Adam Frk: ,,Kůže by měla být používána s respektem a jen na prvotřídní výrobky.“
Student Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni. Pod vedením doc. ak. mal. Heleny Krbcové. V současné době mladá vycházející hvězda v módní branži. Jeho úspěchy nám už nyní naznačují zářnou budoucnost. Adam nám prozradil více o jeho cestě, inspiraci a vegetariánství.
Začněme od tvých začátků. Studoval jsi už střední školu zaměřenou na design?
Ne, studoval jsem gymnázium. Neměl jsem tedy předtím žádnou zkušenost s obuví, ani s oděvem. Jen jsem navštěvoval základní uměleckou školu, tam jsem se naučil kreslit a malovat, taková klasika.
Jak studenta z gymnázia napadlo studovat módu?
Hele, asi to má svoje kořeny ve skateboardingu. Asi když mi bylo deset, začal jsem s bráchou skejtovat. Dovedl nás k tomu můj táta, který se o tohle zajímal. Potom na základní škole, jelikož jsem hodně kreslil ,,skejťáky“, bylo to směšné, ale zvlášť jsem se zaměřoval na jejich tenisky. Toho si všimla i moje tehdejší paní učitelka Ivana Pančáková , poradila mi, že bych mohl jít studovat obuvní design.
Bylo pro tebe těžké se dostat do procesu vyrábění výrobků?
Bylo to velmi náročné. Abych řekl pravdu, netušil jsem, že budeme vyrábět botu. Myslel jsem si, že ji budeme jen skicovat a tím to končí. První ročník byl tedy velký šok, ale byl jsem do toho zapálený. Hodně jsem se toho naučil na internetu. První boty bych se bál vytáhnout z krabice. (smích) V každém případě je to proces, kterým si člověk projde, když chce řemeslu rozumět.
Dáváš přednost funkci nebo designu?
Musí to jít všechno ruku v ruce.
Tak, teď se dostáváme k tvým úspěchům. Jeden z posledních byl v roce 2018 Junior AWARD, který vyhlašuje německý svaz obuvnického průmyslu. Téma bylo ,,Móda splňující komfort“. Tvojí oceněnou kolekcí tvoří čtyři páry kotníkových bot, při jejichž tvorbě ses řídil armádními detaily. Proč právě armáda?
Armádní prostředí mě inspiruje svou účelností. Estetika vždy následuje funkci. Navíc jsem fanoušek komiksu, videoher. Právě tohle prostředí se v nich často objevuje. Trochu jsem si pohrával s detaily např. přezky, které se staly nosnými prvky celého projektu.
Řídíš se striktně trendy?
I když se trendy snažím sledovat. Nejsou hybnou silou, která by ovlivnila mojí tvorbou. Necítím to tak. Je to spíš o tom co mě zajímá mimo módu a design. Když se člověk řídí tímto, výrobek nezestárne tak rychle.
Tvá nedávná práce ,,3LFT“ nebo také přezdívaná ,,plovoucí bota“, stojí na třech pilířích: udržitelnost, design a sociální sítě. Také je vhodné zmínit, že jste s ní vyhráli cenu v Miláně. Jaký byl impulz pro tento návrh?
Pracoval jsem na tom společně se spolužačkou Michaelou Šimůnkovou. Impulz přisel od ní, věnovala se tehdy hodně teoretické části, já spíš estetické a funkční. Pak jsme spolu realizovali prototyp a prezentaci. Začali jsme přemýšlet o aspektech designu, výroby, distribuce a marketingu a jak je vylepšit s ohledem na udržitelnost.
Poslední dobou se společnost rozdělila do dvou skupin ,,nosím kůži „, ,,nenosím kůži“. Jaký postoj zaujímáš ty ?
To je otázka. (smích) Já sám jsem například vegetarián už čtvrtým rokem. Nicméně s kůží nadále pracuju a nosím ji. Myslím si, že kůže se nahradit nedá. Je to úžasný materiál. Jde spíš o to, jak s ní zacházíte. Kůže by měla být používána s respektem a jen na prvotřídní výrobky. Některé náhražky kůže jsou ale velmi zajímavé, určitě bych chtěl se syntetickou kůži pracovat v budoucnu.
Tvojí poslední kolekcí je Palladium Division. Čím je kolekce inspirovaná?
Vytvořil jsem fiktivní příběh, podle kterého jsem navrhoval kolekci. Šlo o futuristické ruské město za polárním kruhem, kde se těží Palladium. Podnětem byla noční jízda kolem Košic, kde se nachází výroba oceli. Chtěl jsem prozkoumat nicotnost člověka v kontrastu s obludnou mašinérií těžkého průmyslu.
Poskytl jsi nám krásné ilustrační fotostory. Jak probíhala spolupráce s fotografem?
Fotil to Martin Král, který velmi rychle pochopil co potřebuju. Bohužel tentokrát jsem dělal i modela. (smích)
Co jsi dělal v USA?
Byl jsem v Pensole Footwear Design Academy. Je to instituce, která se zaměřuje na design tenisek. Portland je město, kde je velká koncentrace sportovních značek. Škola je přímo na ně napojená. Založil jí D’Wayne Edwards, který pracoval pro značku Jordan. Probíhala tam mezinárodní soutěž, byla rozdělena do 3. kategorií. Já se dostal až do finále. Byla to skvělá zkušenost. Měl jsem možnost okusit celosvětovou konkurenci na vlastní kůži. (smích)
Všimla jsem si, že v módnímu průmyslu převládá aktuálně mužský element. Jakto? Máte jiný pohled na módu?
Teď jsi mě dostala. To fakt nevím..(smích)
Co by jsi nám doporučil, kdybychom chtěli navrhnout obuv, která by měla mít celosvětový úspěch?
Nemůžeš to dělat, kvůli nějakému úspěchu. Jedině pokud to vychází skutečně z tebe sama, pak to má tu přidanou hodnotu. V ten okamžik, je to výjimečné.
Zdroj fotografií: archiv Adam Frk
