Kvalitář. V další instalaci Design je pro mě náboženstvím připravené ve spolupráci s kurátorkou a šéfredaktorkou Vogue CS Danicou Kovářovou oslaví své 75. narozeniny přední český designér, architekt, teoretik a emeritní rektor UMPRUM Jiří Pelcl. Výstavy jsou k vidéní i po skončení Designbloku s festivalovým páskem nebo zakoupenou vstupenkou do muzea.

Novinkou mezi výstavními lokacemi je Galerie Rudolfinum. V rámci Designbloku je zde k vidění exkluzivní premiéra výstavy Mary McCartney. Komorní výstava STRIKING by PLAYCE představí pod taktovkou kurátorky Martiny Lowe nový výběr portrétů, který shrnuje třicetiletou kariéru britské fotografky, dokumentaristky, aktivistky a dcery hudební legendy Paula McCartneyho. Galerie v době konání festivalu hostí také sólo výstavu české umělkyně Kateřiny Vincourové s názvem Skin Care. Výstavy jsou volně přístupné i po skončení festivalu.

Zdroj: Designblok, archiv značek