Project Rehab: Katka Maršounová a její sny do budoucna
Project Rehab. Název původem české streetwearové značky, která se specializuje na individualitu svých zákazníků. Značka vznikla po rozhodnutí zakladatelky, odejít z korporátního prostředí a věnovat se umění a módě. Přinášíme vám rozhovor s designérkou Katkou Maršounovou.
Jak by ses stručně popsala?
Já si myslím, že jsem „nezapadající“. Kdybych se měla stručně popsat v tomto slova smyslu. V tom, že jsem vždycky byla tak trochu samorost. Jsem hodně neovlivněná okolím, v tom kdo jsem. Vždycky jsem si šla za svou vysněnou cestou, už od svých sedmnácti, kdy jsem odjela z Čech a studovala v zahraničí. Pak jsem odjela zpět do Čech, protože jsem chtěla být svobodná, nechtěla jsem pracovat pro nějaký korporát. Snažila jsem se budovat nový směr a komunitu lidí, která tady předtím nebyla. Moji kamarádi byli v zahraničí, a tak jsem si musela vytvořit nějaký svůj svět, za který jsem chtěla bojovat. Myslím si, že Rehabem se mi to povedlo. Takže kdo jsem? Asi jsem člověk, který stojí uprostřed vybudované komunity, a jsem za to strašně ráda.
Měla jsi vždycky v plánu věnovat se této práci? Byl to tvůj sen už od malička? Máš vystudovanou nějakou uměleckou školu?
Absolutně jsem neměla v plánu věnovat se této práci. Přišlo to jako blesk z čistého nebe. Studovala jsem digitální marketing a učila třídy ředitelů firem. Takže jsem šla vyloženě z kostýmků a podpatků do tepláků. V tomhle směru mě velmi ovlivnily cesty do Thajska a chtěla jsem to propojovat. Zjistila jsem, že to nejsem já, že pro mě podpatky nejsou a tím pádem jsem si chtěla přizpůsobit svůj svět tomuhle, abych se nemusela oblékat tak, jak se necítím. S tím souvisí i Rehab. Lidi, kteří jsou Rehab, jsou umělci, sportovci, nespoutané duše. Proto říkám, že nejsme zapadající, jsme svobodné duše.
Jak se stane, že korporátní člověk se dostane k uměleckému zaměření?
Od mala jsme jako rodina řešili módu. Když mi byly asi tři roky, tak jsem po rodičích chtěla Prestige, protože je všichni kolem mě měli. Nevěděla jsem, která bije, jen je měli všichni. Tak mi v té době přistáli černé Nike. Nechápala jsem, proč jsou tak zlí a nekoupili mi to, co mají všichni. (smích) Po deseti letech jsem vše pochopila. Byla jsem první dítě, které v Čechách mělo pemprsky, protože moje mamka cestovala do zahraničí a odtamtud je přivezla. Pemprsky a Nike určily mé zaměření.(smích) Podle mě nejsem umělec, ale spíše designér.
Jak vznikl název Project Rehab?
To je právě ten proces rehabilitace z korporátu a z té cesty, která je známě prošlapaná. Rehabilitace na tu osobitou cestu sebe samého. To je celá myšlenka toho projektu. Projekt rehabilituje kousky, děláme z masových sneaker kousků ty jedinečný. Je to něco jiného. Takže i rehabilitace sebevědomí a individuality.
Kde hledáš inspiraci?
Na cestách, ale bohužel jich je čím dál tím míň. Je stále více práce. Rehab jsem založila, abych mohla cestovat a být „free“ a pak si uvědomíš určité fáze. Musíš slevit z lifestylu. Ale já se dobíjím hadrama a lidma kolem sebe. Můj přítel je mladší, takže se obklopuji mladšími lidmi nebo úspěšnými sportovci, umělci. Hrozně si přeji, abych lidem pomáhala a dodávala jim energii. Podle mě je to celá pointa toho všeho.
Máš kolekci, která je podporována hokejistou Jakubem Voráčkem. Proč zrovna on? Jsi fanynkou hokeje?
Jsem z hokejové rodiny. U nás se za umění považuje dobře střelený gól. Tam nic jiného neexistuje. Kubu znám od mých patnácti let, skoro celý život. Samozřejmě je v Americe, takže nebudu prohlašovat, že je to můj „brácha“. Můj táta je od mala jeho agent, takže si máme blízko. Když viděl na tátovi moje věci, řekl, že se mu líbí. A nabídl, že kdyby někdy něco bylo potřeba, tak rád pomůže. Tak jsem toho využila. Ale asi až o tři roky později. Čekala jsem na moment, až to bude vhodné Voráčka. Nechtěla jsem ho využívat, dokud nedosáhnu nějaké kvality. Poté, když přišla spolupráce s Nike Prague, tak jsem řekla, že ho tedy oslovím. Kuba řekl, dělej si se mnou co chceš, klidně mě pomaluj – hned si vzal čepici, kterou už nesundal. Takže to je můj vztah k němu. Přijde mi, že on je vrchol pyramidy České úspěšnosti. Člověk, co nemusí chodit v uniformě.
Project Rehab spolupracuje s Nike Prague, v čem to přesně spočívá?
Ve chvíli, kdy jsme spolupráci realizovali, tak evropské Nike přestalo doručovat Air Force, takže půl roku žádné nebyly. Asi za čtyři měsíce přišlo Nike Prague s kšiltovkami, tak jsem řekla, že dáme ty. Kšiltovek jsem se stranila, protože jsem nechtěla vypadat, že kopíruju “I love porno“, jelikož je mají také. Ale ten nátlak na kšiltovky byl tak velký, že jsem podlehla a snažila se to udělat jinak. Hodit to do polohy sportovce. Podporujeme se a pořádáme společné akce. Jsme spříznění. Když si u nich lidé koupí jakékoli tenisky, tak mají 20 % slevu, pokud si plánují od nás udělat custom.
Který z kousků je tvůj nejoblíbenější? Máš nějakou srdcovku? Který kus oblečení či doplňku tě baví vytvářet nejvíce?
Za mě oblíbený kousek je první ručně šitá klokánka. Ten stres a nervy ohledně ušití jedné klokánky byly neskutečné. I ten cenový výdaj. Brzy budeme dělat i tepláky, abychom měli teplákovky. Kousek, na který jsem pyšná, je šedá teplákovka. Když ji vidím na lidech, tak jsem potěšená, že to umí skvěle sladit.
Custom mě baví, ale je to stres, je to zodpovědnost za toho člověka, který vám ji svěří. Ale naopak je to nejosobnější věc, protože jsem s lidmi v kontaktu.
Vždycky mě baví nová kolekce, protože když maluješ ty kousky už po stý, tak kreativita postupně vyprchá. Proto se snažím děla stále nové kolekce a obměňovat to. Takže za mě každý nový kousek je dobrý kousek. Ráda maluju barety a klobouky. Na rozdíl od triček jde o pevný materiál, takže na ně se maluje lépe.
Stalo se ti někdy, že se zákazníkovi nelíbilo to, co jste pro něj vytvořili?
Klepu to, ale nikdy se mi to nestalo. Maximálně neseděla velikost.
Jak jsi na tom ty? Navštěvuješ ráda secondhandy, podporuješ lokální designéry?
Já samozřejmě miluju věci z Nike Prague. Mám to na etapy, před nedávnem jsem chodila jen v teplákovce Nike, teď mám na sobě Dior boty. Ráda kombinuju rozdrbanej styl. To je cesta i Rehabu. Můj styl jsou ale hlavně tepláky.
Project Rehab funguje už pět let, kde se vidíš ty za dalších pět let? Jaký je plán?
Upřímně, teď se vidím na Maledivách nebo kdekoli na ostrově, kde čerpám energii. Ale za pět let Rehab vidím jako fungující brand, co se týče nejen barev a malování, ale i produktů, materiálů, komfortu. Fungovat ve světě a mít v něm butiky. Já osobně se vidím už s rodinou a dětma. Jak předávám, co jsem se naučila i dál. Studovala jsem deset let, miluju vzdělání a tím se odreagovávám. Chci inspirovat a předávat sílu dál.
Myslíš, že v další fázi nebudeš kousky vymýšlet jen ty, ale vezmeš si někoho k sobě?
Určitě ano. Už teď mám pomocnici v ateliéru, protože je toho množství šíleně moc a nechci to dělat na úkor kvality. Takže raději si k sobě vezmu tři lidi a budu to dělat kvalitně než naopak. Takže už se to děje. Potřebuju věnovat čas i značce a ne je produktu samotnému.
Co bys doporučila tomu, kdo se potýká se stejnou situací, ve které jsi byla ty a nevěří tomu, že by ten krok k velké změně svého života měl udělat?
Nic horšího se stát nemůže. Když jsi nespokojený, tak už více nespokojený prostě nebudeš. Musíš vše udělat hned. I nedokonalé věci se musí dávat ven. A pořád stoupáš výš a výš. Když jsi nespokojený, musíš to změnit. Milujte změny.
Zdroj fotografií: archiv Project Rehab
