Josefina Bakošová: Nikdy mě nenapadlo, že se budu návrhářství věnovat. Sdílení svých trápení nevnímám jako slabost
Vystudovala grafický design a scénografii, návrhářství ji dříve nepřitahovalo. V dnešní době je módní návrhářka Josefina Bakošová známá u nás i ve světě. Na sociálních sítích ji zviditelnil projekt Terapie sdílením. Aktuálně podporuje jiné umělkyně a ženy v nouzi skrze iniciativu SEN O.
Josefina Bakošová dříve působila pod vlastní značkou Chi-Chi a od roku 2014 svou tvorbu prezentuje pod svým jménem. „Značka se mění zároveň se mnou. Můj pohled na svět a na život se v ní promítá. I mé zákaznice jsou starší, moudřejší a sebevědomější,“ říká Josefina. Neomezuje se na poslední trendy, tvoří jednoduché, elegantní a nadčasové módní kousky.
Návrhářka a matka tří dcer je zároveň majitelkou Galerie Harddecore. Tento multifunkční prostor nacházející se na Senovážném náměstí založila v roce 2006. Již od začátku zde chtěla prezentovat nové tváře na poli českého i zahraničního designu. Kromě její autorské módy jsou tu tak k dostání i originální šperky, umělecké předměty a další netradiční kousky do domácnosti.
Ve své vizi pokračovala i za pandemie, kdy odstartovala projekt SEN O, do kterého zapojila další umělkyně. Ve výlohách Harddecore můžete zahlédnout obrazy, šperky, porcelán, fotografie, květiny, parfémy, textil, umělecké objekty či básně. „Na projektu se podílím s kamarádkou a kolegyní Annou Marií Zwyrtek,“ přibližuje Josefina. „Základní myšlenkou celého konceptu byla nemožnost vyrazit do galerií a muzeí, které byly kvůli covidu dlouhé měsíce zavřené. Chtěli jsme tak vrátit umění zpět mezi lidi. Druhotnou myšlenkou celého projektu je podpora žen-umělkyň, které k nám kurátorsky vybíráme.“ Projekt nepomáhá ale pouze v umělecké sféře. Výstavy jsou prodejní a část výtěžku z prodaných děl putuje na podporu dobročinného projektu Metráž, který pomáhá ženám v nouzi, ohroženým sociálním vyloučením, chudobou, násilím, bezdomovectvím nebo dalšími negativními vlivy.
Základem Josefininých kolekcí jsou košile jakožto dominantní prvek šatníku každé ženy. Z nich pak vychází košilové šaty. „Jsou to moje oblíbené kousky. Vždy navrhuji to, co bych nosila i já sama.“ Její nejnovější kolekce ME, jak už název napovídá, je o ní. „Návrhům jsem se věnovala v průběhu celého roku a vystihuje mě samotnou ve své vlastní podstatě. Jednotlivé kousky odráží významné momenty uplynulého roku, pocity během té doby a samozřejmě i to, co jsem měla na sobě. Byl to třeba maturitní ples nejstarší dcery nebo premiéra úžasného filmu, pro který jsem navrhovala kostýmy. Velkou inspirací pro mě byla také oblíbená květina hortenzie, jejíž barevná škála se nese celou kolekcí.“
Josefina si uvědomuje, že ne každý si může dovolit oblečení od ní kupovat, a tak začala šaty i půjčovat. Zároveň tím podporuje udržitelnou módu. „Dle mého je to skvělá služba,“ říká nadšeně. „Ne každý má prostředky na koupi šatů od návrháře. A co s nimi pak, až je vynesete? Půjčit si mé šaty může opravdu kdokoliv. Zatím se v nich objevují převážně české herečky na filmových premiérách a různých společenských akcích nebo redaktorky z módních časopisů. Naposledy se v našich šatech objevila ve videoklipu k písni Babylon zpěvačka Lenny.“
Pochází z umělecké rodiny a k umění tíhla od dětství. „Milovala jsem od malinka vůni terpentýnu, dřeva a kadidla, ale návrhářství mě nikdy nepřitahovalo. S oblečením jsem si vždy hrála, přešívala, barvila, šila, ale nenapadlo mě, že se tomu budu někdy opravdu věnovat.“ Studovala grafický design a poté scénografii na Katedře alternativního a loutkového divadla na DAMU. „Grafický design miluju a musím říct, že mi vlastně i dost chybí. Často jsem pak na DAMU slyšela na mou tvorbu kritiku, že vidím vše placatě a chybí mi prostor. Nějakým způsobem tohle cítím i ve svém oblečení.“ Při studiu na DAMU našla zálibu ve vymýšlení kostýmů. Vedle toho, že se věnuje autorské módě, obléká i filmové a divadelní herce. Naposledy spolupracovala na filmu Okupace a v souvislosti s tím říká, že práce kostýmní výtvarnice se dost liší od té, kterou se jinak zabývá.
Důležitou životní etapou pro ni byla čtyřletá spolupráce s Ester Geislerovou – na tvorbě oblečení a později v rámci úspěšného projektu Terapie sdílením, který na Instagramu sleduje 334 tis. uživatelů. Pod stejnojmenným hashtagem najdeme tisíce zpráv na vztahová a intimní témata, které jim lidé denně posílali a stále posílají.
S popularitou instagramového profilu se postupně rozšířily i možnosti na další formáty. Ester s Josefinou vydaly dvě knihy, audioknihu, diář, seriál a začaly spolupracovat s párovým terapeutem Honzou Vojtkem, se kterým pořádají (respektive už jen Ester pořádá) přednášky. „Bylo to krásný. Bavilo nás spolu tvořit a smát se. Máme podobný smysl pro humor a opravdu jsme zažily spoustu legrace. Povedlo se nám otevřít jakýsi fenomén, což jsme ani jedna nečekala. To bylo opravdu hezké a nečekané období,“ ohlíží se za uplynulými roky spolupráce s Ester Josefina. „V tomhle období jsem si více uvědomila, že velmi rychle můžete sklouznout do závislosti na sociálních sítích a vše začnete vnímat skrze ně.“ Nejvíce spjaté s Terapií sdílením jsou (po)rozchodové zprávy. Josefina k tomu dodává, že s rozchodem po zprávě nemá osobní zkušenost. „Vlastně si to vůbec reálně nedokážu představit!“
Josefina praktikuje terapii sdílením i v osobním životě. Své problémy a myšlenky sdílí s ostatními. „Nikdy jsem neměla pocit, že když mám nějaké trápení, bolesti, starosti, že to nemohu sdílet. Vždycky jsem měla kolem sebe lidi, kterým jsem vše vyklopila a ulevilo se mi. Nevnímám to jako svoji slabost, prostě to cítím tak, že taková jsem, a kdo tím opovrhuje, není můj člověk.“
K sociálním sítím ale přistupuje jako „jednorázový uživatel“. „Mám chvíle, kdy mám hroznou chuť sdílet mé radosti a překvapení. Pak ale na dlouhou dobu zapomenu, že mám nějaký účet, kam bych něco měla dát. Rozhodně nechci cítit tlak, že musím pravidelně přidávat příspěvky. To mě opravdu nevyhovuje. Můj pracovní účet to ale vyžaduje, a proto ho nedělám já, ale moje pravá ruka Anna.“
Na závěr rozhovoru jsme se Josefiny zeptali na její plány a cíle. „Přeji si udělat přehlídku v zahraničí, kde je o moji značku – musím zaklepat – velký zájem. Chtěla bych tam více prodávat a mít více spokojených zákaznic,“ odpovídá Josefina Bakošová.
