Okuste Adamova jablka ve Švandově divadle

Pastor, kleptoman, alkoholička, terorista, neonacista. Odpykávání. Víra. Převýchova. Jabloň. Střet dobra a zla. Všechna tato slova mají jednoho spojovatele. Je jím divadelní adaptace stejnojmenného filmu, který v roce 2005 natočil dle vlastního scénáře dánský režisér Anders Thomas Jensen – Adamova jablka. O čem hra pojednává, na koho se v ní můžete těšit? Co na své postavy říkají samotní herci?

V sobotu 19. června, skoro po roce od původně plánovaného termínu premiéry se diváci Švandova divadla dočkali premiéry hry Adamova jablka. Režie této hry plné absurdních situací, dialogů, humoru, zamyšlení, mixu žánrů se ujal jeden z nejvýraznějších a nejbouřlivějších divadelních režisérů střední generace Jiří Pokorný. Samotná hra završila trilogii adaptací severských filmů mezi něž patřila komedie Kdo je tady ředitel? A Kurz negativního myšlení.

Hlavními hrdiny jsou pastor Ivan (Jacob Erftemeijer) a neonacista Adam (Robert Jašków). Ivan je věřící, ve všem hledá jenom to dobré. Na své faře žije v pospolitosti s kleptomanem (Matěj Anděl), alkoholičkou (Bohdana Pavlíková), teroristou (David Punčochář). Všichni jsou zde za nějakým účelem. Buď si odpykávají alternativní tresty nebo zde hledají porozumění. Pak přijde Adam. Neonacista, který se rozhodne vše otočit. Jako svůj cíl si v komunitě vybere upečení koláče z jablek ze stromu v zahradě. Absurdní, jednoduché? Ale, jablka napadnou ptáci, pak červi a koláč ne a ne udělat. Zkouší Adama vyšší moc, dává mu tím něco najevo? Pastor Ivan si myslí své. Adam se ho ale rozhodne donutit uvěřit, že tím, kdo nás zkouší není Ďábel, ale sám Všemohoucí.

Hra je plná černého humoru, absurdity i kruté reality. Byly okamžiky, kdy jsem se od srdce zasmála, okamžiky, kdy jsem vytřeštila oči a nevěřícně zírala a bylo mnoho okamžiků, kdy jsme zamyslela nad tím, co je vlastně pravda a co je lež. Kdo nás zkouší, co je realita a co je fikce? Kromě hereckých výkonu, které byli skvělé (každý z herců se své role zhostil s grácií, především pak Jacob Erftemeijer a Robert Jašków), bych vyzdvihla i zajímavě a neotřele, minimalisticky pojatou scénu Jana Štěpánka, kde je dominantním prvkem jabloň a ve které se díky světlům a jezdícím ostrůvkům divák přenáší do prostorů kostela, zahrady, kuchyně, pokoje, nemocnice. O make-up se postarala Jana Hauskrechtová a opomenout nemůžu ani hudební a zvukovou část inscenace kterou zajistil Nikos Engonidis a při které jsme mohli slyšet mj. i hit skupiny Bee Gees How Deep Is Your Love. Jako bonus je pak živá hudba, která dodává hře na síle a autentičnosti. Devadesáti minutová stopáž je akorát na vstřebání všech dojmů k následnému zpracování.

Samotná hra má mnoho zajímavostí:

• O získání práv usilovalo Švandovo divadlo osm let a pandemie čekání posunula o další rok.

• Samotné gró hry je více než aktuální. Střet dobra a zla. Boj sám se sebou.

• Zkoušet se začalo loni na jaře. Po dvou týdnech se kvůli pandemii zkoušení zastavilo.

• Přerušení práce znamenalo pro režiséra Pokorného ztrátu obživy a bydlení. Nakonec, jak sám říká strávil „nádherné léto na Psychiatrickém výzkumu v Ostrově nad Ohří.“ 

• Autor scénáře filmař Anders Thomas Jensen je především režisér krátkých filmů, za které byl třikrát nominován na Oscara. Přezdívá se mu severský Tarantino.

Jacob Erftemeijer – pastor Ivan

Jak byste charakterizoval(a) svou postavu ve hře Adamova jablka?

Pastor Ivan se na první pohled zdá být až fanatickým věřícím, ale má k tomu své důvody. V životě ho potkalo spoustu traumatizujících zážitků a on zkrátka hledá způsob, jak se s nimi vypořádat a přežít. Je to postava, která má mnoho vrstev a to mě na ní moc přitahuje.

Po dlouhé době se opět otevřely divadelní sály divákům. Jaký to byl pro Vás pocit opět pro ně hrát?

Myslím, že stejně jako moji kolegové, cítím respekt z návratu na jeviště po tak dlouhé pauze. Zároveň máme velkou radost, že se můžeme opět setkávat v sále s živým publikem, protože to je nezaměnitelné kouzlo divadla.

Proč by měli diváci na inscenaci Adamova jablka přijít?

Myslím, že se diváci mohou jak dobře bavit osobitým černým humorem, tak se zamyslet nad důležitými základními otázkami, které se týkají každého z nás. A také proto, že jde o jedinečnou inscenaci režiséra Jiřího Pokorného, kterého si moc vážím a jsem rad, že jsem ho mohl potkat.

Robert Jašków – neonacista Adam

Jak byste charakterizoval(a) svou postavu ve hře Adamova jablka?

Adam je zcela nejednoznačný, jakkoliv se z počátku může jevit jako neochvějný, kovaný neonacista na konci příběhu je z něj úplně někdo jiný. Alespoň podle mě.

Po dlouhé době se opět otevřely divadelní sály divákům. Jaký to byl pro Vás pocit opět pro ně hrát?

V první řadě je mi diváků líto, že jich může být tak málo a že zatím musí mít roušky. A zároveň jsem se pochopitelně těšil a doufám, že roční čekání všech diváků na zážitky v našem divadle nezklameme!

Proč by měli diváci na inscenaci Adamova jablka přijít?

Protože nic takového rozhodně nikdy v životě neviděli, a protože je to – troufám si neskromně říct – skvělá inscenace po herecké, výtvarné a režijní stránce. Inscenace Adamova jablka je nadčasová záležitost, kterou máme moc rádi a hrajeme ji s chutí. Doufám, že ji budeme hrát dlouho bez pauzy.

 Bohdana Pavlíková – alkoholička Sára

Jak byste charakterizoval(a) svou postavu ve hře Adamova jablka?

Sára Swendsenová je zhruba čtyřicetiletá, vyprahlá a životem zklamaná žena, která se utápěla v alkoholu. Po zjištění, že je těhotná a neví, kde se nachází otec dítěte, přichází za pastorem Ivanem a hledá u něj pomoc (požehnání), protože hrozí, že se dítě nenarodí zcela zdrávo.

Po dlouhé době se opět otevřely divadelní sály divákům. Jaký to byl pro Vás pocit opět pro ně hrát?

Fandím každému divákovi, který odvážně zasedne do hlediště s respirátorem na obličeji. Hrát pro ně je odměna pro nás, herce.  Jsou to naši „nakopávači“ a já jim za to moc děkuju. Je mi totiž jasné, že třeba poslední zbytky peněz dávají právě kultuře.

Proč by měli diváci na inscenaci Adamova jablka přijít?

Diváci, kteří mají rádi černý humor, absurdní situace a zvraty, dokáží v jeden okamžik fandit  neonacistovi i agresivnímu Arabovi, tolerovat kleptomanství a věřit, že naděje umírá poslední, tuto dánskou lahůdku jistě ocení.

Režisér Jiří Pokorný

Pan režisér Jiří Pokorný se nám ke hře vyjádřil následovně:

Inu, prokrastinace i ochablé údy a mozky byly sice palcátem Velkého Kovida. My jsme se ale na zkoušení Adamových jablek těšili jako na prázdniny k babičce. Podle toho to také vypadalo, uteklo to velmi rychle jako všechno příjemné a veselé. Očkovali jsme se navzájem svým talentem, jehož čepel byla po roce hladová. Naším cílem bylo způsobit v hledišti smích i dojetí s vřelou touhou, aby příběh Thomase Anderse Jensena přilákal davy a my se mohli skromně podělit o zážitek ze setkání s něčím, co nás přesahuje. Je skvělé, že se zase můžeme věnovat své práci. Myslím, že mnozí z nás si jí nyní i více váží.

Dle stávajících pravidel byl sál naplněn pouze z poloviny možné kapacity a všichni návštěvníci se museli prokázat negativním testem na COVID-19, potvrzením o prodělání této nemoci či potvrzením o očkování. Samozřejmostí pak byla povinnost mít během představení ochranu dýchacích cest.

Pojďte sami okusit Adamova jablka, protože tohle nadčasové dílo za to stojí.

Zdroj fotografií: Facebook Švandova divadla