Mucha nebyl jen tvůrce plakátů. Poznejte secesního mistra jinak
Jeho plakáty se staly symbolem secese. Alfons Mucha ale nebyl jen autorem ikonických litografií. Fascinovala ho fotografie, design, architektura i šperk. Stálá expozice v pražské Central Gallery proto nabízí na jeho tvorbu trochu jiný pohled a doplňuje ji o šperky a skleněné objekty jeho vnučky nebo monumentální publikaci.
Když se řekne Alfons Mucha, vybaví se vám nejspíš půvabné ženy s předlouhými vlasy, květiny, ornamenty a charakteristická secesní linka. Jeho vizuální jazyk i po sto letech inspiruje stále nové generace tvůrců. Mucha ale nebyl pouze malířem a grafikem. Byl také fotografem, designérem a člověkem, který chtěl krásu přenést do každodenního života.
Právě touto optikou je vystavěna nově otevřená stálá expozice Central Gallery na Staroměstském náměstí. Místo chronologického životopisu nabízí několik tematických zastavení, která odhalují různé podoby Muchovy tvorby. Od slavných secesních plakátů přes fotografie vznikající jako součást jeho tvůrčího procesu až po publikaci Documents Décoratifs.
„Nechtěli jsme vytvořit další výstavu o Muchovi, ale výstavu o tom, proč je jeho estetika stále aktuální. Když vedle sebe postavíte jeho grafiky, fotografie, design, šperky Jarmily Mucha Plockové nebo současné fotografie Slovanské epopeje, zjistíte, že mezi nimi neexistuje stoletá propast. Spojuje je stejná citlivost pro detail, řemeslo a krásu,“ přibližuje kurátorka výstavy Helena Kočíková.
Od Sarah Bernhardt k Otčenáši
Důležitým mezníkem Muchovy kariéry byla spolupráce se Sarah Bernhardt. Právě plakáty vytvořené pro francouzskou herečku z něj během několika měsíců udělaly jednu z nejvýraznějších osobností evropské secese. Výstava ale připomíná i méně známé příběhy z Muchovy tvorby.
Jedním z pozoruhodných příběhů výstavy je plakát Kassa, který Mucha navrhl pro americkou herečku Leslie Carter. Pro jeho podlouhlý vysoký formát využil výtvarný jazyk, který proslavily jeho plakáty se Sarah Bernhardt. Hra však propadla, Leslie Carter zbankrotovala a Mucha za svou práci nikdy nedostal zaplaceno.
Jiný pohled na Muchovu osobnost dokládají konkrétní vystavená díla. Mezi nejvýraznější patří Otčenáš (Le Pater) z roku 1899. Z ilustrované modlitby se stává osobní umělecká výpověď, v níž se propojují křesťanská tradice, zednářská symbolika a Muchova víra v krásu, pravdu a lásku.
Mucha za objektivem
Opomíjenou součást jeho tvorby představuje fotografie. Mucha ji nepoužíval pouze jako dokumentační médium, ale také jako nástroj, který mu pomáhal při samotném výtvarném procesu. Fotografoval své modely, hledal prostřednictvím snímků správnou kompozici, zachycoval pohyb a pracoval se světlem. Dochované fotografie tak dnes umožňují nahlédnout nejen do jeho pařížského ateliéru, ale také do procesu, který předcházel vzniku některých jeho nejslavnějších děl.
Výstava představuje také publikaci Documents Décoratifs z roku 1902, v níž Alfons Mucha shrnul své pojetí secese. Soubor ornamentů, dekorativních motivů a návrhů se stal inspirací pro tehdejší architekty, designéry i řemeslníky po celé Evropě a ukazuje Muchovo přesvědčení, že krásné a kvalitně navržené předměty mají být součástí každodenního života.
Setkání secese se současným designem
Tato myšlenka se v Central Gallery přenáší i do současnosti. Expozice je doplněna o tvorbu Jarmily Mucha Plockové, architektky, výtvarnice a Muchovy vnučky, která se péči o umělcův odkaz věnuje od 80. let. Její šperky a autorské objekty z rytého skla nepůsobí jako nostalgická kopie dědečkova díla. Z Muchových ornamentů, přírodních motivů a práce s linií vytváří současný design. „Někdy považuji šperk za drobnou architekturu, stejně jako dobrou architekturu za něco, co má v sobě krásu a detail šperku,“ řekla na vernisáži designérka.
A že Muchova estetika nezůstává jen ve světě muzeí a galerií, ukazuje i současná módní tvorba. Nedávno například pražská streetwearová značka Never Enough ve spolupráci s Nadací Mucha vytvořila kolekci, která převádí Muchovy motivy na trička, mikiny, kšiltovky a tašky. Kolekce Never Enough × Mucha Collection pracuje se sedmi motivy a celkem pětadvaceti druhy produktů, přičemž k aplikaci na textil využívá tradiční techniku sítotisku.
Slovanská epopej v detailu
Další současný pohled na Muchovo dílo nabízí v Central Gallery fotograf Jan William Drnek. Jeho video zachycuje vznik velkoformátových fotografií Slovanské epopeje, na jejichž základě vznikla monumentální monografie.
„Celý život se zabývám vizuální percepcí a tím, jak náš mozek zpracovává obraz,“ vysvětluje Drnek. Už v roce 2016 vytvořil přesnou digitální reprodukci slavného cyklu a při současném projektu se zaměřil na detaily, které při pohledu na originální plátno často uniknou.
Výsledkem je publikace složená z 20 tisíc fotografií. Má rozměry 62×42 centimetrů, 336 stran, váží dvanáct kilogramů a její kapitálek je z pravého hedvábí. Poprvé byla vystavena před sedmi lety v pražském Klementinu a s cenou okolo 280 tisíc korun tehdy šlo o nejdražší českou knihu. Vydaná byla limitovaným nákladem 200 kusů. Kromě vloženého šperku Jarmily Mucha Plockové obsahuje také tři kameny z míst vyobrazených na plátnech.
Drnek na knize pracoval téměř tři roky s více než 20 špičkovými odborníky. K ruce měl řemeslníky, umělce či historiky. Podobným způsobem zachytil také Katedrálu sv. Víta, Korunovační klenoty nebo nové Svatovítské varhany.
Mucha tak nevystupuje pouze jako autor ikonických plakátů z přelomu 19. a 20. století. Spíš jako tvůrce, jehož přesvědčení, že umění a krása mohou být součástí každodenního života, neztratilo ani po více než sto letech nic ze své aktuálnosti.
Zdroj: Tomáš Rubín (fotografie z výstavy), Never Enough a Crestyl
