Smrt na Nilu v modernějším kabátě

Agatha Christie. Hercule Poirot. Egypt. Nil. Pyramidy v Gize. Vraždy. A všechno to má jedno společné – Smrt na Nilu. Jedno z nejslavnějších děl fenomenální spisovatelky, které se dočkalo několika filmových zpracování. Málokterý milovník detektivek by neznal verzi s Petrem Ustinovem nebo Davidem Suchetem. Já sama zbožňuji právě verzi s druhým jmenovaným. O to víc mě zajímalo, jak si s touto předlohou poradil režisér Kenneth Branagh, který se rovnou ujal hlavní role, tedy role zřejmě nejslavnějšího detektiva Hercula Poirota.

Pro ty, kteří úplně nevíte, jaký je děj, tak ve stručnosti. Krásná, mladá a nesmírně bohatá dědička Linnet Ridgeway má neméně půvabnou kamarádku Jacqueline de Belfort, která jí představí svého snoubence Simona Doyla. Simon si však nakonec místo Jacqueline vezme právě Linnet, což Jacqueline nese velmi špatně, a tak je začne pronásledovat prakticky na každém kroku včetně jejich líbánek v Egyptě. Nalodí se i na loď, kterou spolu s dalšími cestujícími plují po Nilu.

V průběhu cesty zjišťujete, že skoro každý pasažér má z nějakého důvodu na Linnet spadeno. Jeden večer Jackie postřelí Simona do nohy svým dámským revolverem. Simon je zraněný, nemůže chodit. Jackie se psychicky zhroutí a celou noc tráví na lůžku pod dozorem. Ostatní spí. A té noci je Linnet zabita. A nebude jedinou obětí na lodi. Důmyslná zápletka s neskutečně promakaným rozuzlením řadí Smrt na Nilu mezi detektivní klenoty.

Nová verze právě od Kennetha Branagha  se až na malinkaté odchylky drží původního děje. Po vizuální stránce se jedná o řemeslně skvěle odvedenou práci. Dobová výprava a s ní spojené kostýmy, účesy, prostředí vás chtě nechtě musí oslnit, stejně tak jako krása Egypta. Herecké výkony jsou vyrovnané, ale nejvíce se mi líbil Kenneth Branagh jako Hercule Poirot a Emma Mackey jako Jackie. Začátek filmu se může někomu zdát táhlejší, ale nutno podotknout, že jedna z prvních scén v baru za hudebního bluesového doprovodu mě dostala. Od první vraždy pak začíná tempo zrychlovat a vyvrcholí naprosto precizním rozuzlením, které přednese právě ikonický Hercule Poirot.

Oproti starším zpracováním se jedná o adaptaci modernější a svižnější, což nemusí vždy každému sednout. Některé záběry mohou působit chvílemi až uměle a postavy jsou někdy sexualizované víc než je nutné. Překvapivý je také úplný začátek, při kterém se dozvíte, proč má Hercule Poirot knírek, a proč ho nesundavá. Tato scéna je bezpochyby oživením děje a nepamatuji si jiné zpracování, kde by toto bylo byť jen nastíněno, ale samotná scéna by mohla být kratší. Pokud si ale chcete důvod a původ Poirotova knírku nechat na své fantazii, pak začátek filmu vynechte.

Celkově jsem mile překvapena, podívala bych se na klidně znova, ale přesto mám verzi s Davidem Suchetem raději.

Zdroj: Falcon