Belfast, více než jen trable dospívajícího chlapce
Film, velkou částí inspirovaný dětstvím režiséra Kannetha Branagha. Vracíme se časem do konce šedesátých let a sledujeme dění v městečku Belfast, které přepadly náboženské nepokoje.
Snímek Belfast měl ve světe premiéru už v prosinci minulého roku. U nás se představí až 24. února, což vůbec není na škodu, protože ho můžete vidět ještě před slavnostním udělování filmových cen Oscar. Tam získal film hned sedm nominací, mezi které patří nominace za Nejlepší film, režii, scénář, zvuk a filmovou píseň. Není nouze ani o nominace na individuální ceny pro herce. Nominován je Ciarán Hinds za nejlepší mužský výkon ve vedlejší roli nebo Judi Dench za nejlepší ženský výkon ve vedlejší roli.
Belfast, severoirské město, dřívější bydliště režiséra Kannetha Branagha se stává terčem občanských nepokojů. Dochází k útokům na domy katolíků a začíná tak nepřímé rozdělování společnosti. I přesto, že ve filmu vidíme z velké části konflikty a nepokoje mezi katolíky a protestanty, co se týče ulice mladého chlapce Buddyho, tam jsou si všichni rovni a spory odmítají. O to náročnější je pro diváka pochopit fakt, proč se to vše zlé dělo. Náboženské rozdíly jsou dokonce ve velké části ukázány komediální formou pomocí štiplavých a ironických narážek mezi sousedy.
Devítiletý chlapec žije se svou matkou a starším bratrem. O pár domů vedle žije jeho děda s babičkou, ke kterým chodí hlavně za radou, jak si poradit s první láskou, kterou cítí ke své spolužačce. Svého otce vidí párkrát do měsíce, jelikož jezdí za daleko za prací. Buddy se potýká se spoustou základních problémů, které musí dítě v devíti letech řešit. Ať už je to zmiňovaná první láska, kamarádství nebo hraní si na ulici s kamarády. Postupem času se mu do života připletou problémy, které jsou pro malého chlapce velmi složité. Otce skoro nevídá, děda je vážně nemocný a do toho je ve hře stěhování se do Austrálie kvůli lepší pracovní nabídce otce. Buddy nechce opustit svou babičku s dědou, které tak moc miluje. Jsou pro něj opěrnými body a vždy mu poradí se vším, co potřebuje. Velkou ranou pro něj je následná smrt dědečka, se kterou se nejhůře vyrovnává právě babička.
Film začíná pohledem na novodobý Belfast, ukazuje všechna jeho zákoutí. Plynule se dostáváme do historie 60. let a snímek se rázem mění na černobílý. Podporuje tím autenticitu doby. Snímek se pyšní velmi poetickou kamerou, která jím proplouvá takovým způsobem, že si divák nestíhá všímat jednotlivých střihů, což je pro plynulost filmu velmi důležité. Mnoho jednotlivých záběrů skvěle fungují jako jednotlivé obrázky- fotografie. Kameraman Haris Zambarloukos skvěle rámuje jednotlivé scény a využívá neobvyklých úhlů, odrazů v oknech a kontrastního svícení, které skvěle funguje v nočních záběrech.
Režisér dokázal s velkou elegancí vyzobrazit dramatický a trochu krutý svět komediální formou. I přesto, že je ve filmu spoustu smutných momentů, vždy z nich hlavní postavy dokážou vytěžit. Napomáhá tomu i všemi oblíbená kulturní složka, ať už se jedná o kino nebo divadlo. Dalším milým odkazem na lidskost je fakt, že v tomto filmu je rodina a poctivost to nejdůležitější.
Zdroj fotografií: ČSFD
