Vyslyšte Volání lesa. Navštivte živoucí výstavu v Kunsthalle 

Newyorský taxík změnili v sochu prorostlou stromy, potrubím z větví propojili galerii, zanimovali tetování stromů a noviny The New York Times proměnili zpátky na dřevo. Kristýna a Marek Milde ve své první institucionální výstavě v Praze hledají průnik mezi přírodou a městem. 

Výstava Volání lesa odráží jejich dlouhodobý zájem o vztah mezi lidmi a přírodou. Pražští rodáci, kteří již více jak dvacet let žijí v newyorském Brooklynu, skrze každodenní prostory a předměty zkoumají, jak žijeme ve vztahu k přírodě a jak jsme od ní často odpojeni. 

„Nenabízíme pohled na přírodu jako takovou. Jedná se o průhledy na různé situace a místa skrz lupu městského života,“ komentuje výstavu ženská polovička uměleckého dua Kristýna Milde. Pár zmiňuje, že za čas strávený v energickém a urbanizovaném New Yorku si ještě více váží chvílí v přírodě. 

Ve své umělecké praxi, která zahrnuje instalace, sochy, koláže a animace, Mildeovi často pracují s materiály z přírodního prostředí, od kousků mechu až po vzrostlé stromy. Motiv stromu využívají nejen jako metaforu vytrvalosti a růstu, ale i přetrvávajícího pouta mezi stromy a lidmi. „V době, kdy je mnohdy obtížné rozeznat naši pravou podstatu a původ uprostřed hluku světa, který jsme vytvořili, se Volání lesa snaží naslouchat a vnímat tichý, ale stále přítomný hlas přírody, který nám připomíná, kam skutečně patříme,“ vysvětlují. 

„Hravost, poetičnost a rafinovaný smysl pro humor, které Kristýna a Marek ve svém umění využívají, nabízejí neotřelý pohled na dichotomii umělého a organického. Překvapivost těchto děl je činí snadno přístupnými, aniž by přitom snižovaly závažnost témat, která adresují,“ říká kurátor výstavy Theo Carnegy-Tan.

Osázený taxík jako symbol migrace

Expozice vznikala téměř pět let. Představuje výběr nových, dlouhodobých i starších projektů. K novým dílům, vytvořeným přímo pro Kunsthalle Praha, patří mimo jiné Arbomobil. Z typického žlutého newyorského taxíku, který zaparkovali v Galerii 3, vyrůstají cypřiše, túje či třeba sekvoje, stromy pocházející ze Severní Ameriky. „Projekt zviditelňuje fakt, že v koloniální době konstantně probíhal přesun vegetace z nového světa a tyto rostliny se staly součástí evropského ekosystému,“ říká Marek Milde. 

„Pohyblivost naší civilizace, kterou demonstrujeme oním taxíkem, tu kontrastuje s dlouhodobým zakořeněním lesa,“ dodává Kristýna a s úsměvem poukazuje na to, že se jim mezi vystavenou flórou dokonce urodily i borůvky. Po ukončení výstavy taxík zůstane v Česku – plánují ho umístit do veřejného prostoru. Autu také odstraní podlahu, aby mohly stromy volněji růst a zakořenit. I tak se umělci symbolicky vrátí ke kořenům. 

Stromy z inkoustu

Další uměleckou novinkou je imerzivní velkoformátová animace Volání lesa, po které je výstava pojmenovaná. Jedná se o videoinstalaci sestavenou z tetování stromů, která umělci posbírali od jejich nositelů na základě otevřené výzvy, která stále pokračuje. „Z těchto individuálních stromů jsme vytvořili les, do nějž návštěvníci mohou vstoupit. U výstavy je pro nás důležitá interakce, aby se lidé stali její součástí,“ přibližuje Marek. 

Dílo má i emoční rozměr. Umělci se nositelů a nositelek ptali, proč si zrovna tento strom nechali vytetovat. „Máme přes padesát různých příběhů, které poukazují na to, že strom je pro lidi symbolem síly nebo vzpomínkou na nějaké místo nebo člověka,“ doplňuje Kristýna. 

Po roce příprav předali sesbírané motivy animátorovi Jakubu Kouřilovi, který je rozpohyboval. Ambientní hudbu pro expozici složil Abhi, indický skladatel žijící v Praze.

Prorostlá galerie 

Dlouhodobý site-specific projekt In-Tree-Net stírá hranice mezi vnitřním a vnějším prostorem. Stromy zde napodobují inženýrské sítě, jako jsou potrubí a kabely, kterými do budov proudí životně důležité zdroje. „Použili jsme spolu s větvemi industriální prvky, které upevňují trubky v architektuře, a tím poukazujeme na kontrast mezi přírodou a městem. Zároveň je pro nás důležité přírodu propojit s vnitřním prostorem, protože bez energií, které k nám přichází z okolí, bychom nemohli existovat,“ říká Kristýna a upozorňuje, že výstava začíná už v lobby a pomyslně prorůstá celou galerií. 

„Příroda zde není znázorněna idealizovaným způsobem, tak, jak by sama vznikla. Je upevněná. Chceme v lidech probudit citlivost a uvědomění si toho, jak s přírodou zacházíme a ovlivňujeme ji,“ doplňuje Marek ke konceptu, kterým umělecká dvojice reaguje na prostor a věnuje se mu již od roku 2009. Podobné dílo najdete i na zámku Třebešice. 

Čištění přírody

O stejný cíl, jaký sledují s potrubím z větví, se snaží i prostřednictvím dvou videí dokumentujících úklid přírody, k němuž autoři přistoupili stejně jako k úklidu domácnosti. Stromy drhnou houbičkou a běžnými čisticími prostředky, zem vytírají mopem. „S tou péčí, kterou věnujeme úklidu našeho domova, čistíme i stromy, kameny a zametáme v lese. Na první pohled je to absurdní a trochu zábavné, ale sledujeme tím hlubší myšlenku, kdy se jako lidská civilizace začínáme odcizovat a vyčleňovat z koloběhu přírody,“ říká Marek a demonstruje to na příkladu, že nám nevadí, když nám spadnou drobky od svačiny na zem v přírodě, ale jakmile se stejná věc stane doma, jdeme to hned řešit, protože nás drobků žádní mravenci nezbaví. „Využitím chemických čicticích prostředků zároveň poukazujeme i na fakt, jak toxické mohou naše domovy být,“ dodává Kristýna. 

Petrified Times

Během pandemie covidu Mildeovi každý den postupně lepili roční náklad deníku The New York Times do podoby pařezu a symbolicky tak transformovali zpět do podoby dřeva. Jednotlivé slepené vrstvy listů novin tvoří letokruhy kmene. 

„Když jsme tento pařez začali 1. ledna 2020 dělat, ještě jsme netušili, jak přelomový a zásadní rok to bude. Vypukla pandemie, ve Spojených státech jsme měli velké sociální nepokoje a také byly prezidentské volby. Stále tíživějšími se proto v průběhu roku stávala i média. Jejich určitá jedovatost a senzačnost, používaná jako cílená metoda, jak prezentovat informace, nám připadala jako přehlušující a v tomto pařezu jsme tyto informace utišili jen do kusu materie. V lese přitom tento rok probíhal jako každý jiný,“ přibližuje Marek vznik díla s názvem Petrified Times. 

Z novin také vystřihovali titulky a sestavovali z nich poezii, haiku. Sedm z nich je vystaveno ve fyzické podobě a třiapadesát se jich promítá na závěs z plastových pytlíků, ve kterých se americké noviny doručují. 

Dosud největší výstava 

Prorazit na americké umělecké scéně není jednoduché. O to větším úspěchem pro Mildeovi bylo uspět mezi pěti sty uchazeči o prestižní rezidenci Art Omi. Samostatnou výstavu měli například v Chelsea. Aktuální výstava v Kunsthalle Praha, která potrvá do 31. srpna, je pro uměleckou dvojici dosud největším a zároveň srdcovým projektem. 

Volání lesa je součástí Kunsthalle Praha Invites – série samostatných výstav, které představují nastupující umělce a umělkyně s již rozsáhlou autorskou tvorbou. V mnoha případech se jedná o jejich první významnou institucionální výstavu. Série podporuje vznik nových, na výzkumu založených projektů napříč médii a doprovází ji bohatý program pro veřejnost. Loni tu v rámci této série vystavovala například Ester Geislerová.

Součástí doprovodného programu k výstavě jsou komentované prohlídky s autory, tetovací workshop s umělcem Davidem Čápem, workshop práce se dřevem s designérem Matějem Coufalem a přednáška o nepůvodních a invazivních rostlinných druzích biologa Martina Hůly. Kunsthalle Praha také organizuje speciální vzdělávací programy pro školy, patří mezi ně bezplatné komentované prohlídky, workshopy zkoumající témata výstavy prostřednictvím kreativních nástrojů, například obrazů a textů generovaných umělou inteligencí, či letní školu pro učitele a učitelky. Na výstavu naváže i nový ročník inovativní debatní ligy, který se bude věnovat slučitelnosti udržitelnosti a umělecké tvorby.

Zdroj: Katarína Hudačinová / Kunsthalle Praha