„Vždycky si děláme legraci, že já jsem hlava rodiny, ale Zorka tou hlavou otáčí,“ říká Míra Hejda a Zorka se smíchem souhlasí

Manželé, moderátorské duo, nejlepší přátelé na život a na smrt. Tak bychom definovali Zorku a Míru Hejdovi. Kdo u nich doma velí, jak bojují s únavou nebo jak by prožili svých posledních 24 hodin a mnohem více se dozvíte v dnešním rozhovoru…
Jsem zkrátka stará romantička a nedá mi to se nezeptat. Upřímně, pamatuji si ten díl Snídaně s Novou, kdy jste Zorku požádal o ruku. Zorko, uvědomovala jste si v tu chvíli, že jste v živém vysílání, nebo pro Vás okolní svět přestal existovat? Jak na celou událost vzpomínáte teď?
Z: Upřímně, okolní svět v ten okamžik přestal existovat. Připadala jsem si, jakoby mě někdo lusknutím prstu přenesl do nějakého filmu, kde jsem hlavní hrdinka… zkrátka jsem nevěřila, že se to vážně děje. To gesto mi vyrazilo dech a zaručeně to bylo největší překvapení v mém životě. To, co se odehrálo před kamerami, byl ale jen začátek. V průběhu celého dne na mě čekalo ještě mnoho krásných překvapení a okamžiků dojetí, ale to už jsme si užili v soukromí.

Příprava takové žádosti o ruku musela být náročná. Míro, jak Vás něco takového napadlo? Myslím, že ani v hollywoodu by to nevymysleli lépe. Asi ne na darmo se říká, že ty nejlepší příběhy píše sám život. Kdyby jste mohl Zorku požádat znovu, udělal by jste to stejně?
M: Tak to mě moc těší, že vás to až tak oslovilo. Ale přiznám se, že ta jediná, u koho jsem opravdu řešil, jestli jí to potěší, byla Zorka. Ve vztahu i v životě myslím platí, že jaký si to uděláš, takový to máš. Chtěl jsem, aby byla žádost originální a aby to hlavně pro nás byl velký zážitek na celý život. A to se splnilo. Plánování bylo velké, ale to co bylo v tv Nova, byl vlastně jen začátek. Zrušil jsem Zorce potají její další pracovní aktivity a naplánoval celý náš den. Focení v parku, oběd v mezipatře na uzavřené Petřínské rozhledně, třeba to dojalo opravdu i mě. Pak jsme byli na Pražském hradě se projít a poté večeřeli na lodi. Byl to takový náš den snů. Večer ve wellness hotelu jsem si říkal, stálo to všechno za to! Život je o zážitcích a já obecně taková překvapení plánuji strašně rád.

Zorko, jste s Mírou od svých 19ti let, jak jste poznala že je ten pravý? Myslíte si, že vůbec existuje někdo jako pravý partner, nebo jsou to dvě spřízněné duše, které do sebe zapadnou a vytvoří tak nerozdělitelný celek?
Z: Já ani nevím, nad tím se člověk ani tak nezamýšlí, zkrátka buď to tak cítí nebo ne. To, jak nás cesty svedly dohromady bylo, mám pocit, celé tak trochu osudové. Líbil se mi a strašně mě bavil jeho smysl pro humor. A baví mě dodnes. To je to, co nás asi nejvíc spojuje. Umíme se spolu pořádně zasmát.

Je něco, co by jste jeden na druhém změnil, nebo se milujete takoví jací jste, spíše i přesto jací jste? Čeho si jeden na druhém nejvíc ceníte?
M: Určitě by se něco našlo, ale kouzlo je v tom, že si to umíme říct narovinu a navíc si z toho udělat i legraci. Každý někdy určitě nemá den a my se snažíme to tak vnímat. Vždycky mě potěší, když už mě něco naštve, že Zorka taktně mlčí, protože ví, že to v tu danou chvíli se nevyřeší nic. A za pár minut už jsem dobrej (směje se).
Z: Já bych neměnila nic. Každý máme své mouchy, a i když jsme tak trochu protiklady v některých vlastnostech, pořád víc a víc si uvědomuji, že je to tak správně. Jeden druhému stále něco předáváme a vzájemně se doplňujeme.

Kdo je ve vašem vztahu dominantnější? Hádáte se někdy?
M: Vždycky si děláme legraci, že já jsem hlava rodiny, ale Zorka tou hlavou otáčí. Nebojím se přiznat, že to tak určitě bude a je to v mém vnímání tak v pořádku. Když by něco bylo přes čáru, umíme si dupnout oba.
Z: Souhlasím (směje se).

Již dva roky tvoříte moderátorské duo ve Snídani s Novou, jak zvládáte ranní vstávání? Zaspali jste někdy, nebo se vám povedlo usnout při vysílání? Byl pro Vás tento projekt výzva, nebo jste neváhali a hned se do toho s chutí vrhli společně.
M: Mluvilo se o tom už delší dobu, protože se to celkem nabízelo. Manželský pár ve snídani se jako nápad moc líbil. Jenže oba máme celkem dost aktivit a nebylo jednoduché to skloubit. Výzva je hlavně to vstávání. Ve 3:30 nám zazvoní budík v Plzni a jedeme na Novu. Každý svým autem, protože Zorka jede pak do rádia v Praze a já do rádia v Plzni. To je trochu kolotoč, ale baví nás ta myšlenka společné přirozenosti při vysílání. Přesně tak jak to chodí u ostatních doma. Občas se tak popíchneme, občas uděláme legraci sami ze sebe, prostě je to stejně, jako u ostatních manželských párů.

Z: Já jsem z našeho společného moderování nadšená. U každé moderátorské dvojice je důležité, aby se ti dva velmi dobře znali a věděli, co si vzájemně můžou dovolit. Já vím, že když větu začnu, on ji dokončí. Když nahodím fór, on ho dotáhne. Ta chemie zkrátka funguje. Jen to ranní vstávání je vážně masakr. Já jsem ve Snídani už sedmým rokem a stejně jsem si na to ještě nezvykla. Většinou naše ráno probíhá tak, že mě musí Míra vytáhnout za nohu z postele. Naštěstí jsme ale ještě nezaspali, zatím mě vytáhnul vždycky (směje se).

Jako moderátoři jste oba dost upovídaní, dochází vám někdy slova? Dostali jste se už do situace, kdy jste nevěděli co říct? A vůbec, máte po tolika letech ještě někdy trému?
Z: Přiznám se, že trému mívám ve Snídani málokdy. Vlastně jsem za ty roky v přímém přenosu zjistila, že se dá vybruslit opravdu z každé situace a takové ty momenty, kdy se člověk přeřekne, zasekne nebo je ve vysílání a neví o tom, mají diváci stejně nejradši. Ze všeho se zkrátka vždy vykecáme (smích).

Žijete a pracujete spolu. Nelezete si někdy na nervy, jak se lidově říká? Dokážete oddělit práci od soukromí a naopak?

M: Myslím, že to umíme velmi dobře. Trávíme prací hodně času a když přijde volný víkend, chceme to být opravdu my dva, né my dva moderátoři. Tady právě přichází ten ideální čas na překvápka, zážitky a posezení s rodinou nebo přáteli. To máme rádi. Teď jsme měli víkend, kdy jsme byli s přáteli na horách a dokonce si i vypínali telefon, někdy je to potřeba.

Zorko, vedete Módní zápisník Zorky Hejdové, takže móda Vám rozhodně není cizí. Čas od času se věnujete modelingu, nepřemýšlela jste nad tím ubírat se naplno tímto směrem?
Z: No, abych byla upřímná, přemýšlela. Vlastně to byl asi od dvanácti můj velký sen. Vzhlížela jsem tenkrát k Simoně Krainové a chtěla jsem být úspěšná modelka jako ona. Čím jsem ale byla starší, tím víc mě ten sen opouštěl. I tak jsem pak stála před podpisem smlouvy s agenturou. Poprvé to nevyšlo, protože jsem studovala v prváku gymnázium v západních Čechách a cestování do Prahy na castingy apod. jsem považovala za nereálné a asi jsem si na to ani netroufala. Podruhé nabídka přišla v devatenácti, kdy jsem ovšem nastoupila do Snídaně s Novou a smlouva modelingová byla neslučitelná s mými závazky v TV Nova. Navíc jsem se v moderování našla, takže modelingová kariéra už mě nelákala. Dodnes mě ale focení baví a v rámci své práce si ho užívám.

Míro, Vy máte svůj pořad na TV Óčko Limuzína s Mírou Hejdou, tak mě napadá, řídil jste někdy limuzínu? Pokud ano, jaký to byl pocit?
M: Řídil, ale už je to dávno. Je to podobné, jako když řídíte klasické auto, jen máte za ním ještě jedno (směje se). Má 9 metrů, takže je potřeba si v zatáčkách hodně najíždět, abyste neočesali kola o obrubník a většinou limuzíny hůř brzdí. Zkoušel jsem to jednou na víkendové akci. Při natáčení je toho tolik, že na to není čas. Teď třeba plánuji, že bychom udělali i moravskou verzi hostů s natáčením na Moravě u příležitosti otevírání sklepů. To by sice bylo natáčení na pár dní, ale i tam bych asi dal přednost skleničce dobrého vína před volantem. (směje se). Vyrábím i pořad o testování bazarových aut a tam se volantem nakroutím dost.

Když se podíváme do budoucna, máte nějaký pracovní sen, nebo cíl?
M: Něco společně chystáme, ale to teď určitě neprozradíme. Sny máme, bez nich je život poloviční.
Z: Je to tak. Mně se v určitě fázi spoustu snů najednou splnilo /moderování Superstar, nástup na Evropu 2/, ale myslím, že člověk se musí pořád dál posouvat a tak sním stále dál a dávám si nové cíle.

Kdyby jste měli posledních 24 hodin, jak by jste je prožili?

Z: Já bych ráno vstala a z plných plic se nadechla čerstvého vzduchu. Naposledy bych se položila do trávy, naposledy bych se proběhla, naposledy bych si dala kafe a palačinky a naposledy bych objala všechny lidi, které miluji. Asi tak…
M: Leonardo to řekl v Titanicu dobře – Ať každej den stojí za to!

Děkujeme Zorce a Mírovi Hejdovým za velice upřímný a vysmátý rozhovor. Přejeme vám mnoho štěstí a lásky nejen v osobním, ale i pracovním životě. A především přejeme, ať každý váš den stojí za TO!