Už jste v posilovně také někdy narazili na smutného fitnessáka, který si zapomněl doma sluchátka? Trénink bez hudby si nedokážeme představit – vždy cvičení zpříjemní a nakopne nás k lepšímu výkonu. Její důležitost si uvědomují i v JOHN REED, kde si na výběru toho, co bude hrát, dávají velmi záležet. Z vlastní zkušenosti říkáme, že tady sluchátka většinou ani nevyužijete.

JOHN REED kombinuje prvky hudebního klubu s designem a fitness. Po celou dobu zde hraje brandové rádio, které ale můžete poslouchat i v době, kdy zrovna necvičíte v pražském či zahraničním studiu JR. Stačí si stáhnout aplikaci, která vás bude zásobit těmi správnými beaty. Pečlivě zvolená hudební selekce, na které pracuje tým složený z odborníků z MTV a DJů, zahrnuje house, electro, hip hop i pop. JOHN REED má také vlastní „Training Essentials“ playlist na Spotify.

Každý pondělní a čtvrteční večer mezi 18. a 21. hodinou zpestřují zdejší návštěvu live DJs vybraní ze špiček hudební scény. Určitě dorazte a zažijte nevšední atmosféru – je fajn, že i když začnete místo cvičení tancovat, kalorie taky spálíte…

Vyzpovídali jsme tři vybrané DJs, které můžete za mixážním pultem v pražském studiu JOHN REED potkat:

Kenny Rough

DJ a producent, jehož práce vyvolává zájem mezi rappery a respekt mezi producenty. Tento liberecký rodák se do hudebního světa uvedl v roce 2007 debutovou instrumentální deskou Falešná existence. Kennyho nenajdete čistě jen za mixážním pultem, hraje také na saxofon. Dlouhodobě spolupracuje s Pauliem Garandem.

Vedle jiných míst hraješ i ve fitness studiu JOHN REED. Jak vystupování ve fitku hodnotíš? Je pro tebe hodně jiné hrát pro cvičící publikum?

Hraní ve fitku mě baví víc, než bych čekal. Když jsem kdysi dostal tuhle nabídku, poměrně dlouho jsem váhal, jestli to vzít a jestli to nebude poněkud legrační. Ale přečetl jsem si něco o JR konceptu, podíval se na pár videí ze světa a řekl si proč to nezkusit. Přijde mi, že s hraním v klubech to moc společného nemá, protože zatímco v klubu se člověk celou dobu snaží udržovat určitou „party“ náladu, ve fitku se snažím hrát soundtrack nejen ke cvičení jako takovému, ale i k atmosféře a náladě konkrétního dne. Nejvíc se mi na tom líbí asi ta absolutní volnost. To, že můžu hrát, co chci a co mám rád, bez ohledu na to, jestli to je, nebo není věc vhodná pro klubové hraní. Prostě to, co bych si ke cvičení pouštěl já. Hrát pro lidi, co právě cvičí nebo běhají, je pro DJe poměrně dost unikátní záležitost. Vždycky mám radost, když se za mnou někdo po tréninku staví a řekne, že ho můj set bavil. 

Liší se výběr hudby do fitka hodně od toho, co hraješ v klubech a na koncertech s Pauliem Garandem? 

Jelikož se i v klubech snažím hrát jen to, co mě hodně baví a co mám rád, tak celkový výběr není úplně rozdílný. V klubovém hraní ale existují nějaká pravidla, reakce na lidi, typ klubu atd. Takže bych řekl, že ve fitku je ten výběr lehce širší. 

Chodíš do JR i cvičit? Chybělo ti fitko v období lockdownu?

Přiznám se, že cvičit chodím obecně dost málo. Zaměřuju se spíše na kolektivní a míčové sporty nebo longboard. Ale jelikož už bydlím opět zpátky v Liberci, tak jsem rád, když se do JR dostanu alespoň v rámci hraní. Nicméně to mám stále v plánu, tak snad se brzy zadaří. 

V období lockdownu mi toho jako hudebníkovi a DJovi chybělo víc a fitko je samozřejmě součástí toho, na co jsem byl zvyklý a co najednou nebylo.

Australan

Za dvanáct let, co se věnuje hudbě, si DJ Australan zahrál po celé České republice, nevynechal žádný přední pražský klub a s DJingem cestoval i do USA a Anglie. Zaměřuje se na technickou stránku hraní, v roce 2012 se stal vicemistrem v soutěži DMC. Zájemcům předává zkušenosti ve škole DJingu.

Do JR chodíš i sám cvičit. Preferuješ spíše sólo tréninky, nebo rád navštěvuješ skupinové lekce?

Já to mám přesně na půl. Chodím na pravidelné úterní lekce s Anežkou na brišáky, protože core je základ, a silové tréninky s vlastní vahou zvládám sám.

Mnozí si nedokážou představit cvičení bez hudby – ty osobně bys zvládl cvičit/běhat v tichosti, nebo jsou pro tebe JOHN REED Radio či sluchátka nezbytností?

Upřímně to zvukové pozadí pomáhá nejen výkonu, ale skryje i funění a jiné zvuky, které člověk při cvičení logicky produkuje (ať chce, nebo ne). Proto hudbu v pozadí určitě ocením 🙂 Ticho je důležitý spíš na józe a u jiných duchovních cvičení.

Kterého DJe si v JR rád poslechneš a my bychom ho neměli minout?

Když se staví Kenny Rough, tak s ním po dlouhé době rád pokecám (nejen o hudbě). Řekneme si, co je nového ve světě hudby, protože má úplně jiný záběr než já, a to je právě super. Hlavně je to super člověk. 

Vídáš mezi členy fitka i lidi, které potkáváš na party? 

Já to takhle moc nevnímám. Spíš bych řekl, že je to naopak – občas slýchávám od lidí, co jdou kolem „Hej, ty jsi byl teď támhle a támhle? To bylo cool, je super, že jseš tady!“. Fitku to dodává klubový vibe, který nemá chybu. Párkrát se mi v JOHN REED stalo, že lidi před pultem tancovali a úplně zapomněli, že šli cvičit.

DJe Australana máte teď příležitost pravidelně potkávat i na speciální akci BOOST CLUB – reportovali jsme o ní v zářijovém článku. Událost spojující skupinový workout, fitness challenge o ceny a party, o kterou se postará DJ i lidé kolem vás, se koná každý první čtvrtek v měsíci a zúčastnit se můžete i v případě, že nejste členem. Stačí se registrovat přes e-mail nebo na recepci. S kým se 7. dubna uvidíme?!

Friky 

DJ Friky, který se hudbě věnuje již dvacet let, patří k mezinárodně nejžádanějším zástupcům české DJské scény. Sklidil nejeden úspěch na DMC – World DJ Championships, ať už jako sólista, či součást TROUBLE TEAMu. Hrál na rozličných místech od Číny, USA, Japonska nebo Indonésie přes Kosovo, londýnskou O2 Indigo Arenu až po Svatý Mořic, kde si zahrál ve výšce 3300 nad mořem. V Color Music Radiu má vlastní pořad Frikolora.

Jak se ti hraje v JR? Je pro tebe hraní ve fitku hodně jiné oproti další práci DJe?

Hraje se mi tam dobře. Je to vcelku pohodlné, jelikož je fitness vybaveno technicky lépe než některé kluby, a tak můžu přijít téměř s rukama v kapsách. Určitě se hraní liší od většiny mých vystoupení, protože obvykle nikdo netančí a ani nejsem vyloženě středem pozornosti. O to víc se ale zaměřuji na muziku, u které se snažím, aby byla v přirozeném zahřívacím tempu, což je podle mě někde kolem 105–112 bpm – nechci lidi uvařit 🙂

A jak ses k hraní ve fitku dostal? Oslovili tě, nebo ses přihlásil sám? 

Oslovilo mě vedení JR, jestli by mě to zajímalo. Jelikož mám rád různé zvláštní výzvy, s nadšením jsem nabídku přijal.

Stává se ti v JR, že tě někdo osloví s tím, že by chtěl zahrát na přání? Pokud ano, vyhovíš prosbě, nebo naplánovaný playlist neměníš?

To se mi ještě nestalo, ale už se přišli zeptat na skladbu, kterou hraju, nebo natočit video či udělat fotku. Přesně daný playlist nemám, ale jelikož nejsem jukebox, tak by asi moc neuspěli 😀

Článek vznikl ve spolupráci s JOHN REED Fitness.

Zdroj fotografií: JOHN REED

DJingu se aktivně věnuješ už tak 12 let. Jak své dosavadní působení na hudební scéně vnímáš?

Je to pravda, viděl jsem a zažil už opravdu hodně a odpovědět tak, abych nezněl moc sebestředně, je docela těžký. Za posledních pět let se na scéně změnila jedna zásadní věc: DJů (myšleno těch zásadních, kteří jsou schopni probourat svoji bublinu a dostat se více do povědomí lidí) moc není a myslím, že je to velká škoda. Dříve bylo víc DJs, kteří byli „nahoře“, ale už třeba zestárli nebo mají rodiny. Já se snažím, aby ten „DJing“ aspekt úplně nezmizel. Myslím, že by to byla škoda. Nová generace by neměla moc inspiraci, jakým směrem se vydat, a to pro mě osobně bylo ze začátku hodně důležitý.

Máš zkušenosti i s hraním v zahraničí, třeba v USA nebo Velké Británii, ale parties v Česku máš radši, je tomu tak? Jak moc se podmínky pro hraní v cizině liší?

V Čechách a v Evropě speciálně jsme party people. V USA mě překvapilo, že lidé na party spíš víc pijí a povídají si. Pak přijde jedna písnička, na kterou čekají celý večer, a najednou jsou schopni obrátit klub vzhůru nohama. Po jejím konci se vrátí zpět do chill módu. Člověk vidí ty šílené mejdany v Las Vegas u bazénů a tak a říká si, že to takhle bude všude v Americe, ale není. Evropa více tancuje. Amíci jsou celkem překvapení, když to u nás vidí. 

Jak moc se tě profesně dotkla covidová opatření? Věnoval ses namísto hraní v klubech apod. jiným projektům? Přidal ses k DJům, kteří občas vystupovali online?

Covidová doba se mě dotkla značně. Nejen finančně, ale hlavně psychicky. DJing pro mě neznamená jen práci – v mým případě není klišé, když řeknu, že je to můj život. Je mým zásadním zdrojem sebevědomí a tehdy jsem o něj přišel. Stream pro mě nebyl řešením. Už jenom z principu byznysu. V Čechách není DJ streaming tak zajetý jako v Americe, kdy si DJs byli schopni paradoxně vydělat víc v koroně, než za normálních okolností. Já jsem šel spíš cestou domácího cvičení, protože mě štvalo, že jsem měl na sobě zbytečných 15 kilo, kterých jsem se chtěl zbavit. Cvičení byla moje terapie na všechno.

Je v Praze klub (nebo jiné místo), ve kterém by sis chtěl zahrát a zatím jsi třeba neměl možnost?  

V podstatě hraju nebo jsem hrál v každém předním klubu v Praze. Od Epicu po M1 Lounge. Baví mě hrát lidem při večeři v Asian Temple. Chtěl bych si dát třeba předskokanství v O2 areně pro 10 tis. lidí. To by bylo super.

V jiném rozhovoru jsi řekl, že je pro DJe důležité mít podpis. Jak moc velký je při hraní prostor pro kreativitu a je ještě možné se nějak více odlišit?

DJing je super v tom, že je opravdu na nás, jak ho pojmem. Můžeme být DJs, jejichž podpisem je hraní neznámých věcí pro skupinku nadšenců, nebo třeba DJ, který vystupuje jenom v klubech a dá lidem přesně, co chtějí. Je to o úhlu pohledu a o tom, co se komu líbí. Můj podpis spočívá v tom, že se snažím dávat elementy turntablismu (gramofon se bere jako hudební nástroj, v češtině bych to nazval „gramofonismem“) do klubového setu. V mém setu znějí scratche, které se snažím dělat tak, že jsou součástí písničky. Jedna věc je na tomhle super – nedá se to stáhnout. A abych odpověděl na otázku, vždycky může člověk vymyslet něco, čím se odliší. Skies the limit 🙂

Dost se věnuješ technickému DJingu, stal ses např. i vicemistrem v soutěži DMC. Přiblížil bys to ve stručnosti těm, kteří se v této oblasti moc neorientují? 

Technický DJing je vlastně již zmiňovaný turntablism. A na tuhle manipulaci s deskou a práci s mixákem existují soutěže, jako je například DMC, která je v podstatě historicky nejprestižnější. 

Jaká je podle tebe v ČR technická kvalita DJů?

Co se technického aspektu DJs dneska týče, není to žádná sláva, ale zároveň to novým DJs nemůže člověk dávat za vinu. V mých začátcích to bylo tak, že „co jseš to za DJe, když neumíš scratchovat?“. Dneska se to nevyžaduje. Když se ale naučí něco navíc, vytvoří si schopnostní rezervu a nic je nepřekvapí. Někdy vidím, že jakmile není vše jako doma = dokonalý scénář, DJs se slušně zapotí, a já si řeknu „tohle bys ale měl vědět a rozhodně by tě to nemělo překvapit“.

DJing i vyučuješ. Jak se ti s tím daří? Máš dost zájemců?

Vyučování hraní je taková sezónní záležitost. Někdy mám v jednom měsíci klientů dost a pak může být měsíc, kdy mám mrtvo. Spíš jsem chtěl vrátit komunitě něco, na co jsem během let přišel, ale v dnešním světě není nic zadarmo 🙂

Čemu se věnuješ, když zrovna nejsi za DJským pultem? 

Pokud mě lidi sledují, vědí, že jsem nadšený kafíčkář. Jsem schopný se procházet po Praze, dát si pár kafí a při tom řešit pracovní věci. Jak už jsem zmiňoval, cvičím (navštěvuje pražské fitness studio JOHN REED, kde ho občas můžete slyšet i hrát, pozn. redakce). Baví mě chodit s mamkou na procházky do přírody, na výlety, kde probereme celý svět haha. Občas si zahraju na PlayStationu s kámošema. Nic speciálního. Snažím se hledat aktivity, při kterých člověk může mít klid a čas přemýšlet, protože ne každý má náturu na to zvládnout noční život bez újmy takhle dlouho. Duševní hygiena je opravdu důležitá. 

Kdo je tvým hudebním vzorem?

Vzorů mám víc a většinou je to skládačka několika střípků z každýho, aby člověk měl prostor dělat to po svým. A proto bych „vzor“ spíš změnil na inspiraci – vzor ve mně evokuje kopírování. Inspirací mi jsou například DJ AM (Adam Goldstein), A-Trak a umělci, kteří se snaží udržet aspekty DJingu, na kterých jsem začínal.

Co vnímáš jako svůj největší úspěch – v hudbě i v životě obecně?

V hudbě je můj největší úspěch to, že se jí věnuju tak dlouho a je stále co objevovat a zlepšovat. Důležité je pro mě zdraví, že můžu dělat, co miluju a živit se tím. Otevřelo mi to spoustu dveří. Myslím, že kdybych dělal něco jinýho, tak bych nepotkal tolik super lidí. Líbí se mi jedno motto maminky DJ AMa: „Dělej to, co miluješ, tak, abys to mohl dělat zadarmo, pak si najdi někoho, kdo ti za to zaplatí“. Je jasný, že jsem potkal i pár špatných, ale to je život.

Jaké jsou tvé plány a cíle? Chtěl by ses v budoucnu více zaměřit i na produkci?

Já vždycky říkám „neopravuj, co není rozbitý“. Momentálně mám dost hraní a produkce je úplně jiný svět, co se konzumace času týče, takže to asi teď dávám stranou, ale nějaké produkce jsem udělal. Teď jsem zrovna začal YouTube kanál o vaření, který se jmenuje Si Uvařil, kde chci dělat jednoduchý jídla, aby si mohl každý udělat něco dobrýho. Otázku, co si dám k jídlu, řeším každý den. Je to spíš něco, čím si hezky vyplním čas a naučím se dost věcí ohledně videa atd., něco, co se mi hodí i při natáčení DJ videí. Ale prioritou pro mě stále bude DJing a chtěl bych více cestovat jak rekreačně, tak i s DJingem.

Zdroj: DJ Australan archiv