Nahlédněte za oponu sbírky Ronyho Plesla 

Bolf, Pinkava, Knížák, Adamec, Danh Võ… a mezi nimi skleněné plastiky Ronyho Plesla v tichém dialogu o pomíjivosti, kráse a smrti. Galerie Magnus Art J&T Banky uvádí výstavu To podstatné se děje mimochodem, která vůbec poprvé představuje veřejnosti výběr ze soukromé sbírky jednoho z nejvýraznějších českých sklářských výtvarníků a designérů současnosti.

Rony Plesl je bytostně spjatý se sklem – jako autor s nezaměnitelným rukopisem, tvůrce uměleckých plastik z uranového skla, pedagog UMPRUM i designér ikonických váz, svítidel a nápojového skla. Méně známá je však jeho sběratelská poloha ovlivněná lidskou smrtelností a morálními zásadami. Poloha intimní, neokázalá a vedená spíše vnitřním neklidem než systémem. Zhruba polovina jeho sbírky je nyní poprvé veřejně k vidění – v karlínském sídle J&T Banky si ji můžete prohlédnout do 15. srpna, a to zdarma. Galerie Magnus Art se snaží veřejnosti prezentovat výběr ze soukromých sbírek, Pleslova je už desátá v pořadí. Zároveň jde o jednu z dosud nejrozsáhlejších výstav galerie. Některá z děl jsou tentokrát k vidění i ve veřejnosti nepřístupném atriu banky. 

Název výstavy odkazuje k větě připisované Johnu Lennonovi, kterou Rony Plesl kdysi objevil vyšitou na svém saku. A právě mimochodem, bez předem promyšlené strategie, vznikala i jeho sbírka. „Nejsem typický sběratel, který by začal sbírat kvůli investicím, zdobení domu nebo estetice. Pro mě je to niterní záležitost. Zajímá mě memento mori a sbírám věci, které jsou o životě a smrti. Díla ze sbírky mě navíc inspirují v mé práci,“ říká Plesl, který umění začal kupovat už jako student. Prvním dílem v jeho kolekci byla práce maďarského op-artového umělce Victora Vasarelyho, postupně se však začal soustředit především na českou scénu. Sběratelská kolekce se v galerii potkává s Pleslovými díly – ať už jde o triptych inspirovaný benátskými zrcadly, Křišťálového Krista nebo trnovou plastiku z jemně fosforeskujícího uranového skla. 

„Kdysi jsem si řekl, že když prodám svou první sochu, koupím za ni dílo jiného umělce – jako způsob, jak něco vrátit do sféry, kterou miluji. Deset let jsem učil dějiny umění, mám k nim hluboký vztah a dobře jim rozumím. Zároveň mi přišlo přirozené investovat peníze do něčeho, co má skutečnou hodnotu a krásu,” popisuje vznik sbírky Plesl. „Moje očekávání od sběratelství se v čase proměňují – souvisejí i s osobním životem, s manželkou Šárkou, rodinou, s uměním jako takovým. Sbírka je tak do velké míry odrazem nás obou.“

Výstava, jejíž kurátorkou je Valérie Horváth, představuje práce Josefa Bolfa, Ivana Pinkavy, Milana Knížáka, Jiřího Davida, Karla Malicha, Daniela Pitína, Patrika Adamce, Venduly Chalánkové nebo Jana Merty. Jedinou výraznější zahraniční výjimkou je vietnamsko-dánský umělec Danh Võ, jehož dílo patří pro Plesla k nejintimnějším částem celé sbírky. „Každá věc ve sbírce pro mě má význam. Ale kdybych měl jmenovat jednu z nejhlubších, je to dopis od Danha Võ, což je jeden z nejslavnějších umělců dneška, který pochází z Vietnamu, ale vyrůstal v Kodani. Dopis přepsal jeho otec, kaligraf, podle historického dopisu francouzského evangelisty z roku 1861, v němž se sám před popravou loučí se svým otcem. Vidím tam vztah otce a syna, Asiata a Evropana i vztah k náboženství.“ 

Pro Ronyho Plesla je důležité podporovat také mladé umělce – ostatně na pražské UMPRUM učí už 18 let a jeho ateliérem prošla řada mladých talentů. Krom jiného se jim snaží například předat dovednosti, které on měl to štěstí získat v Itálii. „Benátky jsou moje město. Jezdil jsem tam pravidelně čtyři roky a prožil tam nejinspirativnější období svého života. Itálie mě celkově ovlivnila v komplexnosti, mám pocit, že všechno, co v životě dělám, musí být dotaženo do maxima. I obyčejný pošťák tam má Armani brýle. Obchodník ze sklárny nosí dobrou košili, dobré sako, nedá si špatnou rybu. To mě hodně ovlivnilo,“ říká o městě, kde sbíral zkušenosti v jedné z nejstarších rodinných skláren na světě. V roce 2022 zde během benátského bienále představil také svou práci. 

K nejdiskutovanějším exponátům výstavy se řadí určitě Zmrd od Ondřeje Filípka, dílo, které Plesl označuje za jedno ze svých nejoblíbenějších. Přestože název i podoba sochy mohou působit provokativně, vnímá ji jako pozitivní symbol, jako malého postiženého chlapce, který čelí nepřízni osudu a ztělesňuje každodenní boj a lidskou odolnost. 

Umění v galerii jakoby mimochodem vytváří jakousi svatyni kontemplace nad tím, co je pro nás důležité. Od velkých gest a duchovní vznešenosti přes tiché intimní příběhy až po bodavý smysl pro humor. Ostatně, to podstatné se skutečně někdy děje jen tak mimochodem.

Zdroj: Anna Pleslová