Lukáš Krnáč: „Systém nás naučil věci hromadit.“
Přinášíme exkluzivní ochutnávku z odloženého Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku. Od slovenského designéra Lukáše Krnáče, který promluvil o problematice fast fashion, slow fashion a jeho životní filozofii.
Tvá tvorba je plná satirických odkazů na současnost. Je to tvým hlavním cílem? Myslíš, že oděv by měl mít přesah?
Je to fajn, když má oblečení nějaký příběh. S tím následovně pracuji, když tvořím kolekci a chci, aby dál něco předávala. To neznamená, že se snažím o každém kousku přemýšlet, jaké má přesahy a co z něho vychází. Když se, ale po té kolekce rozebere na kusy, mělo by to být v první řadě stále oblečení.
Aktivně se podílíš na osvětě společnosti v oblasti rizik fast fashion. Myslíš, že populace je bezohledná a nezajímá ji samotný původ výrobku? Je stále markantním měřítkem cena?
Cena je vždy hybnou silou, která má zásadní roli při výběru nejen oblečení, ale čehokoliv, co nakupujeme. Systém nás naučil věci hromadit. Mít toho co nejvíce a nedívat se na kvalitu a životnost výrobku. To samé je například i na poli potravin. Nemyslím si ale, že by to bylo míněno bezohledně. Pouze hrstka populace si může dovolit investovat do drahých a kvalitních produktů, a tak se většina spokojí s tím, co je dostupné v dané cenové relaci anebo má jiné položky, které musí zaplatit. Samozřejmě v oblasti módy se tato skutečnost dává řešit secondhandem nebo swapem. Ale v rámci nakupování levného olbečení, tam vidím tyto dva zásadní faktory.
Na Instagramu pořádáš takzvaný street casting pro událost jako je MBPFW. Proč dáváš přednost neznámým lidem?
Je to vždy namíchané. Jsou tam lidi, s nimiž jsem už v minulosti pracoval, plus někdo nový. Cizí prvek může přinést úplně jiný ráz. Ve street castingu je motivace lidí zcela odlišná. Modelové jdou často od přehlídky k přehlídce, za to lidi, kteří se přihlásí mají buď rádi moji tvorbu, anebo si vždy chtěli něco takového vyzkoušet, neměli příležitost, a tak je to pro ně výjimečný den. Proto je podmínka zaslat video, kde ten člověk chodí, popřípadě tancuje či jednoduše působí jako diva. Tam je často poznat, kdo si věří a kdo dokáže prodat oblečení prostřednictvím toho, jakou má energii a přístup. Díky tomu ve finále má samotná show náboj, díky tomu, že modelové a modelky mají tu jiskru.
Tvá kolekce 7 smrtelných hříchů poukazuje na prohřešky dnešní doby. Proč vznikla? Bylo to z důvodu dlouhodobé nespokojenosti?
Nemyslím, že by důvodem byla nespokojenost. Nejsem člověk, který by byl nespokojený. Spíše to bylo téma s velkým potenciálem, které jsem chtěl propracovat pro bakalářskou práci. Byly to v podstatě takové jednotlivé postřehy, vtipy, názory, které se u mě hromadily, a v této kolekci je bylo možné zveřejnit. Zároveň si myslím, že na každý jeden hřích by se dala vytvořit samostatná kolekce.
Svojí mikinu s obří cedulkou jsi nedávno sdílel s videem a pocity z natáčení. Sám sis obul vysoké podpatky a stal ses sobě modelem. Je pro tebe důležité posouvat hranice nejen sobě, ale divákovi?
Nepřišlo mi, že bych dělal něco unikátního. Chci to od modelů při focení, natáčení, show, aby vyšli ze své komfortní zóny a chovali se tak, jako se nikdy nechovali před cizími lidmi. Jen tak z nich vyjde něco zvláštního a zároveň co nejvíc přirozeného. Pokud toto žádám od jiných, tak jsem si sám chtěl vyzkoušet, jaké to asi je. Druhá věc je, že mi vadí, když se lidi snaží škatulkovat sebe nebo jiné. Hodnotit to, jak by se měli či naopak neměli chovat. Co je vhodné? Co by měli mít oblečené? Vždy toto přichází od lidí, kteří jsou zasekaní a frustrovaní svými vlastními nejistotami. To je věc, kterou jsem od dětství střetával, jelikož jsem nikdy nezapadal do žádných stereotypů. Právě proto mi přijde vhodné v rámci mojí práce, komunikace a mého dosahu ukázat, že je v pořádku dělat věci, které nás baví a které nás naplňují. Může ze mě být designér v černém roláku s vážnou tváří, a za pár minut tancovat na videu ve vysokých podpatkách, oblečen do banánových šortek jako Josephin Baker a další den budu v denimových kalhotách Timberlandech sekat dřevo.
Co považuješ za svůj největší úspěch?
Doufám, že ten teprve přijde.
Kde budeme moci vidět tvoji práci?
MBPFW je posunut a tak jsem řešil otázku, zdali kolekci uveřejnit online. Nicméně jsem se rozhodl nic nezveřejnit a ponechat divákům opravdový zážitek ze show naživo.
Zdroj fotografií: archiv Lukáše Krnáče
