„Člověk by měl vždy koukat a vzhlížet k vrcholu,“ říká úspěšný freestylový biker Tomáš Zejda
Je mu pětadvacet let, pochází z Vysočiny, rád jezdí na kole… tento popis by klidně mohl sedět na kohokoli. Když k tomu ovšem přidáme, že se jedná o bikera, který patří ve freestyle mountain bikingu mezi světovou špičku, je nám jasné, že řeč je o Tomáši Zejdovi.
Ačkoliv je tento sport v posledních letech již více vidět, dříve o něm téměř nebylo slyšet (alespoň u nás). Jak jsi se k němu tedy dostal?
Když jsem před třinácti lety začal jezdit (skákat) na kole, byla v Třebíči (pozn. rodné město) slušně rozjetá partička kluků, která skákala na kole a která to mimochodem drží dodnes. Myslím, že jako většina dětí, i já jsem vyzkoušel snad všechny sporty, ale kolo mě nakonec chytlo nejvíc a už jsem u něj také zůstal.
Většina kluků chce být profesionálním hokejistou nebo fotbalistou, tak proč biker?
Ke kolům jsem měl kladný vztah už jako malé dítě. Na Freeridu a celkově na cyklistice se mi vždy libilo, že jsem svým pánem, trénovat jdu, kdy budu chtít a jak často budu chtít. Je to bez trenéra, bez kohokoli, kdo by mě do něčeho nutil. Člověka to zkrátka musí bavit, a to je i tak trochu recept na úspěch.
Napadlo Tě dříve, že se jednou budeš moci pohybovat mezi světovou špičkou bikerů a že jim budeš zdatně konkurovat?
Člověk by měl vždy koukat a vzhlížet k vrcholu. I když je to teď super být tam, kde jsem, tak jsem to nikdy kvůli tomu nedělal. Mám hodně bojovnou povahu a každou výzvu beru jako další šanci se posunout někam dál, a to jak v profesionálním, tak osobním životě.
Když už jsme u té konkurence, jak to teď s Tebou vypadá v rámci české a zahraniční bikerské scény?
V České republice máme spoustu šikovných kluků, kteří mají slušně nakročeno, i když ten skok ze závodu doma a venku je popravdě obrovský. Ale je to i tom to zkusit a získat zkušenosti. Hlavní výhodou je věk. Mladí kluci se ničeho nebojí a mají spoustu nových možností k tréninku, které za mě nebyly.
A co vzájemná rivalita?
Z mé strany určitě ne, beru to spíš, že jsme parta kamošů, která se navzájem hecuje. Hold, kdo je lepší, vyhrává. S některými kluky ze světa trávím více času po závodech, než třeba se svoji rodinou, tak by to tak mělo být!
Existuje řada disciplín, proč nakonec u Tebe vyhrál freestyle mountain biking?
Když jsem začínal, bylo to takové neuspořádané, každý jezdil vše. V poslední době vše dostavá správný formát, máme rúzné tour, rankingy, je z toho oficilně sport na světové úrovni. Já zkusil od Dualu, trialu přes sjezd asi úplně všechno, ale Freestyle je divácky velice atraktivní a zároveň asi i nejvíce kreativní.
Kdy nastal zlom a z koníčku se stalo de facto “zaměstnání”?
Přišlo to tak nějak samo, i když mě to živí a mám spoustu poviností spojených s kolem, pořád to beru jako zábavu a koníček. Hold když se mi nechce jezdit, tak nejdu, ale to se mi nestává.
Jak vypadá Tvůj obvyklý trénink a jak často trénuješ?
Program je obvykle takový, že pondělí až čtvrtek trénuji každý den a od pátku do neděle jsem na závodech. Je to hodně spojené s cestováním, což je občas hodně naročné. V zimě probíha i fitko a bazén. Mám období, kdy i hodně řeším jidlo. Na tréninku většinou trávím přibližně čtyři hodiny.
Máš nějaký zážitek spojený s “jízdou na kole”, na který opravdu nikdy nezapomeneš?
Zážitků mám spoustu. Kolo je propletené celým mým životem – určitě první velký závod s českou špičkou nebo první účast na největším závodě na světě Crankworx v Kanadě, který jsem zrovna tento víkend je po čtvrté.
A co zranění? Při pohledu na některé skoky člověku běhá mráz po zádech, nebojíš se, že může přijít i něco vážnějšího než zlomená ruka?
Každý sport je nebezpečný, ale dělám vše pro to, abych se tomu vyvaroval – helma, chraniče zubů, kolen, loktu, kotníku. Dobrý stretching také neuškodí. I přesto ale proběhla zlomená klíční kost, dvakrát obě zápěstí a zuby. Občas se stanou i vážnější úrazy, ale člověk nad tím takhle nemůže přemýšlet.
Prozraď nám, jaké máš plány pro nejbližší období? Čekají Tě nějaké závody?
Pravě jsem v Kanadě a letím ještě na pár dní do států. Den po návratu (12.září) děláme 10. ročník závodu v mém rodném městě (pozn. Třebíč), kde to všechno začalo. V kalendáři mám ještě další čtyři až pět akcí, nějaké exhibice, možná jeden větší výlet za oceán, no uvidíme…
Máš za sebou spoustu nejrůznějších úspěchů, je ale něco, co bys opravdu jednou rád dokázal? Máš nějaký sen?
Mám určitě ještě hodně plánů, ať už jde o focení, natáčení či ještě pár závodů zase z trochu jiné kategorie cyklistiky. Velký sen je ale rozhodně zůstat zdravý a jezdit co nejdéle…
A nakonec jeden fashion dotaz – co ty a móda? Jaký styl preferuješ?
Cyklistická móda je hodně nekompromisní – slim fit kalhoty a dlouhá slim fit trička (víceméně skrze bezpečnost, ohledně řídítek atd.). Můj styl je dost podobný, mám rád černou barvu, takže „all black“ nikdy neurazíš. Jde mi většinou hlavně o pohodlí. Už mám taky nějaké roky, takže v letadle nebo autě mám nejraději tepláky!
Děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho dalších úspěchů… a hlavně pevné zdraví!
