Třetí díl (v budoucnu pětidílné) filmové série, která se odehrává několik desítek let před událostmi, jež známe z knih a filmů o Harrym Potterovi, vstoupil do kin. Filmový snímek Fantastická zvířata: Brumbálova tajemství opět ukazuje, jak jeho tvůrci vařili z vody jen na základě inspirace lexikonem bájných magických tvorů, který napsala spisovatelka J. K. Rowlingová jako doplněk své čarodějnické ságy. První díl z roku 2016 byl skvělým krokem do neznáma a úvodem do rozšíření potterovského světa. Pokračování s názvem Grindelwaldovy zločiny (2018) zametlo naději na kvalitní a zajímavý příběh pod koberec. Zvládne třetí díl diváka okouzlit? 

Zápletka třetího dílu, jehož režie se opět ujal David Yates (který je součástí potterovského světa od Fénixova řádu), stojí na tom, že Gellert Grindelwald (Mads Mikkelsen) je náhle očištěn od všech svých zločinů, získá mnoho podporovatelů a rozhodne se kandidovat v blížících se volbách jako vůdce čarodějnické komunity. Hlavní hrdinové tomu musejí zabránit, protože jeho vítězství by mělo zničující důsledky pro kouzelnický i mudlovský svět. Albus Brumbál (Jude Law), svázaný krevním paktem z minulosti, je v boji jen králem, za kterého většinu tahů odehrají jeho pěšci. A že je to hra dost matoucí. Sice to má ve filmu svůj důvod, ale i tak není moc příjemným diváckým zážitkem, že často netušíte, co se na plátně děje, jaký úkol má která postava splnit či kam se jiná poděla.

Opět se setkáváme s magizoologem Mlokem Scamanderem (Eddie Redmayne), kterého Brumbál pověří vedením týmu ve složení Mlokova bratra Thesea (Callum Turner), asistentky Bunty (Victoria Yeates), odbornice na zaklínadla profesorky Lally Hick (Jessica Williams), Yusufa Kamy (William Nadylam), nevlastního bratra zemřelé Lety Lestrange, a mudlovského pekaře Jacoba (Dan Fogler).

Postavou, k níž je přitahovaná největší pozornost, je Grindelwald. Roli totiž po odchodu skandály stíhaného Johnnyho Deppa převzal Mads Mikkelsen a všichni byli zvědaví, jak si s Grindelwaldem poradí. Musím uznat, že se svým civilnějším vzezřením se do třetího dílu hodí o dost více než Depp, který působil jako výstřední psychopat. Přirozeně zapadá, dovede vyobrazit Gellertovu krutost i manipulativní talent, zároveň působí jako osobnost s protichůdnými pocity, ne jako jednorozměrný zloun. Mezi ním a Brumbálem funguje chemie, kterou si moc nedokážu představit u Grindelwalda jako Deppa. Myslíte si, že Grindelwaldův sestřih je čistě náhodný? Já ne, je zde až moc viditelná paralela na vzestup Hitlera a nacistů. To, že se děj chvíli odehrává i v Německu, je až moc okaté a za mě to filmu ubírá na kouzlu. Obecně u Brumbálových tajemství postrádám kouzelnou atmosféru, jakou známe z Harryho Pottera. Fantastická zvířata působí jako chudý příbuzný oblíbené série. Snaží se stavět na nostalgii – zavítáme do Bradavic, uvidíme zlatonku či komnatu nejvyšší potřeby, ale jednoduše to není ono. 

Kouzelné bytosti zde samozřejmě figurují, setkáváme se s ať už starými známými, jako jsou Větvík či Hrabák, tak novými, jako třeba mantichory, ale Mlok už nemá ve filmu takový prostor. Moc příležitostí prodat svou sympatickou a energickou hrdinku nedostala ani Lally. U Thesea zase nevíme, jak se vyrovnává se smrtí své snoubenky Lety. A opětovné setkání Jacoba s Queenie (Alison Sudol), která se na konci předchozího dílu přidala na „temnou“  stranu, je také poněkud bezemoční. Snad ani nemluvě o příběhové lince s Credencem (Ezra Miller), který má zabít Albuse Brumbála, ale zároveň (pasivně) řeší jejich příbuzenský vztah. Credence se celou dobu akorát tváří ztrápeně. Nedostatečně propracovaný příběh a prázdné dialogy zapříčiňují, že se divák nedokáže na postavy emočně upnout a budou mu tak trochu šumák. 

Jak už jsem zmínila, příběh, který nemá dostatečně pevný základ, působí ploše a roztahaně. Film působí opět spíše jako střípek z větší mozaiky a nefunguje moc dobře sám za sebe. Se svými nedostatky spadá do filmového průměru, ale rozhodně vytáhl sérii ze dna. Uspokojivě hodnotím akční scény – kouzelnické souboje jsou propracované a nechybí nové magické triky, přesto by jich mohlo být ve filmu možná více. Jen při posledním důležitém hůlkovém střetu mi v hlavě naskočil otazník. 

Jsem opravdu zvědavá na závěrečné střetnutí Albuse Brumbála s Gellertem Grindelwaldem, ve světě Harryho Pottera často zmiňovanou legendární bitvu, ale na to si ještě dlouho počkáme. Vůbec by mi nevadilo, kdyby se tvůrci rozhodli místo dalších dvou plánovaných dílů připravit už jen jeden. Doufám, že v pokračování si opět více zahraje Tina, která měla v Brumbálových tajemstvích pouhé cameo z důvodu toho, že herečka Katherine Waterston během natáčení vážně onemocněla. 

Zdroj: Warner Bros.

S filmy natočenými podle známých a úspěšných knih se pojí velké očekávání i obavy. Co teprv když se jedná o kultovní sci-fi dílo Franka Herberta, které bylo kvůli své epické šíři a komplikovanému světu dlouho považováno za nevhodné pro stříbrné plátno. V 70. letech se román pokusil, neúspěšně, zfilmovat režisér Alejandro Jodorowsky. Někteří z vás možná znají snímek Davida Lynche z roku 1984 – ten se ale také nesetkal s úspěchem. Pro Denise Villeneuva (Příchozí, Blade Runner 2049) to tedy musela být výzva, ale podle mého názoru se jí uznávaný kanadský režisér zhostil asi nejlépe, jak mohl. Po čekání, které u někoho trvalo poslední dva roky, kdy byl snímek neustále odkládán, a u jiného možná desítky let, od doby, co četl knižní předlohu, jsme se dočkali. Duna je v českých kinech k vidění od 21. října.

Duna vypráví o mocenských bojích uvnitř galaktického Impéria, v nichž jde o ovládnutí planety Arrakis: zdroje vzácného koření, které je esencí života, drahocenným palivem potřebným pro cestování vesmírem, ale i návykovou drogou. Píše se rok 10191, když imperátor svěří správu nad Arrakisem a s ní i komplikovanou těžbu neobyčejné látky vévodovi rodu Atreidů (Oscar Isaac). Brzy ale zjistí, že se jednalo o danajský dar, vše je součástí spiknutí. Z masakru, kterého se účastní také krutí Harkonneni, v jejichž správě byla planeta předtím, se podaří uniknout jen vévodovu dospívajícímu synovi Paulovi (Timothée Chalamet) a jeho matce Jessice (Rebecca Ferguson). Uprchnou do pouště, ve které dlouhodobě přežívají jen domorodí fremeni. Ti jsou jejich jedinou nadějí. Pomoc ale nemusí být jednostranná – Paul by mohl být spasitelem, na kterého dlouho čekali.

Herbert vybudoval nový svět, který má vlastní terminologii, jazyk a náboženství. Právě ohromná mytologie fikčního světa je největším úskalím filmu. Diváci neznalí předlohy se po několika desítkách minut nutně spokojí s binárním rozdělením na dobré a špatné a místy budou klást otázky, na které ne vždy dostanou uspokojivou odpověď. Kritika se objevuje např. v souvislosti s Jessicou, její mocí a vlivem, které se občas ztrácejí v překladu. Zendaya, jakožto fremenka Chani, se neustále objevuje v Paulových snech, ale prostoru k aktivnímu hraní moc nedostala. Na to si budeme muset počkat v pokračování – které zatím nebylo oznámeno.

Herecké obsazení je skvělé. Talent mladé generace herců Timothée Chalamet, jakožto křehký hrdina s probouzející se silou, nezklamal. Jason Momoa se v roli bojovníka a mistra meče Duncana Idaha projevuje jako velmi sympatická postava a předvádí, jak to umí se zbraní. Co se posouvání v ději týče, je tempo snímku pomalejší. Ale i přesto se v něm pořád něco děje. Až skončí v tom nejlepším. A jak říká Chani, „tohle je teprve začátek“.

Troufám si tvrdit, že se jedná o vizionářský snímek. Od prvních minut máte pocit, jako byste byli u něčeho velkého. Přikláním se k názoru, že tato galaktická Hra o trůny by se mohla stát filmovou klasikou, podobně jako třeba Star Wars, a má velký potenciál k tomu značně ovlivnit žánr a kinematografii jako takovou. Za zmínku rozhodně stojí soundtrack od Hanse Zimmera, při němž vám pravděpodobně naskočí husí kůže.

Mohlo by se natáčet v druhé polovině příštího roku, v případě, že první část bude mít úspěch – a to prostě musí! Aktuální snímek se se svými 155 minutami dějově dostal sotva za expozici. A co bychom si počali beze zbytku, bez završení… a dalšího pohledu na písečné červy? Je ale naprosto pochopitelné, proč Denis Villeneuve zfilmoval jen část knihy. Doufám, že film takové velikosti, jakým Duna je, do kin nažene co nejvíce lidí. Podotýkám, že si tento snímek zaslouží co největší plátno. Byl i přímo natočený tak, aby si ho diváci užili v IMAXu. Jedná se o audiovizuální podívanou, vychutnáváte si každé zrníčko písku. Snímek zároveň vstupuje i na HBO Max. Jak už jsem ale psala, na obrazovce doma nebude fungovat tak dobře. Takže pokud jste letos v kině ještě nebyli, Duna je k jeho návštěvě ideální volbou.

Zdroj: Vertical Entertainment

Pět let poté, co se v kinech objevil Sebevražedný oddíl, koukatelný, ale stále nemastný a nedopečený počin režiséra Davida Ayera, přichází na scénu James Gunn s filmem, který je částečně jeho pokračováním a částečně rebootem. Nový snímek ten předchozí víceméně ignoruje (tvůrci se neobtěžovali ani změnit název), bere si z něj jen to dobré, a to hlavně postavy Harley Quinn (Margot Robbie) a Ricka Flaga (Joel Kinnaman). Tuhle bizarní jízdu plnou akce, vulgarit, rozprskávajících se těl a humoru si užijete. Ale najde se jistě i spousta těch, kteří by během ní nejradši vystoupili. Na tenhle snímek totiž potřebujete žaludek a nesmíte ho brát moc vážně – stejně jako jeho tvůrci.

James Gunn, tvůrce Strážců galaxie, je režisérem se smyslem pro anarchii. Je vidět, že poté, co dostal od Disneyho padáka, využívá naplno další šance. Na rozdíl od Davida Ayera mu nechalo studio volnou ruku. Už v intru ukazuje, že se utrhl ze řetězu – neváhá ve velkém odpravovat ještě před úvodními titulky.

Skupina kriminálníků se schopnostmi, které v jejich případě nejsou až tak super, je, jakožto Task Force X, jinak řečeno Sebevražedný oddíl, opět najata na misi, z níž nemusí být návratu. S výbušným zařízením v hlavě, které by bylo odpáleno v případě dezerce, vyrážejí do boje o zkrácení trestu. Časem zjišťují, že stojí bojovat za víc – třeba za záchranu světa.

Jejich cesta vede na pobřeží Jižní Ameriky, do fiktivního státu Corto Maltese, kde mají za úkol vniknout do Jotenheimu, věznice a výzkumného centra, a zlikvidovat veškeré materiály týkající se tzv. projektu Hvězdice. Během mise dojde ke spoustě failů, umře hodně lidí a jak už to v takovýchto filmech bývá, město bude potřebovat značnou rekonstrukci – ale ne v každém se jím projde gigantická mimozemská hvězdice (začínáte chápat užití označení bizár?).

Nesourodou partu individuí najatých Amandou Waller, která, přesto, že je „obyčejnou“ smrtelnicí, je děsivější než kterýkoliv z trestanců (na paty jí šlape možná tak lasička), tentokrát tvoří mnohem lepší herecká sestava než v předchozím Sebevražedném oddílu. Mezi postavami se objevuje synergie a samy o sobě jsou také zajímavější. Aspoň trochu hladký průběh operace má na starost opět Rick Flag. Harley Queen se vrací ve vší své potrhlé kráse, dočkává se značného vývoje a je stále stejně (ne-li víc) smrtící. Deadshota vystřídal Bloodsport (Idris Elba) – Will Smith měl očividně jiný program (a ve výsledku mi to vůbec nevadí) – který se nechává najmout, aby ochránil svou dceru. Do šarvátky s ním se dostává Peacemaker (John Cena), v jehož rukou se, stejně jako v Bloodsportových, každý předmět mění na smrtící zbraň. Lehce mi jejich hašteření připomíná Gimliho a Legolase, akorát v méně přátelském duchu. A jak je to s tím mírem? Říká, že ho nastoluje celým svým srdcem a je mu jedno, kolik mužů, žen a dětí při tom musí zabít…

Dalším členem party je Polka-Dot Man (David Dastmalchian), který si z dětství nese trauma a puntíky (!), které už tak vtipné nepřijdou jeho nepřátelům měnícím se jejich zásahem v ementál. Příjemným překvapením je pro české publikum neznámá portugalská herečka Daniela Melchior, která ztvárnila postavu Ratcatcher 2. Hned jsem si vybavila legendu o krysaři z Hamelnu. Ale zpátky k této mileniálce, která, když zrovna nepodřimuje, umí ovládat krysy (nic moc pro člověka s musofobií). Ona z této ujeté grupy prokazuje asi nejvíce lidskosti a duševní vyrovnanosti. Mojí nejoblíbenější postavou je jednoznačně King Shark, u kterého můžete mít pocit, že vznikl spojením protagonisty Čelistí a Homera Simpsona. Jedná se o zcela CGI postavu, která je tím nejroztomilejším trhačem hlav v dějinách komiksových filmů. A vždy má chuť na nášup – ňam ňam. Sylvester Stallone si musel jeho dabing hodně užít. Podobné zalíbení najdete snad už jen v Grootovi.

Z technických věcí bych chtěla vyzdvihnout práci s kamerou a zakomponování popisků (názvů kapitol příběhu) přímo do scény. Vyprávění má konzistentně hbité tempo. Užitý humor za mě místy působil docela na sílu a někdy jsem nevěděla, jestli se smát, nebo se chytat za hlavu. Mozky a další vnitřnosti rozpleskávající se v rudých gejzírech jsem si popravdě moc neužila. Ale jako každý jiný film, si i tento najde své fanoušky, nebo naopak diváky, kteří po jeho zhlédnutí budou souznít se skladbou od Grandsona „Oh No“, která doprovází závěrečné titulky.

Zdroj: Vertical Entertainment