Lukáš Matějček: Indie vás doslova svleče donaha, nemáte možnost si tam nic nalhávat
Rodák z Ostravy, který dokáže na delší dobu sbalit život do batohu a vydat se za dobrodružstvím. Jedním takovým koženým batohem, v Indii, začal příběh značky Bagind, který Lukáš Matějček sdílí se zákazníky, ale i čtenáři svých knih.
V červenci vyšel druhý díl knížky Dobrodruh z paneláku. Jak se vám pokračování psalo v porovnání s první knihou? Jaké jste na knížku zatím zaznamenal ohlasy?
Psaní druhého dílu probíhalo v podstatě paralelně s první knihou, což znamená, že jsem na knížce pracoval zhruba pět let. Jsou tam totiž cesty, které proběhly ještě předtím, než byl dopsán první díl. Nicméně druhé pokračování se mi psalo lépe, protože jsem se v denících setkával už s dospělejším Lukášem, a daleko víc jsem se tedy mohl s ním i s jeho myšlenkami ztotožnit. Já osobně mám z knihy velkou radost, protože je dle mého názoru dospělejší, vyzrálejší, a připravuje tak ideální prostředí pro vznik třetího dílu. Ohlasy jsem zatím zaznamenal ve skrze jen pozitivní – a to i od lidí, kteří nečetli první díl. Slyšel jsem, že se lidem líbí forma, kterou je kniha psaná, že je čtivá a nemohou se od ní odtrhnout, za což jsem moc rád.
Mohl byste čtenáře trochu nalákat na třetí knižní pokračování, které už vzniká? Kam se prostřednictvím vyprávění přesunou tentokrát?
Ve třetím dílu se vydáme na kontinent, na který jsme se v předchozích dvou dílech ještě nedostali, a to do Jižní Ameriky. Prozradím, že tam třeba společně vystoupáme na další pětitisícovou horu (tehdy sopku).
Dokázal byste charakterizovat vaše PROČ, proč cestujete, a to tím dobrodružnějším stylem, do zemí, kam by se mnozí asi i báli vydat?
Vždy jsem chtěl žít dobrodružný život a to, jakým stylem a kam cestuji, je pro mě definice dobrodružství. To je jeden z důvodů. Dále je to vystoupení z komfortní zóny, rozšiřování si obzorů, setkávání se s úplně jinými kulturami či náboženstvími. V neposlední řadě mi cestování dává možnost podívat se na život jinýma očima, a získat tak komplexnější pohled na svět kolem nás.
Užil byste si i dovolenou ve stylu relax v hotelovém resortu s all inclusive?
Ano, užil. Na dovolených v prázdninových resortech jsem tak trochu odkojený. S rodiči jsme skrze cestovní kancelář vyráželi k moři každý rok, tu do Bulharska, Itálie, Řecka či na Kypr. Odpočívám velice rád, takže dokážu proležet celý den na lehátku s knížkou a úplně vypnout. Je to něco úplně jiného, ale užít si to dokážu.
Z posledních informací, co jsem se dočetla, jste dosud navštívil 49 zemí. Uvědomujete si, čeho si v porovnání s jinými zeměmi na Česku vážíte, co se vám zde líbí? A co vám na ČR/Češích naopak vadí?
Vážím si toho, že jsem došel do fáze, kdy nerad mluvím o tom, co mi kde na kom/čem vadí. Snažím se hledat a přemýšlet primárně nad pozitivními věcmi, takže vám určitě neřeknu, co mi na Česku nebo Češích vadí. Nicméně čeho si v porovnání s jinými zeměmi na Česku vážím, to je určitě naše příroda a krajina, také naše kultura, historie, jazyk či smysl pro humor. Stejně tak miluji české vesnice a venkov obecně.
Zásadní pro vás byla návštěva Indie, po které se také později zrodila značka Bagind. Co máte na Indii rád? Vzal jste si z ní do života třeba nějaký zvyk nebo myšlenkové nastavení?
Nahost a syrovost, to, jak vás doslova svleče donaha. Nemáte možnost si tam nic nalhávat, můžete být upřímný a svůj. Líbí se mi to prostředí bez přetvářky, kde je všechno tak, jak to skutečně je. Zároveň mám rád Indy pro jejich srdečnost, postoj k životu, vztah k rodině, ke zdraví, k přírodě či ke zvířatům. Na Indii mi vyhovuje i ta nekomfortní zóna, která se postupem času začne stávat komfortní a ve které řeším jen důležité věci a ty nepodstatné vypouštím. Na to v Česku někdy zapomínám.
Co je pro vás doteď na Indii, jejím prostředí či kultuře, nepochopitelné?
Občas nechápu, že ten obrovský kolos funguje – nějak, ale funguje. Ale to, jak se to kolo může stále točit, je nepochopitelné asi pro každého ze západních zemí.
Dříve jste při rozjezdu Bagind ještě pracoval ve fototiskovém studiu, jako produkční nebo jste rozvážel pizzu. Kolik času věnujete značce teď, v době, kdy se rozrostla, ale zároveň máte k sobě větší tým?
V podstatě všechen svůj pracovní čas, tj. 8 hodin denně 5 dní v týdnu, a v myšlenkách pak i po nocích, o víkendech, o dovolené či ve volném čase. Bagind je pro mě momentálně práce na plný životní úvazek. Občas to musím v sobě krotit. Člověk potřebuje i odpočívat, uvědomit si, že svět není jenom Bagind. To se mi ale naštěstí daří, uvědomuju si to i několikrát do týdne, což mě drží stále při chuti. Vždycky se rád do práce vracím.
Jak se vám daří vést značku, když jste delší dobu na cestách? Máte nějakou radu pro podnikatele, kteří by chtěli na delší čas sbalit život a práci do batohu?
Všechno je to o tom, že mám okolo sebe kvalitní tým lidí, na které se můžu spolehnout. Tým, kde mohu aplikovat základní věc, kterou by se podle mě měl každý podnikatel naučit, a to je delegování činností a procesů. Takže proč můžu cestovat a u toho vést firmu? Protože mám tým, který mi to umožňuje – za což jsem moc rád a moc děkuju. Moje rada tedy zní: vykročte, ideální čas neexistuje. Pokud si myslíte, že alespoň trošku můžete, tak to zkuste. Ono se nic hrozného nestane. Možná se něco zadrhne či pokazí, ale pokud chcete, aby se dítě naučilo chodit, tak ho musíte jednou pustit, i když si třeba malinko natloukne pusu. Počítejte s tím, že se třeba něco nepovede, ale důležité je si tu možnost dopřát. Tady se hodí ještě krásné heslo: kdo chce se naučit létat, musí skočit.
Na podzim jste změnili vizuální identitu značky, logo má nové písmo a přibyl do něj kompas podtrhující myšlenku sdružování výrobců, ať už jsou odkudkoliv. K Dennisovi z Indie a Lindermanovi z Kolumbie jste přibrali druhého indického výrobce. Mohl byste k této spolupráci říct více? Bude na výsledném produktu znát, zda pochází z výroby Dennise, nebo druhého výrobce?
Přesně jak říkáte. Nové logo a nová vizuální identita podtrhuje momentální smýšlení naší značky a vizi, kterou se snaží razit. A ano, na produktu je to vždy znát, protože každá naše výroba má svá specifika, svou tradici i své lokální materiály. To např. znamená, že výrobek z Kolumbie je rozhodně jiný než vyrobek z Indie. Jednak ho vyrábí jiní řemeslníci vzdáleni od sebe tisíce kilometrů, a jednak jsou z úplně jiných materiálů. Naše myšlenka je jednoduchá: najít kvalitní produkt a najít řemeslníka, který dělá svou práci dobře, tradičně, udržitelně a srdečně ke vztahu k lidem, k práci i produktu samotnému. Zároveň svou řemeslnou činností vytváří nějakou hodnotu. To jsou atributy, které by měl splňovat každý náš výrobce. A pokud do tohoto konceptu zapadá, rádi s ním budeme spolupracovat.
Jaké jsou vaše další plány s rozšířením výroby? Přemýšlíte o dalších zemích/kontinentech?
Určitě přemýšlíme, protože vize Bagind se naplní jedině tehdy, když do naší rodiny přibudou další výroby. Kolumbií to jen začalo a určitě budeme pokračovat dál. Momentálně přemýšlíme o dalším kontinentu a o jiných zemích, ale nic vyloženě konkrétního zatím nemáme. Věřím však, že to se během následujících měsíců změní a že příští rok již bude ve znamení nějaké další výroby.
A můžete prozradit vaše plány v oblasti tržní expanze?
Uvažujeme o další tržní expanzi v Evropě. Přemýšlíme o expanzi formou tzv. marketplaces, tzn. že nebudeme chtít expandovat na nové trhy jen skrze vlastní e-shop nebo naše vlastní prodejny. Tedy ano, i marketplaces pro nás představují určitý kanál, kterým se chceme vydat. Momentálně je ale vše v přípravě, více budeme vědět snad začátkem příštího roku.
Říkáte, že děláte věci, které vás baví a naplňují. Přepadne vás někdy strach, že by vás přestalo naplňovat vedení Bagind? Co byste v tom momentě pravděpodobně udělal?
Když člověk dělá jen to, co ho baví a opravdu naplňuje, tak z mého pohledu se vlastně nic špatného nestane, když to pomine, protože vím, že to vystřídá něco jiného. Strach tedy určitě nepociťuji, beru to tak, že když se to stane, tak se to prostě stane. A ne nadarmo, ale proto abych mohl být dál šťastný. Takže spíš bych měl strach, zda zvládnu odhadnout moment, kdy mě to přestává bavit a kdy bych měl něco změnit. Momentálně se na to dívám tak, že pokud budu na vztahu k Bagind dál pracovat, tak tady se mnou může klidně být dalších třicet let. Určitě je to i výzva. Nicméně při nějaké první překážce, která nastane, to rozhodně hned nehodlám zabalit. Budu chtít zapracovat na svém vztahu vůči značce a posunout to tak, aby mne to stále bavilo. Bagind jednou už je a bude mojí součástí.
Dříve bylo vaší ambicí např. natáčet dokumentární filmy, stále tato ambice přetrvává? Můžeme se v budoucnu těšit na nějaký snímek?
Ambicí bych to asi nenazval, anebo v minulosti možná ano – mladistvá ambice naivního kluka cestovatele. Když si na to vzpomínám, je to hezké, nicméně v současnosti určitě ne, rád se věnuji jiným věcem, baví mě psaní. Neříkám, že v budoucnu bych třeba nebyl rád u zrodu nějakého dokumentárního filmu, stále se mi to líbí, ale momentálně v této oblasti žádné ambice nemám.
Jaké jsou vaše cíle a sny, ať už v cestování, nebo obecně v životě?
Chci být prostě šťastný, chci dělat věci, které mě naplňují. Chci se oženit se svou snoubenkou, kterou jsem letos požádal o ruku, mít rodinu, děti. Chci si vyzkoušet žít nějakou dobu v zahraničí, mít místo, kterému budu moct říkat trvale domov. V cestování se chci vydat na nějaké další dobrodružné expedice, cesty, které mají přesah a stojí za to je podniknout. Chci určitě dále psát a vydat třetí knížku. Také chci, aby firma Bagind naplnila svoji vizi, a to je být světovou značkou, která dává příležitost šikovným řemeslníkům z celého světa.
Zdroj: Bagind archiv
