Dialog nitra I. – Empatie
Je brzy ráno. Jitro bez ranní rosy, která kvůli betonovým chodníkům se stala pouhou představou v hlavách obyvatel hlavního města. Jdeš opačným směrem než ranní dav, který se hrne jako každý den do špinavého metra. Jsi rozcuchaná a na sobě máš šperky z včerejšího večera a černý šat, jenž pohltí noční život města. Srdce ti po pátečním večeru puká, ale nikdo si ničeho nevšimne. Možná nechce. Někdo na tebe mluvil, ale nepamatuješ si nic z toho, co říkal. Tvoje pocity jsou šedivé stejně jako vznášející popílek smogu ve vzduchu, jenž zhluboka nasáváš do plic přes bavlněnou šálu. Občas máš pocit, jako když na sebe bereš celou strastnou historii lidstva. Na pár minut si přeješ, aby lidé viděli to, co se v tobě ukrývá.
V posledních letech se z empatie stala doslova mantra, jakýkoliv osobní či vztahový růst si už jen stěží dovedeme bez tohoto slova představit. Empatii můžeme vnímat jakožto přítěž, či jako zdroj jedné z pěti moudrostí, které jsme dostali do vínku od našich předků. Ti empatii používali především při lovu jako instinktivní pud lovce, jinými slovy uměli se vcítit do své kořisti tak, že dokázali předpovídat její další pohyb. Empatii můžeme vnímat ve více nuancích. Někteří lidé jsou hypersensitivní na energie, ale nedokáží s tím pracovat, pakliže se projeví tento problém, mohou se následně projevit psychosomatické příznaky jako bolest zad, krční páteře, či břicha. Občas se setkáváme i s lidmi, kteří se za vnímavější považují, pak ale sami vytváří nepříjemné situace či atmosféru. Obecně soucit a vcítění souvisí úzce s fantazií, jelikož stejně jako prostřednictvím imaginace se ocitáme v jiných bájných světech, může se stát, že i díky vcítění se ocitneme na okamžik v jiné duši.
Již miminka se s určitou formou empatie setkávají, kupříkladu umí imitovat mimické výrazy, které jsou vrozené. Později si osvojují mimiku, jež je takzvně získaná, čili když uvidí maminku vyplazovat jazyk, díky takzvaným zrcadlovým neuronům dokáží toto zopakovat. Tato schopnost však není ve všech rozvinutá ve stejné míře. Jinými slovy už od narození máme dané limity, jež daný jedinec dokáže zvládnout. Empatii se lze i naučit, například díky takzvanému nastavení zrcadla, kdy se snažíme představit si druhou osobu na našem místě. Empatie se dá ale docela snadno vypnout, ale ve spoustě případech se pak dostaví přidružená emoce a tou je pocit viny.
Již za dob středověku podnikali věřící poutní cesty za očistou duše a vyřešením vnitřních problémů, jež považovali za pokušení ďábla. Jelikož jsme se vlivem technologií odtrhli od světa mystiky a zahlcují nás informace několikrát denně, nezbývá nám, než místo Mekky navštívit svatostánek psychiatra.
Co tedy přináší empatie pro nás jako společnost? Můžeme říci, že empatie je základním pilířem už od dob vývoje lidstva, jinými slovy má a měla zásadní dopad na přežití jednotlivých evolučních skupin. Přizpůsobení je v daný okamžik naprosto klíčové, proto i v těchto dnech neztrácejme entuziasmus a buďme lidští.
Zdroje: 1., 2., 3.,
