Mezi třemi knížkami, které by na světě ponechal, by byla jenom Bible. “Je v ní hodně o člověku,“ říká český rapper a básník Lipo

Lipo neboli Jonáš Červinka  –  rapper, textař, skladatel, básník, ale také úspěšný režisér. Jeho hity Ležím v Tvé blízkosti, Kruhy či aktuální duet s Debbi – Štěstí jste už určitě slyšeli. Co ho přivedlo k rapu? Kdo ho inspiruje a co pro něj znamená pokora? To vše a mnohem více nám Lipo prozradil v rozhovoru pro Dailystyle.cz

A jsme zase u toho Jonáši/Lipo, jak to máte Vy se svým uměleckým jménem? Možná s tím mám „problém“ jenom já, ale vím, že někteří rapeři dělí svůj život na ten umělecký a osobní, jiným se prolínají navzájem.

Jelikož jsem vždy psal dost osobně laděné texty, tak se dá říct že spolu hodně souvisí. Na druhou stranu jako Jonáš mám asi i jinou tvář, kterou zná jen moje nejbližší okolí. Souvisí to i s tím, o čem rád píšu a o čem chci psát. Některá témata jsou u mě prioritní. Takže třeba Jonáše vtipálka zná fakt jen moje okolí.

Co Vás přivedlo k rapu? Pamatujete si, od koho jste slyšel první track a jaký rapper Vás nejvíce během Vaší kariéry ovlivnil?

K rapu jsem se dostal na základce v 9 třídě, kde jsem měl na hudebce už referát o kapele Wu-Tang Clan a tenkrát jsem byl ze třídy prakticky jediný, kdo rap poslouchal.  To už bude neuvěřitelných patnáct let zpátky. Sem se to ve velkém teprve mělo vše dostat. Z počátku mě bavila hlavně energie a atmosféra. Až později jsem začal vnímat věci diferencovaněji a zjistil, že spouta rapu je prostě brak. Ovlivnila mě spousta intepretů. Nas, Common, Talib Kweli, The Roots, Kanye West, v posledních letech pak Drake.

Nedávno se na našem webu objevil rozhovor s Pauliem Garandem, se kterým jste tvořil projekt BPM. Přirozeně mi to nedá, se Vás nezeptat, jak na tuto dobu vzpomínáte Vy?

Bylo to super. V mnoha ohledech a celkem dlouho to bylo uplně čistý. Nefigurovali tam žádné peníze a pohybovali jsme se s našim stylem na trochu neprobádaném a vlastně i nepřejícím prostředí. Scéna byla tenkrát jasně vyprofilovaná a dost uzavřená. Ale v tom bylo myslím to kouzlo. Pak asi taky v symbióze nás jako dvou a později tří osobností.

Často se hovoří o Česko-slovenské rapové scéně. Necítíte mezi Českými a Slovenskými rappery určitou propast? Jak to vnímáte Vy? Nemyslíte, že je to škoda?

Ano cítím. Fakt je, že slovenský rap tu je oblíbený. Naopak to ale moc nefunguje a je to škoda. Důvodů bude vícero. Tím jak jsou naše země dýl rozdělené, tak se zvětšuje i propast hudebního vkusu a cítění, pak je tu také rozdílná míra nacionálního cítění, no a i rozdíly v samotné kvalitě a muzikálnosti. Přitznám se, že sám to ale moc neřešim.

Většinou spolupracujete také s libereckými rodáky jako například ODD nebo Beef. Sám jste jednou řekl, že jste se na rapové scéně moc nezabydlel. Nepřemýšlíte ale, oslovit někoho jiného na spolupráci? Mohlo by Vás to posunout i jiným směrem.

To co říkáte má pár úskalí. Například  předešlá deska O DUŠI byla tak osobní a songy na ní tak uzavřené útvary, že nebyl moc prostor pro nějaké rapové hostovačky, za druhé umělecky tu respektuju taky jen málo jmen a za třetí velká část rapperů by se nechtěla objevit vedle mě, aby jim to náhodou nějak neublížilo (smích). Jinak případ ATMO Music, s kterými mě pojí kamarádství a byl jsem intenzivně u jejich začátků skvěle ukazuje, že to jde dělat dobře a úspěšně i celé po své vlastní ose.

Podle mě se rap stal v poslední době jedním z nejvíce uznávaných hudebních směrů. Já to ovšem beru z jiného úhlu pohledu. Jak to cítíte Vy? Na druhou stranu jsou mezi námi bohužel lidé, kteří tento styl neuznávají nebo zavrhují. Proč myslíte, že tomu tak je?

Myslím že to bude kombinace více věcí. Je to generační záležitost. Naši tátové vyrostli na kytarách a tak mají nastavený uši. Pak je tu taky jednoduše neznalost a povrchnost některých posluchačů, kteří nemají otevřenou mysl a na druhou stranu si za to rap může i trochu sám, protože léta si budoval image, která je objektivně trochu srandovní pro lidi, co stojí mimo něj.

Ale souhlasim. Současný rap je zajímavý. Možná na tom nikdy nebyl líp. Kendrick Lamar, J. Cole, Drake, Kanye West. U nich je toho děje hodně zajímavého a je inspirativní je sledovat.

Singl Štěstí jste nahrál po 4 letech opět s Debbi a zdá se, že Vám to ladí stejně jako v písničce Ležím ve tvé blízkosti, která se stala hitem a v rádiích ji občas můžeme zaslechnout i teď. Oba jste prošli určitým posunem, co se kariéry, ale i života týče. Jak to vnímáte a jste na sebe v lecčem idejově napojeni?

Ne, to bych lhal, kdybych mluvil o nějakém hlubším spojení. Debbi je především skvělá zpěvačka, známe se dobře, objeli jsme spoustu koncíků a jsme kamarádi. To nás pojí.

„Ztracené štěstí můžeme znovu najít upřímnou láskou k druhým,“ je citát od Sri Chinmoy, kterým bych popsala singl Štěstí. Jsme na správné cestě? Do klipu jste si pozval právě 6 dvojic, které ukazuji různé podoby lásky.

Ano, myslím že ta myšlenka jde správným směrem. Mohl jsem točit zase další klip o sobě, ale ač vycházím z vlastní zkušenosti, tak vím, že láska, ač silně subjektivně prožívaná, je přece jen univerzální prožitek. Ten taky vystihuje vlastně úplně prostá message refrénu písně. Tohle uvědomění mě pak přivedlo i k samotnému ztvárnění videoklipu.

I přes to, že si „jedete pořád jen to svoje“, mám pocit, možná mylný, pak budu ráda, když mě z něho vyvedete, že by jste si zasloužil a především Vaše tvorba, aby o ni bylo víc slyšet. Nebo je právě tohle to, co Vás odlišuje?

Přiznávám, že člověk je někdy skleslý a říká si, jestli mu tam někdo venku skutečně rozumí. Ale to zažil každý, kdo se umělecky seberealizuje. Tak jsem to měl třeba bezprostředně po vydání desky „O Duši“, kterou jsem vnímal jako umělecký progres ale fanoušky zajímal hlavně singl s videoklipem. Ale beru to vše s pokorou a vděčností. Můžu tvořit a ještě se hudbou živím. Hudby je dnes strašně moc vše se teď navíc pro mladé spojilo s tou, pro mě v mnoha ohledech prázdnou, Youtube zábavou… Mně chodí skutečně hodně osobních vyznání od lidí, co pro ně moje hudba znamená. Vím, že tam jsou, že jich není málo a že mi naslouchají. Vážím si toho.

Na Vašem Instagramu často vídáme jídlo. Berete vaření jako koníček, nebo spíše nutnost? Jaké jídlo je Vaším nejoblíbenějším a je naopak něco, co by jste nikdy nesnědl?

Já se tomu vždy trochu smál, ale jak jsem začal vařit, tak mě bylo líto to nezaznamenat. Nějak si na tom neulítávám. Spíš mám rád dobré jídlo a ještě u toho pak realizuju nějaké estetické cítění. Mam rád hodně asijskou kuchyni a nemůžu pozřít koprovku.

Přijdete mi jako naprosto obyčejný, skromný, upřímný člověk a rozhodně Vám nechybí pokora, což se o většině mladých lidí říct nedá. Co pro Vás pokora znamená a komu projevujete svoji náklonnost Vy?

Na nové desce by se měl objevit song s názvem „Pokora“, tak si počkejte na něj. Žánr, ve kterém se pohybuju, z kterého vycházím se někdy tváří jako „hra“, jako prostředí v kterém je dobré soutěžit, o to kdo je větší, tvrdší, atd. Interpreti panikaří, tlačí se někam, kde jim to nesedí,  zahlcují nás neustále nějakým produktem, zkouší to vzít zkratkou. Já myslím, že bez pokory to ale nejde. Čím dýl se v hudbě pohybuju, tím víc jsem o tom přesvědčen.

Můžete si vybrat mezi možností číst lidem myšlenky, nebo umět létat, co zvolíte?

Rozhodně umět létat. S těma myšlenkama je to nebezpečné.

Hodně čtete knihy, to je bez debat. Kdyby jste musel na světe ponechat pouze 3 knížky ze všech, které jste přečetl, jaké by to byly a proč?

Stačila by Bible. V ní je hodně o člověku.