Jiří Krejčiřík: Fascinuje mě použití prvků z jiných oborů a jejich adaptace do designu

Jeho designu vévodí sklo a nábytek, ve kterých rád propojuje staré s novým, ať už se jedná o pouhou inspiraci nebo rovnou využité materiály či objekty. Rád nechá vyznít minimalismus, i když jeho tvorba není v žádném ohledu jednoduchá. Co ho vedlo k designu, čím je jeho tvorba ovlivněna a jak vypadá samotný proces výroby?

Co u tebe bylo dřív, sklo nebo nábytek? Jsou to obě celkem široké oblasti – co tě k nim přivedlo?

Vždy mě velmi bavilo kreslit a nikdy jsem nebyl zrovna studijní typ, takže studium umělecké školy pro mě představovalo přirozenou cestu. Nejdříve jsem se začal věnovat nábytku skrze studium designu nábytku a interiéru na střední uměleckoprůmyslové škole se sídlem na pražském Žižkově. Tento obor byl částečně spíše pragmatické rozhodnutí – já osobně jsem se chtěl věnovat pouze kresbě nebo malbě, rodiče mě ale vedli více k užitému designu, takže to byl takový kompromis mezi volnou tvorbou a architekturou. Ta mi tenkrát přišla ještě příliš technická.

Ke sklu jsem si pak našel cestu až po vysoké škole, kdy jsem začal pracovat ve studiu Ronyho Plesla.

S jakými materiály kromě skla pracuješ?

V rámci materiálů se neomezuju, pracuji v podstatě s jakýmikoliv. Mezi mé nejoblíbenější patří nicméně dřevo, kámen, kov a sklo.

Ve svých návrzích spojuješ staré s novým, ať už se jedná o kolekci váz Heritage/Contemporary, kde využíváš upcyklované broušené sklo, nebo v projektu Trees from Veltrusy Mansion stvořeného z přirozeně spadlých stromů v okolním parku zámku Veltrusy. Jak si vybíráš a kde přicházíš na historický aspekt svých návrhů?

Co se týče třeba projektu Trees from Veltrusy Mansion, ohledně spadených stromů jsem dostal tip od svého truhláře, který má přímo ve Veltrusech dílnu. Já jsem pak oslovil kastelána zámku Veltrusy s tím, že bych odkoupil jeden ze spadlých jasanů. Až poté to do sebe vše zaklaplo a zrodil se nápad vytvořit nábytek, který by byl inspirován historií a estetikou barokního zámku, později rozšířeného v klasicistní podobě.

Iniciačním bodem při tvorbě kolekce váz zase byla všeobecná představa, že české broušené sklo je kýčovitý předmět z poliček našich babiček. Chtěl jsem toto tradiční vnímání trochu osvěžit, protože se po řemeslné stránce jedná o vysoce kvalitní předměty, do kterých je vtištěn vysoký um českých sklářů. Já tyto starodávné a již vytvořené elementy zkombinoval s mnou vytvořenými a zasadil jsem je do nového kontextu. Reagoval jsem tak na tradiční dekorativní estetiku současným viděním, což je zároveň typický znak mé tvorby – baví mě pracovat s kontrastními estetikami, kombinovat minimalismus s dekorativismem, historické se současným. Často tímto způsobem přistupuji i ke své volné tvorbě a projektům, kdy se inspiruji například architekturou. Obecně mě fascinuje použití prvků z jiných oborů a jejich adaptace do designu.

Kde a podle čeho si vybíral staré vázy pro své návrhy?
Hledal jsem přes různé sběratele. Jak jsem se začal do projektu víc a víc ponořovat a hledat třeba na Sbazaru, narazil jsem postupně na lidi, kteří jsou odborníci. Měl jsem i spoustu bizarních setkání. Například na jednom panelákovém sídlišti jsem se potkal s dámou sběratelkou, která měla svůj byt zaplněn hodnotnými vázami, i když vše ostatní bylo skromně, až puristicky vybaveno. Spoustu kousků jsem sehnal i z různých antikvariátů. Jeden oblíbený mám v Korunní ulici v Praze, který vlastní starý elegantní pán v rukavičkách a saku. Nejvtipnější na tom je, že vám pak tu vybranou věc zabalí do novin.

Co se týče samotného výběru, rozhodoval jsem se spíš instinktivně, z vizuálního hlediska. Hledal jsem kousky, které mi přišly specificky atypické. Často jsem nicméně nepracoval ani s celými vázami, většinu z nich jsem nějakým způsobem rozřezal, odbrousil, přebrousil, opískoval a vyleštil v kyselině, abych docílil matného povrchu. Nikdy se nestalo, že bych vázu jen zakoupil a nic s ní neudělal.

Za své projekty jsi pravidelně nominován na cenu Designér roku v rámci Czech Grand Design Awards a pro rok 2021 to nebylo výjimkou. Nominován jsi byl za kolekci svítidel Luna / a kolekci nábytku Nouveau. Kde si pro tyto návrhy čerpal svou inspiraci?

Minulý rok mě oslovil kurátor pařížské galerie BOON_ROOM s tím, že chce mou práci prezentovat v rámci pařížského designweeku v jejich galerii. Pro tuto příležitost jsem navrhl kolekci Nouveau, která je inspirovaná českou secesí a dílem sochaře Františka Bílka. Jednotlivé kusy nábytku – komod, kabinetů a policových systémů, jsou doplněny autorskými vypalovanými kresbami Taji Spasskové. Tato technika pyrografie byla hojně využívaná ve zmíněném období k dekorování nábytku.

Kolekce Luna je zase inspirovaná fázemi měsíce a zakládá se na tom, že svítidlo má dva okruhy svícení. Celý design je postaven na monumentálních skleněných koulích, které jsou doplněny subtilní kovovou konstrukcí. Jeden okruh svícení vytváří atmosferické světlo tónované do losové růžovo-červené barvy, která je vhodná pro noční atmosféru a svítí ze spodu nahoru z vnější strany na jednotlivé koule. Druhé osvětlení plní praktickou funkci a prosvětluje lustr zevnitř. Mezi těmito dvěma okruhy lze libovolně přepínat i měnit intenzitu světla.

Stane se někdy, že nevíš zrovna co tvořit a nic tě nenapadá nebo máš nápadů až moc a nestíháš je všechny využít?

Určitě se někdy stane i ta první varianta, ale většinou mám spíš nápadů hodně a nestíhám je realizovat. Jelikož je navíc většina mých projektů nákladná na výrobu, vždy se snažím najít příležitost, pro kterou je mohu realizovat.

Měl si někdy nápad složit dohromady něco, co nakonec nebylo možné?

Rubikovu kostku – selhal jsem. (smích)

Jak vypadá tvůj proces tvorby? Máš nějaký rituál – posloucháš třeba určitý typ hudby nebo tvoříš ve tři ráno?

Když o tom přemýšlím, asi úplně žádný konkrétní rituál nemám. Celý proces tvorby je spíše dost organický, děje se to mnohokrát i náhodně – například se procházím po ulici, něco mě napadne a pak si to začnu rozkreslovat. Někdy to probíhá naopak tak, že se snažím k něčemu prokousat a přemýšlím nad tím u snídaně, u kávy a příjemné ambientní hudby, kterou rád poslouchám. Co se týče pracovní doby, jsem spíše sova než ranní ptáče. Můj nejvyšší vrchol kreativity tak přichází spíše v pozdějších hodinách, což se celý život snažím neúspěšně přenastavit, protože bych rád vídal někdy i východ slunce.

Kde všude se tvé designy objevily, ať už na výstavě nebo u klientů?

Londýn, Rusko, Velká Británie, Itálie, USA…

V tomto kontextu jsem si vzpomněl na jednu úsměvnou příhodu. Měl jsem vystavenu kolekci masivních skleněných mís na mramorových podstavcích v galerii Artisème, do které se zamiloval jeden náhodný návštěvník galerie z Berlína, který cestoval vlakem do Drážďan nebo Vídně. Galerie tenkrát ještě neposílala zásilky poštou a on přemýšlel, jestli se pro ně zastaví cestou zpět nebo jak to udělat. Po odchodu z galerie se tam nicméně po několika hodinách přiřítil s tím, že se pro mísy musel vrátit a kolekci bere. Zabalil si tak ty extrémně těžké objekty do svého kufru a jel s tím v podstatě takovou „tour“ po Evropě a až pak teprve domů. To mi přišla ta správná „design lover passion“ a zaujalo mě, co je někdo schopen absolvovat pro umělecké kousky.

Jaký projekt byl pro tebe zatím nejnáročnější a proč?

Možná dřevostavba v Milovicích, na které pracuji již druhým rokem. Komplexně vytvářím řešení pro celý interiér i exteriér spolu s úpravami fasády domu a terénu. Tato práce již kompletně přesahuje úroveň designu a na některé věci musím oslovovat i další spolupracovníky – architekty nebo třeba zahradníky, kteří mi s tím pomáhají. Je to pro mě hodně zajímavá zkušenost.

Máš nějakou svou designovou ikonu? Kdo tě nejvíce v tvorbě ovlivnil?

Rád se inspiruju spíše umělci z jiných oborů než vyloženě designéry. Hodně čerpám například z architektury – mám rád období začátku 20. století, kdy se od dekorativních slohů přecházelo k modernismu. Z tohoto období bych vypíchnul třeba Pavla Janáka, Jana Kotěru, Josefa Gočára, Josefa Plečnika. Tohle jsou osobnosti, které mě hodně ovlivňují a jejich přístupy mě inspirují.

Jaké je tvé největší aktuální nebo životní přání v rámci designu?

Asi to není úplně konkrétní věc, ale poslední dobou se mi stává, že mě oslovují klienti pro můj specifický styl, a to mi přijde na tom všem nejhezčí. Mám pocit, že se mi v posledních třech letech daří v mé tvorbě vyjadřovat sebe. To, že to takto lidé cítí, přichází za mnou a chtějí mou estetiku pro jejich firmu, interiér nebo projekt, mě fascinuje. Měl bych radost, kdyby to tímto způsobem pokračovalo i nadále.

Nastíníš, jak to vypadá u tebe doma? Obklopuješ se rád designem nebo je to něco jako tvá pracovna?

Designem se obklopuji rád – byt mám plný různých předmětů i kusů materiálů – kamenů, kovů a nejrůznějších věcí, které během své tvorby nasbírám a vystavuju pak na svých policích z kolekce Nouveau. Zároveň mám obrovskou vášeň pro rostliny. Má sbírka čítá na 50 různých druhů, takže si to můžete představit tak, že mé designové předměty vylézají z džungle. Jinak je můj byt celkem málo zaplněný, preferuji hodně volného prostoru a vzdušnost.

Prozradíš nám, na čem dalším pracuješ?

Velkou radost mám teď ze spojení s nábytkovou firmou Futuro studio, která mě oslovila a pro kterou navrhuji novou kolekci nábytku pro Designblok. V plánu máme velmi komplikované a provedením řemeslně složité dřevěné objekty. Firma Futuro jsou profesionály ve svém oboru a umí skvěle pracovat s intarzií, dýhou a obecně masivním nábytkem jako takovým. Krásně se zde propojuje to, že mě oslovili pro můj styl a já zase můžu využít jejich um, takže se těšte na Designblok!

Druhá věc, na kterém pracuji, je pro milánský designweek. Oslovil mě Lukáš Otevřel s jeho projektem Tiny Houses, ve kterém se soustřeďuje na malé dřevostavby. Jeden takový dům bude vystaven na Zona Tortona a bude doplněn mým nábytkem a svítidlem s vypalovanou kresbou od Taji Spasskové.  

Na Milánském Design Weeku budu zastoupen i v galerii Rossany Orlandi, pro kterou připravuji novou variantu svítidla z kolekce Luna a komodu.

Svou tvorbou se dotýkáš i módy – designérka Alex Monhart oslovila tebe a Lucii Koldovou, abyste každý sám za sebe vyvinuli kolekci brýlí. Jaké pro tebe bylo pracovat na fashion projektu?

Byla to zajímavá nová zkušenost. Při tvorbě módy potřebujete brát ohledy na úplně jiné věci než u designu nábytku nebo svítidel. Ten produkt představuje něco jako sochu, která na obličeji musí fungovat nejen sama za sebe, ale měla by slušet ideálně všem nebo vybrané cílové skupině. Navíc musíte hlídat spoustu dalších faktorů – praktičnost, pohodlnost, aby brýle nebyly moc těžké nebo aby slušely ze všech úhlů pohledu.

Co tvůj osobní vztah k módě?

Módu vnímám jako rozšíření osobnosti. Něco, čím se může člověk vyjadřovat i beze slov.