Andrea Lojkásková: „Mladí rádi přetváří outfit, obrátí ho třeba vzhůru nohama.“
Za značkou Theó stojí Andrea Lojkásková, vyučující na Střední škole umění a designu v Brně, návrhářka a kreativní duše. S Andrejkou se už nějaký ten pátek známe, takže rozhovor byl přirozeným vyplynutím naší dlouhodobé spolupráce. Obdivují její nápady, chuť neustále objevovat nové věci i zapálení, se kterým spolupracuje s mladými talenty v oboru. Jako jedna ze stálých zákaznic mohu potvrdit, že její modely jsou nejen velice fotogenické, ale především nositelné a nadčasové. Najdete u ní jak klasické a simplicitní kousky, tak solitérní věci, které jsou výsledkem jejího osobitého tvůrčího procesu. Přečtěte si rozhovor s brněnskou návrhářkou, která je v oboru již několik let a má tak k lokální tvorbě co říct.
Pověz nám, je pro začínajícího návrháře těžké se v dnešním světě zahlceném nadbytkem oblečení z fast fashion řetězců prosadit? Pozoruješ nějaké rozdíly v tom, když si začínala ty a teď, když začínají tvoji studenti?
Když jsem byla na škole, tak jsem v podstatě neměla oblečení kde kupovat. Co nebylo ze sekáče nebo poděděné, jako by vlastně ani nebylo, tak jsme si začali realizovat oblečení sami. V tom nástupu byl hlad po něčem novém a inovativním. Takže pro tu naši generaci to mohlo být, svým způsobem, snadnější obsadit trh. I když už to bylo v období, kdy se pomalu začali řetězce prosazovat a rozmáhat. V kontrastu s dneškem, kdy už jsme se dostali do extrému, všeho je moc, všichni hledáme cestu ven. Je zde povědomí o udržitelné módě a tendence prosadit se, je rozšířená. Studenti už mají připravené pole působnosti, ale co si budeme nalhávat, finanční tlak a tlak spotřeby je pořád veliký. Naši studenti to výrazně cítí a prožívají, mají spoustu entuziasmu a jsou schopni hledat, tvořit a přetvářet i na naší platformě, což je Ekotextil design, chtějí toho pozitivně využít. Někteří však nechtějí přispívat další produktivitou už v tak velké nadprodukci, hledají vlastně proč a jak, já jim to však neupírám, to k tomu také patří.
Je podle tebe, jak z pohledu návrhářky, tak vyučující na Střední škole umění a designu, důležité vzdělání v oboru?
Možná nejde vždy o to, mít vzdělání a pilovat někde obor, i když je to samozřejmě lepší varianta, ale důležitý je zápal a entuziasmus, touha chtít tvořit a vzdělávat se jak na profesionální bázi, tak si na určité věci přicházet sám. Když to tam je, tak se setře i absence školy či naopak její přílišný vliv a tlak. To právě vnímám na lidech kolem, a je jich stále víc, kteří nutně nestudovali přímo obor a přitom jsou schopni dělat kvalitní práci, umí se k tomu postavit, umí věci vidět. Samozřejmě nepopírám, že i studenti z oboru jsou skvělí, protože mají zase spoustu příležitostí, které mohou využít. My jako vyučující na Ekotextilu se je snažíme vést, aby si mohli vše osahat, zkusit a pak se mohli jednoduše rozhodnout, kam chtějí směřovat.
Není pro tebe těžké skloubit vlastní kreativní nápad s požadavky zákaznic? Dávají tvoje zákaznice přednost originalitě, nebo se stále, jak je v našich končinách zvykem, drží trochu při zemi?
Zákaznice u mě vidí věci na štendru hotové, ale někdy se nemusí použít celé spektrum výrazu oděvu, třeba jen nějaký prvek, na jeho bázi pak vytvořím něco nového, vznikne jeho odnož. Zákaznický servis je pro mě mnohdy inspirativní, na jeho požadavku jsem třeba vytvořila věci, které se staly oblíbenými. Česká žena dá víc na zavedenou věc, drží se při zemi, už je to nějaký náš charakter, přitom móda nabyla v posledních letech obrovské otáčky a můžeme si dovolit opravdu hodně, ale asi je to spíš výsada mladších generací. Mladí rádi přetváří outfit, obrátí ho třeba vzhůru nohama, je to hrozně zábavné. Třeba se to do budoucna změní. I mě nebaví dělat stejné věci, vyvíjím se, mění se mi chutě, převádím to pak do nějakého vizuálu, který prezentuji ven.
Poslední dobou se zabýváš hodně otázkou upcyclingu. Jak se ti pracuje se zbytkovými látkami? Není to příliš svazující, nebo to naopak dává prostor pro kreativitu?
U mě to bylo tak, že upcycling mi hodně otevřel dveře a stal se uvolněním po tom, co jsem opustila Pokojík. Člověk, když věci opouští, může mít nějaký propad, což je nasnadě, věci nejsou konstantně stejné, konstantně zábavné či smysluplné. Já jsem potřebovala najít nový impulz. Ta možnost, že se zpátky vrátím k něčemu, o čem jsem přemýšlela už na studiích, mě znovu postavila na nohy. Využívání offcutu v mém studiu je super práce a rozvinulo to moji kreativitu, je to zajímavé rytmizování ploch a vytváření objektů, změnilo to i moji estetiku, ukážete jinou část své duše. Vytvářím pak věci, které jsou neočekávané a může to být i příkladem pro někoho dalšího.
Učíš i své studenty o spotřebě lépe přemýšlet a myslíš si, že recyklace a upcycling není jen současným trendem a má podle tebe potenciál i do budoucna?
Upcycling a recyklace je v trendu, jde to hodně cítit a vidět, vypovídá o tom i nadužívaný hashtag #upcycling. Upřímně řečeno, ta podstata opravování, znovu používání a přetváření věcí je něco, co nás provází historicky. Nemyslím si, že to zmizí, jen to v budoucnu možná dostane chytřejší formát. Studenty motivuji, aby se do těchto věcí pouštěli hloubkově, byť to třeba jsou jen nějaké myšlenkové koncepty. Na začátku je vždy nápad, který se však časem může rozvinout v něco většího, třeba ve spolupráci s nějakou firmou, která má potenciál a dělá to jinak, je to její gró a není to pro ni jenom nějaký krátkodobý projekt, ale důležitý stavební kámen.
Co připravuješ, na jakých projektech se momentálně podílíš? Jaké jsou tvé plány do budoucna?
Musím přemýšlet, co budu dělat se studenty, byť jsou prázdniny, je to ten čas, kdy se snažím hledat nové věci, osahat si je, být připravená, přelívat práci mezi mým studiem a školou a plnit si svá přání či přání jiným. Pracuji na zakázkách, tvořím menší celky, pracuji vždy s nějakou technikou nebo myšlenkou. Teď jsem udělala jednu divočejší záležitost, kterou jsme nafotily spolu. Chystám i oděvy z přírodnějších lehčích materiálů, lnu, viskózy. Udělám věci, které fungují v kombinaci v outfitu, jsou simplicitní a nadčasové, zůstane mi pak i spousta offcutu na solitérní kousky. Je to hodně barvité, hraji si s výjimečnými kusy, které si pak najdou své majitele. Vedle toho tvořím prêt-à-porter kolekci, opakovatelný oděv na ramínko. To mi přijde chytré, vím, co se prodá, to vyrobím a pak to funguje příjemně, nic se neskladuje. Je to taková lehce udržitelná varianta.
Foto: Tereza Nossková, Modelka: Andrea Poslužná
