Helmut Newton – byl, je a bude legendou navždy?

Intimní zpověď fotografa Helmuta Newtona, která nám byla zprostředkovaná skrze dokumentární snímek Nestoudná krása, nám odhalila osobnost tvůrce. Zároveň odkryla jeho třetí rozměr geniality, a to jakožto člověka. Poukázala na jeho charakterové rysy a vztahy. Objekty jeho zájmu, především tedy modelky, dívky z ulice či muži všech sociálních a věkových vrstev do detailu popisovali, jak byly aranžováni jako figuríny a středobodem všeho se stalo oko fotografa. Cílem byla jednoznačně přirozenost v kontrastujícím prostředí nahých lidských těl se surovou přírodou. Proč se tento fotograf tak zásadně zapsal do historie a lze jeho tvorbu uchopit a definovat s ostatními soudobými autory?

Psal se rok 1960 a v západních zemích se začala projevovat takzvaná sexuální revoluce. Nikdo to tehdy nijak nedefinoval, až postupem času, ale vidíme, jak toto období reformovalo svět na desítky let. Ale tím předbíhám, ráda bych vás uvedla do kontextu, tedy ještě více do historie, a to přesněji do roku 1950. V té době byla ideál americká manželka, možná přesně nevíte, co si pod tímto pojmem představit. Vzpomínáte na ilustrace žen s dokonalým líčením neustále se usmívajících, i když mají v jedné ruce plačící dítě a v druhé nejlépe učebnici o atomové fyzice? Mluvíme tady o typické Stanfordské paničce. Žena, jež si užívá věšení prádla, a čeká na svého muže s teplou večeří. Proč o tom mluvím? Protože tato generace stejně jako mnoho jiných vyroste a přijde nová, modernější a v tomto přelomu období právě žije a tvoří náš téměř čtyřicetiletý autor. Právě v této dekádě, vedle sebe žijí ženy, matky podle ideálu Harryho Trumana. Vedle hnutí hippies v čele s Johnem Lennonem, který hlásal All You Need Is Love, zatímco Strýček Sam hlásá, zachraňme Vietnam.

Možná právě kvůli této atmosféře ve společnosti byla práce umělce tak kontroverzní. Fotografové do té doby zdaleka nepoužívali ženské tělo jako objekt, který si mohou aranžovat či navodit jakýkoliv sexuální kontext. Najednou se ale objeví elegán ve společenských kalhotách s černým krátkým trikem a s Lenonkami a modelku svlékne. Ihned telefonuje holiči, který jí má upravit přirození do požadovaného tvaru, a aby toho nebylo málo, nechá ji nahou klečet na své zahradě s cigaretou v ruce. Možná vám tato představa přijde obscénní až sexistická, ale Helmut nikdy nevyfotil nic, co by se dalo pojmenovat jako laciné či pornografické. Díval se na ženské tělo absolutně bez jakéhokoliv zájmu, chce vytvořit především perfektní kompozici, práci světla a stínu a zachytit ten správný výraz modelky. Dokázal dokonale do jednoho snímku dostat celou psychologii a osobnost, aniž by daného člověka předem znal.

Stejně jako Helmut, který používal zejména přirozené světlo, si můžeme stejného trendu všimnout i u Irvinga Penna. Módního fotografa a portrétisty, který tvořil ve stejné dekádě. Je zajímavé, že oba preferují spíše exteriér než sterilnost ateliéru. Na totožné vlně je i jejich William Cunningham. Jak to, že tedy všichni jmenovaní autoři se stali legendami? Hlavně kvůli jejich progresivním nápadům a kompozicím. Irving Penn zachycoval veskrze inscenované momentky s předem domluveným komparzem. William Cunningham oproti tomu vyšel do ulic a upřímně a bez filtrů fotil místní lidi, zachytil střípek okamžiku, který se už nezopakuje. Helmut, ale šel úplně jiným směrem, modelky režíruje, nastavuje si je a má předem připravenou vizi. Zároveň tyto muže spojuje jediná žena, a tou je Anna Wintour, která v 70. letech začínala jako módní redaktorka v Harper’s Bazaar UK a zadávala jim práci. Díky její postupně vzrůstající kariéře a vybudování jména prestižního časopisu – módní bible, pro ni poté tito muži tvořili ikonické obálky časopisu.

Helmut i přes prestižní ocenění v Tokiu byl mnohými zcela nepochopen a napadán. Feministky v něm viděli mužský prototyp šovinismu a leckteré filmové hvězdy ho označovaly za misogyna. Helmut ale pro rozhovor do The New Yorker uvedl, že nic nemiluje více než ženy. Chtěl zobrazit ženu, již je silná ve své podstatě a nepotřebuje k tomu haute couture. Byl připraven nastavit společnosti zrcadlo tak, jak ji vnímal. Americká společnost ale nebyla připravená na něj.

Zdroje: 1., 2., 3., 4.,