PETRA PTÁČKOVÁ

1. 3. 2014

LIKES

exkluzivně pro DAILYSTYLE

Petra Ptáčková navštěvuje prestižní francouzskou školu Ecole de la Chambre Syndicale de la Couture Parisienne. Už během studií ale začala svou kouzelně výtvarnou estetikou dobývat svět. Naposledy se prezentovala na festivalu módy Fashion Clash v holandském Maastrichtu nebo na Mercedes – Benz Kiev Fashion Days 2013. Právě na Ukrajině si jí všimla řada zahraničních médií včetně britského Vogue.co.uk, který její kolekci následně zařadil do galerií mezi ty největší světové značky. K dalším médiím, která publikovala Petřinu tvorbu, patří například britský Glamour, Vogue.it, Sicky Magazine nebo Fucking Young a nyní také španělský Vogue či národní televize RTVE a pořad Solo Moda, Sicky Magazine a mnoho dalších.

Co stálo za tvým rozhodnutím, jít studovat do Francie? Přemýšlíš o tom, že se nakonec vrátíš do Čech?

Prvotním snem byla UMPRUM. Dostala jsem se do druhého kola, dál ne. Ale, jak se říká vše špatné, je pro něco dobré. A v tomhle případě, ta dobrá věc byla asi Paříž. A moje odhodlání. Jednoho dne jsem se rozhodla a jela do Paříže, možná to byl trochu vzdor, měla jsem chuť začít si dělat věci po svém. Všechno to vzniklo jednou jízdou po Paříži na kole, kdy jsem náhodně zastavila u své budoucí školy. Podala jsem si tam přihlášku. A už to bylo! Já jsem teď ve třetím ročníku. Studium je na čtyři roky. Ale se mnou je to takový nekonečný příběh. Protože v Německu, kde jsem dělala kaskadérku u filmu, jsem si urvala vazy. Dostávala jsem se z toho rok a školu jsem musela přerušit. Pak jsem se vrátila zpátky, ale nemám bohužel tolik času, kolik stadium vyžaduje. Je to denní stadium, v podstatě se systémem střední školy. Ale chce to v tom vidět to dobré. Ecole de la Chambre Syndicale připraví studenta na realitu. Skvělé je, že škola má opravdovou historii, vystudoval ji třeba Valentino nebo Yves Saint Laurent, prostě stará pařížská haute couture.

A jestli přemýšlím, o tom, že bych se pak vrátila do Čech? Asi tak částečně. Myslím, že takové interwiev je dobrá věc, protože mě nutí přemýšlet nad věcmi, nad kterými bych asi jinak nepřemýšlela. Já si myslím, že na domácí půdě to začíná mít smysl, ale nadruhou stranu nedělám úplně takový mainstream na to, abych se uživila jen tady. I kdybych tady měla potenciální klientelu, pořád je tady ten trh malý. Spíš si dokáži představit, že bych tu byla na půl mezi nějakou zemí. To mi z kreativního hlediska vyhovuje. Moje hlava zůstává díky cestování pořád čerstvá.

Máš úplně jiný přístup k módě, domácí scéna nemusí zcela pochopit tvůj záměr, jak si na tom stojíš v Paříži? Jaké je pro tebe uplatnění na českém trhu v porovnání se zahraničním?

Předminulý rok jsem se poprvé pořádně uvedla na Prague Fashion Weekendu, kde jsem předvedla svojí kolekci jako poprvé. Publikum to přijalo, ale myslím, že to asi nikdo úplně nepochopil, hlavně ten humor, který v tom byl. Odezvy byly, jakože to bylo celé dost bláznivé, jíné. Mě nešlo o to uvést extrémně nositelnou prodejnou kolekci. Spíš jsem chtěla ukázat, že se dá módou bavit. A taky, jakým stylem se moje značka a moje jméno ubírá. Paříž je složité místo, je to módní mekka, o to je složitější prorazit. Přestože moje škola patří k asociaci, která tvoří fashion week v Paříži, tak pro mě, jako studenta, v tom nejsou žádné výhody. Prosadit se v Paříži je hodně těžké, pořád je to hodně o kontaktech.

Jakou módu preferuješ ty sama? Nosíš často svoje vlastní věci?

Naučila jsem se nosit svoje kousky. A má to velmi dobrou odezvu. Teď jsem ve fázi, kdy si raději vezmu něco vlastního, než abych si to koupila v konfekci, protože vím jaká je realná hodnota materiálů. Je to také určitá odpověď potencionálním klientům. Protože pokud nejsem schopná nosit svoje vlastní věci, jak by je mohli nosit ostatní. Některé moje kousky jsou experimentální, naříklad pletené čepice s aplikacemi. Ale prostě říkám si, že to nemůžou nosit klienti, pokud to nevyzkouším sama. Protože nevím, jak to bude fungovat, jestli to není příliš těžké atd. Tak jsem je začala nosit a zpětná vazba byla velmi příjemná. O to víc mám jistotu, že má moje práce budoucnost, smysl a mužu v ní dale pokračovat.

Jaká tvoje kolekce je pro tebe nejvíc vyjímečná?

Kolekce ZAHRADA. Prezentovala jsem jí na Start-up v rámci Mercedes-Benz Prague Fashion Weekendu před dvěma lety, kde jsem předvedla jen pět modelů. Pak jsem kolekci rozvedla na Fashion Clash v Maastrichtu, kde jsem předvedla Zahradu v patnácti modelech. Mělo to velmi pozitvní odezvy a také velký úspěch v médiích. Tam se získala jistotu. Zahrada je celkově přelomová. Vzniklo to díky Paříži, kde jsem začínala používat prvky, které mě doposud nezajímaly – flitry, kamínky a různé aplikace. Najednou jsem jim přišla na chuť, protože jsem se naučila používat je vlastním způsobem. Objevila jsem v tom novou cestu, která dává celé věci nový rozměr. Za mojí odvahu a chuť překonávat výzvy může pařížská škola. Návrhář je jako herec, který stojí na divadelních prknech. Pokud nepředvede něco čemu sám nevěří, nemůže to nikdy zahrát dobře. Já si musím věřit, jinak bych vůbec nemohla obstát ve světě. Mladých nadaných lidí je hrozně moc. A bez průbojnosti bych vedle nich nemohla obstát. Není to jen o talentu, patří k tomu i velká píle. Musíš něco obětovat, abys něco získal zpátky.

Do svých kolekcí vkládáš něco, co označuješ jako magický realismus. Co si pod tím mám představit?

Strašně těžko mohu popsat sama sebe, stejně tak, jako svojí práci. Tohle vzniklo už hrozně dávno. Kamarád jednou o mojí tvorbě prohlásil, že je to vlastně takový magický realismus. A tak mi to zůstalo. Dost se s tím ztotožňuji. Něco na pomezí iluze a skutečnosti. Všichni bysme měli mít sny a iluze. Myslím, že taková dávka dětské naivity a snění je dost důležitá, ať děláš cokoliv. A jen to, že ráno vstanu, tak musím mít něco, co mě žene dopředu, mít chuť do nových věcí, do nového dne. Zachovat si dětský optimismus není úplně zlé. Takže magický realismus je tvorba, kterou vytvářím.

Minulý týden jsi se zúčastnila Mercedez – Benz Fashion Weeku v Madridu. To je velký úspěch. Jaká je tvoje nová kolekce Dinner in the Abney Mountains?

Výměna s Mercedes-Benz Prague Fashion Weekend proběhla díky již tradičnímu programu automobilky Mercedes-Benz. V úterý 18. února jsem během slavnostního záverečného večera představila celou kolekci Dinner in the Abney Mountains. Ten název je docela zavádějící, už když jsem to vymýšlela, bylo mi jasné, že každého bude zajímat význam. S večeří jako takovou, to nemá nic společného. Celý příběh je založen na základě fiktivní pohádky. Pojednává o skupině kamarádů, kteří se vydají vysoko do hor a hledají tajemnou jeskyni. Podstata pohádky, ale není o cestě a pokladu. Pravé vítězství je už jen to, že se dostali nahoru a viděli svět z jiné perspektivy.

Název Abney vznikl z mých častých návštěv Londýna, kde většinou přebývám u své kamarádky, která bydlí v ulici Abney Gardens. Ta ulice je tak kouzelná, že jsem si jí i její název zamilovala. A v tom přišlo to, že musím udělat novou kolekci, tak jsem si řekla, že je to asi osud. Tohle jsou všechno nějaké vnější vlivy. Záleží na tom, jak moc je návrhář otevřený. Když se mě někdo zeptá, co mě inspiruje, může to být vůně, zvuk.. v podstatě využívám všechny smysly pro svojí inspiraci. Jenom je důležité chodit po světě s otevřenýma očima.

A ještě zpátky ke kolekci jako takové. Jedná se o třináct převážně pánských, respektive unisexových modelů, z nichž dva, kde se bunda se mění v batoh, jsou variabilní. Jediný model, takzvaná Strážkyně jeskyně, je spíše dámský. V použitém materiálu převažuje vlna s kašmírem a hedvábí v odstínech tmavě či světle modré, černé, bílé i vínové. Velkou roli při tvorbě kolekce hrála ruční práce – pletení velkých ok, pošívání materiálů kamínky nebo korálky a v neposlední řadě také autorské malby na hedvábných plochách nebo v barevném tisku na pánské variabilní bundě.