Z reproduktorů vyhrává elektronická hudba. Lidé tančí, baví se a po sportovní aktivitě doplňují energii kávou nebo elektrolyty místo alkoholu. Pro část mladé generace už totiž alkohol nepředstavuje automatickou vstupenku ke společenskému zážitku. Naopak ho stále častěji vnímají jako překážku pro zdraví, výkon i celkovou pohodu.

Právě takto naladěné lidi spojuje RANNØ club, za kterým stojí Artur Ország a Simona Fišerová. To, co začalo spontánním nápadem inspirovaným videem ze zahraničí, dnes přitahuje stovky lidí napříč Českem i Slovenskem.

„Viděla jsem video, kde lidé tancovali v pekárně, a říkala si, že bych na něco takového sama chtěla jít,“ vzpomíná Simona Fišerová. Když sdílela video na Instagram s otázkou, jestli se podobná akce koná i v Praze, ozval se jí Artur Ország, kterého koncept také zaujal. „Nebo neuděláme vlastní akci?“ napsal jí tehdy. A právě tím odstartoval projekt, který nedávno oslavil první rok fungování.

První akce přitom vznikla bez velkých ambicí a plánů. „Nešli jsme do toho s tím, že budujeme nový run club nebo pravidelný koncept. Chtěli jsme jen propojit hudbu, pohyb a lidi na fajn akci,“ přibližuje Artur. Zlom přišel ve chvíli, kdy na druhý event dorazilo dvakrát více lidí než na první. Tehdy si oba uvědomili, že podobný formát v Česku očividně chyběl a že má smysl pokračovat.

Není to náhoda. Popularita běžeckých skupin – při běhu jedné z nich se ostatně seznámili i Simona s Arturem – v posledních letech výrazně roste, což potvrzují i data ze Stravy. Jen v roce 2024 zaznamenaly běžecké komunity v průměru šedesátiprocentní nárůst účasti. Zároveň sílí i trendy jako soft clubbing nebo sober curious. Mladší generace čím dál častěji hledá způsoby zábavy, po kterých se bude cítit dobře. 

„Nemám ráda ten stav po večerních parties. Člověk je rozbitý nejen další den, ale často ještě několik dní potom,“ popisuje Simona. „Naše akce mají člověka naopak nakopnout. Přijdeš domů s tím, že sis zasportovala, zatančila, poznala nové lidi a pořád máš čas a energii na další věci.“

RANNØ už zdaleka není jen o propojení běhu s ravem. K původnímu Run&Rave postupně přibyly další formáty jako Power&Rave, Padel&Rave nebo třeba Climb&Rave. Nejnovějším přídavkem je Hike&Rave – dopolední výšlap na Ještěd zakončený party na horské chatě se poprvé uskuteční 27. června. 

Lidé nepřicházejí jen za sportem, ale hledají i pocit sounáležitosti. „Potřeba někam patřit je obrovská. Lidé se s RANNØ začali rychle identifikovat a brát ho jako něco svého. Postupně proto vědoměji rozvíjíme i komunitní stránku projektu,“ říká Artur. Zároveň podle něj hraje roli i tlak na výkon a prezentaci sebe sama na sociálních sítích. „Lidé jsou posedlí čísly a chtějí ukazovat, že jsou aktivní.“ 

Od prvního eventu projekt výrazně vyrostl. Pořádá akce nejen v Praze, ale i v dalších osmi městech v Česku, a rozšířil se i na Slovensko. Postupně přidávají další zastávky a sporty a v budoucnu by se chtěli podívat i dál za hranice. 

„Překvapilo mě, jak rychle se dá něco vybudovat, když to děláš upřímně a bez postranních úmyslů. Když něco tvoříš autenticky a s dobrým záměrem, lidé to poznají,“ myslí si Artur, který se vedle RANNØ věnuje modelingu, hudební produkci nebo učí na mezinárodní škole Leonardo V. Academy. 

Velkou roli v růstu projektu hrají i sociální sítě. „Přinášejí nám nové lidi, příležitosti i spolupráce,“ říká Simona, která pracuje v marketingové agentuře a zároveň pokračuje ve studiu marketingu na vysoké škole.

Právě spolupráce jsou pro fungování konceptu důležité i z finančního hlediska, protože část akcí zůstává zdarma. „Nechceme z lidí tahat velké peníze. Spolupráce vybíráme tak, aby byly v souladu s tím, co děláme,“ vysvětluje Artur. Ideální propojení by si oba dokázali představit například se sportovními značkami. A Simona s úsměvem dodává ještě jedno vysněné jméno: „Jednou bychom chtěli spolupracovat s Ewou Farnou, protože na akcích často hrajeme remixy jejích songů.“

Ostatně třeba remix písně Na ostří nože zazněl i během květnového narozeninového Run&Rave, na který dorazilo kolem 670 lidí. Polovinu výtěžku z prodaných vstupenek organizátoři věnovali Nadačnímu fondu Emil. 

„Komunita je pro mě na celém projektu ta nejkrásnější část,“ říká Simona. „To, jaké lidi to přitahuje a jaká atmosféra kolem akcí vzniká, se vlastně těžko popisuje.“

Vedení projektu je pro oba škola. „Jelikož jsme předtím eventy nikdy neorganizovali, naučili jsme se toho opravdu hodně – pracovat pod tlakem, komunikovat s lidmi nebo řešit krizové situace. Zatím šlo naštěstí jen o drobnosti, jako třeba zapomenuté kabely k technice pro DJe,“ zmiňuje Simona. 

S narůstajícím množstvím aktivit a agendy k dvojici přibyli i další pomocníci, ke core týmu se přidala Kateřina Panská. „Nemáme pevně rozdělené role. Spíš si věci přehazujeme podle toho, koho co baví a kdo má zrovna čas. Já obvykle přicházím s novými nápady, Simča se stará hlavně o sociální sítě a Kačka řeší technické věci jako ticketing,“ doplňuje Artur. 

„Díky RANNØ jsme poznali skvělé lidi,“ usmívá se Simona. „I proto bych lidem vzkázala, ať zkouší nové věci. Chápu, že přijít na podobnou akci, obzvlášť sám, může být nekomfortní. Ale většinou to za to stojí.“ 

Zdroj: RANNØ archiv

Přijde mi, že jsi neuvěřitelně pozitivní člověk. Vnímáš se tak? Jak se ti daří udržovat dobrou náladu a pozitivní myšlení? Jak se vyrovnáváš s „temnějšími“ momenty?

Terez, to nejsi jediná, kdo to říká. Tohle slyším opravdu často. 🙂

Ano, vnímám se tak, ale veškeré dny nejsou tak sluníčkové, jak se na první pohled zdají. Vždy se snažím být pozitivní, nerozčilovat se kvůli věcem, které třeba ani nemohu ovlivnit, ale někdy také mám svoje dny, kdy bych nejradši zalezla někam „do díry“ a už nevylezla. Tohle je i složité, co se týče mé práce lektorky jógy, kdy lidem tu pozitivní energii prostě chci předat, ale také se mi občas stane, že mám migrénu, a odučit s tím lekci, hodinu v kuse se někomu věnovat, dávat pozor, opravovat a povídat je opravdu těžké. Většinou mi ale lekce dodá znovu energii, a proto tuhle část svého života naprosto miluju!

Temnější momenty přichází různě. Přijde mi, že u mě platí rčení – a teď se omlouvám za slova – „když se to sere, tak se to sere“. Například nedávno mě trápil flek, který se mi objevil na obličeji. Každý den jsem brečela a chodila s tím mezi lidi, učila jógu a dělala zkoušky na VŠ. Za týden jsem to vyléčila díky jednomu trenérovi, který je zároveň doktor a podíval se mi na to. Po týdnu jsem se uhodila do hlavy a měla jsem otřes mozku. Poté mi zlomil srdce můj bývalý přítel…

Tyhle „temnější momenty“ jsou opravdu šílené, ale myslím si, že člověk vždy musí zachovat chladnou hlavu a říct si, že mu za to ten stres, pláč a stesk opravdu nestojí. Zároveň mi přijde, že tyto situace přicházejí v ty nejhorší momenty, u mě zrovna před státnicemi, ale udělají ho za to mnohem silnějším, než si sám dokáže představit.

Podělila by ses ještě o nějaké tipy pro udržení duševní pohody?

• Většinou mi nejvíce pomáhá si říkat „když nejde o život, jde o hov*o“. 🙂 
• Trávit čas jen sám se sebou, vyrazit na procházku, na kafíčko… Cokoliv.
• Udělat si čas jen sám pro sebe (zacvičit si apod.).
• Není nic špatného na tom si říct o pomoc.
• Svěřit se někomu druhému.

Od nádoru přes PPP ke studiu výživy 

Náročnější období jsi určitě prožila ve svých dvanácti letech, kdy ti doktoři našli nádor mezi aortou, plícemi a srdcem. Později jsi spadla taky do poruchy příjmu potravy, kterou následovaly další zdravotní obtíže. Mohla bys k tomuhle období říct víc? Jak se za ním ohlížíš, jak tě formovalo? 

Když se nad tím zamyslím, vnímám, že můj život byl a pořád je „nahoru a dolu“. Jako na horské dráze. Tohle období pro mě bylo neskutečně náročné. Popravdě stále je, protože následky ze všech onemocnění zůstaly. Jizvu kolem boku mám neustále, stále mě bolí, i když je to už deset let. Zablokovávají se mi občas žebra, mám potíže s dechem.

Podle mého názoru, člověk, který si projde nějakým druhem PPP (mentální anorexie, mentální bulimie, ortorexie či u mužů bigorexie), má následky opravdu dlouho a je hodně individuální, jak se z těchto problémů uzdraví. Nějaké negativní myšlenky, které se mi honily hlavou, když jsem měla PPP, mám neustále. Přicházejí různě ve vlnách a myslím si, že to má i hodně souvislost s menstruačním cyklem a změnou hormonů v ženském těle. Jsou dny, kdy jsem v pohodě, a dny, kdy mě nějaká ta negativní myšlenka napadne, ale určitě bych do těchto problémů nikdy nespadla znovu.

Bylo to náročné, obzvlášť když nečekáte, že něco takové přijde. Nádor mi našli opravdu náhodou a to tak, že jsem hrála tenis, špatně jsem vybrala míč a spadla jsem u toho na žebra. V ten den v noci jsem nemohla vůbec dýchat. Pamatuju si to všechno, jako by to bylo včera. Volala jsem v noci na mamku, která mi přinesla Ibalgin a vodu. Druhý den mě vzal tatínek na rentgen, jestli náhodou nemám zlomené žebro. To jsem neměla, ale naštěstí sestřička porovnala rentgen, co si v nemocnici dělali dva roky zpět kvůli zánětu průdušek. Zjistili, že mám „vodu na plicích“. Hned mě poslali na plicní, kde mi udělali další vyšetření a řekli, že to není sranda, ať jedeme do Thomayerovy nemocnice, kde mají nejlepší plicní. Tam si mě přes noc nechali, druhý den převezli sanitkou do Motola. Po dalším vyšetření mě poslali domu. A v pondělí, když jsem měla jít do školy, mě mamka vzbudila se slovy „broučku, zabal se, zítra máš operaci“.

Absolvovala jsi bakalářské studium výživy. Našla sis k výživě cestu právě i skrze vlastní zkušenost s PPP? 

Dá se říct, že ano. Kolem čtrnácti let jsem se chtěla začít líbit klukům a celkově jsem se začala o potraviny zajímat, kolik toho za den sním atd. Nejprve jsem omezila množství jídla. Místo dvou rohlíků k snídani jsem si dala jen jeden. Místo celé pizzy jsem snědla půlku. Zájem postupem času nabýval na síle. Ze zápalu ze základní školy, kdy jsem se chtěla stát právničkou, jsem si našla zálibu ve výživě a sportu. Nejprve jsem chtěla studovat fyzioterapii, kam jsem se bohužel dvakrát nedostala, tak jsem se rozhodla studovat výživu. Nejprve mě mrzelo, že jsem se na obor fyzio nedostala, ale zpětně jsem za to opravdu vděčná, protože by mi ta škola nedovolila dělat to, co dělám teď, a musím říct, že za poslední tři roky jsem se opravdu neskutečně posunula.

Myslím si, že neexistuje nezdravé jídlo, pouze nezdravý přístup k tomuto tématu.

Ve své bakalářské práci ses věnovala vlivu sociálních sítí na stravování žen 18–25 let. Podělila by ses o nějaké poznatky, co jsi zjistila? Jak sociální sítě ovlivnily nebo stále ovlivňují tvoje vlastní stravování a pohled na sebe?

Toto téma jsem si vybrala, protože jsem s tímto měla osobně problém a mám k tomu blízko. Kvůli vlivu sociálních sítí jsem se stala vegankou. V tu dobu jsem sledovala hodně na YouTube dvě dívky, které byly veganky, no a protože jsem viděla, že jsou hubené, chtěla jsem tak taky vypadat. Zpětně vím, že to nebylo dobře.

Ve své bakalářské práci jsem chtěla zjistit, zda dochází ke změnám, pokud ženy používají sociální sítě. Nechtěla jsem se však zaměřit jen na negativní dopady, jelikož zároveň sama vnímám, že sociální sítě mají velkou sílu i v podobě inspirace, což se i ve výsledcích dotazníku odrazilo – hodně dívek bere sociální sítě jako inspiraci hlavně ve vaření, pečení, cvičení, motivaci, inspiraci na knihy…

Celkově jsem měla 456 respondentek a z výsledků bohužel i vyšlo najevo, že sociální sítě v ženách vzbuzují negativní myšlenky na svoje tělo a zároveň se kvůli jejich vlivu cítí pod tlakem, že by měly jíst zdravěji. Polovina respondentek poznamenala, že trpěla v minulosti či momentálně trpí poruchami příjmu potravy. V dotazníku byla i otevřená otázka na vznik tohoto onemocnění. Nejčastěji zmiňovaly sociální nátlak, jak už z hlediska sociálních sítí, tak i školního prostředí, rodiny, kamarádů. Dále často zmiňovaly i změnu v životním stylu typu: stala jsem se vegankou, pandemie covidu, nový přítel.

Výsledky byly znepokojující, ale kvůli online dotazníku musíme brát odpovědi s nadhledem, protože nevíme přesně, kdo dotazník vyplnil. Myslím, že do budoucna by bylo fajn udělat výzkum v podobě rozhovorů třeba i pod dohledem specialistů na výživu či psychologů. Zároveň by bylo zapotřebí výzkum udělat i v nižší věkové kategorii, například 12–18 let, protože kvůli dnešní uspěchané době a moderním technologiím si myslím, že se s tímto problémem mohou dívky setkat i v nižším věku.

Chuť (do) života

Co pro tebe znamená zdravý životní styl?

Fúha, tohle je těžká otázka. Zdravý životní styl může znamenat něco jiného pro každého z nás.

Pro mě zdravý životní styl znamená svobodu a rozmanitost nejen v pohybu, ale i ve stravování. Je důležité nemít špatné myšlenky z cvičení, pokud vidíme na sociálních sítích, že někdo sportuje každý den a já pouze 2x za týden. Nebo zároveň i z jídla, pokud jíme některé druhy potravin, co dnešní společnost označuje za „nezdravé“. Myslím si, že neexistuje nezdravé jídlo, pouze nezdravý přístup k tomuto tématu. 

Každý jsme individuální a dle mého názoru je zapotřebí si to užívat a brát to jako výjimečnost a ne jako něco, co je „špatné“. Každý jsme úplně jiný, každý máme jiný denní režim, jinou práci, jinou psychickou pohodu a je zapotřebí to respektovat. Náš životní styl se neskutečně mění a to každý den.

Zdravý životní styl pro mě zahrnuje jak fyzickou, tak psychickou pohodu. Je důležité neubližovat si ani fyzicky, ani psychicky, protože i negativní myšlenky a slova mohou škodit. V józe se tomu říká ahimsa, což znamená nenásilí. Tento princip lze uplatnit nejen v józe, ale i v každodenním životě.

S přítelem jsi založila blog a instagramový profil Taste our life, který ale už nějakou dobu spravuješ sama. Co bylo impulsem pro vytvoření profilu? Zvažovala jsi po vašem rozchodu, že budeš veškerý obsah tvořit jen na svůj osobní profil?

Impulsem bylo to, že jsme chtěli vyhrát soutěž od kuchařky a influencerky Kamu. Soutěž jsme sice nevyhráli, ale řekli jsme si, že si profil necháme jako takový náš deníček. Začalo nás to bavit. 

Poté Kamu vyhlásila druhou soutěž, která trvala půl roku, a tu jsme společně vyhráli. Bylo to super, šli jsme s ní na kurz vaření a moc jsme si to užili. Neuměli jsme si ale představit, že už nic nebudeme přidávat, tak jsme pokračovali dál. 

Po našem rozchodu jsem si profil nechala, protože jsem ho vždy více spravovala já než Kuba. Do toho jsem hodně začala učit jógu a cestovat a nechtěla jsem to vše pomíchat. Proto jsem si svůj osobní účet nechala na svoje osobní věci, fotky, cestování, surfování, jógu a druhý účet jsem chtěla nechat pouze na výživu, stravu atd. Teď, když už jsem i oficiálně vystudovaná bakalářka ve výživě a mám zase o něco víc času, mohu i tenhle profil znovu pořádně rozjet. Mám spoustu plánů.

Jóga mi do života přinesla sebelásku a nenásilí. Vnímám více své tělo a dopřeju mu to, co přesně chce a potřebuje.

Kdy sis zamilovala jógu a rozhodla se, že se staneš jógovou lektorkou? Co ti přinesla do života?

Jógičku naprosto miluju! Dostala jsem se k ní díky operaci. Nádor jsem měla mezi aortou, plícemi a srdcem a protože mě nechtěli řezat uprostřed hrudníku přes prsa, řízli mě přes celý levý bok, aby mi roztáhli žebra a dostali se k nádoru.  Následně jsem nemohla cca měsíc vůbec hýbat s levou rukou, jelikož mi narušili veškeré tamní svaly, a navíc mi diagnostikovali i skoliozu. Na základě toho mi doporučili rehabilitaci, která mě ale ve dvanácti letech vůbec nebavila. Mamka mi potom dala knížku o józe s tím, že bych ji mohla zkusit. Ta knížka mě moc neoslovila, ale začala jsem se doma protahovat a cvičit podle videí na YouTube. Potřebovala jsem napravit skoliozu a zároveň posílit svaly. Po čase a pravidelné jógové praxi jsem se dostala zpět do formy a postupně ztížila i náročnost cviků.

Když cvičím jógu, chci dosáhnout jejího cíle – očisty, a to na fyzické i psychické úrovni. Během jógy se chcete zpotit, abyste ze sebe dostali veškeré odpadní látky, toxiny, ale zároveň i ty negativní myšlenky a emoce. Po józe byste se prostě měli cítit dobře. 

Jóga mi do života přinesla sebelásku a nenásilí. Vnímám více své tělo a dopřeju mu to, co přesně chce a potřebuje.

Mimo jiné vedeš lekce v pražském fitness studiu Next.Move. V rozvrhu najdeme třeba tvou lekci „yoga sculpt“. Přiblížila bys, na co je zaměřená? Co dalšího si s tebou mohou zájemci zacvičit?

Přesně tak. A úplně to tam miluju, ať už jako lektorka, tak klientka, která si tam jde zacvičit. 

Koncept yoga sculpt jsem poznala díky jiné lektorce z Next.Move. Je to styl jógy z Ameriky, kombinace power jógy s kondičním a silovým cvičením. Cvičí se v cca 35 stupních a zároveň je pro to typická moderní hudba s beaty. Pro mě, jako pro extroverta a člověka, který cvičí silově a rozjíždí každou party, je tento styl jak ulitý! Na této lekci ze sebe obvykle vydám maximum. 

Většinou učím dynamickou vinyasu. Člověk v pozicích není dlouho. Prostě plyneme v rytmu dechu. Zároveň budu v Next.Move cvičit jejich nejnovější koncept Next Boost, který najdete pouze na smíchovské pobočce. Tato skupinová lekce připomíná crossfit. 

Čím dál víc u tebe vídám i oceán. Na jaře jsi byla na Lanzarote, kde jsi opět cvičila jógu v rámci pobytu se Surf-Tripem. Jak se cítíš, když surfuješ? Plánuješ se do budoucna surfingu věnovat víc? 

Na Lanzarote jsem za poslední rok strávila 2,5 měsíce života a naprosto jsem si to tam zamilovala. Surfing miluju. Je to skvělý pohyb a koníček. Zároveň je to pro mě naprosto osvobozující trávení času a forma terapie. Když jste v oceánu, cítíte, že je oceán silnější jak vy. Má sílu, je divoký a nezkrotný. Skrývá se v něm mnohem více, než si umíme představit. Během surfingu žiju přítomným okamžikem. Vnímám oceán a to, jak jedu, nemám u sebe mobil ani hodinky, nikdo mi nevolá, nepíše. V oceánu bych strávila klidně x hodin. Naprosto tam ztratíte pojem o čase. 

Určitě bych se surfingu chtěla věnovat více. Život u oceánu je nádherný. Každopádně cítím, že více mě baví delší prkno. Přijde mi to takové víc koukatelné, člověk si sjede více, udělá na tom i hezký trik. Pokud bych si do budoucna kupovala surf, byl by to stoprocentně longboard. 

V recapu loňského roku na Instagramu jsi mimo jiné zmínila, že to byl rok, kdy jsi začala pořádně žít. Co se u tebe změnilo? Které zkušenosti tě posunuly? 

Pěkně ses na mě připravila! (smích) Předchozí rok byl pro mě opravdu zlomový a náročný. Koncem roku 2022 jsem se po 5,5 roku rozešla se svým přítelem, se kterým jsem byla od 16 let.

Začala jsem vše táhnout na vlastní pěst. Musela jsem zvládat školu, práci a nájem se všemi poplatky kolem. Začala jsem být na vše sama, ale i když to nebylo jednoduché a několikrát jsem si pobrečela, ve výsledku to pro mě bylo přínosem. Mohla jsem jít bydlet zpět k jednomu z rodičů, či si najít spolubydlení, ale nechtěla jsem „klesnout“ zpět. Cítila jsem, že když jsem se ve 20 letech od mamky odstěhovala, hodně mě to posunulo a i psychicky dalo více do pohody. Od rozchodu jsem se více posunula, vyspěla. I přes bolest, která asi nikdy neustoupí, jsem vděčná a na sebe moc pyšná.

Velká budoucnost díky maličkostem

Co sis přinesla do roku 2024 a v čem se chceš dál posouvat, co chceš zažít nebo tvořit?

Je toho opravdu mnoho. Jsem člověk, který neustále něco tvoří a vymýšlí a chce se někam posouvat či objevovat nová místa. Mým cílem je si do konce roku koupit letenku na Srí Lanku. Chtěla bych tam vyrazit ideálně v lednu nebo únoru. 

Dále chci začít pracovat na svém online programu, ale o tom zatím nechci moc prozrazovat. Potkávám hodně lidí, kteří nejsou z Prahy, tak jim chci dát možnost si se mnou zacvičit jógu kdekoliv. Uvažuji i o podcastu a tvorbě webu na nutriční poradenství. Je toho dost a potřebovala bych, aby měl den tak třikrát více hodin. 

Kam chceš na své životní i profesní cestě směřovat? Dáváš si nějaké cíle?

Aktuálně bojuji s tím, jestli jít na magistra, či ne. Poslední rok jsem cítila, že mě škola opravdu zdržuje v tom, co dělám a co mě baví a dělá šťastnou. Bojím se, že když teď nezaberu, tak mi to třeba neposkytne možnosti, co bych mohla mít. 

Chci se posouvat v józe, více cestovat, konečně se podívat i na jiný kontinent mimo Evropu, surfovat. Chtěla bych se více vzdělat v marketingu. 

Pokud to jde říct obecně, co bys doporučila čtenářům, aby udělali pro svůj lepší život?

Na závěr bych ráda už jen ve stručnosti zmínila jednu myšlenku a je na každém, co si z ní odnese: Maličkosti dělají velké věci.

Zdroj: archiv Barbory Millerové

Patříte mezi nadšence do pohybu a chcete zažít během jednoho odpoledne hned několik sportovních aktivit? V tom případě byste si neměli nechat ujít Training Day, který se koná 16. června v Hale č. 13 v Holešovické tržnici.

Organizátorky Klára Pokorná, zakladatelka YOGAGANG, a Lucie Minářová, která stojí za projektem jedunavýkon, avizují, že se jedná o jedinečný a největší well-being event roku. 

„Chtěly jsme s Lucií vytvořit koncept, který je v Česku ojedinělý, a tak vzniklo spojení těchto dvou komunit. Věříme, že takto máme možnost zasáhnout co největší publikum a přinést tak unikátní zážitek co největšímu počtu lidí. Razíme názor, že kombinace více sportů je nejlepší pro naše tělo, mysl i duši,“ říká Klára Pokorná.

V rámci eventu vás čekají silový a HIIT trénink s Lucií Minářovou a Sarah Vágnerovou, box se světovou šampionkou Fabianou Bytyqi, taneční workshop od Red Bull za doprovodu live DJ setu či jóga s Klárou Pokornou.

Akce je otevřená všem, kteří chtějí prožít den plný aktivit, naučit se něco nového a stát se součástí inspirativní komunity. „Naše poselství je jasné – zdravý životní styl a fyzická aktivita by měly být dostupné a příjemné pro každého,“ komentuje Lucie Minářová.

Chtěli byste poznat zakladatelku jedunavýkon o něco víc? Přečtěte si náš dřívější rozhovor s Lucií Minářovou. 

Vedle pohybových aktivit, při nichž rozproudíte a protáhnete tělo, vás neminou ani beauty workshopy a další doprovodný program připravený značkami CBD way, PUMA či Redken.

Do konce května zakoupíte vstupenky za lepší cenu, a navíc k nim získáte limitované tričko, které vzniklo ve spolupráci se značkou PUMA, tak doporučujeme moc neváhat.

Zdroj: archiv jedunavýkon a YOGAGANG

Předsevzetí, která nemají cenu

Příliš náročné a nesplnitelné cíle:
Lidé se často nechají unést myšlenkou velkých a odvážných cílů, což může vést k frustraci a zklamání, když se nedosáhne plánovaného pokroku. Namísto toho je vhodné vytyčit si realistické a dosažitelné cíle, které poskytnou postupný a udržitelný růst.

Závislost na druhých:
Předsevzetí spojená s chováním nebo akcemi druhých lidí mohou být problematická, protože nemáme plnou kontrolu nad jejich jednáním. Místo toho se zaměřte na cíle, které jsou pod vaší kontrolou a závisí na vašem vlastním úsilí.

Příliš obecná předsevzetí:
Předsevzetí jako „být zdravější“ nebo „zlepšit se v práci“ jsou příliš obecná a nedávají jasný směr. Rozdělte velké cíle na menší úkoly a fáze, což umožní sledovat pokrok a udržet motivaci.

Negativní formulace cílů:
Cíle formulované negativně jako například „nebýt tak líný“ mohou mít demotivační účinek. Zaměřte se na pozitivní formulaci cílů, což vytváří pozitivní a motivující atmosféru.

Zdravý přístup k motivaci:

Stanovení konkrétních, měřitelných cílů:
Definujte si konkrétní a měřitelné cíle, abyste mohli snadno sledovat svůj pokrok. To vám poskytne jasnou představu o tom, čeho chcete dosáhnout a bude vás to motivovat k dalším pokrokům.

Rozvoj zdravých návyků:
Namísto stanovení velkých cílů se soustřeďte na vytváření zdravých návyků. Malé každodenní změny mohou vést k velkým výsledkům.

Přizpůsobení cílů svému životnímu stylu:
Zamyslete se nad svým každodenním životním stylem a zvolte cíle, které se snadno integrují do vašeho denního harmonogramu. Tím se vyhnete zbytečnému stresu a a usnadníte dosažení cílů.

Odměňování malých úspěchů:
Nezapomeňte si připomenout své úspěchy. Odměňujte se za dosažené cíle, ať už budou malé nebo velké. To posílí vaši motivaci a pomůže udržet pozitivní postoj.

Nastavení reálných očekávání:
Buďte realističtí ohledně času, který je potřeba k dosažení cílů. Některé věci mohou trvat déle, a to je v pořádku. Důležité je být trpělivý a udržovat dlouhodobou perspektivu.

Se správným výběrem novoročních předsevzetí a vyváženým přístupem k jejich dosahování si můžete vybudovat pevný základ pro rok plný úspěchů a naplnění, který posílí nejen vaše tělo, ale i vaši duši.

Příklad plánu:

„Budu pěstovat na jaře alespoň 3 druhy zeleniny.“
Cíl 1: Zajistím si zahradní vybavení, nářadí, pořídím nebo postavím vyvýšený záhon svépomocí.
Termín 1: Do konce března
Cíl 2: Zajedu na trh a nakoupím sazenice
Termín 2: Do poloviny dubna
Cíl 3: Zasadím sazenice
Termín 3: Do konce 3. týdne v dubnu
Všechny dílčí cíle je dobré si zapsat do diáře s upomínkami a podúkoly, které jsou ke splnění potřeba.

DailyStyle PROMO: Článek je komerční prezentace DM Drogerie.

Foto: Adobe Stock

Začali jste nově chodit do fitka nebo už vás nebaví cvičit jen na strojích? Potřebujete motivaci a způsob cvičení, které vás bude bavit a nabije vás novou energií? Doporučujeme Les Mills. Tento cvičební program, který se zrodil na Novém Zélandu, přinesl revoluci do světa fitness spojením pohybu s hudbou a vytvořením globálního fenoménu prostřednictvím skupinových cvičení, která zahrnují posilování či kardio, ale i jógu nebo bojová umění. Jejich inovativní přístup a průkopnické techniky proměnily Les Mills nejen ve fitness program, ale v životní styl pro tisíce jednotlivců po celém světě.

Rozmanité lekce Les Mills ve fitness klubech Form Factory nabízejí širokou škálu cvičebních programů, které oslovují různé fitness úrovně a preference. Programy jako BODYPUMP®, BODYBALANCE®, BODYATTACK®, BODYCOMBAT®, BODYJAM®, GRIT®, CXWORX®, SH´BAM®, a LES MILLS TONE® poskytují cvičení odpovídající individuálním potřebám a přináší široké spektrum výhod pro zlepšení kondice a pohody. Můžete hubnout, nabírat svaly nebo pracovat na vytrvalosti. Záleží jen na vás, který z nabízených programů si vyberete.

„Naše lekce nejsou jen o hubnutí do plavek, ale především o cestě k našemu novému zdravějšímu ‚já‘. Jde o objevení a posouvání vlastních hranic a zlepšování fyzické ale i psychické kondice. Zároveň nabízejí atmosféru a zážitky, které vás doslova pohltí. Každá lekce je unikátní, nabitá energií a motivací, která vám pomůže překonat sebe sama,“ zdůrazňuje Tomáš Novák, regionální studio manažer Form Factory.

Lekce jsou vhodné pro začátečníky i pokročilé, lektoři vždy ukazují různě náročné varianty cviků, takže se nemusíte bát. Choreografie tréninkových sestav zůstávají nějakou dobu stejné (mění se obvykle po třech měsících), díky tomu máte možnost naučit se jednotlivé cviky, pochopit jejich smysl a pak už se jen zlepšovat a sledovat vlastní progres.

Vstupte do komunity lidí, kteří hledají stejné cesty ke zdraví a pohodě. Získejte podporu, inspiraci a nové přátele, kteří vás budou povzbuzovat na každém kroku. „Skupinové lekce nejsou jen cvičení. Je to životní styl, který vás posune dál, než jste si kdy dokázali představit. Zažijte nezapomenutelné okamžiky, proměňte své tělo i mysl,“ dodává Tomáš Novák.

Vrcholem této cesty je Form Factory Les Mills Day 2024. Už teď si můžete pořídit vstupenky na tuto obří fitness party, která se koná 8. června 2024 v pražském unikátním prostoru CUBEX Centrum. Tento den bude symbolem vašeho úsilí a skvělých zážitků spojených s Les Mills.

Zdroj: Form Factory 

S prosincovým otevřením fitness centra v OC Letňany se Form Factory rozšiřuje na další místo v Praze, nabízející komplexní fitness zážitek na dvou patrech. Nová pobočka představuje širokou škálu nových možností pro klienty, včetně finské sauny, solária a tří sálů pro skupinové lekce, kde se můžete zapojit do různorodých tréninkových programů.

„Naším posláním je dělat fitness dostupnější a přinášet nové inovativní služby, které podporují zdravý životní styl. Věříme, že tato nová lokalita poskytne našim klientům nejen prostor pro cvičení, ale také příležitost k relaxaci a regeneraci,“ uvedl Jan Rezek, marketingový ředitel společnosti Form Factory.

Nabídka nového fitness centra v Letňanech zahrnuje špičkové vybavení, moderní prostředí a širokou škálu tréninkových možností, které odpovídají potřebám jak začátečníků, tak pokročilých sportovců. Zároveň se otevření této pobočky řadí do plánu expanze Form Factory, který předpokládá otevření dalších center v příštím roce.

„S touto novou lokalitou jsme rádi, že můžeme poskytnout širokou škálu služeb a přiblížit fitness ještě více lidem. Naše budoucí plány zahrnují otevření dalších poboček, abychom oslovili ještě více lidí a přispěli k zdravějšímu životnímu stylu našich klientů,“ dodal Rezek.

Nová pobočka Form Factory v Letňanech je od 13. prosince otevřena pro veřejnost a těší se na všechny, kteří chtějí objevit nový svět fitness, zdraví a aktivního životního stylu.

Ale to není vše! Form Factory je hrdé na partnerství s Les Mills, což umožňuje nabídnout téměř nekonečný výběr skvělých skupinových lekcí. Ve zdejších sálech můžete navštívit lekce jako Les Mills Bodyattack, Les Mills Bodybalance nebo Les Mills Spinning – to vše v atraktivním prostředí, které dýchá energií a inspirací.

Nemůžete se dočkat? Již nyní jsou v prodeji vstupenky na exkluzivní event Form Factory Les Mills Day 2024, který se koná 8. června. Přidejte se a zažijte nezapomenutelný den plný motivace, energie a nových přátel.

Zdroj: Form Factory

Pod slovním spojením zdravý životní styl si lidé představují různé věci. Co znamená pro tebe osobně? 

Pro mě zdravý životní styl spočívá v tom, že ve svém životě dělám takové kroky, abych se cítila fyzicky i psychicky dobře. Ne vždy to musí vypadat tak, jak se pod označením „zdravý“ předpokládá. Klidně si dám burger nebo se vyvalím u Netflixu. Poslouchám své tělo a hlavu a řídím se tím, co mi dělá dobře.

Od 6 let ses věnovala aerobiku, později jsi v něm i trénovala děti. V necelých 22 letech jsi objevila crossfit. Dříve jsi v něm i závodila. Proč jsi od toho upustila a proč se aktuálně naopak opět nacházíš v závodním „moodu“?

Potřebovala jsem upřednostnit své zdraví před ambicemi. Moje ambice byly vždy větší než touha být zdravá. Hnala jsem to do extrémů. V té době, kdy jsem hodně závodila, jsem obětovala kousek svého zdraví pro to, abych byla „dobrá“. Dlouho jsem třeba neměla menstruaci. Musela jsem v trénování polevit, začít víc jíst a dát se víc do zenu, ve kterém mé tělo nebylo. To je tak pět let zpátky. Teď už jsem v klidu, přehodnotila jsem cíle v závodění – nepotřebuji být nejlepší, ale chci si to užívat – a moje tělo funguje dobře a vrací mi to, že jsem mu dlouhodobě dávala dostatek kvalitního tréninku a stravy. Vždy jsem byla závodní typ, ale určitě tomu nechci obětovat tolik jako předtím.

Jak tě ovlivnila profesionální stránka sportu. Jaké změny jsou spojené s tím, když se chystáš na závod? Ať už v tréninku, výživě či psychice… 

Určitě si z tréninku a dalších věcí v rámci přípravy (strava, regenerace) dělám prioritu. A to ne vždy jde ruku v ruce s tím, co by bylo nejlepší pro mě, můj volný čas, společenský život. Třeba nejdu s kámoškou na víno. Chce to víc disciplíny. Dřív, když jsem závodila víc, jsem se určitě cítila pod tlakem a sportovala jsem hlavně proto, že bych měla, ne čistě pro to, že by mě to bavilo. Chci se posouvat, ale už necítím ten tlak.

Vnímáš, že ti sport, řekněme na vyšší úrovni, něco dal a vzal?

Určitě. Vidím to v pracovním životě. Kdykoliv mám nějaký cíl, projekt, zvládnu na danou dobu potlačit zbytek věcí, které bych chtěla dělat. Dalo mi to disciplínu.

Jaká negativa a pozitiva jsi objevila ve světě (profesionálních) sportovců?

Na větších soutěžích v crossfitu je samozřejmě přítomna soutěživost, ale zároveň se jedná o docela komunitní sport, takže se lidé podporují. Myslím si, že pro to, aby byl člověk v tomto sportu fakt dobrý na evropské nebo světové úrovni, neobětuje tomu jen kousek, ale úplně všechno. Level jde pořád nahoru – to, co musel člověk obětovat před deseti lety tomu, aby byl na evropské úrovni, dneska nestačí ani na českou. I proto jsem od toho upustila, protože jsem věděla, že bych se musela vzdát nejen svého zdraví, ale i osobního života.

Jak bys jinak popsala svou cestu do bodu, kde se aktuálně nacházíš? A jaká je to životní a profesní fáze?

Jízda po horské dráze. (smích) Ale ať už jsem byla nahoře, nebo dole – a že těch downs jsem měla na té cestě docela dost – nahlížela bych na to dneska jinak. Moje downs mě nejvíc utvořily, přiměly mě cenit si věcí, které mám. Z každého pádu, který se nám stane, bychom si měli odnést něco pozitivního. Poslední měsíce jsem ve fázi, kterou si užívám. Ale je dobré si uvědomovat, že je to dočasné, protože po každém up následuje down.

Říká se, že by si každý měl definovat své PROČ, aby se posouval efektivně dál a ideálně směrem, kterým chce. Jaké PROČ pohání tebe?

Mám různé PROČ pro různé oblasti života. V té pracovní chci pomáhat lidem předcházet chybám, které jsem v minulosti zbytečně nadělala i já. I když zastávám názor, že každý se musí spálit sám, aby se poučil, myslím si, že nějakým stylem můžu lidem pomoci k tomu, aby se dostali nahoru. Ve sportu mě samotnou žene to, že mě neuvěřitelně baví, takže už tam ani nepotřebuji hledat to PROČ. Je to mou součástí. Ale kdybych ho měla říct, tak je to to, abych byla zdravá a cítila se dobře – teď i v budoucnu.

V popisu svého podcastu The Tapes píšeš, že je to místo, kde můžeme být sami sebou. A přesně to si i přes překážky zamilovat. Chceš tam budovat bezpečné prostředí pro sdílení, obzvlášť v bonusovém obsahu pro užší komunitu. Jaké pro tebe je sdílet svůj život a zároveň neustále dostávat zpětnou vazbu, a to převážně online od neznámých lidí?

Teď už docela v pohodě. Musela jsem si to sama v sobě srovnat. Ze začátku to bylo velké up, po kterém následovalo větší down. Aktuálně je to větší balanc. Ze začátku mě zpětná vazba hodně bavila, že to, co sdílím, lidi zajímá, něco jim to dává. Když začaly přicházet první hejty – které vždycky přijdou – bylo to těžké. Ne, že bych se hroutila, ale vždycky jsem ten negativní komentář měla dlouho v hlavě a přemýšlela jsem nad tím, jestli není něco pravdy na tom, když mi lidé psali, že jsem tlustá apod. 

Teď, i díky Herohero, je to hodně příjemné. Cítím, že v komunitě, které se více otvírám, nejsou lidé, kteří by soudili, že nejde o ten velký obecný internet. Vím, že to, co sdílím, je tím, co sdílet chci, nastavila jsem si balanc a pořád, i když se to nemusí zdát, si nechávám dost věcí pro sebe a zvažuju, co na sítě dám a co ne.

Vnímáš, že by ses postupem času při sdílení více otevřela, co se třeba citlivějších témat týče?

Naopak. Ze začátku jsem řekla všechno, co mě napadlo. Neuvědomovala jsem si sílu internetu a to, kolik špatně vyložených informací o mně by si mohli lidé vytvořit na základě toho, co sdílím. S rostoucí komunitou jsem si začala víc uvědomovat, co dávám ven, a jsem zodpovědnější.

Jak těžké pro tebe bylo si nastavit hranice soukromí a autenticity?

Bylo to přirozené. Někdy jsou věci, které bych chtěla sdílet, ale neudělám to, protože mám strach, že to někdo pochopí špatně. Bylo těžší zpracovat tu zodpovědnost, kterou vůči svým sledujícím pociťuju.

Jak jsi zatím spokojená s platformou Herohero, kde mohou lidé podcast podpořit? Jak velký zájem mají o rozšířený obsah a další placené výhody? Plánuješ výhody do budoucna rozšířit? 

Moc spokojená. Byl to přirozený krok, přesto, že jsem se ze začátku obávala, jak se lidé postaví k placenému obsahu. Rozhodla jsem se nemonetizovat to, co dělám, ale tvořit něco navíc. A to byl podle mě dobrý krok. Herohero je pro mě safe place. Určitě rozšíření výhod plánuju, třeba o různá offline setkání, tréninky apod. Ale zatím je to docela nové, tak postupně zajišťuji celý běh a přidávám všechno postupně.

Nejen v podcastu jsi více promluvila o tvůrčí zdi, jisté nechuti sdílet nebo třeba vyhoření. Jaké to pro tebe jako tvůrce bylo na chvíli ztratit smysl v tom, co děláš, nebo zjistit, že jsi možná až moc „jela na výkon“? Jak ses s tím vyrovnávala?

Bylo to těžké. Je nutné pochopit, že když člověk tvoří a sdílí sám sebe a svůj život, tak jakmile mu přestane dávat smysl tohle, možná mu nedává smysl to, co on sám dělá. Bylo těžké se zastavit a říct si, že to, co jsem dělala doteď, možná nefunguje – ne nutně na internetu, ale mně samotné. Nebylo lehké přehodnotit, jestli to nechci dělat vůbec nebo to chci dělat jen jinak.

Co se týče zpomalení, to už jsem se jakž takž naučila před pár lety ve spojitosti se zdravotními komplikacemi, které přišly se závoděním. Bylo těžké si ale uvědomit, že nemůžu dělat všechno a skvěle. Takový tlak tvůrci zažívají. Nakonec si člověk musí vybrat jen pár platforem, na které se zaměří. 

Velkým odpočinkem je pro mě pes. Dřív jsem se snažila být produktivní za každé situace, třeba při procházce jsem poslouchala podcasty. Teď s sebou ven neberu nic a užívám si čistě jen čas s Oli, věnuju jí pozornost. Dál hodně vypínám u seriálů.

Už přes rok mohou fitness nadšenci využívat aplikaci JEDUNAVÝKON, cvičební i výživový program, který jsi vytvořila se svým týmem a navazuje na live tréninky a campy. Jaký je o program zájem a jak vzpomínáš na jeho začátky? Kdy se ti v hlavě zrodil tento nápad?

Tréninky JEDUNAVÝKON pořádám už od roku 2017. Tou dobou jsem trénovala jen pár holek. Přišlo mi zbytečné sestavovat trénink každé zvlášť, protože všechny měly stejné cíle a podobné slabiny. Později jsem pro ně dělala i offline akce, abych se podívala na jejich techniku apod. Přišlo to zajímavé lidem na Instagramu, takže to přirozeně začalo růst až do vzniku aplikace. Zájem o členství v aplikaci byl obrovský na začátku a stále je, ale i v souvislosti s krizí, covidem apod. o něco opadl.

První víkend v květnu proběhl další JNV camp. Jaké další plány máte?

Ano, a moc se povedl. Holky jely bomby a moc jsme si ty dva dny užily. Dali jsme si za cíl pořádat campy ve více městech a určitě plánujeme i další offline akce či novinky v rámci aplikace.

Vím, že se tomu věnuješ dost (nejen) ve svém podcastu, ale přesto bych se i v rozhovoru chtěla v krátkosti zeptat: Oblast výživy a fitness je spojená se zmatkem, spoustou informací, které ne vždy jsou pravdivé, různými mýty… Jak se v tom má laik vyznat? Kde hledat osvědčené informace a jak nenaletět „samozvaným“ výživovým rádcům a trenérům či lidem, kteří jen propagují nějaký produkt či dietu?

Mou první radou je – žádná zkratka neexistuje. Jakmile někdo prodává něco, co slibuje zázračné změny, které nevyžadují moc práce, tak to většinou nefunguje. Dále bych poradila, aby se člověk vyhýbal extrémům – v hubnutí, většímu omezování v rámci jídelníčku…

Samozřejmě existuje hodně dobrých odborníků, od kterých informace brát, ale nechci doporučovat vyloženě někoho konkrétního. Je hodně důležité poslouchat, co nám říká vlastní tělo, nezkoušet extrémy a zkratky.

Máš ráda různé formy pohybu a zamilovala sis také surfování. V rámci Surf-Tripu jsi vedla tréninky na Be Fit pobytu na Srí Lance. Jak tuhle spolupráci a pobyt hodnotíš? Co si na cestování se Surf-Tripem nejvíc užíváš, jaká další to má pozitiva? 

Je to úplně skvělý a jsem neuvěřitelně šťastná, že se Be Fit konečně udál. Poprvé nám to pokazila začínající pandemie. Moc se mi líbí propojení cvičení a surfu, protože lidé, kteří cvičí, jsou často podobní jako já – chtějí podávat výkony, stihnout toho hodně – zatímco surfaři jsou v chillu, nikam nepospíchají. Chci lidem, kteří si sem přijedou (nejen) zacvičit, ukázat, že si můžou dovolit se hodit víc do pohody.

Užívám si tu komunitu, náš společný program, ale i to, že tady může být člověk někdy i sám, když chce. Jsou tu lidé, kteří mají podobné cíle. Miluju teplo, užívám si blízkost pláže a každovečerních západů slunce. Určitě v téhle spolupráci budu ráda pokračovat, pokud bude zájem.

Chcete se o Srí Lance a Surf-Tripu dozvědět více? Přečtěte si dřívější článek.

Jak ti surfování jde a kolik mu přes rok věnuješ času?

Špatný. (smích) Ne, podle mě je to fakt jeden z nejtěžších sportů, které jsem zkusila. Není to jen o fyzičce, ale i o schopnosti se sesynchronizovat s oceánem, umět v něm číst, naučit se trpělivosti… U mě je to jak kdy – když jsou menší vlny, tak se nebojím a jsem víc v pohodě. Rozhodně nejsem žádný surfař, mám se ještě moc moc co učit.

Surf chci mít spojený s dovolenou, jinak mu přes rok, co se třeba přípravy týče, čas nevěnuju. Už tak mám dost svých tréninků a dalších aktivit. Nemám v surfování velké ambice, prostě si jen vybírám dovolené, při kterých jde dělat. Když mám možnost, jdu v ČR na wake nebo surf skate.

Do kterých dalších destinací bys doporučila za surfem jet nebo by ses tam ráda v budoucnu podívala?

Moc mě láká Dominikána a Maroko. Taky Maledivy, ale ty už jsou spíš pro pokročilé surfaře kvůli korálům apod. Za sebe bych doporučila Francii a Hossegor, tam je to nádherné, taková evropská Austrálie. Dále mám moc ráda Kanáry, nejen jako surfovou destinaci.

Kam plánuješ do budoucna směřovat na své životní a pracovní cestě?

Moje já před pěti lety by ti toho nadiktovalo dost, ale teď, po tom, co byl covid a další překážky, které mi byly stavěny do cesty, si přeju jen dělat to, co cítím, že chci dělat. Chci žít přítomným okamžikem, ne neustále plánovat dál. Jasně, že mám nějaké dlouhodobější vize, bez toho bych se asi nemohla posouvat dál, ale netlačím na to.

Spíš se necháváš vést intuicí…

Přesně. V dnešní době, hlavně v rámci mé práce, což jsou z velké části sociální sítě a marketing, se všechno hrozně rychle mění, takže ani nejde plánovat roky dopředu. Uvidíme – go with the flow.

Pro ty z vás, kteří dočetli až sem a chtěli by si dát do těla s JEDUNAVÝKON aplikací, máme slevový kód na členství s kódem „DAILYSTYLE23“. Slevu ve výši 30 % můžete uplatnit do 30. června.

Zdroj: Lucie Minářová archiv

Od dubna jsi součástí trenérského týmu JOHN REED. Mohl bys přiblížit svou cestu do tohoto pražského studia? 

V dubnu jsem se po několika měsících vrátil z Ameriky, konkrétně z Kalifornie, kde jsem studoval jógu. Myslím, že kalifornský lifestyle mě v Praze vedl do jedinečného moderního fitka, jako je právě JOHN REED, který se podle mě velmi podobá hollywoodské scéně. 

Čím tě fitko oslovilo a jak se ti tu zatím pracuje?

Přiznám se, že předtím jsem JR navštěvoval málo, ale už dlouho jsem ho sledoval na Instagramu, což mě vždy nakoplo jít si zacvičit. Pohovor probíhal zajímavě, měl jsem velký respekt, ale od první chvíle jsem věděl, že je velká šance JR family nabídnout něco tak pro ně nového a žádaného, jako je jóga. Měla hned úspěch. Myslím, že mi k tomu pomohlo nastavení mysli, které jsem si přinesl z Ameriky. Inspiroval jsem se větou, kterou říkala jedna z tamních učitelek jógy: „We are here not to judge.“ Dodnes začínám každou skupinovou lekci slovy: „Jsme tu proto, abychom se po celém dni uvolnili, nehleděli na druhé, ale pozorovali a posouvali naše hranice. Každý jsme jiný a v tom je naše krása.“

Aktuálně vedeš třikrát týdně lekce jógy a jednu lekci HIIT. Do toho působíš i jako osobní trenér. Kolik času obvykle v JR trávíš? Zvládáš ještě i vlastní trénink? 

Donedávna jsem ještě pracoval v korporátu jako projektový asistent pro různé medicínské konference, kongresy a eventy, kam jsem se taktéž snažil přinést jógu. Fitness lifestyle mě pohltil tak, že jsem při práci na HO pár měsíců zvládal vést pět tréninků a jednu skupinovou lekci denně. Velmi mi pomohlo to, že jsem ranní ptáče a nevadí mi vstát v sedm na první trénink. 

Osobní tréninky jsou v tuto brzkou dobu žádané, jde o ranní peak před prací. Většinou jsem si odtrénoval ranní várku klientů, mezi devátou a třetí hodinou jsem byl v kanceláři, kde jsem se už nemohl dočkat pozdějších klientů od čtyř. Po tom všem jsem měl dostatek energie ještě na svůj trénink, který jsem si vychutnal na konci dne. Osobní tréninky měly čím dál větší úspěch a já jsem práci v kanceláři vyměnil za svůj sen full-time fitness trenéra, který se udál závratnou rychlostí. 

Kdo nejčastěji využívá tvých trenérských služeb? Je mi jasné, že každá spolupráce je svým způsobem individuální, klienti mají různé požadavky a fitness cíle. Co od tebe může ale každý očekávat, na co se zaměřuješ?

Moje trenérské služby využívají klienti od bývalých power lifterů po beach volejbalistky, zkrátka každý, kdo chce být dlouhodobě v kondici. Každopádně každý má jiný cíl – a ten si s klientem ujasňuji na první konzultaci. Ať už je to zpevnění, nabrání svalové hmoty, redukce nebo velmi oblíbené kondiční tréninky, které se skládají z tréninku celého těla.

Mým prioritním zaměřením je zdravý životní styl. Snažím se každého převést na zdravou formu pohybu a stravy. V minulosti jsem se osobně připravoval s mou nejlepší kamarádkou a zároveň spolubydlící na její první závody – vše jsme dělali spolu, vařili, vážili, smáli se i plakali – ze zoufalství a na konci z vítězství. 

Přiblížil bys i společné lekce, které vedeš? Mohou např. na jógu přijít i úplní začátečníci? 

Co se týče jógy, kterou v JR lektoruji, je úplně pro každého. Ukazuji možnosti pro začátečníky i pokročilé, začínáme lehčí verzí a postupně přidáváme, kdo cítí, že už ho tělo nepustí dál, setrvá v pozici, která je mu příjemná. Jóga je životní styl, ne jen pár návštěv. Je to posouvání hranic, ne na sílu rvát nohu za hlavu, když to osoba vedle nás dokázala. Dostaneme se do svého maxima a pomalu, po čase, nás tělo pustí dále. 

V jakém případě bys je naopak spíše nedoporučil?

Radil bych každé závažnější onemocnění konzultovat s lékařem. Nejčastěji se potkávám s lidmi s vysokým krevním tlakem, v tom případě klientům doporučuji nedělat cviky, při kterých jsou hlavou dolů nebo prudce naklonění. 

Kdy se u tebe zrodil zájem o cvičení a konkrétně pak jógu? Kdy ses rozhodl věnovat tréninku i profesně?

Zájem o cvičení přišel už v raném věku, od doby, kdy jsem jako malý lezl po zábradlí na dětském hřišti přes hodiny aerobiku a atletiky až po samostudium, kdy jsem hledal cviky na internetu a zkoušel, který se mi nejvíce hodí. Trenérský kurz jsem dokončil ve 21 letech při vysoké škole – místo u oborových knih jsem strávil více času s učebnicí anatomie a poznáváním lidských svalů.

V jednom ze svých videí říkáš, že ses vždy více řídil srdcem než rozumem. Ovlivnilo to právě i tvůj vztah ke sportu? 

To, že se více řídím srdcem než rozumem, je úplná pravda. Považuji se za velmi temperamentního člověka a myslím, že to dokážou ocenit i klienti hlavně na skupinových lekcích, kde se uvolní od analytického smýšlení, usmějí se na sebe do zrcadla a poděkují si za to, že se odhodlali přijít a udělat něco prospěšného pro své tělo a well-being na mé „no-judging zone“ lekci. 

Co pro tebe znamená zdravý životní styl?

Zdravý životní styl je pro mě můj rodič, partner, příslib, zkrátka vše. Doma mám na nástěnce pověšený papír s nápisem „Eat, sleep, gym, repeat“.

Měl bys nějakou radu, jak na cestě ke zdraví najít rovnováhu a porozumět potřebám svého těla?

Najít v sobě balanc je pro mě velkou každodenní výzvou, a to kvůli vlivu okolí, a hlavně rychlého světa a velkoměsta, ve kterém žiju. Velmi mi pomáhá jóga, při které se zastavím, uvědomím si přítomný okamžik a že není kam se hnát. 

Jaké jsou tvé cíle v oblasti fitness a v životě obecně?

Určitě se chci každý den minimálně hodinu hýbat – nemusí se vždy jednat o náročný trénink, může to být tanec, kardio, bruslení, kolo, procházka… Mým druhým cílem je vytrvat až do konce svého posledního dne. Obdivuji starší lidi (kolem 70 let), kteří jsou odhodlaní sportovci, jdou si zabruslit, cvičí na hrazdě nebo jen doma. 

V září pražské studio JOHN REED oslaví 5. narozeniny. Co bys mu popřál?

Přeji mu spoustu spokojených klientů, ať si udrží styl, který má, pozitivně naladěný kolektiv a tým JR family. A hodně endorfinů, které denně rozdává. Věřím, že to spolu dostatečně oslavíme na mé skupinové lekci HIIT cardio workout, která bude s překvapením. 

Článek vznikl ve spolupráci s JOHN REED Fitness.

Zdroj fotografií: Martin Dobrovič archiv

1) Nastavte si priority

Nevíte, kam dřív skočit? Nejspíš to bude tím, že jste si jasně neurčili své priority. Řekněte si, co je důležité a sestavte si žebříček. Pak už budete vědět, čemu se věnovat jako prvnímu a co naopak vaši pozornost momentálně nepotřebuje.

2) Dělejte To Do listy

Připadáte si zahlceni prací a už teď jste přesvědčeni, že to všechno prostě nemůžete stihnout? Sestavte si To Do list. Stačí obyčejná tužka a papír a hned budete mít jasnější představu o tom, kdy a co je potřeba zvládnout. Podle výše zmíněných priorit si označte, co musíte udělat první a v průběhu dne postupujte k dalším a dalším věcem na seznamu. To Do listy je nejefektivnější plánovat vždy večer před. Ráno tak vstanete a bez zdržování se můžete pustit do práce. Velmi dobré je i týdenní plánování – vždy v neděli večer si na pár minut sedněte a sepište plány, které vás v týdnu čekají.

3) Plánujte

Plánování úzce souvisí s vytvářením To Do listů. Jednotlivé body z To Do listu rozplánujte do časové osy a všechny aktivity si realisticky rozvrhněte do celého dne. Nezapomeňte do plánu zahrnout i běžné věci, jako je nákup, úklid nebo třeba i zasloužené kafe s kamarádkou. Budete mít tak skvělý přehled o svém dni a je málo pravděpodobné, že byste na něco zapomněli nebo že si budete připadat zavaleni prací.

4) Čas na e-maily

Číslo u aplikace e-mailu indikující počet nových zpráv může být dost stresující. Zvlášť když jste před chvílí e-maily vyřídili a už vidíte, jak přicházejí další. Je to nikdy nekončící proces, kvůli kterému si můžete připadat neproduktivně. Vyhraďte si proto na e-maily přesně vymezený čas. Například se jim věnujte jen hodinu ráno a hodinu odpoledne. Po zbytek dne si notifikace na nové zprávy nechte vypnuté a nevěnujte se jim. Pokud vám vadí myšlenka toho, že necháte někoho čekat na odpověď, nastavte si automatickou odpověď, ve které každému oznámíte, kdy si čas na jeho e-mail vyhradíte.

5) Jednoduché úkoly vyřiďte hned

Abyste se mohly aktivně věnovat svým prioritám, je klíčové, abyste malé a jednoduché úkoly, které zaberou maximálně pár minut, vyřešili hned, jak se k vám dostanou. Například když vás kolega poprosí o zaslání nějakého dokumentu, udělejte to hned. Nebudete si tak připadat přetížení prací a zároveň budete mít dobrý pocit.

6) Uklizená pracovní plocha

Práce v neuklizeném a špinavém prostředí má za následek špatnou koncentraci. Jsme rozptýlení a naše pozornost je neustále odváděna jinam. Práce nám tak ve výsledku trvá mnohem déle. Jednotlivé úkoly dokončujeme na úkor naší energie a mentálního soustředění. Předtím, než začnete pracovat, věnujte alespoň pár minut uspořádáním věcí na vašem pracovním stole. Ujistěte se, že vše je na svém místě. Až budete při práci něco hledat, budete přesně vědět, kde co najít.

7) Vypněte oznámení

Za den vám na telefonu můžou bliknout stovky oznámení. Ať už jsou to zmíněné maily, nebo zprávy od kamarádů a rodiny. Oznámení z Instagramu, Facebooku a nepřeberného množství aplikací, které na svém mobilu běžně máme. Každé takové oznámení nás může vyrušit ze soustředění a často nás i rozptýlit. Vypněte na svém telefonu všechna nepotřebná oznámení a vaše pozornost nebude neustále odbíhat někam jinam.

8) Čas na pauzu

K tomu abyste byli soustředění a produktivní po většinu vašeho dne, potřebujete i pravidelné pauzy. Hlavně, když celý den prosedíte na židli před svým počítačem. Protáhněte se, zacvičte si, běžte na krátkou procházku nebo si čtěte knížku v parku. Cokoliv, co vám pomůže vypnout a odreagovat se. Bez toho to nejde.

Zdroj: Pexels

Nespokojenost s radami a názory fitness blogerek a influencerů dovedla Andy v roce 2016 k založení vlastního blogu o cvičení Fit & Fabulous. Později vzala našetřených 200 tisíc korun a vložila je do nastartování projektu FITFAB Strong, podle kterého dnes cvičí desítky tisíc lidí, a to zcela zdarma, a ještě se u toho mnohdy pobaví. Velkou pomocí a zdrojem odborných, však pochopitelných, informací a rad jsou také FitNut a Brainee akademie, které spustila v době covidové pandemie. Během půlročního online studia si rozšíříte obzory v oblasti fitness, výživy, osobního rozvoje či duševního zdraví a po absolvování závěrečného testu získáte certifikát, který nebude pouhou výplní vašeho cévéčka, ale důkazem píle a touhy se sebevzdělávat. 

Jedním z témat lekcí Brainee akademie je sebedůvěra. Jak moc sis věřila v době, kdy jsi rozjížděla FITFAB Strong a později FitNut a Brainee akademii? Cítila jsi už na začátku, že jde o dobré rozhodnutí?

Sama sobě nikdy nevěřím na sto procent, ale do nových projektů se vrhám pouze, pokud věřím myšlence, kvůli které vznikají. Musí mi to dávat smysl a musím vědět, že můj nápad k něčemu bude. Že si najde publikum, které ho ocení. A protože mám díky kontaktu se svými sledujícími jistou představu, co se jim líbí a jaké mají potřeby, dá se to dobře odhadnout tak, aby to bylo opravdu dobré rozhodnutí. 

Říkáš, že tvým snem je zvednout Čechy a Slováky z gauče. Jak se to tobě a tvému týmu za dobu, co FITFAB Strong funguje, daří?

Myslím, že skvěle. Mohla bych to samozřejmě měřit na počty zhlédnutí nebo počty odběratelů, ale mně často stačí pár osobních příběhů. Příběhů lidí, kteří nám napsali, že jsme jim změnili život a otevřeli oči. Že se začali mít rádi, zamilovali si pohyb a pochopili, že ten jeden dortík si opravdu dát můžou, a přece mohou žít zdravě. A to si vždycky říkám – i kdybychom takto pomohli jen jednomu člověku, tak to svůj účel splnilo. 

Mohla bys v krátkosti představit nejnovější program FITFAB Power? V čem se liší od předchozích videí a jakou na něj zatím máte odezvu?

FITFAB Power je náš další měsíční fitness program, který si můžete zacvičit zdarma z pohodlí domova. Jeho specialitkou je to, že v něm vystupují jako lektoři muži a je zaměřen právě na ně, což je v našem projektu celkem výjimka. Chtěli jsme oslovit všechny chlapy od našich (převážně ženských) sledujících, aby si doma mohli zacvičit také a neměli pocit, že si pustili nějaké hopsání pro holky. 

FitNut a Brainee akademie vznikly v době covidu. Rozhodla ses pro tyto projekty právě i kvůli situaci, ve které se začalo více kdy dřív mluvit o tématu zdraví – fyzického i duševního? Brala jsi v potaz i skutečnost, že lidé věnovali čas, kdy se nesocializovali mimo domov, vzdělávání?

První myšlenka vytvořit FitNut akademii vznikla už před covidem, ale jakmile pandemie vypukla, říkala jsem si, že jsme se fakt trefili – právě proto, že lidé seděli doma a měli chuť se vzdělávat. Brainee akademie pak už opravdu byla reakcí na to, co s naší společností covid udělal. Lidé se opravdu začali více zajímat o duševní zdraví, a tak jsme přišli s dalším nápadem – akademií zaměřenou na psychiku. 

Jaký konkrétní rozdíl, co se duševní (ne)pohody týče, jsi zaznamenala s nástupem a dalším trváním pandemie u populace i u sebe osobně? Vnímáš, co lidi v současné době nejvíce trápí a jak se u nich vnější vlivy projevují?

Osobně jsem snášela covid dobře. Dbala jsem na to, abych chodila dost ven, sportovala, byla v kontaktu s nejbližšími (v těch nejhorších vlnách aspoň online) a necítila se doma osamělá nebo izolovaná. 

Skupina, která mi ale přijde nejvíce ohrožená, jsou děti školního věku. Představa, že mi někdo v mojí rané pubertě sebere možnost chodit do školy, by pro mě byla fakt zničující. Obecně ale vnímám jako velký problém to, že se lidé srovnávají s jinými lidmi, které sledují na sociálních sítích. Jenže sociální sítě často neukazují realitu a nám pak připadá, že spousta lidí žije lepší život než my a vyvolává to v nás pocit méněcennosti. A přes tenhle pocit se málokdo umí přenést. 

Jak o své duševní zdraví pečuješ?

Sportem, vycházkami, socializací s lidmi a upřímně mi fakt dost bodla moje vlastní Brainee akademie. 

Vnímáš, po vyslechnutí slov a rad ostatních lektorů Brainee akademie, že je v oblasti duševního zdraví či seberozvoje něco, v čem by ses měla či chtěla posunout? V čem konkrétně tě projekt obohatil?

Já bych měla především trochu brzdit. Jsem na full time zaměstnaná v advokátní kanceláři a do toho musím zvládat starat se o tolik projektů. Takže občas sklouzávám k trochu nezdravému workoholismu, který umím naprosto přesně pojmenovat, ale těžko se mi jakékoliv povinnosti zbavuje. 

Jak člověk stárne, mění se mu priority. Řekla jsem si, že od třicítky začnu žít trochu pomalejší život, abych se večer mohla svobodně rozhodnout, co budu dělat, namísto plnění nekonečného to-do listu. Zbývá mi pár týdnů. Ale zároveň nelituju, že jsem doposud pracovala hodně, protože se to vyplatilo a mělo to svůj smysl. 

Kdo tě z této oblasti inspiruje a koho ráda sleduješ na sociálních sítích?

Přiznám se, že nikoho moc nesleduju a nikým se ani neinspiruju. Já vlastně ani nemám moc času sledovat ještě životy někoho jiného. A pokud na Instagramu být nemusím, tak tam ideálně nejsem. 

Využíváš zkušenosti z práva i v ostatních sférách svého působení – ať už jako majitelka firmy, tak, řekněme, influencerka?

Právní vzdělání se hodí skoro ve všem. Ať už pro uzavírání smluv, jednání s firmami nebo pro pečlivost a přesnost, která je mi vlastní.  

V čem nejčastěji influenceři chybují – po právní stránce – při tvorbě obsahu – hlavně při spolupracích? 

Záleží, jakou optikou se na to díváme. Pokud z pohledu regulace reklamy, pak nejčastěji v chybějícím označení reklamy nebo v tom, že o produktu říkají něco, co právo zakazuje (např. že alkoholické nápoje mohou zlepšovat zdravotní stav). Pokud se naopak budeme koukat, jaké chyby dělají vůči firmám, tak to bývá porušení exkluzivity u dané značky. 

Na co by si měli dát pozor při uzavírání smluv?

Ve smlouvě bych si pohlídala hlavně zmíněnou exkluzivitu a použití mých fotek/videí a mého jména značkou. 

Jaké chyby se naopak objevují při jednání s influencery na straně firem?

Není to vyloženě chyba, ale já bych být značkou vždycky influencerovi dala co nejpodrobnější zadání, aby nevznikaly právní přešlapy z oblasti regulace reklamy nebo klamání spotřebitele. Influenceři nejsou odborníky na právo a bohužel za jejich neznalost značky mnohdy zaplatí svou pověstí. 

Andy, na závěr bych se tě ráda zeptala, jestli se můžeš podělit o své plány do budoucna. Jaké jsou tvé životní a pracovní cíle?

Letos mám takovou triádu. Advokátní zkoušky, stěhování do nového bytu a svatbu. A myslím, že víc toho zatím opravdu nepotřebuju.

Zdroj: Andrea Pavelcová archiv