Odhalte tisícileté tajemství vrstvení oblečení
Tolik moderní vrstvení oblečení není žádnou novinkou. Japonky už v 10. století nosily na sobě až 12 vrstev kimon. Jaký byl smysl vrstvení kdysi a jaký je dnes?
Když vrstvení mělo svůj význam
Vrstvení oblečení japonského národního šatu kimona, je zaznamenáno už v období Heian v 10. století našeho letopočtu. Tradiční komplet žen na dvoře Heian se jmenoval juni-hitoe, což lze doslova přeložit jako „dvanáct vrstev“. Dámy na sebe vrstvily jednotlivé hedvábné róby nejrůznějších odstínů. Nejsvětlejší byly na vrchu. jejich barva směrem dovnitř postupně tmavla. Odstíny se pečlivě vybíraly podle období, podnebí i příležitosti na kterou byl oděv určen.
V souvislosti s vrstvením také existovaly striktní zákony, které potvrzovaly rigidní společenskou hierarchii. Specifická pravidla se uplatňovala i při kombinaci barev v souvislosti s věkem, třídou i hodností nositele.
Sestava vrstev také tvořila souhru jemných rozdílů barev. Barvy spodních rób prosvítaly přes vrchní a tvořily tak nové odstíny, které měly své názvy. Rudá, která prosvítala přes bílou svrchní vrstvu, byla „švestkový květ“, prosvítající purpurová zase tvořila „třešňový květ“.
Vášeň pro vrstvení zůstává
Okázalost dvorního šatu z období Heian samozřejmě nebyla dlouho udržitelná, protože jeho příprava i oblékání zabralo mnoho času. Nehledě na to, že byl velmi nepraktický. Vrstev postupně ubývalo a novodobější kimona měly už vrstvené jen dlouhé rukávy.
Vášeň k vrstvení oblečení však nikdy nezanikla. Do dnes vrstvíme, a to nejen v Japonsku. Kombinace jednotlivých vrstev oblečení má svůj smysl jak z hlediska estetického, tak i praktického.
Vrstvení z pohledu módních stylů umožňuje kombinovat různé materiály, vzory a samozřejmě i barvy. Oblečení pak působí skoro jako umělecké dílo malíře.
Vrstvení z hlediska účelnosti má svůj smysl hlavně v zimně. Správná kombinace jednotlivých vrstev oblečení může mnohonásobně zvýšit váš pocit tepla při různých aktivitách v chladném období.
Poučte se od cibule a vrstvěte s radostí
A není to až tak nadsázka. Jednotlivé vrstvičky cibule totiž opravdu napovídají, jak by se vrstvit mělo. Pěkně postupně jedna stejně tenká vrstva na druhou.
Vrstvěte jako pravý impresionista
Naučte se míchat barvy
Nejlépe zkombinujete odstíny dvou až tří barev. Jedna výrazná barva a zbytek doladit do odstínů či použít barvy, které se hodí k barvě hlavní, ale v malém množství. Můžete kombinovat i více barev. Výrazné barvy, jako je třeba královská modrá, červená nebo zelená, vypadají nejlépe v kombinaci s pastelovými odstíny nebo klasickou černou. Druhou výraznou barvu lze použít na malém doplňku. Nejlépe na pásku, bižuterii nebo na botách.
Kombinujte správné materiály
Velmi důležitá je především na kombinace materiálů. Rozhodně by se neměly kombinovat letní a lehké materiály s teplými zimními. Vždy je dobré volit jeden výrazný materiál a ostatní kousky outfitu ponechat bavlněné.
Jak na celkový dojem
Ať už dáváte přednost romantice, ležérní eleganci, módnímu army stylu nebo nejraději nazujete tenisky a pánská trika, je občas fajn, styly promíchat. Vznikají pak jedny z nejlepších outfitů, jaké si dokážeme představit. U těchto kombinací je nejlepší být oblečena v jednom stylu a doplňky si půjčit z jiného. Třeba od přítele ze skříně.
Vrstvěte jako pravý maratónec
První vrstva drží pot od těla. První nebo také základní či spodní je ta, kterou oblékáme na holé tělo. Její funkcí je co nejrychleji odvést pot od kůže a udržovat tak tělo v suchu.
Perfektní je vzít si jako první vrstvu takzvané funkční prádlo, které je vyrobeno většinou z polyesteru s přidáním elastanu nebo jiného pružného vlákna – to proto, aby prádlo těsně přiléhalo na pokožku a jednak ji izolovalo, jednak mohlo co nejdříve nasát pot.
Druhá vrstva jako izolace. Druhou vrstvu oblékáme na tu základní a jejím úkolem je především izolace před chladem (ale také příjem vlhkosti z první vrstvy). I druhá vrstva by tedy měla být takzvaně funkční.
Třetí vrstva proti profouknutí. Pokud se zpotíme a hodláme ještě nějakou dobu v propoceném oblečení setrvat, musíme se chránit před větrem, který by pot ve spodnějších vrstvách – a tím i nás – ochladil. Výběr svrchní vrstvy nedělá většině z nás potíže: kvalita a intenzita ochrany závisí na intenzitě sportu a podmínkách, ve kterých jsme ochotni ho ještě provozovat.
Špatnou volbou je šusťáková „igelitka“ z osmdesátých let, která pot „krásně“ uzavře a my se tak topíme ve vlastní šťávě. Správně je v zásadě cokoli funkčního, tedy v případě třetí vrstvy prodyšného, ale zároveň takzvaně „neprofukavého“ a ideálně i (alespoň částečně) nepromokavého.
