Poslední noc v Soho vás přenese do Londýna 60. let
Poslední noc v Soho režiséra Edgara Wrighta je thrillerem plným neonových nočních můr.
Londýn je městem, ve kterém se plní sny. Sen plný touhy, naděje a pozlátka se ale může proměnit v noční můru. I to ukazuje filmový snímek Poslední noc v Soho, který zamíří do českých kin ve čtvrtek 11. listopadu.
Studentka módního návrhářství Eloise (Thomasin McKenzie – Beze stop, Králíček Jojo) se právě přestěhovala z ospalé anglické vesničky do životem pulzujícího Londýna. Už to může s psychikou mladé holky solidně zacloumat. Mnohem víc ji ale ovlivňují „noční dobrodružství“, které zažívá po usnutí v pronajatém pokojíku vlídné paní domácí (Diana Riggs). Ve snu se vrací časem do šedesátých let, do proslulé londýnské čtvrti Soho a nočního klubu Café De Paris. Tady potkává talentovanou zpěvačku a tanečnici Sandie (Anya Taylor-Joy – Dámský gambit, Emma), které chybí už jen krůček k tomu, aby se stala opravdovou hvězdou. Sandie má silné kouzlo osobnosti, kterému Eloise podléhá čím dál víc, stejně jako stylu, tónu a divokosti zlatých šedesátých. Podléhá jim tak, že si nevšímá, jak mezi všemi těmi barvami začínají převládat temné tóny, a že její noční pouto s minulostí začíná pronikat i do její každodenní existence. Eloise si uvědomuje, že Sandie nemusí být jen výplodem její fantazie, ale skutečnou lidskou bytostí, která ji z minulosti zoufale volá o pomoc. Eloise se jí rozhodne zachránit. Je to šílené? Možná. A nebezpečné? Zcela určitě.
Britský režisér Edgar Wright (Baby Driver, Soumrak mrtvých, Scott Pilgrim proti zbytku světa) svým nejnovějším počinem skládá poctu oblíbenému žánru psychologického hororu a oblíbené době s pro ni charakteristickou hudbou a módou. Dle jeho slov je Poslední noc v Soho snímkem vysněným při mnoha nočních procházkách. Divákovi ukazuje ale také to, jak nebezpečné může být si idealizovat minulost. „Londýn zbožňuji, ale je to také město, kde máte spoustu důvodů se bát. Mám k němu dvojznačný vztah,“ říká muž, který v anglické metropoli žije déle jak čtvrtstoletí. Londýn je krásný, ale také nebezpečný, jak už v minulosti, tak v dnešní době. Jeho centrální část Soho byla vždy místem pro bary, noční kluby, divadla či kina. Zdejší noční život se ale nenese jen v duchu příjemné zábavy a času stráveného s přáteli, ale můžete se zde setkat i se zločinem – neonové poutače problikávají i nad dveřmi strip klubů a v potemnělých uličkách se potulují pochybní lidé.
Hlavní hrdinka Ellie měla příjezdem do Londýna započít novou etapu svého života a pracovat na budoucí kariéře módní návrhářky. Chtěla si splnit sen. Postupně ale poznává odvrácenou stranu města a i skrze Sandie to, že cesta za splněním snu může být hodně bolestivá. Ellie je outsiderem z venkova, který nezapadá mezi „cool“ Londýňany a nezvládá rozjařený život studentstva na kolejích. Navíc je poznamenaná smrtí své matky a „darem“, díky kterému je vnímavější k paranormálním jevům. Nejeden divák si pravděpodobně položí otázku, jestli není tato schopnost spíše jedním z příznaků psychické poruchy, kterou mohla podědit po matce. V souvislosti s tím bych měla výtku – uvítala bych lepší práci s Eloisinou rodinnou minulostí a vztahem její matky k Londýnu, stejně tak, jako k jejímu neznámému otci. Scénář nadhazuje řadu motivů a člověk čeká, co z nich nakonec vyplyne… aby se ukázalo, že z mnoha z nich nevyplyne nic. I když to není vyloženě originální, líbí se mi hra se zrcadly. Vidí v nich Eloise to, čím by chtěla být, to, co by chtěla mít, nebo odraz temné minulosti?
Snímek, který balancuje na hraně hororu, thrilleru i hudební manéže, stojí na silném příběhovém zvratu. To komentuje i představitelka hlavní role Thomasin McKenzie: „Jsem ráda, když mě příběh překvapuje a tady se to děje nepřetržitě. Nikdy nevíte, co se stane v příští minutě.“ Divák by si ho měl prožít od začátku do konce intenzivně na vlastní pěst, proto i sám režisér vyjevil přání, aby se toho o filmu moc neprozrazovalo třeba na sociálních sítích. Doprovodil to větou „Co se stane v Soho, ať zůstane v Soho.“
Prostřednictvím filmu okusíte „zlatá šedesátá“ a pokud jste fanoušky tohoto období, užijete si kostýmy, které byly inspirované např. Brigitte Bardot, a hudbu. Soundtrack kromě dobových hitů zahrnuje také coververzi skladby „Downtown“ od Angličanky Petuly Clark, kterou nazpívala přímo herečka Taylor-Joy. Také se vám při jejím poslechu vybaví Rebelové?
Poznámka na závěr: Paní Collinsová byla poslední rolí loni zesnulé Diany Riggové, britské herecké legendy, kterou si i mladší diváci mohou pamatovat ze seriálu Hra o trůny.
Zdroj: CinemArt
