Kultovní pohádka Zlatovláska se dočkala nové verze. Scénář k filmu napsala Lucie Konášová, která v minulosti pracovala např. na scénáři k pohádce Anděl Páně. Adaptaci pohádky připravoval už před lety režisér Václav Vorlíček. Režisér seriálu Arabela či Tři oříšků pro Popelku ovšem v roce 2019 zemřel, takže se režie nakonec chopil Jan Těšitel. Na filmu se podílelo producentské trio Viktor, Boris a Igor Krištofovi ze společnosti Three Brothers. V hlavních rolích se představí Tomáš Weber, Jasmína Houf a Marek Lambora. A vrací se také Petr Štěpánek, tentokrát v roli krále, otce Zlatovlásky. Dále si ve filmu zahráli Ján Jackuliak či Marián Mitaš.

Královský panoš Jiřík ochutná sousto z magického hada a porozumí řeči zvířat. Proviní se tím však proti příkazu svého krále, a tak jej čeká buď trest smrti, nebo nejistá a nebezpečná cesta za Zlatovláskou, princeznou z tajemné říše uprostřed moře. Vydá se proto na cestu v doprovodu Štěpána, se kterým vyrůstal od dětství, a malého psíka Štístka, jemuž Jiřík zachránil život. Jiříka čeká po cestě celá řada dobrodružství i překvapení. Netuší, že Štěpánem cloumá závist a není to tak upřímný kamarád, jakým se zdál být. Naštěstí má Jiřík statečné spojence, zvířátka, kterým pomohl.

Stejný cíl, jiná cesta 

I když jsou si tvůrci jistí, že diváci a divačky budou srovnávat původní a současnou verzi pohádky, nebojí se, že by o ni nebyl zájem. „Srovnávat různé verze čehokoliv je asi úplně normální, lidé jsou hodně kritičtí, když jde o novinku. Ale tyhle verze jsou úplně odlišné. My jako čeští diváci máme hodně zafixovanou poetiku pohádek, jsou hodně specifické. A teď přijdeme s verzí bez loutek, které byly typické pro tu dobu, budou tam i nějaké efekty… To se třeba lidem nemusí líbit. Ale i Popelky vzniklo několik verzí a lidé si vybrali,“ řekla představitelka Zlatovlásky Jasmína Houf, kterou s pohádkou pojí mnohem víc. „Původní verzi jsem viděla stokrát, tisíckrát, je to taková moje srdcová záležitost, jelikož můj dědeček byl výtvarníkem Zlatovlásky z roku 1973. A já jsem tak měla z první ruky i spoustu zákulisních příběhů,“ dodala herečka. 

Tvůrci daleko více ctí Erbenův příběh a zároveň ho adaptují tak, aby byl atraktivní pro publikum v 21. století. „Když klasickou pohádku o Zlatovlásce adaptovala do podoby filmového scénáře Lucie Konášová, rozhodla se kreativně příběh obohatit o několik nových postav a motivů. Hrdina Jiřík tak na svou cestu za hledáním zlatovlasé princezny získal nejen kamaráda Štěpána, ale také zvířecího souputníka, psa Štístka. Dynamika této trojice pak prochází celým příběhem, a to samozřejmě dává pohádce novou energii,“ uvedl Jan Těšitel. „Naší ambicí bylo natočit pohádku pro kina, pro velké plátno. Pohádku, která bude pro diváky skutečnou podívanou po obrazové i zvukové stránce. A v tomto se s klasickou pohádkou, která byla určena pro televizní obrazovky, nelze příliš srovnávat.“ 

Příjemná pohádková podívaná 

Osobně můžu jedině potvrdit, že se jedná o záživnou podívanou, která se od pět dekád starého filmu liší. A to v dobrém. Ne, že bych neměla původní verzi ráda, ale nová adaptace mi přijde o dost svěžejší, přirozenější, citem nabitá a divácky atraktivnější, nejen díky větší akci a výpravě, ale samozřejmě také díky Štístkovi, který děj oživuje a dodává pohádce hravý a roztomilý prvek, který ocení nejen děti. Film je vhodný opravdu pro celou rodinu, a to i na základě dosavadních reakcí potvrdili samotní tvůrci, kteří dorazili na setkání u příležitosti novinářské projekce. Výsledek je sympatický a povedený a pokud si správně vybavuji, v posledních letech mě, až na Princeznu ztracenou v čase (případně animovanou verzi Pyšné princezny), žádná česká pohádka tak nenadchla.

Tento film je o dost vizuálnější než původní pohádka. Velká část vizuální stránky byla vytvořena v QQ Studiu Ostrava. Až asi na dva  efekty, které mé oko lehce nemile upoutaly (jeden hned v úvodu filmu), hodnotím práci na digitální podobě filmu celkem zdařile a i přes množství trikových záběrů (film jich obsahuje přes 620) na mě nepůsobí přeplácaně. Třeba ozářené zlatavé vlasy titulní hrdinky působí přirozeně.

Společně s herci se v průběhu děje podíváte na hrad Sovinec, do Jeseníků, na zámek Lednice, Slovensko i na Sicílii. „Nejtěžší pro mě bylo právě natáčení na Sicílii, kdy jsem měl pod sicilským sluncem, v pětatřiceti stupních, čtyři vrstvy oblečení a při scéně na lodi jsem dostal mořskou nemoc,“ prozradil Tomáš Weber, který ztvárnil Jiříka a dříve jednoho ze studentů ve filmu Vlny.

Porozumění zvířatům i světu

Jiřík je kluk se smyslem (až nereálně velkým) pro čest, morálku, lásku. Je statečný a tvrdohlavý. „Často se mě ptají, jestli mi Petr Štěpánek dával nějaké rady, jak Jiříka hrát, ale on mi řekl opravdu jenom: Chlapče, tohle je úplně jiný film, než jaký jsme točili tenkrát, na to, jak Jiříka hrát, si musíš přijít sám. To, abych se oprostil od té staré verze a postavu si vytvořil po svém, byla vlastně ta nejlepší (ne)rada.“ Poté, co si vyzkoušel takovou čistě kladnou postavu, herec prozradil, že v následujícím snímku High School Heist režiséra Jana Haluzy, který bude k vidění na jaře, si zahraje negativní roli. 

Nejen, že jako Jiřík v pohádce porozuměl řeči zvířat, ale k vzájemnému dialogu s obsazenými zvířaty se snažil spolu s dalšími herci dojít i Tomáš. Stejně jako jeho postava došel k většímu porozumění a empatii k zvířatům i se světu jako takovému (i když Jiřík může na někoho působit až moc naivně a neposkvrněně a docela by mě zajímalo, jak by s takovým nastavením pochodil v reálném světě – ale rozumím, přece jen jde o pohádku). Práce se zvířaty byla náročná a natáčení, které trvalo 35 dní, přirozeně o něco prodloužila. „Točit se zvířaty je vlastně pro herce dar, nutí ho to být neustále živý a reagovat. Kůň se rozmyslí, že jde jinam, než chcete, pes si vymyslí, že někam odběhne, a člověk na to musí neustále reagovat,“ popsal Weber. „Borego (který si zahrál Štístka), všechny totálně předčil svojí energií, práce s ním nebyla zadarmo, ale o to víc byla živá.“ 

„Prodal jste mě, otče, za dvě lahvičky vody“

Princezna Zlatovláska, která je zaslíbená mocnému císaři, poté, co pozná Jiříka, zjišťuje, že i její cesta může být jiná, než jak ji nalinkoval její otec. Nenechá se koupit za cenný dar. Následuje své srdce a je schopná se rozhodovat sama za sebe. 

Jak jsem již zmínila výše, ve filmu se objevuje i nová postava Štěpána, který doprovází Jiříka na cestě za Zlatovláskou. Ztvárnil ji Marek Lambora. Jak uvedl sám herec, není to černobílá role, protože v průběhu děje se ukáže, že je Štěpán tak trochu „parchantík“. „To je pro herce vždycky zajímavá výzva. Musel jsem si oprášit jízdu na koni, taky tam máme velkou bojovou scénu, takže i šerm.“

Atraktivní a poučná

Zlatovláska působí jako ideální mix staré poctivé české pohádky, která se zároveň nebojí být tak trochu moderní. Jde o rodinný film nabitý akcí, humorem, cestováním, zvířátky, zradou, láskou… Předává různá poselství, mluví o závazku a schopnosti dodržet slovo. V tomto filmu se nezpívá (a to ničemu rozhodně nevadí), ale jednu scénu dokresluje variace oblíbené písně z původní pohádky. 

Foto: Bioscop, Jiří Jevický