Je v pohodě, nebýt v pohodě
Poslední roky byly pro všechny z nás jednou velkou neznámou. Nikdo nevěděl, co bude. Nikdo nevěděl, kdy to skončí. Na někoho to působilo více, na někoho méně. A ono to tak nějak neskončilo. Jak se ale s úzkostí vypořádat a jak pomoci druhým při těchto stavech?
Denně přijímáme určitá očekávání od ostatních. Ta, která nám říkají, jací máme být a v zásadě i proč. Na sociálních sítích denně sledujeme úspěchy ostatních a jejich „dokonalý“ život, který ve skutečnosti přeci tak růžový být nemusí. Pocity nejistoty a úzkosti jsou vyvolány během sekundy. Je na čase sundat růžové brýle a uvědomit si, že psychické zdraví se nedá dlouho a lehce předstírat a přiznat si, že – je v pohodě, nebýt v pohodě.
Tři, dva, jedna…
Bušení srdce, pocit možného infarktu a nevolnost? Úzkost je tu. Být vyslyšen je velmi důležité a mít po boku správného a pravého kamaráda, který vás nebude odsuzovat za lítostivé stavy, je důležité na druhou! Chce to ale svůj čas. Když zrovna nejste ve fázi svěřování se, pomůžou na uklidnění (alespoň z krátkodobého hlediska) bylinky nebo čaje.
Je jedno, kolik Ti je. Dej si na čas, zavolej kamarádku a třeba i nic neříkej.
„Úzkost patří do základní výbavy každého člověka, protože nám pomáhá obstát v situacích ohrožení. Vyostří naše smysly a aktivuje dostatek energie v těle, abychom v případě nebezpečí utekli, nebo s dostatečnou vervou bojovali (odtud reakce boj, nebo útěk).“
Společnost Hedepy.cz, která se zabývá duševním a psychickým zdravím.
Jít na to pomalu
Lidem, kteří ovšem mají „dar“ o sobě pochybovat a trpí úzkostí, není nutné připomínat, jak by se měli koukat na život nebo na sebe. Změnit pohled na sebe samu je často dlouhodobá mravenčí práce. Můžu mluvit i z vlastní zkušenosti a věřím, že i ostatní, kteří se se stavy úzkosti potýkají, mi dají za pravdu. Věčné přesvědčování z druhé ruky, co bych měl pro sebe udělat a co ne, je nejhorší způsob pomoci. Opravdu. Člověku s těmito stavy našimi moudry kolikrát jen přihoršíme.
KROK ČÍSLO 1
Chceš pomoct? Nehraj si na psychologa!
Pomoc je vskutku jednoduchá: NASLOUCHAT. I když člověk jen naslouchá a nic neříká, je to pro lidi s těmito stavy úzkosti či dokonce jinými psychickými poruchami velká pomoc. „Na nás“ se valí ze všech stran jen pochybnosti a katastrofické scénáře, které si často navodíme sami. I přesto, nebo právě proto, je potřeba se z nich vymluvit. U každého nicméně ten správný čas, kdy o svých problémech dokáže mluvit, přichází v různou dobu, a tak je důležité s promluvením si netlačit.
Úzkost jako forma sebemotivace?
Může se to zdát divné, ale dle odborníků mohou přinášet některé typy úzkostí dokonce pozitivní vliv. Stává se, že strach z určitých věcí lidi více motivuje a snaží se dosáhnout a předvést své maximum.
Myslete ale na to, že ve vše je potřeba dělat ve správné míře – pokud trpíte nespavostí a vaše hlava se točí v nesmyslných a pochybných scénářích, je to špatně. Motivace totiž končí v tu chvíli, kdy se vaše myšlenky začnou poněkud ztrácet či motat do sebe.
