Matěj Dereck Hard: Byl jsem jiný než ostatní děti. Kvůli šikaně jsem vystřídal tři základní školy

Na základní škole zažil šikanu. I nepříjemná osobní zkušenost přispěla k tomu, že společně se svou ženou vytvořil cinemagrafovou pohádku KiDÓ. o šikanovaném chlapci a malém chlupatém superhrdinovi. „Já žádného superhrdinu neměl, tak jsem se se šikanou vyrovnával po svém,“ říká v rozhovoru známý pražský fotograf Matěj Dereck Hard. Projekt, který se dostal až do Hollywoodu, můžete ještě pár dní podpořit v crowdfundingové kampani. 

Na podzim jste do světa pustil pohádku KiDÓ., na které jste pracoval se svou manželkou téměř pět let. Jedná se o cinemagrafovou pohádku (statická fotografie doplněná o videoprvky, mluvené slovo a hudbu, pozn. red.). Přiblížil byste ve stručnosti, jak projekt vznikal a jak náročný to byl proces?

Projekt vznikal od prosince 2018, kdy jsme s mou drahou ženou zjistili, že čekáme naši dcerku Emičku. Proces to byl náročný, protože jsme vymýšleli vše od A do Z, od příběhu, podoby a následné výroby panáčka KiDÓ. po focení s větším štábem a herci. Následně se udělaly překlady textu a dabing do pěti jazyků a hudba, o kterou se postaral skladatel Karel Havlíček. Kromě toho jsme vyvíjeli také vlastní KiDÓ. font, celou řadu merche komplet vyrobeného v Čechách, jednoduchou mobilní hru a tak dále.

Aktuálně na Hithitu běží crowdfundingová kampaň, díky níž plánujete vytvořit dalších pět dílů pohádky, uskutečnit oficiální premiéru a k současným jazykovým verzím přidat další tři. Proč by měli lidé projekt podpořit a jaké na něj zatím máte reakce? 

Protože se jedná o skutečně srdcový projekt, který přináší dětem ve věku 6–12 let pohádku, která je úplně jiná než ostatní. Má jiný formát vyprávění, a to pomocí cinemagrafů a funguje stejně tak dobře jako audiokniha. U cinemgrafů je skvělá určitá interaktivita, kdy děti hledají, co se ve kterém obraze zrovna hýbe. Navíc je to pohádka klidná, s roztomilým ústředním hrdinou a se snahou dětem ukázat, jak se k sobě nemají chovat a že když si něco z celého srdce přejí, tak se to vyplní! Takže čtenáře tímto moc prosím, pojďte nám pomoci kampaň dotáhnout. Už chybí fakt málo, a navíc můžete koupit třeba nějaký hezký dárek někomu k Vánocům…

Věřím, že kampaň bude mít se současnými čísly zdárný konec. Rýsuje se už bližší plán s premiérou? Kam všude chcete pohádku distribuovat? 

Také věříme! Premiéru plánujeme na 22. února a po kampani chceme už řešit konkrétní místo v Praze. Hned po premiéře bude všech deset dílů k přehrání na našem webu, na YouTube, na Stream.cz a po zmáčknutí červeného tlačítka na Seznam TV v sekci pohádky, kde bude KiDÓ. mezi vybranou pohádkovou společností! 

Jaké další aktivity v rámci projektu plánujete?

Rádi bychom uspořádali sérii besed jako osvětu proti šikaně a násilí mezi dětmi. Několik větších formou živých besed s promítáním pohádky a pak zkusit online besedy, které bychom distribuovali zdarma do všech škol v České republice. Už v prosinci bude promítání pohádky v Klokáncích po celé zemi. S FOD Klokánek totiž úzce spolupracujeme na většině mých projektů, a právě na letošní Vánoce jim věnujeme jménem naším, generálního a hlavních partnerů projektu značnou část KiDÓ. merche jako dárky k Vánocům. Protože i dětské domovy jsou prostředím, kde se děti se šikanou setkávají.

Pohádka zaznamenala úspěch i u porotců Web Series Festival Global v Hollywoodu. Co to pro vás znamená?  

Dostali jsme se mezi oficiální festivalový výběr. Je to pro nás parádní zpráva a také potvrzení, že to nejspíš děláme dobře. Dali jsme do projektu nejen čas, peníze, ale hlavně srdce a část sebe! KiDÓ. je naše druhé dítě. 🙂

Garanty KiDÓ. se stali Ondřej Brzobohatý, Přemek Forejt, Creep, David Kraus, Sharlota, Jan Hanko a Andrea Růžičková, jež si zahrála maminku hlavního hrdiny. Jak probíhal výběr osobností, které projekt podporují?

Hlavním garantem projektu je Andrea Růžičková, která v pohádce hraje maminku Maxe, který zažívá šikanu. S Andreou spolupracuji už na několikátém projektu a je to skvělá herečka, a hlavně skvělý člověk. Takže jsem roli maminky psal přímo Andree na míru. Jan Hanko hrál v pohádce jednoho ze syčáků. Ondru Brzobohatého jsme oslovili, protože měl se šikanou vlastní negativní zkušenosti. Ostatní garanti jsou moji dobří přátelé.

Projekt je inspirován i vaší osobní zkušeností se šikanou, kterou jste v dětství zažíval i proto, že jste se narodil s ochrnutou rukou. Jak šikana ovlivnila vaše dospívání? Měla dopad i na váš pozdější život?

Já šikanu zažíval, protože jsem byl jiný než ostatní děti. Zprvu si mě dobírali, protože jsem jinak pohyboval s pravou rukou – třeba jsem jinak psal na tabuli. Dodnes mám specifický postoj při focení a také třeba trochu komicky držím mobilní telefon. Později mě šikanovali starší kluci za to, že jsem se líbil spolužačkám, které se líbily jim. Já však neměl žádného superhrdinu, tak jsem se s tím vyrovnával po svém. Změnil jsem několikrát základní školu a někdy jsem se musel bránit i fyzicky. Tyhle osobní zkušenosti mě zcela jistě inspirovaly k tomu vytvořit KiDÓ., který se snaží tomuto negativnímu chování zabránit formou osvěty a prevence. 

Oběti šikany se často bojí promluvit. Jak jste se zachoval tehdy vy? Měl jste pocit, že se máte na koho obrátit? 

Já se vždy svěřil mojí mamince a řešili jsme to. To bychom chtěli šířit na zmíněných besedách. Nebát se to říct všem od rodičů po učitele. Nenechat agresory vyhrát! 

Jak dětem či rodičům může pomoct konkrétně zhlédnutí pohádky? 

Nenásilnou a poutavou formou může ukázat, jak se k sobě děti nemají chovat. A také to, že když si něco opravdu moc přeji, tak se to vyplní. Co v pohádce chybí je právě absence toho svěřování. V pohádce to supluje superhrdina KiDÓ., který se o sjednání spravedlnosti postará. Na besedách budeme vysvětlovat, že místo superhrdiny dětem mohou pomoci učitelé a zejména rodiče. 

Co byste vzkázal rodičům, kteří mají podezření, že je jejich dítě šikanované, nebo samotným svědkům šikany?

Rozhodně doporučuji to řešit! Pamatuji si na dny, kdy jsem se bál do školy chodit, budil jsem se v brzkých hodinách a bylo mi na zvracení jen z pomyšlení, že musím za pár hodin do školy. Myslím, že by se dítě mělo do školy těšit, když ne na výuku samotnou, tak aspoň na kamarády. Já jsem přestoupil na tři základní školy, ale přechod ze školy do školy bych viděl jako krajní řešení. Přestup je totiž také velmi emočně náročný a zařadit se do zaběhnutého kolektivu často ani nejde. A pak může vzniknout bujení šikany nanovo…

V době sociálních sítí se nenávist a terorizování přesunuly také do kyberprostoru. S hatery se setkávají lidé všech generací. Máte s nimi i aktuální zkušenost? Jak se vyrovnáváte s kritikou a co byste případně poradil někomu, kdo se stal jejich terčem?

S hatery se setkávám a jsou nezbytní. Jakákoliv dobrá umělecká práce musí vzbuzovat pozitivní i negativní reakce. Často je to 50/50. Konstruktivní kritika díla nebo projektu, který má daný kritik skutečně nastudovaný, je naprosto skvělá a hlavně potřebná. Ale v dnešní době, kdy se lidé podívají na obrázek nebo dílo po dobu tří vteřin na malém displeji telefonu, mi přijde směšná. U nás mi navíc přijde, že lidé na internetu a v diskuzích opravdu rádi plivou jed, a to ve velkém množství. Takovéto projevy bych doporučil neřešit, neodpovídat a naučit se tím spíš bavit. 🙂 Někdy si pro pobavení čtu komentáře na informačních serverech a nestačím kroutit hlavou, kolik zla a hnusu mají někteří naši spoluobčané v sobě. 

Jste vyhledávaným fotografem. Známé jsou třeba vaše projekty Livi´n nebo NE! v přírodě. Můžete prozradit, co v této oblasti chystáte? Tak před rokem jste jinde zmiňoval že třeba právě série Livi´n by měla pokračovat v trochu jiném (zelenějším) formátu…

V dalším roce budu vytvářet měsíčně hned čtyři autorské seriály, které navazují například na zmíněný Livi´n. Zelenější formát bude mít seriál Moje Ekojízda, který vytvářím s ministerstvem životního prostředí. Bude představovat osobnosti a jejich ekologické dopravní prostředky. Seriál o známých osobnostech a jejich bydlení dělám ve spolupráci s firmou Potten & Pannen a jmenuje se Kuchyň dělá člověka. Se značkou Zacapa tvořím fotoseriál Art of Work, kde navštěvuji umělce, řemeslníky a další v jejich dílnách a ateliérech. A poslední je o zajímavých lidech a jejich autech, MY RIDE by SHERON. Všechny seriály mohou čtenáři vidět na webech partnerů a v časopisech jako HOME či Glanc.

Z volné tvorby, kam patří zmíněná série NE! v přírodě, chystám velkou sólo výstavu mých výtvarně pojatých zátiší ve stylu pop art photography, které nejsou jen vizuálně líbivé, ale také komentují nebo kritizují společenské neduhy a problémy. Bude se jmenovat THINGS a proběhne v prosinci 2024 v pražské Galerii 1.

Co či koho byste si přál vyfotit? A jaké jsou vaše další ambice a přání, ať už v profesním, tak osobním životě?

Rád bych fotil některého z mých idolů, jako je Bill Murray, Brad Pitt, Quentin Tarantino, Bruce Willis nebo Eminem. Pokud bych si mohl vybrat takhle kohokoliv. A nikoliv jim dělat portréty, ale mít je jako herce v nějakém velkém projektu. Portrét bych moc rád nafotil mému zbožňovanému Antonínu Dvořákovi, ale to už bohužel možné není. Největší ambice v profesním životě mám pak ve své volné tvorbě, s tou bych si přál uspět i ve světovém měřítku. Úpěnlivě na tom pracuji a mám několik zatím nepublikovaných sérií, které by tyto ambice mohly naplnit. Uvidíme, jaká bude vůle boží. V osobním životě bych nic neměnil. Mám úžasnou rodinu, kterou miluji, a na prvním místě samozřejmě mám se o ně dokonale starat. 

Moc děkuji za krásný rozhovor a přeji všem čtenářům, ať jsou šťastní – dělají, co je baví, a jsou obklopení láskou od rodiny a přátel! 

Zdroj: Dereck Hard archiv