Extase: Film významný pro světovou kinematografii
Jeden z nejpopulárnějších mezinárodních filmů české tvorby vzbudil ve své době rozruch u mnoha lidí, teď je však považován za fenomén.
Psal se rok 1932, když režisér Gustav Machatý vydal film, který se rozhodně zapsal do dějin české kinematografie. Nejen, že byl považován za jedno z nejkrásnějších uměleckých děl, co se obrazu týče, ale diváky zaujal hlavně scénou, ve které se objevuje nahá žena A věřte nám, ve třicátých letech nic takového u filmu nebylo obvyklé. Jednalo se tak o první film, ve kterém jste něco takového mohli vidět. Samozřejmě se film nevyhnul ani zákazům. Například v sousedním Německu jej sám Adolf Hitler zakázal. Odsoudil ho také vatikánský papež Pius XII. Proto byla tato scéna ve spoustě zemí vystřižena.
Na tu dobu má film i vcelku kontroverzní téma. Mladá dívka, kterou ztvárnila Heda Kieslerová nejkrásnější herečka stříbrného plátna, nenachází uspokojení ve svém vztahu. To najde až v milostném životě s mladým inženýrem. V jejich životech nastává krize, kterou společně zažehnají. Dívka se najde v mateřství, muž v práci. Celý film doprovází minimum dialogů s nádhernou hudbou, tehdy nejžádanějšího hudebního skladatele Giuseppe Becceho.
Světová premiéra Extase proběhla v pražské Lucerně k datu 18. ledna 1933. Film doprovázel orchestr Rádia Journal. Samotný Giuseppe Becce dirigoval předehru. Po šesti týdnech, kdy byl film hrán u nás, se dostal i do světa. Začalo se promítat na Slovensku, ve Francii a Rakousku. Asi největším úspěchem Machatého spojeným s tímto filmem, je získání ceny za nejlepší režii na benátském festivalu v roce 1934.
Extase však není jediným filmem známého režiséra. Podílel se na scénáři i dalších dvou filmech s tématikou erotismu a lásky. Jedním z nich je Erotikon (1929) a dalším Ze soboty na neděli (1931). V ani jednom z nich ale neukázal tolik, co v Extasi.
Zatímco lidé po filmu toužili a lístky v kinech se prodávaly neskutečnou rychlostí, filmoví kritici se vyžívali v psaní recenzí.
„Není v tom velké vůdčí myšlenky, ideje, potřebné tendence. Je zřejmo, že režisér sám považoval (nesuďme zde, do jaké míry právem) děj za věc podřadnou a spíše za přítěž, nutně potřebnou k rozvíjení režijně a obrazově básnických, extatických visí svého nitra, nadřaděnost, svrchovanost tohoto režijního projevu je úplná. (…) Ale ve svrchovanosti této režie je velikost. (…) Extase je svérázným uměleckým činem, i když neodpovídá našim představám o moderním filmu.“ – Bedřich Rádl, Filmové listy
„Machatý zná jen lidi jako živočichy, lidi s jejich pudy a vášněmi, s jejich láskou, bezprostřední a vševládnou. Jeho konflikty nekompromisně kulminují. (…) Jsou tu čtyři lidé a krátký výsek jejich života. Žijí, přijímají, co život dává, dobrého i zlého, lásku i kuli z revolveru. (…) Fotografie hraje v Extasi od počátku rozhodující roli. Není kulisou, výpravou, jak tomu mnohdy bývá. Není také samozřejmým pozadím, mnohem spíše klíčem k porozumění, vysvětlení nálad a změn charakterů jednajících a děje. Je největším hercem i režisérem. Všichni a všechno kolem je jen reflexí, které podmínkou byla právě práce kameramana – Jana Stallicha.“ – Jiří Havelka, Filmový kurýr
„Na měsíc srpen byl organizován italskou vládou v Benátkách mezinárodní filmový festival. (…) Denní tisk přinesl zprávy o nesmírném úspěchu českého filmu, Machatého Extase. Tyto zprávy byly pravdivé. Extase byla prvním úspěchem na slavnostech a Řeka bude druhým. Česká kinematografie dobyla si těmito dvěma díly největšího uznání a neobmezené důvěry. A příčina tohoto úspěchu tkví jedině v tom, že oba filmy mají málo dialogů, že, zvláště Extase, jsou vlastně snímky němými, v nichž řeč je jen formální a v nichž obraz vyjádří vše, co divák potřebuje.“ – Jan Kučera, Kinorevue
Pokud by vás film zaujal a chtěli byste ho vidět, určitě nepohrdněte ani zrestaurovanou verzí z roku 2019. Rozhodně stojí za to.
Zdroj: filmovyprehled.cz
