Kunsthalle Praha – poslední možnost vidět výstavu Kinetismus
Praha má nespočet kulturních míst a kulturních institucí. Jedním z nových bodů na kulturní mapě našeho hlavního města je pak nestátní a nezisková Kunsthalle, kousek od zastávky metra Malostranská, která byla založena nadací The Pudil Family Foundation k propojení české a zahraniční umělecké scény. Jak je Kunstahalle koncipována a co nabízí?
Budova, kde se Kunsthalle nachází, sloužila původně jako elektrická rozvodna, a to ve třicátých letech dvacátého století. Toto místo bývalé Zengerovy transformační stanice nyní ožilo, aby svým kulturním programem oslovilo co nejširší část publika. Najdete zde tři rozsáhlé výstavní prostory, design shop, bistro a kavárnu s terasou, odkud máte krásný výhled na Pražský hrad.
Název se pojí s mezinárodním pojmem. Již koncem osmnáctého století byly za kunsthalle (v překladu galerie umění) považovány prostory, kde se na jedné straně konaly krátkodobé výstavy soudobého umění a na straně druhé působila jako taková muzea pro prezentaci a uchování sbírek. Postupně se obě tyto linie propojily, a tak tomu je i v Kunsthalle Praha. Buduje se zde sbírka, která ale trvale nebude vystavena (postupně se bude odhalovat tematickými výstavami a online databází). Kunstahalle nabízí otevřený dialog a nové pohledy a progresi v umění ve světě.
„Naší ambicí je reflektovat svět, v němž žijeme, nebát se dotknout traumat a kontroverzních otázek naší minulosti. Nechceme však moralizovat nebo prosazovat jedinou pravdu. Záleží nám na propojování komunit, které se vůči sobě uzavírají v sociálních bublinách, i na rozvoji empatické a tolerantní společnosti.“
– Christelle Havranek, hlavní kurátorka Kunsthalle Praha
Momentálně si zde můžete užít výstavu s názvem Kinetismus: 100 let elektřiny v umění a výstavu Půlnoc umění. Myšlenka výstavy Kinetismus je logicky spojena s historií budovy, která fungovala jako elektrická rozvodna. Je zaměřena na to, jak elektřina ovlivnila a proměnila umění od počátku 20. století po současnost. Samotné slovo kinetismus vychází z řeckého slovesa κίνέω (kinéo) neboli pohybovat se. Je součástí slov kinematografie i kinetika. Expozice tak představuje vývoj elektronického umění právě od kinematografie přes kinetiku k počítačovému umění a imerzní instalace. Ukazuje, jaký má elektrifikace dopad na svět. Kinematografii je možno chápat jako umění iluze pohybu a kinetiku jako umění pohybu skutečného. Jedná se o dva vzájemně se doplňující projevy umění pohybu. Právě přechod od jednoho k druhému najdeme v klíčovém díle Kinetismus 1941 (českého umělce Zdeňka Pešánka). Kinetismus je umění pohybu.
Autorem a kurátorem výstavy je teoretik, výtvarník a ředitel ZKM (Zentrum für Kunst und Medien Karlsruhe) Peter Weibel, spolukurátorkou je Christelle Havranek a jako odborná spolupracovnice Lívia Nolasco-Rózsás. Těšit se můžete na exponáty od Mary Ellen Bute, Waltera Ruttmanna, Zdeňka Pešánka, Shilpa Gupta a dalších.
Výstavu Kinetismus jsme navštívili s redakcí a rozhodně stojí za vidění. Nejen, že se na exponáty díváte, ale vy sami jste součástí výstavy, protože je interaktivní. Za nás jedna z nejhezčích výstav, které jsme viděli. Končí však už v pondělí 29. srpna, takže máte poslední šanci.
Výstava Půlnoc umění (Sbírka Karla Babíčka) je pak další expozicí, kterou můžete v rámci Kunsthalle navštívit. Příběh sběratele Karla Babíčka začal už v sedmdesátých letech, kdy si jako student koupil první obraz. Pevně je ale ukotven v devadesátých letech minulého století, kdy začal systematicky sbírat. Po roce 1991 založil jednu z prvních privátních galerií v Praze Behémot. Sbírka se pomalu začala rozrůstat. Karel Babíček kupoval díla od Veroniky Bromové, Krištofa Kintery či Petra Kvíčaly. V druhé polovině devadesátých let vedl galerii Nová síň, kam přivezl práce Tonyho Cragga či Nancy Davidson. Jeho činnost ovlivnila umělecké dění devadesátých let. Výstava představuje výběr z jeho sbírky, některá díla jsou explicitní, ale takový je život, taková je Půlnoc umění. Tuto výstavu můžete navštívit až do 30. září.
Těšit se můžete na další připravované výstavy i doprovodné akce. Rozhodně tak stojí za to Kunstahalle navštívit.
