Pasta Oner svou novou výstavou vzdává hold zlatému věku
Na své nejnovější výstavě The Gilded Age, která je k vidění v Oblastní galerii Liberec do 1. října, vzdává umělec Pasta Oner hold tzv. zlatému věku, zároveň ale poukazuje na to, že naše společnost balancuje na hraně globálních krizí a zpochybňuje svůj blahobyt.
„Výstava The Gilded Age je mojí potřebou vzdát hold éře, která již pominula, přestože o nI neustále usilujeme – tj. zlatý věk Západu druhé poloviny 20. století – a současně obhajobou doby, v níž aktuálně žijeme a v níž jsme si možná ještě nevšimli, že ona obávaná pohroma se již děje,“ přibližuje svou novou výstavu Pasta Oner, jeden z nejúspěšnějších českých výtvarníků, jehož dílo je charakteristické pop-artovou a karikaturní estetikou, částečně inspirovanou ikonickými díly starých mistrů.
Oblastní galerie Liberec letos oslaví 70. výročí své existence a na začátku června otevřená série výstav, které je The Gilded Age součástí, je prvním představením výstavní koncepce nového ředitele Filipa Suchomela. Série pod společným názvem Lázeňská sezóna dále zahrnuje výstavy Libuše Dlabola Pražákové Tobě a Lázeňskou zahradu soch s díly předních českých umělců.
Desítky děl Pasty Onera, z nichž většina vznikla speciálně pro libereckou galerii, a tak jsou k vidění vůbec poprvé, vytváří postapokalyptickou krajinu. Ve spolupráci s kurátorem Pavlem Kubesou připravil umělec v Bazénové hale site-specific instalaci, na které pracoval bezmála rok. Dle jeho slov se jedná o asi nejnáročnější instalaci, kterou kdy se svým týmem dělal a se kterou vstupuje na pole, jež pro něj není úplně běžné.
Nové obrazy, některé až o rozměru dvou metrů, odkazují k pop-artu šedesátých let či americkým pin-up ilustracím. Samostatná série recykluje komiksovou stylizací motivy z maleb barokního mistra Rubense či rokokových děl Giovanniho Battisty Tiepola. V těchto obrazech Pasta Oner zachytil tužby, sny a lidské příběhy, které svobodný západní svět nese na svém civilizačním vrcholu.
Jako významový protipól pak působí umělcovy objekty (např. naftové barely či Michelangelův David), které prostřednictvím vizuální zkratky a autorské manipulace s řadou ready-made objektů odkazují na globální krizi, ať už environmentální, klimatickou či kapitálovou. „Výstava by měla s nadsázkou poukázat na to, v jaké žijeme době, v jakém luxusu. Vytvořil jsem pomník doby, která zcela nevratně končí,“ říká Pasta Oner.
Objekty, např. sérii s barely, které dal název Rytíři kapitalismu, komentuje takto: „Jednotlivá loga nadnárodních korporací, většinou olejářských společností, jsem povýšil do rytířského stavu a trochu tím ironizuji to, jak se na ně v dnešní době kouká. Obzvlášť mladší část společnosti na ně nahlíží jako na autory naší světové apokalypsy, jsou symbolem naprostého zla. Paradoxní je, že bychom si bez těchto společností pomalu ani nepustili teplou vodu z kohoutku. Jejich environmentální dopad je neoddiskutovatelný a bohužel je to za luxus, který žijeme. Proto se výstava jmenuje Pozlacený věk. Žijeme v době neuvěřitelných možností a mám pocit, že společnost neustále hledá štěstí jinde, přitom je před námi každý den na ulici. Žijeme v absurdním věku, kdy některé předměty denní potřeby ztrácí své sekundární užití. Z kusu krásné věci a ukázky technologického pokroku se stává odpadový materiál.“
Pasta Oner (*1979), multimediální umělec, autor charakteristických akrylových a olejových obrazů, grafických listů, nástěnných plastik, objektů, soch a prostorových instalací, se v posledních již více než deseti letech stabilně řadí mezi nejvýraznější postavy současného českého výtvarného umění. V průběhu své dvacetileté profesionální umělecké kariéry vystavoval v řadě předních výstavních institucí (např. Alšova Jihočeská galerie, Danubiana, DSC Gallery, Dům umění v Opavě, Villa Pellé, Galerie Ludvíka Kuby a další) a ve zvučných výstavních síních (Mánes, Nová síň). Jeho díla jsou hojně zastoupena v nejreprezentativnějších soukromých sbírkách v Česku i v zahraničí, kde se staví po boku legend nejen českého, ale i světového vizuálního umění 20. a 21. století. Pro jeho tvorbu je typická konzistentní vizuální poetika pracující s jasně definovanou škálou výrazových prostředků, žánrových kategorií a očekávání. V základu popartová estetika se v jeho dílech snoubí s postmoderními apropriacemi ikonických děl a symbolů tradičních dějin umění a kultury od antiky až po klasické mistry renesanční či barokní malby. Jeho souborné dílo prostřednictvím asamblážových forem vyprávění reflektuje svým charakteristicky smířlivým nadhledem soudobou popkulturní společnost konzumerismu v plné škále její významové, hodnotové i symbolické vrstevnatosti.
Zdroj: OGL
