„Jsem člověk, který dá na reklamy, dost se inspiruji na internetu a pak jdu, nakoupím a odcházím,“ prozrazuje Veronika Kašáková
Veronika Kašáková patří mezi modelky a finalistky soutěže krásy, které si veřejnost nepamatuje pouze kvůli tomu, že jsou krásné. Veronika, která to v dětství neměla nejlehčí, se dnes kromě modelingu věnuje zejména pomoci dětem z dětských domovů. Jaký úspěch slaví Roadshow s Veronikou i to, jaký ohlas měla její kniha „Zpověď holky z děcáku až na přehlídková mola“ se dozvíte v dnešním rozhovoru…
Od roku 2014, kdy jste byla finalistkou České Miss již nějaký čas uplynul, co je u Vás tedy nového?
Především jsem se stala patronkou Nadání a dovednosti, kde aktivně pracuji. Jsem nyní koordinátorkou projektu Roadshow s Veronikou, kdy za tři roky navštívíme až 150 dětských domovů. Cílem projektu Roadshow s Veronikou je dát dětem z dětských domovů tolik dovedností a vědomostí, které jim umožní, aby po odchodu z nich neskončily na sociálních dávkách a neopakovaly vzor chování svých rodičů. To je nyní to, co mě naplňuje. Ve svých besedách cítím opravdový smysl. Po vydání své knihy Zpověď z děcáku až na přehlídková mole je pro mě až nutností za dětmi vyjíždět osobně. Dále se věnuji modelingu, i když upřímně už nechodím modní přehlídky, spíš se věnuji focení a reklamě.
Chvíli po skončení soutěže jste vydala výše zmíněnou knihu s názvem “Zpověď holky z děcáku až na přehlídková mola”. Byla to soutěž, co Vás motivovala otevřít tolik citlivé téma, nebo jste si s touto myšlenkou pohrávala již dávno před Českou Miss?
Kdepak, smlouvu na knihu jsem měla podepsanou půl roku před castingem na Českou Miss. Vydala bych ji, i kdybych v Miss nebyla, jen by možná postrádala pestrou kapitolu o soutěži. Knihu jsem chtěla vydat od malička.
Změnilo se po napsání této emotivní knihy něco ve vztahu k Vašim rodičům či naopak rodičů k Vám?
Změnilo se toho hodně. Hodně se mluvilo, hodně se plakalo, hodně se zlobilo, hodně se udobřovalo. Toto citlivé téma je opravdu ošemetné a né vždy moje pravdy druzí unesou, což ani nemusí, ale přišla jsem na to, že i když to byla jedna situace, každý na tom měl pohled jiný. Moje pravda nemusí být vaše pravda. Dospělí to kolikrát myslí tak či onak a děti si to zase jinak převezmou a v tom okamžiku nastává bod mrazu, kdy v knize se dospělí setkávají s mou pravdou, která je pro ně lež.
Dnes už je to dobré, ale ještě o Vánocích jsme si nějaké věci vyříkávali, dlouho nebyl prostor k tomu abych se z knihy radovala. Měla jsem pocity viny, ale s každým dopisem od mých fanoušků, čtenářů, od dětí či matek, můj pocit úspěchu sílí.
A co další kniha? Nemáte v plánu napsat něco dalšího, ať už opět něco z Vaší biografie či něco úplně jiného?
Ano, už sepisuji, pomalu, ale jistě. Bude to většinou inspirováno z mého života.
Své dětství jste strávila i společně se svým bratrem Karlem v dětském domově ve Vysoké Peci u Chomutova – je pro Vás tato životní zkušenost rovněž důvodem, proč jste se stala patronkou neziskové organizace Nadání a dovednosti a koordinátorkou projektu Roadshow s Veronikou?
Samozřejmě, jak říká moje oblíbené přísloví: „Zkušenost není to, co člověka potká, ale co člověk udělá s tím, co ho potkalo“ (Aldous Huxley). Snažím se, své zkušenosti, své pády a vzestupy dětem předat, formulovat tak, aby už nyní měly zájem o to, co je čeká za branami dětských domovů. Já se nezajímala a můj konec domova a začátek života venku byl velmi bolestný. Chtěla bych je na to upozornit, že toto zažít nemusí.
Jak vypadá Vaše klasická návštěva dětského domova?
Mám pro děti připravený nabitý program, který jsem sama sestavila. Čerpala jsem z vlastní zkušenosti, vrátila se do dob před odchodem z domova a ptala se sama sebe, co jsem chtěla slyšet, co jsem potřebovala. Pracuji s tím, že nejdůležitější je vzbudit v dětech zájem o situaci, která je čeká za branami dětského domova, já se nezajímala a můj život mimo domov podle toho také vypadal. Sestavila jsem program pro dětí od 15 let a výš. Účast je dobrovolná a každý také může kdykoliv místnost dění bez jakéhokoliv vysvětlení opustit. Jedu za dětmi se podělit o vlastní bolístky, pády, ale také vzestupy a dosažení cílů. Ráda bych je motivovala a probudila v nich víru v lepší budoucnost. Bude to klasická debata, velmi osobní a zároveň naučná, odpouštíme rodičům, sami sobě, vzbuzujeme své strachy a propouštíme je. Píšeme si svá přání a mluvíme o budoucnosti a o životě, který je venku. Děti mají bohužel zkreslené informace.
Může se do projektu Roadshow s Veronikou zapojit i veřejnost a pomoci nějakým způsobem dětem v dětských domovech?
Stále je pro nás dost obtížné sehnat finanční podporu. Pomáhá nám již spoustu lidí a jakákoliv částka je v naší činnosti vítaná. Jinak lidé nám nosí oblečení, hračky, technologie, sladkosti a drogerii, to vše při své návštěvě v dětských domovech dětem předávám.
Je vidět, že máte více než dost pracovních povinnosti, ale co modeling? Nepověsila jste ho tak trochu na hřebík?
Naopak, využívám ho ke své práci. Fotíme různé propagační materiály a spojuji svojí tvář s určitými produkty, které mé činnosti mohou pomoci. Hodně si vybírám, ale dokud budu moci, určitě modeling dělat budu, baví mě, je to můj koníček.
Když už jsme se dostali k modelingu, co vy a móda? Jak ji prožíváte?
Prožívám ji podle nálady, beru své postavení ve společnosti velice vážně, a proto se tak snažím i vystupovat. V soukromí jsem celkem veselá kopa, ale na veřejnosti vystupuji elegantně a jako dáma. Doma mám ale ráda pohodlí. Musím se i přiznat, že dost za oblečení utrácím, ale zase jinak než klasicky v obchodním centru trávím minimum času, nebaví mě nakupování. Jsem člověk, který dá na reklamy, dost se inspiruji na internetu a pak jdu, nakoupím a odcházím.
Pokud byste si mohla zvolit jeden outfit, ve kterém byste mohla kamkoliv a kdykoliv, co by to bylo?
Tak asi džíny. Nyní jsem se zamilovala do roláků, takže asi rolák, na něj dlouhý kabát, křivák, velkou šálu, kožené rukavice. To mám vlastně na sobě dnes. (směje se).
Děkujeme, že jste si na nás udělala čas i ve svém nabitém programu udělala čas, a přejeme Vám mnoho úspěchů při svých cestách po dětských domovech!
Titulní fotografie: Nikola Bílková