• ppl talk  • Ptáme se tří finalistů Czech Grand Design 2019 – Eliška Lhotská

Ptáme se tří finalistů Czech Grand Design 2019 – Eliška Lhotská

Již za několik dní budeme znát jednotlivé vítěze čtrnáctého ročníku výročních cen Czech Grand Design, které uděluje každoročně Akademie designu České republiky za nejlepší práce v oborech design, móda, šperk, fotografie, ilustrace a grafický design. Naše redakce vybrala dvě kategorie – designér šperku roku a módní designér roku. Finálovým trojicím jsme položili sedm otázek k dosavadní tvorbě. Šperkařka Eliška Lhotská s kolekcí So patří mezi letošní finalisty v kategorii Designér šperku roku. Co stojí za vzniklou kolekcí a na jakých projektech pracuje?

Co vyjadřuje Vaše tvorba a nominovaná kolekce, která vás dostala do finále Czech Grand Design 2019?

Možná charakteristický nebo spojující prvek pro moje kolekce je nějaké sdělení, myšlenka, která je postavena nad samotnou estetiku šperků. Nominovaná kolekce SO má upozornit na ohrožení přírodních zdrojů, symbolizuje odsunutí našeho sociálního kreditu a propojení našich potřeb, srovnání hodnot. Voda jako symbol vzácné komodity, který jakoby protéká každým šperkem. Je to odraz našich odsunutých zájmů vnímat problémy dnešního světa, které nám protékají pod rukama jako by se rozpouštěly. Obraz budoucí, kde čistá voda, která odráží vyleštěné stříbro zachycuje nostalgii dotýkat se živé hmoty, kterou voda je a promlouvá k nám. Připomínka reality nebo vize blízké budoucnosti?

Co je pro Vás jako designéra největší výzva, když začínáte navrhovat?

Největší výzva je určitě nápad začít realizovat, pak ho dokončit a vůbec nejtěžší je pak celý výsledek prezentovat ostatním. Je to spojení největšího strachu a radosti zároveň. Člověk si, ale na tomto pocitu vytvoří závislost. Je to do určité míry takový druh terapie. Pro mě je důležité se tímto způsobem konfrontovat jako jedinec se společností. Možná si stále ujasňuji, jakou úlohu zde jako člověk mám. Ta výzva je nějak obohatit sebe a ostatní. Neříkám, že se mi to daří, to musí zhodnotit ostatní, ale když budu mluvit za sebe, tak mě samotnou ty realizace posouvají, hlavně duševně. Je skvělé žít ve svobodě.

Podléháte aktuálním trendům nebo co Vás ovlivňuje v tvorbě?

Myslím, že každý kdo se pohybuje v online prostředí a sám sebe tady občas prezentuje, tak automaticky nasává nějaké trendy nebo alespoň esenci dnešní doby i kdyby nechtěl. I když ty algoritmy našich zájmů jsou zapeklité. Mě baví určitě analizovat společnost minimálně třeba politickými názory ve společnosti, to taky značí nějaký trend. Musíme se řídit tím, co přináší naše generace, aby ta naše tvorba byla něčím výpovídající, a to i v designu.

Když Vás chytne tvůrčí múza. Je to ve dne nebo v noci? Kdy a kde se Vám nejlíp pracuje?

Třeba i ve snu, ale když se probudím, tak zjistím že to je totální blbost, přitom se to zdálo hrozně logický, většinou to souvisí s nějakou záchranou světa a je to vlastně nehmotné. Jinak ty náměty na kolekci můžou přicházet na základě nějakého hudebního zážitku, rozpravy s někým zajímavým, z pocitu, který třeba i přinesl ten sen nebo vzpomínky – cokoliv. Nejsme jen tvůrci, ale i podnikatelé, to taky přináší dost inspirace, i když si někdo myslí, že ne. Mysl je stále zaměstnaná, je to hodně kreativní. Nejraději pracuji tam, kde tvořím i manuálně, tedy v ateliéru, nápady přichází kdykoliv a kdekoliv si je zaznamenávám, spíše než kresba je to text.

Jak vnímáte svoji tvorbu s odstupem času?

Jak kdy, někdy nedodělaně, někdy pozitivně i inspirativně. Vlastně mě to vždycky dost baví se na to koukat s odstupem času, on to totiž člověk najednou vnímá jinýma očima, a to je dost zvláštní pocit. Vlastně i takhle tvořím, něco mě napadne a nechám to nejdřív trochu odstát, pak se k tomu vrátím a nebo ne.

Dohnala Vás někdy tvůrčí krize?

Tvůrčí krize ani ne, protože jsem vždy něco dělala, třeba organizaci jiných uměleckých projektů pro ostatní designéry, umělce nebo jen manuální práci, která byla sice monotónní, ale uklidňovala mysl a nebyla jsem znepokojena tím, že bych zrovna neprodukovala nové věci. Pro mě je spíš krizové, když chci něco nového realizovat, tak mám před tím totální mentální výplach. Tupé koukání, úplně nezáživné seriály a nebo jenom povalování se a zírání do stropu, vypadá to jako by člověk čerpal sílu na pořádný zápřah a nebo si jen rovnal myšlenky.

Na jakém projektu současně pracujete nebo co připravujete v nejbližším období?

Momentálně si užívám mého nejnovějšího projektu, který je opravdu čerstvě dopečený, a to náš prvorozený synek, který mě přesouvá do trochu jiné dimenze. Vlastně moje poslední kolekce vznikla hlavně díky němu z obav, že už nikdy nebudu mít tak svobodnou hlavu jako s ním, a tak jsem potřebovala zhmotnit myšlenky, které jsem nosila v hlavě už dlouho. Teď ale vidím, že můj pocit byl docela mylný, dodává mi zvláštní pocit svobody odproštěn od všech ostatních a od všeho. Máme takový malý svět, kde jsme důležití jen my a je úplně jedno co si myslí ostatní, je to krásný a silný pocit – vlastně ten pocit, je takový dětský. Filtrovat tu radost a nedělat si zase moc problémů, konzumovat jen to, co mě obohacuje. A až skončí karanténa, tak se těším, že konečně nafotíme novinky z nominované kolekce, které budou později na e-shopu a v showroomu v Klimentské.

Kdo získá speciálně navrženou trofej KUS SNU od Terezie Rosálie Kladošové v kategorii Designér šperku roku se dozvíte na obrazovkách České televize už 29. dubna ve 20:25 na ČT art.

Zdroj fotografií: archiv šperkařky Elišky Lhotské a Czech Grand Design, Vojtěch Veškrna