Alexander McQueen v podání maleb Pavla Andraška a sochy Richarda Kočího se setkávají v brutalistních prostorách Churchill Centre

Dva autoři. Dialog. Exkluzivní prostory. Malba Pavla Andraška. Sochy Richarda Kočího. Alexander McQueen. Dřevo. Beton. Vzduchotechnika.

Úplně poprvé se střetnou tito dva autoři na společné výstavě, i když jsou dobrými přáteli. Tentokrát vás ale dostane nejen samotná výstava, nýbrž i alternativní prostory. V administrativní budově Churchill Centre na rozmezí pražských Vinohrad a Žižkova, které jsou ve stavu shell & core, se tak jejich díla setkávají s brutalistními betonovými stěnami i podlahou, odkrytou vzduchotechnikou či provizorním osvětlením, které vytváří atypické prostředí v porovnání s bílou kostkou galerie. Unikátní na celé výstavě je současně i to, že po jejím uzavření  bude prostor v Churchill Center pronajat, takže se jedná o výstavní akci jedinečnou. Slavnostní zahájení proběhne dnes, 12. 5. v 18:00, a prodejní výstavu budete moci navštívit až do konce května.

Pavol Andraško, výhradně orientovaný na malbu, na výstavě představuje dvě své tvůrčí polohy z mnoha. Nevybral ani figurativní obrazy, ani portréty, jen volnou tvorbu inspirovanou oděvními kreacemi slavného britského návrháře Alexandera McQueena, v nichž zaměření na detail vede až k zabstraktnění, kdy například drapérie látky v určité výseči měřítku začne vypadat jako organická nekonkrétní hmota. Tyto malby, vesměs datované do roku 2015 až 2018, se vyznačují výraznějším koloritem a gestičností. Oproti nim se další vystavovaný soubor novějších obrazů jeví daleko decentněji.

„Jejich základem je promyšlená kompozice, jemná barevnost a inspirace pražskými architektonickými prvky, jednou art deco elementy, podruhé kubismem, ale třeba i něčím tak přízemním, jako je chodník. K výraznějšímu rukopisu se pak vracím v několika čistě abstraktních plátnech, v nichž se často opakuje symbol kruhu. V poslední době mne zase oslovil, i když se někdy protahuje do elipsy nebo propadá,” okomentoval průřez děl Pavol Andraško.

Kdo tvorbu Richarda Kočího zná, ten uprostřed prostoru instalované monumentální sochy ze dřeva jako jeho díla lehce identifikuje (většina z vznikla v roce 2018) . Stylem se nevymykají jeho věcem i několik desítek let starým. Pracují také s geometričností, je ovšem posunem, že jejich hloubka je koncentrovaná jen do několika desítek centimetrů, čímž se víc  stávají  trojrozměrnými konturami. Co však většina návštěvníků nerozpozná, a to dost možná ani umělcovy dlouholetí příznivci či sběratelé, je Kočího autorství u obrazů, které vystavuje v zadní části hlavního prostoru a v návazném apendixu. Simultánně se sochami vždycky tvořil koherentní abstraktní obrazy a grafiky, ale v posledních dvou a půl letech se od abstrakce totálně odpoutal.

„Na této výstavě poprvé veřejně prezentuji figurativní realistické výjevy, na kterých jsem v poslední době intenzivně pracoval. Díky epidemii je měl příležitost vidět málokdo. Jsou snové, někdy až apokalyptické. Zatoužil jsem sochy upozadit a s divákem navázat novou komunikaci. Sice jsem si zpočátku nebyl jistý, zda budu nacházet tu správnou malířskou představivost, ale byl jsem sám až překvapený, jak se fantazie začaly vyjevovat. Mít možnost vývoje, nepracovat automaticky, zdokonalovat se po technické stránce, posouvat význam a proces tvorby samotný, to mne teď zajímá,“ vysvětluje Richard Kočí.

Po domluvě s autory jsou možné komentované prohlídky i kooupě jednotlivých děl po domluvě přímo s umělci prostřednictvím e-mailu: pandrasko1@yahoo.com nebo kocirich@volny.cz.