RECENZE: Když se člověk sám ujme spravedlnosti. Nový film Stínohra vstoupil do kin.
Motýlí efekt. Million Dollar Baby. Slepá spravedlnost. To byly úplně první dojmy, které mě napadly po zhlédnutí nového filmu nebo spíš thrilleru Stínohra režiséra Petra Bebjaka. Tento režisér je režijně nebo producentsky podepsán pod takovými seriály jako jsou Případy 1. oddělení, Devadesátky, Herec či pod filmem Čára. O to víc mě tedy zajímalo, jak obstojí právě tento film.
Hlavním hrdinou je čtyřicetiletý záchranář Jan Kavka (Milan Ondrík). Ten právě opouští svou manželku Evu (Dominika Morávková-Zeleníková). Eva se ale v okamžiku rozchodu stane obětí zločinu. Jan se tak stane vdovcem a musí žít s vědomím, že jí v kritické chvíli nepomohl a že tak její smrt nepřímo zavinil. Pod tíhou viny hledá odpovědi na otázky, kde začíná a končí spravedlnost. K vyrovnávání se s danou situací a právě pocitem viny mu pomáhá kamarád Michal (Hynek Čermák), který vede boxerský klub. Jan začne znovu boxovat, spřátelí se zde s Michalovo chráněnkou Gretou (Leona Skleničková), pro kterou je tělocvična nepoznanou rodinou. Souběžně samozřejmě běží samotné vyšetřování Eviny smrti, které má na starost vyšetřovatel Dvořák (Vladimír Javorský). Naráží při něm na řadu podivných okolností. Zjišťuje, že pachatel, narkoman Robert Stránský (Jan Jankovský) je informátorem pod ochranou kapitánky z protidrogové centrály Mudrové (Kristýna Frejová). Jan doufá a chce věřit, že viník bude potrestán a on sám se vrátí do všedního života. Strach z toho, že by pachatel mohl uniknout trestu, ho však přivede k rozhodnutí vydat se vlastní cestou a vzít spravedlnost do vlastních rukou.
Scénář napsala podle námětu producenta Jana Bradáče jeho žena Vendula Bradáčová. Námět vychází z jeho osobní zkušenosti a motiv filmu je tedy téměř autobiografický a sám producent říká: ,, V příběhu Stínohry považuji za nejdůležitější téma konfliktu mezi institucionální spravedlností a tou subjektivně nastavenou, kdy se vrah vašeho blízkého může za určitých okolností pohybovat volně na svobodě, a do konce i ve vaší blízkosti.´´
16 mm film, na který je převážná část filmu natočena je parádní, skvěle se hodí, ale zrnitý obraz nemusí být každému úplně příjemný. Celkově jsou veškeré lokace od bytů, podchodů, přes boxerský klub až po místnost záchranářů ponurejšího charakteru, zde bych trochu ubrala z temnoty. Divák má celou dobu trochu permanentně pocit smutku, jako by ten příběh byl v něm a sám sebe se ptal: ,, Kdyby v daný okamžik byl Jan na jiném místě, kdyby zvedl telefon, kdyby Eva běžela jinudy, kdyby….nic z toho by se nemuselo stát.´´ Stačí málo a jedna věc spustí a ovlivní věc druhou- motýlí efekt.
Režisér Bebjak se k tomu sám vyjádřil: ,, Chtěli jsme udělat film, který bude citlivý, bude mluvit k divákovi tak, aby si z něj odnesl pocit, s nímž se může ztotožnit. Často se dostaneme do situace, i když ne podobně dramatické, jako náš hrdina, že sami sebe obviníme z něčeho, co se stalo. Přestože si v pragmatické rovině uvědomíme, že je to holý nesmysl a situaci jsme nemohli ovlivnit, v té emocionální nás to poznamená. Ovlivní to, jakým způsobem o věcech přemýšlíte, anebo uvažujete, co by se stalo, kdyby se to nestalo. Nezmění to charakter člověka, anebo způsob, jakým žije, ale jeho uvažování. ´´
Obecně nemám u filmu úplně ráda opakování jedné melodie dokola, ale tady mi vícekrát použitá skladba Remembering izraelského jazzmana Avishaie Kohena nevadila.
Co z velké části dělá Stínohru stínohrou, jsou skvělé herecké výkony, které je potřeba vyzdvihnout. Nejvíce prostoru dostává zcela logicky Milan Ondrík v roli Jana. Chvílemi je to taková jeho až one-man show. Když brečí, věříte mu, že je smutný, když je naštvaný až hysterický, raději byste se mi vyhnuli obloukem. Já jsem byla popravdě velmi ráda, že byl do hlavní role obsazen právě on, protože v Čechách ještě tak známý není, i když už má za sebou řadu snímků.. Hynek Čermák je standardně skvělý. Dominika Zeleníková zde měla málo prostoru, ale i ten dokázala naplno využít, stejně tak jako Kristýna Frejová. Kdo mě mile překvapil, byl pak Jan Jankovský v roli feťáka, který pro tuto roli zhubnul a kterému všechno koukalo z očí a chvílemi byste se snad pomstili za samotného Jana a rovněž Leona Skleničková v roli Gréty, která mi chvilkami svou zarputilostí, boxováním a absencí rodiny připomínala Hilary Swank v Million Dollar Baby. A z koho jsme měla velkou radost byl Vladimír Javorský v roli vyšetřovatele, poněvadž mi přijde, že je občas opomíjený a přitom je to tak skvělý herec. Jeho vyšetřovatel je zkušený, lidský, empatický, spravedlivý.
I když co je vlastně spravedlivé? Jaká je spravedlnost? Je slepá.
