Díky památkové ochraně muselo být průčelí domu směrem do ulice zachováno a na některých místech bylo dokonce přiznáno i původní zdivo. Architekti důmyslně rozšířili stávající obytný prostor pomocí přístavby do vnitrobloku. Její fasáda z trapézových plechů hořčicové barvy tvoří zajímavý kontrastní prvek k tradiční architektuře původní stavby a její plochá střecha pak skvěle slouží jako platforma pro terasu o patro výše. Patio samotné je pak dokonalou oázou klidu uprostřed rušného města a perfektním místem pro posezení s přáteli při sklence dobrého vína. Sloupy, podpírající pergolu byly zachráněny při rekonstrukci interiérů domu.

Z původní dispozice domu byly zachovány pouze jeho obvodové stěny a celý vnitřek byl propojen v jeden veliký celek. Interiér je rozdělen na tři úrovně, přičemž centrální komunikační tepnu mezi jednotlivými patry tvoří napůl dřevěné a napůl visuté schodiště. Potřebné úložné prostory byly povětšinou vyřešeny formou vestavných skříní, či policových dílů, jež slouží zároveň jako optické předěly jednotlivých funkčních zón a přitom nijak nenarušují čistotu designu a eleganci stavby. Co se zařízení a vybavení týče, pak všude vládne eklektický minimalismus. Díky tomu, že je dům prost zbytečného nábytku a dekorací, může na první pohled působit poněkud stroze. Nicméně celkový výraz dává plně vyniknout zajímavým architektonickým prvkům původní stavby, ať již se jedná o tesané zárubně oken a dveří, či jiné fasádní prvky, které byly pečlivě zrekonstruovány a samy o sobě jsou uměleckými díly.

Poděkování a zdroj fotografií: Arrokabe Arquitectos, Luis Diaz

Dvoupatrová stavba ve tvaru jednoduchého kvádru působí při pohledu z ulice jakou monolitická betonová masa, jen místy ozvláštněna dřevěnými obklady, aby tak zůstalo uchráněno soukromí majitelů. Zadní fasáda je pak téměř celá prosklená a opticky tak propojuje vnitřní prostory domu se zahradou, která je díky tropickému podnebí Yucatánu v podstatě druhým obývacím pokojem. Celé přízemí je propojeno v jeden funkční celek a sestává ze vstupní haly, kuchyňské části, jídelny a prostorného obýváku. Vstupní prostor je omítnut pohledovým betonem, který se opakuje také ve formě dlouhé lavice při jedné ze stěn. K tomuto minimalistickému konceptu byl jako kontrastní prvek zvolen blok starých dřevěných skříní a skříněk, sloužící k uložení věcí. Na tento prostor pak plynule navazuje kuchyně s linkou v kombinaci teakového dřeva a černého laku. Nerezová lednice Side by Side, byla umístněná do zděné niky stěny vestavby, ve které se nachází koupelna a sociální zázemí. Dominantním prvkem je bezesporu vysoký stůl z masivu, doplněný barovými židličkami studia Kartell. Na jídelní část plynule navazuje obývací pokoj, vybavený dvěma křesly Barcelona v designu Miese van der Rohe a dvěma apartními křesílky z překližky v designu manželů Eamesových. Konferenční stolek s deskou z jediného fragmentu kmene staletého stromu pak kromě své běžné funkce plní také funkci estetickou a působí jako nevšední plastika.

Po samonosném ocelovém schodišti se dostaneme na galerii v prvním patře, sloužící jako relaxační koutek, knihovna a pracovna. Stylová křesílka a pohovka jsou doplněny stolkem s grafiti a vysokou knihovnou z palisandru. Pro oživení tohoto prostoru byla použita umělecká dílna současných mexických autorů. Poslední patro je vyhrazeno ložnicím a koupelnám. Také zde převažuje minimalistický styl a vybavení se omezuje pouze na nejnutnější nábytek. Velmi zajímavým prvkem je malá lodžie v hlavní ložnici, která je díky blízkosti vedlejší stavby včleněna do masy domu a lze ji uzavřít posuvnými okny. Toto místo je ideální především pro romantickou snídani ve dvou v příjemném stínu, když všude jinde venku již panuje horké tropické ráno.

Poděkování a zdroj fotografií: Taller Estilo Arquitectura