Inspirujte se umělkyní Kateřinou Šedou. Jak zvládnout současnou situaci?

Online platforma pro sledování filmů Moje kino LIVE, která vznikla jako reakce na zavřená kina, v pátek 26. března odvysílala speciální projekci ve formě přednášky s názvem Večer s Kateřinou Šedou. Umělkyně, zaměřující se ve své práci na sociálně koncipované akce, během živého přenosu hovořila o několika svých projektech, jež mohou ostatní motivovat k vlastní aktivitě, a tím jim pomoci překlenout aktuální složitou dobu.

Jak přečkat současnou situaci a zachovat si zdravý rozum? Pomoci by vám mohl nespočet kreativních projektů z hlavy umělkyně Kateřiny Šedé, které vám ukáží novou cestu, jak se angažovat ve svém společenském prostředí i během pandemie. Pojďte se společně s námi podívat na některé z těchto projektů a načerpejte potřebnou inspiraci.

Je to jedno

„Je to jedno,“ je věta, kterou babička Kateřiny Šedé odpovídala téměř na všechny její dotazy. Po odchodu do důchodu a smrti manžela se ponořila do světa nicnedělání. Z postele v podstatě nevstávala, nechtěla vařit, uklízet nebo chodit na procházky. Přestože byla fyzicky úplně zdravá, uzavřela se před ostatními a přišla o jakýkoliv zájem o to, co se kolem ní děje. Kateřina Šedá se ale nevzdala a i tak se snažila babičku přivést k nějaké činnosti a otevřít nová témata k hovoru.

Klíčem k úspěchu byla babiččina minulost a obyčejná tužka a papír. Umělkyně přiměla svou babičku zrekontruovat veškerý sortiment z Domácích potřeb, kde babička velkou část svého života pracovala. Skrze jednotlivé druhy zboží a jejich cen, které pod Kateřininým vedením babička kreslila, se nakonec podařilo babiččce najít smysluplnou činnost. Zároveň zmizela i ona osudová věta, což bylo celým cílem projektu.

Něco za něco

Projekt také známý pod anglickým názvem Something for something Kateřina Šedá uskutečnila v Norsku na Lofotských ostrovech. Umělkyně se v této lokaci potýkala s problémem, který pojmenovala neviditelný turismus. Zásadním aspektem neviditelného turismu je sdílené ubytování Airbnb, které především z center měst dělá skanzeny. Turisté si potřebují z každého místa něco „odnést“, ať už je to pobyt ve formě zážitku nebo suvenýry z obchodů, které jsou na každém kroku. Ale přinášejí turisté do turistických destinací něco na oplátku nebo jen „berou“?

Kateřinu Šedou tak napadlo princip Airbnb použít opačným způsobem – nabídnout ubytování, které se dá zaplatit pouze tím, že dané lokalitě turisté něco přinesou. Koupila tedy karavan a během třicetidenní akce v něm umělkyně nabízela ubytování pod podmínkou, že za něj turisté zaplatí pozitivním skutkem v lokalitě – činností, kterou místní skutečně potřebují.

„Turismus se nedá zrušit, ale přetížené lokality se s ním musejí naučit pracovat novým způsobem. Musejí přijít na to, jak naučit turisty, aby se chovali jinak a změnili své priority,“ vysvětluje Kateřina Šedá.

Místo u okna

Na co se každý den koukáte z okna? Jaký máte výhled ze svých domovů? Lidé ve čtvrti Monastery Meadows – západ v bulharské Sofii ze svých oken vidí jen nekončící zástup aut stojících po stranách ulic. Nevidí žádnou kulturní instituci, žádné sportovní zařízení, žádnou společnou zahradu nebo trávník, dokonce téměř žádné zelené plochy. Mnoho ulic je bez chodníků a lidé se většinou proplétají mezi auty. Je tu jeden dům vedle druhého.

Kateřina Šedá se ve svém projektu pokusila přimět obyvatele této čtvrti, aby využili svoje stojící auta k tomu, aby se seznámili a společnými silami se pokusili místo změnit. Lidé v rámci jednodenní akce kreslili barvami na okna svých automobilů to, co by z nich chtěli v budoucnu vidět. Auta se tak stala jakýmsi strojem času, prostřednictvím kterého lidi vyjádřili své nápady na možnou podobu čtvrti. Zároveň se vybrali ty nápady, které by šlo opravdu zrealizovat.

O umělkyni

Kateřina Šedá se dlouhodobě věnuje sociálně koncipovaným akcím a happeningům, v nichž obvykle spolupracuje se skupinami osob, které se běžně nezajímají o svět výtvarného umění. V letech 1999–2005 Kateřina Šedá absolvovala Akademii výtvarných umění v Praze u malíře Vladimíra Kokolii a vzápětí získala prestižní Cenu Jindřicha Chalupeckého za projekt Je to jedno, na němž spolupracovala se svojí babičkou.

V roce 2011 měla výstavu v anglické galerii Tate Modern, kdy v rámci akce Bedřichovice nad Temží přesunula osmdesát obyvatel vesnice Bedřichovice do ulic centra Londýna.

Její kniha BRNOX: Průvodce brněnským Bronxem získala Magnesii Literu za publicistiku v roce 2017 a ve stejném roce Kateřina Šedá získala také cenu Architektka roku. V současné době i navzdory pandemii pracuje na několika projektech, které proběhnou nebo probíhají v Česku, Rakousku, Bulharsku nebo Číně.

Zdroj: Kateřina Šedá