Netradiční folklor: Zuzana Osako dává tradicím moderní život

„Myslela jsem si, že nebudu schopná žít bez povidlových buchet a všeho, co v sobě má povidla a mák, ale téměř před rokem jsem musela přestat jíst lepek. Občas se na ty buchty chodím alespoň dívat a čichat k nim,“ vypráví s nadsázkou a smíchem uznávaná česká výtvarnice a návrhářka Zuzana Osako. V rozhovoru se rozpovídala o svém dětství na Podluží, realitě českého módního trhu a i o tom, proč tradice rozhodně nepatří jen do muzea.

Zavřít se někde sama a malovat, vypnout vnímání času a světa okolo

Zuzana Osako studovala užitou malbu a v Japonsku, kde několik let žila, se věnovala tradiční malbě tuší. Dnes si ji většina z nás spojuje s úspěšnou lokální značkou Tradice, ve které navazuje na prvky lidové kultury tak, aby dobře sloužily v současném životě.

„Uvnitř se určitě cítím být více ilustrátorkou a výtvarnicí. Oděvní tvorba je jedna z forem, kterými řeším různé náměty a projekty. Svoboda je zavřít se někde sama a malovat, nebrat telefon, vypnout vnímání času a světa okolo a ponořit se do dobrodružství, barev, světel a stínů, linií,“ vysvětluje Zuzana svůj postoj, zda se vnitřně cítí být více ilustrátorkou, která svět vypráví v obrazech, nebo oděvní návrhářkou, jež tato plátna přenáší na lidské tělo.

Obklopena tradicemi

Vyrůstala na Podluží, které má pověst regionu s bohatým folklorním dědictvím. „Moje prababička žila s námi ve dvojdomku a nenosila nikdy nic jiného než lidový oděv. Připadalo mi to přirozené a zároveň jsem věděla, že se obléká jinak, a zajímalo mě to. Půjčovala jsem si její šaty, šátek, čagan, blbla v tom a vnímala jsem reakce okolí,“ popisuje Zuzana, jak vypadalo její dětství. Kromě vystupování a zpívání v krojích ale doma krojovou tradici neměli, na svátky je nenosili. Často tak přemýšlela, proč některé rodiny toto prožívají, a její rodina ne a jestli je to zkrátka daná věc. „Děti, které v kroji chodily, měly mnohem bohatší život během roku, na to jsem myslela,“ dodává Zuzana. Jako výtvarnice začala tradice pozorovat více zblízka a v kontaktu s diváky jejích prací opět sledovala reakce.

„V kroji jsem několikrát vystupovala a zpívala. V obou případech si mě maminka, babičky a tety fotily a něco bylo jinak, cítila jsem se jinak.“

Zuzana Osako

Protože už na Podluží nežije, je její život spojený spíše s vírou a cyklem roku než s tradicemi žitými v tamní komunitě. Doma s rodinou však slaví svátky, zdobí dům a připravují pokrmy, které se váží k událostem během roku, tak jak se to naučila od svých předků. „Kdybych tam žila a vychovávala děti, sdíleli bychom tradicemi s lidmi a místem,“ vysvětluje Zuzana.

Návrat lidových oděvů a řemesel do současného prostředí

Značka Tradice je na trhu již od roku 2015 a veškerá její výroba byla, a stále je, výhradně tuzemská. Zaměřuje se na maximálně etický přístup, který je ohleduplný k lidem i k přírodě. Prvních deset let v dílně šili na zakázku a sbírali cenné zkušenosti, díky kterým dnes jejich oděvy zákazníkům skvěle padnou. Současnou dominantou značky je totiž nabídka oblečení v konfekčních střizích. Ve svých kolekcích dlouhodobě pracuje s tradičními technikami a spolupracuje s mistry řemesel – od modrotisku přes paličkovanou krajku až po látkové květiny nebo ručně tkané textilie. Jejím cílem není folklor konzervovat, ale vracet ho zpět do současného života tak, aby byl přirozený, nositelný a atraktivní i pro novou generaci.

Vést lokální značku, která staví na poctivém řemesle, je v době rychlé módy obrovská výzva. Pro Zuzanu je nejtvrdší realitou fakt, že na provozní věci zůstala úplně sama. „Už řadu let mi chybí někdo na provoz. Starám se o něj sama a nemám ani prostor takového člověka najít,“ přiznává. Jako velký problém českého trhu navíc vnímá absenci vhodné prodejní sítě. „Spolupracovala jsem se značkou Pietro Filipi a byla to úspěšná spolupráce, s předpokladem dlouhodobé. Jenže podnik záhy skončil,“ osvětluje Zuzana potíže. Zároveň však poznamenává, že má skvělou klientelu, za kterou je vděčná.

Příběh schovaný ve vzorech

Na autorských vzorech, které jsou charakteristické pro Tradici, často spolupracuje se svým synem Luigim, který studoval grafický design. Hluboký respekt k historii a pohled mladého designéra spolu fungují naprosto skvěle. „Luigi zná moje cítění od malička, denně jsme spolu kreslili. Na projektech se mnou pracuje odlišně než na těch vlastních nebo pro své klienty. Chápeme se, rozumíme si,“ podotýká Zuzana.

Fáze procesu, kdy takový vzor vzniká, si užívá všechny. „Baví mě, že do vzoru uchopím něco, co miluji. Kousek krásy, které nemůžu odolat. Třeba pole v říjnu, makové květy, růže a mnoho dalšího. Těším se na různé barevné kombinace a že ty kousky něčeho nádherného budu moct mít u sebe, na sobě, na lidech kolem, na stole, na porcelánu, pracovat s nimi na látkách, střizích, v domácnostech a na fotografiích,“ vypráví Zuzana.

Na svém webu Zuzana slibuje pro značku Tradice pouze jeden autorský vzor ročně, přesto jich v roce 2023 vyšlo z jejího ateliéru mnohem víc. Neztrácí se tím koncept pomalé módy? Výtvarnice s úsměvem vysvětluje, že své zásady drží. „V Tradici vzniká opravdu jen jeden vzor ročně, protože pro firmu Matějovský jsem dělala další čtyři,“ objasňuje. Tradice tak zůstává udržitelným projektem, zatímco ona sama paralelně funguje jako nezávislá výtvarnice na řadě jiných zakázek.

Folklor, moderní styly a latina

Nově značka Tradice spolupracuje se Základní uměleckou školou Folklorika. Když Zuzana poprvé uviděla tamní děti tančit naživo v Kolíně, zažila šok – místo tradičních lidových tanců totiž předváděly moderní styly a latinu.

„Z názvu jsem nečekala pestrost, jaká ve Folklorice je, ale měla jsem otevřenou hlavu. Myslím si, že řešení se nevytváří, ale nachází – nebo to tak aspoň sama prožívám. Limit přináší svobodu a pestrost školy nakonec přinesla vzor, který ji dokonale vystihuje,“ vypráví o netradičním spojení.

Tradice rozhodně nepatří jen do muzea

I když pro generaci Z a mladší lidi může folklor snadno sklouznout do kolonky „retro“, Zuzana skrze svoji práci dokazuje opak a ukazuje, jak bohatý svět nabízí moudrost předků.

„Mladí lidé touží po psychické pohodě a kvalitě života. Luxus dnes nacházejí v jiných parametrech než v okázalosti. To, co nabízí moudrost předků a co vzešlo z krajiny kolem nás, je recept na kvalitní a plnohodnotný život. Můžete to samozřejmě symbolizovat ornamentem v moderním pojetí, ale to nejpodstatnější to určitě není. Mladé rodiny se o tradice zajímají intenzivně jako o součást životního stylu a kulturnost. Často k tomu používají vlastní jazyk a mě nesmírně baví to pozorovat. Specifické je to pak samozřejmě u mladých lidí, kteří z tradičních rodin přímo pocházejí,“ líčí výtvarnice.

Při zaznění jména Zuzana Osako se většině z nás vybaví jihomoravské Podluží, folklor a příroda. Výtvarnice by však v budoucnu ráda ukázala i svou druhou, méně známou tvář a vedle lidových motivů se vrátila také k odvážnější tvorbě.

„Než se u mě zmíněné náměty ustálily, a to z velké části na základě poptávky, dělala jsem spoustu fashion ilustrací – hravých, odvážných, experimentálních. A to bych ráda oživila,“ uzavírá Zuzana s tím, že ke své stávající práci chce znovu přidat prostor pro umělecký experiment.

Zdroje fotografií: ZUZANA OSAKO