Kde zpívají raci, příběh o samotě, lásce, přežití i smrti

Filmový snímek natočený podle úspěšné stejnojmenné knihy vyprávějící o dívce z bažiny míří do českých kin. Co se stane, když opuštěná dívka milující přírodu otevře své srdce někomu dalšímu?

Úchvatný, tajemný příběh z debutového románu zooložky a spisovatelky Delie Owernsové Kde zpívají raci (který nedávno vyšel s filmovou obálkou) vstupuje 29. září ve filmové podobě do českých kin. Režie filmu se chopila Olivia Newman. Píseň k němu složila Taylor Swift a projekt produkčně zaštítila Reese Witherspoon, která dříve představila knižní předlohu v rámci svého knižního klubu. To velmi napomohlo propagaci a prodejům u knihy a předpokládám, že se to v nějaké míře odrazí i u filmu.

Vypráví o Kye, opuštěné dívce, která až do dospělosti vyrůstala sama v mokřinách Severní Karoliny. Celé roky se šířily po městečku Barkley Cove historky o „dívce z bažiny“, které ji izolovaly od místní komunity. Poté, co se v jejím životě postupně objeví dva mladíci z města, začne se pro ni neznámému světu otvírat, ale s tím přijde další opuštění, a dokonce i smrt.

„Každý tvor dělá, co musí, aby přežil,“ tak zní nejdůležitější zákon mokřin.

Příběh se odehrává v několika časových liniích. Úvod nás zavede na konec 60. let, kdy za podivných okolností zemře populární místní floutek Chase Andrews (Harris Dickinson). Z jeho vraždy komunita bez váhání obviní právě Kyu (kterou ve filmu ztvárnila – mimo jiné – britská herečka Daisy Edgar-Jones, kterou můžete znát ze seriálu Normální lidi), jež s ním měla poměr, a je jako outsiderka s neortodoxním způsobem života snadným cílem. Soudní proces proti ní tak působí jako pomsta ze strany celé komunity.

Tato soudní linka je prokládána dlouhými flashbacky z Kyina dětství a dospívání. Během této doby ji opustila celá rodina – z izolovaného domu od násilnického otce postupně odešla dívčina matka i starší sourozenci. Ještě předtím, než se o ni začne zajímat Chase, se zamiluje do kluka jménem Tate (Taylor John Smith), který ji naučí číst, protože za celý život ve škole strávila jen jediný den. Později však odjíždí na vysokou, a zařadí se tak na seznam těch, kteří Kyu opustili. Dívka se ještě víc uzavírá do sebe. Až o několik let později jí učaruje Chase, fešný hráč amerického fotbalu a manipulátor, který se na rozdíl od ní dokáže zdatně pohybovat na poli mezilidských vztahů.

Zíral na ni. Proboha. Slyšel o ní spoustu pomluv, ale nikdy se nikdo nezmínil, že holka z bažiny, ta, která neumí hláskovat slovo pes, zná latinská jména lastur, kde se nacházejí a proč.

V příběhu není nouze o maloměšťácké předsudky vůči etnickým minoritám či lidem na okraji společnosti. S odvrženou Kyou soucítí černošský pár z obchodu, do kterého jezdí pro zásoby.

Příběh z pera Delie Owernsové ukazuje harmonii přírody, ve které může zraněná duše nalézt útočiště a smysl. V názvu titulu odkazuje na svou matku, která vždy tvrdila, že když jde člověk dostatečně daleko do nitra přírody anebo divočiny, je tam sám se sebou, pak uslyší zpívat raky a mluvit les. Autorka popisuje přírodu dokonale, s citem a poeticky, že sami proplouváte jednotlivá zákoutí bažiny nebo krmíte racky společně s hrdiny příběhu. Do filmu se to v rámci možností propisuje, stejně jako místy poetický jazyk, záběry přírody působí až uklidňujícím dojmem. Jsem ráda, že jsem předtím, než jsem zhlédla film, četla knihu, abych nepřišla o část kouzla tohoto díla. Zatímco děj knihy plyne pomalým tempem, pro účely filmu byl (přirozeně) pokrácený a na některého diváka může působit až moc neuceleně a nevyjasněně.

Zdroj: Falcon