Návrat do minulosti, rodinná pouta a velká nálož akce. Black Widow konečně míří do kin
Scarlett Johansson alias Black Widow se po dekádě v Marvel Cinematic Universe konečně dočkala svého prvního sólového dobrodružství. O tom, že se čekání vyplatilo, se přesvědčíte právě teď v kinech.
Bylo to dlouhé čekání, navíc prodloužené o jeden covidový rok. Po snímcích Avengers: Endgame a Spider-Man: Daleko od domova jsme čekali dva roky na marvelovský film, který bychom si mohli užít na velkém plátně. Teď tvůrci konečně zaměřili pozornost na postavu Black Widow, která v podání Scarlett Johansson míří ve své filmové sólovce do kin. Herečka se tak může se svou nejslavnější rolí náležitě rozloučit.
Příběhově se Black Widow vrací do období po snímku Kapitán Amerika: Občanská válka a před událostmi v Avengers: Infinity War. Natasha Romanoff musí utíkat před přítomností a zároveň se vyrovnat s démony minulosti, a proto se vydává na cestu napříč celým světem, zatímco je pronásledována neúprosným maskovaným zabijákem Taskmasterem.
Po letech se – v tvrdém objetí, za rozbíjení talířů a ohánění se pěstmi či zbraní – setkává se svou mladší „sestrou“ Yelenou, kterou skvěle zahrála Florence Pugh. Ta, stejně jako Natasha, prošla výcvikem budoucích špionek a nájemných vražedkyň – Černých vdov. A řekněme, že tento program ovládl její mysl o něco více než Natashu, která se později přidala k partě superhrdinů čpících testosteronem, zachraňovala svět a pózovala fotografům a televizním kamerám.
Na společné cestě za pomstou a záchranou ostatních Černých vdov stmelují svou špionážní rodinku. Z chládku dostávají taťku Alexeje, který od naposled přibral nějaké to tetování a objem v oblasti pasu. V roli Red Guardiena, propagandistické figurky sovětské verze Kapitána Ameriky, se David Harbour (známý jako šerif ze Stranger Things) projevuje jako příjemný humorný prvek, který ve svém těsném oblečku stále dokáže rozdat i pár ran. Vědkyně a jejich falešná matka Melina (Rachel Weisz) na své dcerušky dokáže zamířit zbraní a v druhém momentu je peskovat za hrbení se u stolu. Členové této „rodiny“, která byla ve skutečnosti umělým konstruktem, ukazují že si dokáží vzájemně dát do nosu, ale také si krýt záda.
S důrazem na téma rodiny, které se zde objevuje i ve spojitosti s Avengers, snímek dostává nádech rodinného dramatu. Black Widow je komornějším příběhem, který spíše než klasickou epickou marvelovku připomíná špionážní thrillery, jako Mission: Impossible či Bournovky, což je ale v tomto případě jedině dobře.
Od samého začátku se můžete těšit na akční scény, které jsou vydařené a funkční – a přizpůsobené tomu, že postavy nemají superhrdinské schopnosti – nečekejte, že by situaci přiletěl zachránit osvalený bůh, který si po bitce „nepotřebuje dávat Ibuprofen“. Při sledování filmu spolu s postavami pocítíte utržené rány a (převážně ženské) utrpení.
Black Widow je hezky a kvalitně zpracovanou epizodou Natashina příběhu, dozvídáme se více o její minulosti, o programu, kterým prošla, a o její svérázné rodince. Někdo by mohl pocítit jistou pachuť zbytečnosti, ale podle mě si tato dlouho opomíjená postava vlastní film zasloužila. Jsem zvědavá, co bude dál, jelikož Yelenu, která se předvedla ve velmi dobrém světle, možná nevidíme naposled. Black Widow aspiruje na trhák letošního léta, tak ho nepropásněte a užijte si návrat do světa Marvel.
Zdroj: Falcon
