Martina Bechyňová a její blonďatý svět
Také vás napadlo, že za blonďatým vesmírem musí určitě stát blondýnka? Omyl! O tom, jak se dostala k blogování, kdo ji inspiruje a co by si nikdy nevzala na sebe, jsme si povídali s blogerkou, Martinou Bechyňovou, která ač má dnes vlasy obarvené na růžovo, založila před čtyřmi lety populární blog The Blondieverse…
Proč právě The Blondieverse? Jak vás to napadlo založit si svůj vlastní blog?
Tohle je proces, který se táhne asi tak od mých deseti let. Jsem holka z vesnice, jako dítě jsem se tam často nudila a díky starším sourozencům jsem objevila kouzlo internetu. Založila jsem si první blog, pak druhý, třetí, dvacátý. A od blogů, kde jsem sdílela postahované obrázky, jsem se přes ty o celebritách a grafice dostala až k osobním deníčkům. Někdy bych si je ráda přečetla, asi bych se dost nasmála. Jen doufám, že je někdo nevyčmuchá dřív než já. The Blondieverse je můj poslední počin, který vznikl v roce 2011 na Rhodosu, kde jsem žila a kde došlo k jednomu z větších zvratů v mém životě. Potřebovala jsem to někam ventilovat. Nejdřív jsem hlavně psala, ale postupem času jsem se na popud čtenářek zaměřila i na vizuální stránku a začala fotit outfity. A u toho jsem zůstala.
Čím myslíte, že jste své čtenářky zaujala?
Uff, to je těžká otázka. Asi tím, že si na nic nehraju a můj blog odráží mou osobnost, jsou na něm všechny možné zážitky, převraty a změny. Možná mé čtenářky baví i má odvaha, jsem šílená a občas překvapuji i sama sebe.
Prozraďte nám něco o sobě. Kdo je vlastně Martina z blonďatého vesmíru?
Martina z blonďatého vesmíru je vlastně růžovovláska. Vtipnej paradox. Popis mé osobnosti by vydal minimálně na trilogii, tak to zkrátíme na minimum: jsem dvaadvacetiletá holka, která se pořád tak nějak hledá a u toho si plní sny. Jsem cílevědomá, možná něčím zajímavá, ale spíš zvláštní. Věřím sama v sebe, mám spoustu energie, ráda se obklopuji lidmi se smyslem pro humor a když zakopnu, směji se. Pokud si u toho zrovna nezlomím nohu. Momentálně balancuji mezi puberťáctvím a dospělostí, což se odráží na všem, co dělám. V jednu chvíli udělám něco naprosto šílenýho (třeba se obarvím na tu růžovou) a pak stojím v obchodě a půl hodiny se rozhoduji, jestli koupit eidam nebo ementál. Ale když nad tím přemýšlím, tahle rozpolcenost a souboj dvou rozdílných světů mi vlastně vyhovuje.
Na Vašem blogu na mě vyskočil citát od Vivienne Westwood “Buy less, choose well, make it last”. Je pro vás tato jedna z nejuznávanějších světových návrhářek 20. století jakýmsi vzorem či Vaší inspirací? Nebo se zkrátka jen ztotožňujete s tímto mottem?
Vivienne je výrazná, úspěšná, neotřelá a neskutečně inspirativní žena. Obdivuji lidi, co jsou na výši a přitom si dělají, co chtějí. To motto mi přijde výstižné a snažím se jím řídit, ale co si budeme povídat, občas mi to taky ujede a já si koupím nějakou blbost, která mi pak leží dlouhá léta ve skříni a je mi asi tak stejně užitečná jako eskymákovi plavky.
Móda je dnes velice široký pojem, máte ale konkrétně něco, o čem nejraději píšete?
Upřímně, já tu módu zase až tak nežeru. (směje se) Spíš se snažím na blog vnášet svou momentální náladu a zážitky, takže se dá říct, že nejraději píšu o životě. A k tomu přidám pár svých fashion fotek, aby se neřeklo. (směje se)
Jak byste charakterizovala svůj styl?
Můj styl se asi nedá úplně definovat, nemám svůj signature look. Možná se stále hledám, ale spíš bych řekla, že si libuji v různorodých kombinacích, podle momentální nálady či situace. Móda je hra, a tak jsem jednou za elegantní dámu a jindy si obléknu šíleně barevné combo, které dovrším ještě barevnějšími teniskami. Od té doby, co mám růžové háro, jsem mnohem odvážnější a kombinuji nekombinovatelné. Má nejlepší kamarádka se mi směje, že mixuji jablka s hruškami, ale tak nějak to dohromady funguje a asi to ke mně i sedí.
A co na Vás zaručeně nikdy neuvidíme? Jaký styl se Vám absolutně nelíbí, či jaký kousek byste si na sebe nevzala ani v případě stavu nejvyšší nouze?
Uff, napadají mě snad jen klasický Crocsky, takový ty gumový boty s dírama. Ale nebudu lhát, u nás na vesnici v nich občas venčím psy a to je pohled k nezaplacení. Ale tak přece si neušpiním tenisky, že jo? (směje se)
Kde čerpáte inspiraci pro své outfity?
Baví mě pozorovat, jak jsou oblečení lidé okolo mě, v metru, v tramvaji, na ulici, v klubu… ale na mé oblékání má vliv hlavně nálada a momentální rozpoložení. Takže prostě otevřu skříň, vyházím půlku obsahu a něco z toho vznikne. Buď je to dobrý anebo špatný, podle toho se pak rozhoduji, jestli to má vůbec cenu fotit a dávat na blog.
Kdo je Vaše módní ikona?
Žádnou konkrétní ikonu, na kterou bych se upínala a bezmezně ji obdivovala, nemám. Vážím si všech lidí, kteří mají cíl a jdou si za ním. Nejen v módě, kdekoliv.
A jak je to mezi blogerkami s konkurencí a soutěživostí? Setkala jste se už s rivalitou, nebo naopak považujete svou konkurenci i za možný zdroj inspirace?
V tomhle jsem docela mimoň, protože přes svou vytíženost nestíhám sledovat aktuální dění. Já tedy žádnou rivalitu nepociťuji, spíše naopak, dvě mé nejbližší přítelkyně jsou blogerky. Tak by to mělo být.
Na závěr nám prozraďte, bez jakých tří věcí by se blogerka Martina Bechyňová z The Blondieverse neobešla?
Nedávno jsem strávila dva dny v lese a zjistila, že se obejdu i bez mobilu. To šokovalo všechny v mém okolí včetně mě. Takže se oprostíme od věcí a řekněme, že ke svému životu potřebuji rodinu, přátele a hudbu.
