Ach, ta láska, nebeská?
Taky si někdy říkáte, že už toho všeho máte tak akorát dost? Že kolem vás jsou samí chlapi, kterým rozhodně nejde o lásku? A nějaké pomyšlení na vztah? To je ani ve snu nenapadne!
A my se ptáme, kde je ta chyba? Jsou vážně všichni novodobí muži posedlí svými zářezy? Posedlí touhou si stále jen bez jakýchkoliv závazků užívat? Vážně již v dnešní době není láska stěžejní? Ono snad není lásky za potřebí? To celé pokolení mužů, kteří milují ženy a hýčkají je, již vyhynulo? Nebo jen žijeme v ne příliš šťastné době?
Znáte to, sedíte s kamarádkou na kávě, sdělujete si žhavé novinky a pak se rozhlédnete…všude kolem vás vidíte páry, šťastně zadané dvojice, zkrátka celá kavárna je posetá mladou a nezištnou láskou. Láskou, která vás neuvěřitelným způsobem deprimuje. Proč já? Proč právě já jsem sama?
A když konečně máte pocit, že právě on by mohl být ten pravý, zasáhne vaše srdce, bez varování a přímo:
„Lásko, víš, já vztah mám a jsem v něm nešťastný a tebe miluju, ale jí nemůžu opustit.“
„Zlato, neber to tak vážně, o nic přeci nejde.“
„Víš, já na vztahy moc nejsem.“
„Abych řekl pravdu, měl jsem dlouholetý vztah a teď si chci užívat, myslel jsem, že to cítíme stejně.“
Co na to říct? Ano, jsme ambiciózní ženy, které si vybírají. Přeci nebudeme hned s každým troubou, který se nám připlete do cesty. Ale bohužel, ti liboví frajeři, po kterých tolik toužíme, v 95% použijí tyto ne příliš lichotivé věty. Proč je tomu tak? Vybíráme si špatně? Nebo jen nepřišel náš okamžik? Jsme pouze láskyplné bytosti, které zkrátka potřebují cítit, že je někdo miluje, chce a potřebuje. Na tom není nic špatného, právě naopak. Muži by nás měli více vnímat a snažit se nás lépe pochopit, možná by pak vše bylo daleko jednodušší.
