Jiří Kalfar: “Kožichy jsou známkou nevkusu a nevzdělanosti!“

Jiří Kalfar působil dlouhodobě jako model a tanečník v zahraničí, kde nasbíral zajímavé zkušenosti a inspiraci. Posledních pět let se aktivně věnuje módnímu návrhářství. Zeptali jsme se ho na jeho tvorbu, názor na českou módní scénu a téma udržitelné módy. 

Čím je specifická tvoje tvorba? Co ji vystihuje?

Já myslím, že je hodně osobitá, až možná osobní. Je z ní cítit příběh. Možná, že je to i mým dospíváním či mládím, které jsem doslova strávil v divadle, že má takový skoro až kostýmní nádech. A to mě možná baví nejvíce, hrát si s hranicemi toho, co je možné a co je nositelné. Každý, kdo se ráno obléká, si konec konců na sebe vždy bere nějaký kostým či typ uniformy. A já mám rád historii, mám rád rozlišné kultury i staré povídky, divadlo, balet, operu, Dostojevského i Cunninghama. To vše, myslím, mě nějakým způsobem ovlivňuje, a snažím se to zobrazit ve svých kolekcích.

Jak vypadá tvůj běžný den, pokud jsi v Praze a nejsi v zahraničí?

Vstanu, vyčistím si zuby, nasnídám… ne tak vážně, je to docela běžný den, který trávím většinou v mém studiu. Snažím se tam trávit co nejvíce času. Díky tomu, že jsem docela centrálně umístěn na Praze 1, tak se snažím mít i schůzky a vše potřebné buď v okolí, či přímo v mém ateliéru. Mám tam jak showroom, tak i dílnu, což mi dovoluje pracovat na všem, co je zrovna potřeba, ať už příprava nových kolekcí, či objednávky nebo administrativní práce.

Kde čerpáš inspiraci pro svoji tvorbu? Stalo se ti, že jsi za tu dobu, co se návrhářství věnuješ potřeboval pauzu nebo oddech? 

Nestalo. Inspirace je vždy a všude. Stačí se kolem sebe rozhlížet, číst, chodit do divadla nebo i sledovat současné dění. Pro mě je inspirace všude a ve všem. Nehledám krásu, ale zajímavosti. Tolik inspirace je třeba i v ošklivých věcech.

Ovlivňují tě trendy nebo se jim vyhýbáš?

Trendy mě nijak neovlivňují, naopak si myslím, že je všude trochu přetrendováno. Co je v dnešní době skutečně trendy?! Co mě ovlivňuje je ale politická situace, to je testování na zvířatech, používání zvířecích materiálů či ekologie.

Žijeme v uspěchaném 21. století. Krejčovské řemeslo, které má historii, ztratilo na kvalitě a noblese, hlavně u nás v Čechách. Myslíš, že je tu naděje návratu kdy fast fashion nahradí opět poptávka po kvalitě?

Nevím. Módně vyspělé země jako třeba Francie či Itálie měly staletí a staletí k tomu, aby se vyvinuly, aby vytvářely svoji identitu a identitu řemesel a značek. My jsme také měli velkou módní výrobu a i identitu řekl bych, ale vývoj se zastavil kvůli komunismu. Přijde mi, že se lidé snaží nahradit ty ztracené roky, kdy neměli možnosti nebo výběr. A tak prostě bezhlavě kupují všechno možné a nepotřebné. Ať už to jsou trika, která mohou vyhodit po dvou vypráních nebo jídlo, které ani nepotřebují, ale prostě je za levno, tak ho koupí. Je potřeba si uvědomit, že za každou levnou cenovkou se skrývá obrovská cena, kterou už za nás zaplatil někdo jiný. Mám spoustu známých zejména ve Francii, co si stále šijí oblečení u svého krejčího a boty u ševce. Není důležitá značka ani trend, ale styl a zejména kvalita. Lidé znají cenu materiálu, cenu práce a dokážou ocenit řemeslo. Nehledě na to, že kupujete-li lokálně, či necháváte-li si dělat věci lokálně, šetříte tím zároveň životní prostředí, protože spousta materiálů je místních a nemusí se tudíž dovážet. Dnešní doba je všeobecně uspěchaná, je potřeba se občas zastavit, nadechnout, zamyslet.

Jaký je tvůj postoj ke zpracovávání kožešin a kůže a k udržitelné módě, o které se v poslední době nejvíce mluví?

Já jsem pro zákaz kožešinových farem a pro zákaz testování na zvířatech. Sám osobně s kožešinami nepracuji, nikdy jsem nepracoval a ani nebudu. Jsem vegetarián a upřímně mi jakékoli kožichy přijdou jako nevkus. Svědčí spíše o nevzdělanosti a povrchnosti toho daného člověka. Natož pak takové ty bambulky, co se připínají na kabelky. Ty už neslouží vůbec, ale skutečně vůbec k ničemu. Nežijeme ve středověku, oháníme se rychlostí, technologiemi, informacemi a vzděláním, ale i přesto stále udržujeme barbarské tradice stahování zvířat z kůže ani už ne pro potřebu, ale pouze pro své vlastní uspokojení. Kůže je možná trochu diskutabilní tím, že někteří můžou tvrdit, že to je bi-produkt, ale vzhledem k tomu, že velká většina kůží pochází z Indie, kde je kráva považována za posvátnou, je to velký paradox a svědčilo by to o tom, že to bi-produkt není. Já osobně nejím maso, tudíž ani kůži nenosím, ani nepoužívám. Myslím, že pokud můžeme sami sebe nazývat pokrokovou civilizací, měli bychom se tak chovat a být natolik lidští, abychom věděli, co za každým výrobkem stojí.

Co ti na české módní scéně chybí a co by se tu mělo dle tebe změnit k lepšímu?

Vývoj a návaznost. To myslím, že asi chybí nejvíce. Progres. Stabilita. Přijde mi, že spousta věcí se změnila. Věci se dějí, ale chybí pevné základy.

Co je tvůj nesplněný sen?

Ja si myslím, že jsem ještě příliš mladý na nesplněné sny. Všechny sny jsou splnitelné. Musíte si jen umět poradit, vzdělávat se a jít si za tím. A na to není nikdy pozdě. Možná někdy příliš brzo, ale nikdy pozdě.