Katarína Sásiková: „Moje lodičky jsou stvořené pro krásné a odvážné ženy, které umí ustát svoje rozhodnutí.“
Slovenská podnikatelka Katarína Sásiková, tvořící krásné a pohodlné lodičky pod vlastní značku Catherine Mulier, nám prozradila jaké to je opustit vysokou pozici v bance a jít za svým snem, i proč je občas důležité věcem nechat svůj čas. Poodhalte s námi tajemství úspěchu této sympatické dámy, jejíž univerzální lodičky si oblíbila i prezidentka Zuzana Čaputová.
Bylo pro vás těžké opustit kariéru v bance a vrhnout se do podnikání na vlastní pěst?
Zvažovala jsem to dlouho, několik měsíců. V bance jsem pracovala celkem 17 let a prošla jsem si všemi pozicemi. Celý můj sen v bankovnictví se naplnil, už jsem se neměla kam kariérně posunout. V bance jsem komunikovala s VIP zákazníky a zdokonalila si tak servis v oblasti služeb. Vždycky mě bavilo věnovat se i výrobě, dohlédnout na celý výrobní proces, postavit celkově značku, vymyslet k tomu nějakou ideu a marketing. Co se týče značky, tak jsem rozmýšlela tři roky o celém konceptu, nebylo to ze dne na den, dozrál čas jít do vlastního podnikání. Firmu i značku mám již rok a vím, že to pro mě bylo velmi dobré rozhodnutí, protože je to volnější styl práce i jiný druh práce, jsem spokojenější.
Je podle vás důležité, jak se ženy v byznysu oblékají a jakou volí obuv?
To byla v podstatě a jedna z mých hlavních myšlenek, protože v bance jsem se musela oblékat do byznys oblečení, měla jsem problém najít vhodnou obuv, všechny dostupné lodičky, mimo světových značek, pro mě byly nevhodné, vždy mi vadil buď design lodičky nebo zdobení či barva kůže. Chyběly mi na trhu vysloveně klasické jednoduché čisté tělové lodičky, které by byly zároveň i pohodlné. Věděla jsem, že ženy, které nosí lodičky celý den v práci, tak pro ně musí být pohodlné, což u nás dostupné zboží nesplňovalo. Já sama jsem si lodičky kupovala ze zahraničních e-shopů, ale byly samozřejmě cenově od 500 euro. A proto jsem rozmýšlela, že si navrhnout vlastní.
A proč zrovna lodičky?
Četla jsem nejrůznější příručky, do čeho se pustit, protože na trhu je hodně možností. Řídila jsem se heslem, že nejlepší je se pustit do něčeho, co vás baví a v čem je nějaká mezera na trhu. Snažila jsem se nevymýšlet něco nového, ale pouze vylepšit již to stávající, co funguje. Jakmile jsem otevřela svůj šatník, viděla jsem několik párů lodiček, můj cíl byl úplně jasný.
Jak vznikl název vaší značky?
Co se týká vzniku názvu značky, nad tím jsme uvažovala dlouho. Catherine je moje jméno a slovo Mulier je z latiny a znamená žena. To je úplně něco, co vystihuje hlavní princip mojí značky. Když si žena obuje lodičky, tak se cítí prostě jinak, ví, že všechno dokáže, že ustojí svoje rozhodnutí. Název Catherine Mulier úplně vystihuje mě i nositelku lodiček. Těší mě, že po tom roce už si ženy ode mě nežádají lodičky ale „mulierky“.
Většina žen má s lodičkami bohužel spojené velké nepohodlí.
U mě vlastně to pohodlí zabezpečuje ortopedická vložka, která je na čtyřech místech v lodičce. O tomto sytému jsem se radila s ortopedickou techničkou, která mi navrhla, které body při nošení boty na podpatku jsou na chodidle nejvíc namáhané. Takže jsme vlastně navrhly takové unikátní polštářky z paměťové pěny, které zabezpečují pohodlí a tlumí největší tlak chodidla při nošení.
Co pro vás bylo v začátcích podnikání nejtěžší?
Nejtěžší pro mě bylo, že jsem chtěla v podstatě vytvořit lokální značku, ale fabriky na Slovensku nevyrábějí tento druh obuvi, krásné elegantní lodičky s podpatkem je náročné vyrobit technologicky. Takže jsem se obrátila na zahraničí a našla jsem vhodnou fabriku ve Španělsku, která se vysloveně specializuje na výrobu lodiček. Také pro mě bylo těžké vybrat název, jak už jsem vzpomínala.
A co vám, dle vašeho názoru, nejvíc pomohlo k prvním úspěchům? Které momenty v podnikání pro vás byly důležité?
Nejvíc mi s prvním úspěchem pomohly kontakty, které jsem měla v Bratislavě v rámci fashion scény. Celou ideu značky jsem konzultovala se slovenským módním návrhářem Borisem Hanečkem. Jeho klientkou je i naše prezidentka Zuzana Čaputová, takže když přišly první páry z výroby, tak putovaly k ní, od té doby se to neskutečně rychle rozběhlo. Nemusela jsem vyvíjet žádný tlak na marketing, ten zájem o moji značku se vytvořil přirozeně. Velmi mi pomohl i článek od jednoho fashion redaktora, který moje lodičky vzpomenul v jednom velmi čteném deníku a udělal se mnou rozhovor. Na podzim, když přišla další vlna pandemie, tak módní magazíny měly málo obsahu a dávali prostor menším lokálním značkám.
Jak dlouho trvalo, než byly vyrobeny první lodičky?
Tím, že výroba byla v zahraničí a já jsem měla v té době malé děťátko, tak jsme v podstatě několik měsíců zdokonalovali prototyp kopýtka na lodičku na dálku. Já jim dala svoji představu a oni mi něco poslali, po několik pokusech a měsících, jsem se rozhodla, že tam vycestuji. Během pár dní jsme vyspecifikovali prototyp tak, že jsem s ním byla spokojená.
Návrh lodiček vzniká na Slovensku, ručně se však lodičky šijí ve Španělsku. Netoužíte po tom přesunout celou výrobu na Slovensko?
Ano toužím přesunout celu výrobu na Slovensko, plánuji znovu obnovit rozhovory. Tím, že už mám vyspecifikovaný prototyp, mám i svoje vlastní kopýtka, tak myslím, že teď už bude jednodušší naučit lokální fabriky, jak by se měly lokální lodičky vyrábět. Takže ano, plánuji to a bude to i logisticky jednodušší a časově efektivnější. Já se snažím mít celý sortiment skladem, aby mohly jít lodičky k lidem ihned, protože se na to všichni těší a čekat na něco dva měsíce je v dnešní době nekonkurenční.
Prodávat lodičky po jednom kuse je skvělý nápad. Proč jste zvolila tento systém?
Prodávat lodičky po jednom kuse byl nápad mojí mámy. Je to hlavně z toho důvodu, že jsme chtěli zabezpečit pohodlnost při nošení, více zákaznic má dysbalanci v chodidlech, tím pádem jedna lodička o půl čísla větší nebo menší jim zabezpečí komfort. Protože, když si člověk koupí jeden pár lodiček, tak ho tlačí pouze ta jedna, u mě se to nestává. Slouží to také v případě opotřebení, v rámci udržitelnosti si může klientka koupit pouze jednu, nemusí si dokupovat celý pár. No a posledním důvodem prodeje po jednom kuse byla samozřejmě kreativita mých zákaznic. Mám jednu krásnou modelku, která vlastní jednu bílou a jednu černou a vypadá to perfektně.
Vaše lodičky si oblíbila i prezidentka Zuzana Čaputová, což je velký úspěch. Jaké jsou vaše zákaznice?
To je samozřejmě nesmírná čest, že je nosí paní prezidentka. Ona je velkým zastáncem lokálních značek a lokálních designérů, je aktivní na sociálních sítích. Samozřejmě ji sleduji a vidím, že moje lodičky nosí téměř denně, z toho mám velkou radost. Moje lodičky jsou stvořené pro krásné a odvážné ženy, které umí ustát svoje rozhodnutí a ona k nim jednoznačně patří. V České republice moje lodičky nosí Dagmar Havlová a Marta Jandová. Na Slovensku jsou to spíše byznys ženy, úspěšné manažerky, které dobře vědí, že když si připlatí, tak budou nosit kvalitní lodičky k jejich byznys outfitům. Pak jsou to mladé ženy, které nosí do práce tenisky, ale potřebují mít doma v šatníku jeden univerzální pár, který se jim hodí ke všemu. Tím, že mám jeden typ lodiček, který je v šesti barvách, v bílé a černé a čtyřech odstínech tělové, tak tento výběr barev zabezpečí to, že pokud si zákaznice lodičku sladí se svojí pletí, opticky si prodlouží nohy a zaručí si univerzálnost, nic neruší outfit, pouze ho podpoří a vyzdvihnou krásu a osobnost nositelky.
Co vás inspirovalo ve vaší tvorbě?
Celoživotní vášeň pro nošení podpatků. Chtěla jsem vytvořit jednoduché klasické a nadčasové lodičky. V posledních letech se dává do popředí udržitelnost a capsulový šatník, vlastnit několik kvalitních kousků a umět je navzájem kombinovat. Vycházela jsem i z toho, že když mám já nebo zákaznice oblíbené nějaké kvalitní bílé tričko či dobře padnoucí rifle a neumíme je pak už znovu sehnat, je to špatně. Tak jsem si řekla, že chci vytvořit takovýto basic produkt v lodičkách a vytvářet je stále v těch stejných odstínech, které se zatím osvědčily. Když je případně zákaznice vynosí, tak ví, že se na moji značku může spolehnout a najde je opět v mém portfoliu.
Jaké vlastnosti a manažerské dovednosti by, dle vašeho názoru, měla mít začínající podnikatelka? Co byste poradila ženám, které o podnikání uvažují?
Dělat to, co milujete, protože při podnikání jste sami sobě pánem i brzdou, to znamená, že když se budete zaobírat něčím, co vám není úplně po chuti, tak myslím, že to nedopadne úplně dobře. Když mám těžké chvíle s administrativou nebo s technickými záležitostmi ohledně e-shopu či skladového systému, tak mi padne pohled na ty moje dokonalé lodičky a hned se potěším a vím, že musím jít dál kvůli tomu, že na ně někde na druhé straně čeká nadšená zákaznice, která se na ně těší. Takže jedna věc by bylo určitě to nadšení pro práci a pro svůj produkt a druhá věc je, aby se začínající podnikatelky nebály snít. Mně třeba pomohlo si sepsat nápady a potom racionálně s odstupem času se na ně podívat a selektovat. Na závěr musím dodat, že podnikání je vhodné jen pro ženy a muže, kteří se nebojí pracovat, nejsou lenošní a mají dobré organizační schopnosti, mají nějaký nápad a umí se podívat na svoji značku a na podnikání komplexně.
Jak zvládáte práci a rodinu? Jak se udržujete ve formě?
Začátky podnikání byly v tomto těžké, po pár měsících jsem si řekla, že po večerech a o víkendech pracovat nebudu, myslím na work-life balance. Třeba nechat dozrát čas, že na sebe není potřeba nechat tlačit a nechtít vše hned, časem se vykrystalizují všechny procesy při podnikání a člověk umí oddělit práci od rodinného života. Práci samotné věnuji šest hodin denně, hodinu mám pro sebe na cvičení či jiné aktivity, na brainstorming a mentální očistu u kosmetičky nebo u kadeřníka. Chodím běhat, běhám i okolo dětí, při vypnutí od práce mi pomáhá jóga. Miluji hot jógu a velmi se těším, až se znovu otevřou studia.
Jaké jsou další výzvy, které vám podnikání v oblasti fashion přináší?
V podstatě za ten rok, když jsem přišla s lodičkami, jsem se rozhodla, že k nim vytvořím úplně jednoduché čisté listové kabelky. Paradoxně je hodně kupovali muži, kteří k nim pak darovali i poukázku na lodičky. To byl takový moment, že jsem si pomyslela, že to bude přesně pro ty byznys dámy, které jdou na nějakou konferenci a večer potom na společenskou událost s tím související a vlastně zůstanou v tom stejném oblečení, jen si vymění tu malou kabelku. A pak taková druhá sféra je nevěsta, družičky, maminky nevěst, kdy přesně takové malé kabelky vezmou jen tak do ruky. Aktuálně také prototypuji vlastní kožené sukně, aby to doplnilo celkový look. Když zákaznice chce, tak si umí sladit lodičky s koženou sukní a má úplně univerzální look. Přes den k tomu vezme bílou hedvábnou blůzku, večer čistě bílé tričko. Doufám, že před létem budou kožené sukně v prodeji. Snažila jsem se je designovat tak, aby byly pohodlné pro každou zákaznici, mají vyšší pas, je tam zdvojená kůže, která pěkně zpevní, co má, ale zároveň střih podpoří křivky každé nositelky. Na prototypy jsou dobré ohlasy.
V rámci své značky, jak se zaobírám tím ženstvím a podporou krásných a odvážných žen, tak od začátku prodeje z každé lodičky přispívám 5 EUR na neziskovou organizaci Brána do života, je to azylový dům tady u nás v Bratislavě, který se věnuje týraným ženám nebo ženám ze sociálně slabších poměrů a poskytuje jim azyl i s jejich rodinou. Nikde to moc neříkám, ale myslím si, že je to takový přirozený postoj každé značky, která chce být uvědomělá, že nějakou část svých zisků přispívá i neziskovým organizacím a já jsem si vybrala tuto oblast, protože to úplně zapadá do toho mého konceptu, že když si žena obuje „mulierky“, tak umí ustát svoje rozhodnutí a vykročit do světa tou správnou nohou.
Foto: Archiv značky Catherine Mulier
